Gynekologie

Na otázku "jestli nějak oplodnění vadí, když jsem po zavedení spermií do dělohy měla velké bolesti břicha a tlak na konečník", mohu odpovědět : ne , nevadí. A ani budoucímu plodu nevadí. . Co se týče bolestivé reakce po inseminaci: v dřívějších dobách to bylo časté. A to proto, že se inseminovalo kompletní sperma do dutiny děložní. Sperma totiž obsahuje kromě spermií řadu dalších látek. A tyto látky byly příčinou bolestivých reakcí. Při obvyklám pohlavním styku tyto látky zůstávají totiž v pochvě a do dělohy " cestují" samotné spermie. Nyní je obvyklejší sperma promýt ve speciálním roztoku a ještě upravit centrifugací / tedy na speciální odstředivce/. Pokud jsem takto prováděl inseminaci, nezaznamenal jsem ani jednu bolestivou reakci. A úspěšnost inseminací byla obvyklá, tedy 10%. To co jsem napsal, ale neznamená automaticky, že Vaše gynekoložka udělala chybu. Možná je Váš organizmus mimořádně sensitivní.

Pokud dobře rozumím časovým souvislostem ve Vašem dotazu, pak jsem otěhotněla 2 týdny po použití Mycomaxu. Takže by ovlivnění plodu nemělo nastat. Pokud ale chcete mít maximálně možnou jistotu, tak tu by mělo poskytnout oddělení lékařské genetiky, které v systému našeho zdravotnictví tím nejkompetentnějším oborem pro popsaný problém.

Vzhledem k tomu, že míra únosnosti tělesného cvičení v těhotenství je velice velmi individuální, nemohu Vám poradit v kterém týdnu gravidity s aerobikem skončit. Velikou roli hraje také fakt, zda těhotenství probíhá normálně. Takže doporučuji přejít na tzv. těhotenský tělocvik či psychoprofylaktickou přípravu těhotných / existují různé názvy pro tyto aktivity/.

Ne, nemá. Jelikož se účinné látky z masti nevstřebávají do těla nebo ve zcela zanedbatelném množství, nedochází ke snižování účinnost HA.

Ano, to co popisujete je v těhotenství obvyklé. Určit však přesně horní hranici tělesné teploty nelze. Je to individuální záležitost.

Skutečně u některých žen / ne u všech/ hormonální antikoncepční tablety / ne všechny/ snižují libido. Však to také uvádíte sama ve svém dotazu. Co poradit? Jelikož je tablet 25 až 30 druhů, je nutno zkoušet jiné. A najít takové, které Vám budou vyhovovat po všech stránkách, včetně zachování libida.

Vaginální opar má přesnější název herpes genitalis. Přetiskuji Vám podrobnou informaci o tomto onemocnění: Ve vyspělých zemích významně ubylo bakteriálních sexuálně přenosných nemocí a na významu nabývají virové infekce, jako jsou nákazy herpesvirem – herpesvirus simplex, (HSV) – správněji Herpesvirus hominis typu 1 a 2, papilomavirem – HPV, virem hepatitidy B (HBV), hepatitidy C (HCV), hepatitidy G (HGV) a infekce virem HIV. Jejich závažnost je mj. podtržena nesnadností léčby a tím, že některé viry mohou v organizmu perzistovat a přinejmenším HPV typu 16 je považován za onkogenní. Herpesvirová onemocnění genitálu jsou závažná také tím, že usnadňují současnou nebo následnou infekci jiným mikroorganizmem, a dochází k ní snad až ve dvaceti procentech. Asi polovina nákaz HSV proběhne asymptomaticky. Séroepidemiologické studie ukázaly promořenost populace proti HSV-2 ve vyspělých zemích mezi 25 % až 40 % a asi o 20 % vyšší hodnoty v rozvojových zemích a u žen černošské populace USA. Zjištěné hodnoty mají jen omezený význam, protože určitý podíl onemocnění genitálním herpesem je vyvoláván také HSV-1, který převažuje dosud jako původce oparu herpes simplex labialis. Je známo, že genitálních onemocnění nákazou HSV-1 přibývá v mladé populaci vyspělých států, snad v souvislosti s rozšířením orogenitálního sexu. Mezi oběma sérotypy existují nyní tyto rozdíly: K recidivám nemoci po HSV-2 dochází často, a to v průměru v 70 %, zatím co u HSV-1 méně často, asi ve 35 až 45 %. Riziko nákazy ženy od partnera, který je nosičem HSV-2, je během roku údajně 17 %, zatím co obráceně pro muže je více než čtyřnásobně nižší. Situaci komplikuje skutečnost, že recidivy onemocnění jsou běžné, reinfekce jsou možné a infikovat může svého partnera i osoba v mezidobí mezi recidivami, kdy je bez příznaků. Je nutné to pacientovi dobře vysvětlit a otevřeně se s ním poradit o možnostech léčby. Je nutno myslet na psychosociální následky, které z opakovaného onemocnění vyplývají, ale i na rizika nasedajících jiných infekcí, vznik ekzémů, nebo nakažení novorozence, zejména na riziko postižení jeho CNS, které může být smrtelné. Terapie genitálního herpesu zaznamenala velký pokrok od zavedení acicloviru a valacicloviru, famcicloviru a brivudinu, a to u primární infekce, u recidivy a při supresní léčbě. Perorálně podané léky zkrátily v klinických studiích významně oproti placebu trvání epizody (více než o 90 %) a spolu s tím došlo i k rychlé redukci bolestí. Aciclovir a valaciclovir po dobu podávání snížily oproti placebu signifikantně podíl pacientek, které vylučovaly virus. Nicméně přes 40 % léčených virus ještě vylučovalo. Zdá se, že dávkování valacicloviru 500 mg 2x/d bylo dostatečné a zvyšování dávky již nemělo vliv na trvání recidivy. Opakovaně se potvrdilo, že aciclovir i valaciclovir měly příznivý efekt na dobu trvání primárního h.genitalis, vylučování viru a na úlevu od bolestí. Ukázalo se, že primární infekt vyžaduje delší dobu k hojení než recidivující episoda a že výsledky jsou lepší, je-li léčba zahájena co nejdříve. Orální nebo infuzní léčba má u nás některá indikační omezení – zejména je určena u h. genitalis pro těhotné po 20. týdnu, pro případy těžké a pro osoby imunodeficitní. Lokální aplikace acicloviru se osvědčuje u lehčích forem h. genitalis a je-li podán včas v prodromálním stadiu, zabrání většinou plnému rozvinutí nemoci. To se pochopitelně podaří z diagnostických příčin jen zřídka, ve srovnání s recidivujícím h. labialis. Supresivní léčba má za cíl snížit výskyt recidiv. V dlouhodobé studii byla podána jednorázově dávka 500 mg valcicloviru nebo placebo pacientům, kteří mívali recidivy. Průměrná doba objevení recidivy po placebu byla 20 dní, zatím co po valcicloviru po více než 112 dnech. U pacientů, kteří dostali valciclovir, se podařilo zabránit ve sledované době recidivám v 69 % případů, zatím co po placebu jen v 9,5 %. Ukázal se vztah k době, která uplynula od první recidivy: u těch, kteří měli recidivy déle než 5 let, byl efekt lepší než u těch, kteří měli recidivy v době kratší, než bylo posledních pět let. Podobně byl efekt lepší u pacientů, kteří měli více recidiv než devět do roka, oproti pacientům s menším počtem recidiv v roce.

Pokud se kdysi u těhotné zjistila cukrovka- diabetes mellitus, byl to problém. Plod se rodil hodně větší / což mohlo vést k jeho poranění počas porodu/, mohl mít i některé vrozené vývojové vady. Ovšem to již neplatí: těhotná s cukrovkou má být v současné péči gynekologa a diabetologa, který cukrovku kompenzuje a problém pak nenastává.

Celkovou narkózu je vhodné podstoupit až se prokáže, že nejste těhotná. Pokud by se prokázalo těhotenství, je nutné problém prodiskutovat s anestesiologem.

Příčina potíží může být z oboru gynekologie / endometrioóza, dysmenrrhoea- bolestivost při , nebo kolem menses-*- myomek obvykle bolestivost nedělá/, dále může být příčina z oboru urologie / onemocnění dolních močových cest/, z oboru neurologie/ onemocnění páteře s propagací bolesti do podbříšku/, z oboru gastroenterologie / onemocnění trávicího traku/.Z napsaného je zřejmé, že na základě pouhého popisu potíží nelze určit příčinu bolestí. Doporučuji vyšetření lékaři. Klidně můžete začít gynekologem.