Zvýšený výskyt nachlazení a chřipky je typický pro zimní měsíce roku, ale mohou se vyskytovat i v létě.
Původcem nemocí z nachlazení jsou rinoviry, které se množí v horních dýchacích cestách – nose, krku, průdušnici – a tomu odpovídají i příznaky: pozvolný nástup obtíží, jako je ucpaný nos, vodnatá a později zánětlivá rýma, škrábání a bolest v krku, kýchání, někdy kašel, jen o pár desetin stupně zvýšená teplota, horečka chybí.
Nemoc trvá obvykle týden až deset dní.
Ze jmenovaných obtíží nás asi nejvíce potrápí rýma. Při akutním průběhu netrvá rýma déle než čtyři týdny. O chronické rýmě mluvíme tehdy, přetrvávají-li její příznaky déle než dva měsíce. Za infekční rýmy mohou viry, bakterie a plísně. Virové onemocnění probíhá často v epidemiích a nákaza se šíří kapénkovou cestou.
Pustíme-li se do boje s rýmou, pořídíme si lokálně působící nosní kapky nebo spreje způsobující splasknutí nosní sliznice a zmírnění její sekrece. K těmto přípravkům patří Sanorin, Nasivin, Olynth, Mukoseptonex nebo Ponosil. Druhá možnost je dodávat účinné látky do těla ve formě tablet – přípravky Claritin, Rhinopront.
Po příchodu do teplé místnosti začneme popotahovat automaticky. Vazomotorická rýma je poměrně častý jev související s hyperaktivitou nosní sliznice. Někomu k jejímu spuštění stačí jenom vstát z postele. Organismus během chvíle přechází na jiný biorytmus a výsledek je, že se z nosu najednou stane „vodovodní kohoutek“. Občas se přidá i slzení očí a kýchání. V těchto případech se doporučují antialergika, která přehnanou alergickou reakci organismu utlumí. Při rýmě není postižena jen nosní sliznice, ale také sliznice vedlejších nosních dutin. Infekce z nosu může do vedlejších nosních dutin velmi snadno přestoupit spojovacími kanálky. Zánět se může rozšířit také do měkkých tkání obličeje, především do očnice a někdy i do nitrolební. Proto je nutné jej vždy přelíčit antibiotiky. Komplikace zánětu dutin se řeší chirurgicky, kdy se postižená dutina vyčistí a zvětší se její průchod do nosní dutiny. Ačkoliv vedlejší nosní dutiny neplní žádné specifické tělesné funkce, způsobují, že kosti v obličejové části lebky jsou lehčí a pevnější. Zároveň fungují jako rezonanční deska a podílejí se na charakteristickém zabarvení našeho hlasu, proto při rýmě tak „huhláme“.
Většina z nás upřednostňuje „lidové“ recepty, které rýmu zaženou.
Velmi účinný je čaj z lipového květu a mateřídoušky. Dobrou službu prokáže i šípkový čaj. Více pijte ovocné a zeleninové šťávy. Speciální mix proti rýmě: 250ml šťávy z karotky, 150ml celeru a30ml petržele nebo 300ml karotky a po 10ml celeru a okurky.
Velmi jednoduché jsou inhalace : spařte vřelou vodou květy heřmánku, přehoďte přes sebe osušku a se zavřenýma očima vdechujeme horké výpary. Jinou možností je přidat do svařené vody půl lžičky propolisové tinktury (má protizánětlivé účinky).
Zvyšte přísun vitaminu C, trvání rýmy může zkrátit užívání zinku.
Nezapomínejme na „teplo od nohou“. Na tymiánovou koupel nohou spotřebujete plnou hrst tymiánu – přelijete ji půl litrem vroucí vody, nechte deset minut pod pokličkou a přidejte do lázně.
Aromaterapeuti doporučují například esence z borového jehličí, eukalyptu, citron či levanduli. Nakapte si esenci na ubrousek a často k němu přivoňte, při spaní ho položte do své blízkosti.
I akupresura může pomoci: stiskněte na minutu dva body po obou stranách nosních dírek, další se nacházejí v polovině nosu po obou stranách nosních kostí.
U některých pacientů se však ani po důkladném vyšetření otorinolaryngologem nepodaří najít příčinu chronické rýmy. Pak je pravděpodobné, že obtíže jsou způsobeny buď hormonálními výkyvy, psychickým vypětím či některými léky. Tito pacienti často trpí tzv. sanorinismem. Měsíce a většinou léta užívají kapky do nosu. Pokud se však aplikují dlouhodobě, nosní sliznice na ně přestane reagovat a cévy zůstanou dlouhodobě rozšířené. Užívání nosních kapek se proto doporučuje po dobu sedmi až deseti dnů, poté je nutné je alespoň na týden vysadit.
Už zmiňovaná tělesná teplota je dalším ukazatelem zdraví. Aby mohl organismus správně fungovat, potřebuje si udržovat optimální teplotu – to má za úkol termoregulační centrum uložené v mozku, v hypotalamu.
Normální teplota je kolem 37°C, to znamená v rozmezí 36,6 – 37,2°C. Nižší hodnoty se označují jako subnormální, zvýšená teplota mezi 37 a 38°C jako subfebrilní a nad 38°C jde o horečku. Jestliže teplota dosáhne 40 a více stupňů, je to hyperpyrexie.
Je třeba podotknout, že teplota není stálá, kolísá v průběhu dne, u žen někdy v závislosti na menstruačním cyklu, kdy bývá zvýšená v období ovulace a krvácení. Nejnižší hodnoty lze naměřit kolem 4. hodiny ranní, pak zvolna stoupá a vrcholu dosahuje kolem 18. hodiny. Rozdíly mezi oběma teplotami mohou dosáhnout až několika desetin stupně. Proto je nutné měřit teplotu v pravidelných intervalech nejméně dvakrát denně, při horečnatých onemocněních pak třeba každou hodinu.
Organismus udržuje stálou teplotu tak, že při nadbytku tepla dojde k rozšíření cévního řečiště, člověk zčervená a má horkou kůži, kterou se teplo šíří do okolí, ochlazování napomáhá také pocení.
Naopak při poklesu teploty začne tělo vyvíjet zvýšenou svalovou aktivitu – to jsou nám známé drkotající zuby a třes ze zimy. Když svaly pracují, spalují glukózu a vyrábějí tak teplo.
Malé děti nemají ještě zcela vyvinutý termoregulační systém, a proto jsou více ohroženy horečkami a podchlazením, stejně tak jako starší lidé.
Zvýšená teplota až horečka je signálem boje s infekcí, ovšem může být i projevem neurotických syndromů z různých příčin, u malých dětí teplota někdy stoupá při divoké hře, pláči, či dokonce bez příčiny.
Dlouhodobě zvýšená teplota bývá signálem závažné nemoci – zánětu srdeční nitroblány, infekčního ložiska v zubech, nádorů, poruch imunity.
Proti horečkám se doporučuje celá řada bylinných čajů: pro vyvolání silného pocení pijte každou hodinu nálev řebříčku obecného. Čaj z bezového a lipového květu pomáhá při horečném nachlazení. Pro úlevu od horečky či chladu na prsou pijte čaj z levandulových květů. Většinu bylinných čajů lze pít každou hodinu či dvě, co nejteplejší.
Vrbovou kůru používali již staří Řekové i američtí Indiáni. Vnitřní kůra se uvaří a čaj se pije v silných dávkách. Vrbová kůra obsahuje látku, která se v lidském organismu přemění na kyselinu salicylovou, která je základní složkou acylpyrinu.
