Jak naučit děti, aby se samy chránily před nebezpečím

Každý rodič se snaží, aby jeho dítě vyrostlo ve šťastnou a sebejistou osobu. Zranitelnost dětí si uvědomujeme všichni, a proto  nás někdy děsí jen pomyšlení, že máme pustit děti samotné ven. Důvěra, sdílená radost z úspěchu  a vzájemná náklonnost jsou vlastnosti na kterých  můžeme stavět při zajišťování bezpečnosti dětí. Proto bychom měli podněcovat důvěru dětí k nám dospělým a dodat jim přirozenou odvahu, aby se nebály své pocity otevřeně vyjádřit. Takový výchovný proces začíná od nejútlejšího věku. Nejvhodnějším způsobem, jak se dítě naučí rozlišovat akty předstírané falešné lásky od každodenních a zcela normálních projevů lásky spočívá v prožívání upřímně míněných, láskyplných objetí a polibků a dalších projevů pozitivních vztahů s dospělými osobami.

Projevy citů

Někdy i běžné zdravé projevy lásky mohou činit některým lidem problémy ve světě obav ze sexuálního zneužití. Otcům a jiným mužům bývá někdy zatěžko objímat děti nebo se jich jakkoli dotýkat, protože mají obavy z nesprávné interpretace těchto projevů. Děti však projevy lásky potřebují jak od matky, tak i od otce, protože jen tak si mohou děti vypěstovat zdravý postoj k citům a emocím. Někteří dospělí vštěpují svým dětem myšlenku, že veškeré emoce jsou něčím nežádoucím a je třeba se od nich oprostit. Zdánlivé maličkosti a zlehčování problémů dítěte typu:" nebreč to tě nemůže bolest, nebuď taková citlivka apod. mohou být základem k tomu, že dítě vlastně nedůvěřuje svým pocitům. To také platí v případech, kdy dítěti není někdo moc sympatický, ale dostane se mu odpovědi, že musí být zdvořilejší a že to se nedělá, někoho odmítat. Jak potom bude asi reagovat dítě, když ho bude chtít někdo cizí vzít do auta, zahrát tajnou hru nebo mu nabídne drogu?

Jakým způsobem si máme promluvit?

Není vůbec jednoduché zahájit s dítětem rozhovor, jak se má uchránit před možným nebezpečím. Doporučuje se s dítětem promluvit o právu bezpečnosti vlastní osoby a také musíme dítě upozornit na zdůraznění rozdílu mezi doteky dobře míněnými a působícími příjemně nebo tajemně. V žádném případě není na místě falešný stud nebo zlehčování problému.

Naučte své děti říkat ne

Rodiče by měli učit své děti zdvořile odmítat ty polibky nebo objetí, které v nich probouzejí nepříjemné pocity i v každodenních nebo běžných situacích. Ve věci objímání , líbání a dotyků existuje mnoho různých  a kulturně podmíněných zvyklostí. Zde není důvod něco měnit. Něco však zcela odlišného je, když dospělá osoba vyhledává styk s dětmi jen proto, aby ukojila své sexuální vzrušení. Naučte své děti, že nemusí vždy bezvýhradně poslouchat, bude li to v zájmu jejich bezpečnosti. Ujistěte děti, že se v tomto ohledu mohou spolehnout na vaši podporu.

Mluvte s dětmi o lidském těle

Dítě by mělo vědět, že jeho tělo patří pouze jemu samotnému a že nikdo cizí se ho nesmí dotýkat tak, aby to mu bylo nepříjemné. Naučte také dítě, aby umělo jednotlivé části svého těla pojmenovat. Pokud máte ostych pojmenovat intimní oblast, hovořte o částech těla ukrytých pod spodním prádlem. Věřte, že už i malé děti mají silně vyvinutý smysl pro vlastní identitu a vědí, co se jim líbí a co ne.

Bezpečná a nebezpečná tajemství

Lidé, kteří pohlavně zneužívají děti, jsou ve velmi častém případě závislí na ochotě dítěte udržet celou záležitost v tajnosti. Učte své děti, že utajovat je nutné třeba nějaké překvapení (dárek na vánoce apod.), ale utajovat se rozhodně nemá, pokud jim někdo ubližuje nebo se chová tak, že je jim to nepříjemné. Jakmile děti pochopí rozdíl mezi různými tajemstvími, můžete začít s vysvětlením, že nikdo nemá právo je žádat o mlčenlivost v tom, že se dotýkal jejich těla. Musíme zdůraznit, že se to týká všech dotyků, to znamená i těch, které v nich  vzbuzují příjemné pocity.

Pocit viny

S pohlavním zneužíváním bývá spojena určitá potíž. Někdy mohou také oběti prožívat příjemné pocity. Tato skutečnost může uvést oběť do rozpaků a vyvolat v nich tak neblahý pocit spoluúčasti. Tomuto trestuhodnému činu přihrává ještě skutečnost, že v některých případech je pachatel jedinou osobou od které dítě dostává aspoň trochu něhy, i když zcela nevhodné. To platí dvojnásob pokud se takového jednání dopouští osoba, která je sama členem rodiny dítěte.

Mluvit

Dítě by mělo by si mělo být téměř jisté, že ať se stane cokoli, může za vámi bez obav přijít za jakékoli situace. Vysvětlete mu rozdíl mezi žalováním a přivoláním pomoci, pokud je někdo nebo ono samo v nebezpečí. Lidé, kteří obtěžují děti  často nabízejí dětem nejrůznější lákadla výměnou za sexuální uspokojení. Vysvětlete dítěti, co je to úplatek, podplácení a dávání daru za účelem získání nějaké výhody a sledování konkrétního záměru. Poučte děti, že někteří lidé ať už známí nebo neznámí mohou pokoušet jejich vůli nabízením různých dárků nebo peněz k určitému chování.

Zbytečně nestrašit

Snažte se vysvětlit pojem „ nevhodné chování", ale zase extrémně dítě nestrašte. Nezacházejte příliš do zbytečných detailů a pokuste se vystihnout na co se dítě vlastně ptá a na jednotlivé otázky odpovídejte postupně. Ať už vás dítě zaskočí čímkoliv, nesnažte se odpovědi vyhnout pomocí různých vytáček. Jen tak získá dítě vaši důvěru a příště se opět zeptá, protože bude vědět, že je svým vyhýbavým postojem nezklamete.

Svým dětem důvěřujte

V záležitosti pohlavního zneužívání děti lžou pouze zřídka. Jednak k tomu nemají dost zkušeností, které jsou potřebné k obrazotvornosti a také jim chybí dostatek výrazových prostředků. Později však mohou celý případ takového zneužití popřít, protože chtějí chránit někoho, koho mají rády, nebo protože se dostaví strach. Pro dítě je taková událost velkým traumatem, a proto může jeho vyprávění a popis události znít nesystematicky a zmateně.

Porušení pravidel

Jestliže se dítě octne v nesnázích, může mít problémy si poradit, protože se cítí svázané pravidly, kterému vštěpujeme. Pokud učíme dítě pečovat o vlastní bezpečnost, nesmíme také opomenout upozornění, že z každého pravidla existují určité výjimky. Děti se učí např. zdvořilosti, že nesmí lhát a odporovat dospělým. Může se však stát, že v zájmu jejich bezpečnosti může být někdy nutné nějaké to pravidlo nedodržet. Je důležité děti upozornit a naučit, že v potencionálně nebezpečné situaci mají právo na jakékoli chování v zájmu zachování jejich bezpečnosti. Komunikaci s dětmi přizpůsobte tak, aby dostatečně pochopily jediný cíl, zmizet z místa ohrožení a uchýlit se do bezpečí. Děti ujistěte svou podporou při takovém počínání.

Co by měly děti bezpečně ovládat

Děti by měly znát celé své jméno, adresu a telefonní číslo. Také s nimi procvičujte linku tísňového volání. Nenechávejte děti pobývat venku po setmění a učte je trasu jak se dostat nejlépe domů. Nacvičte s dětmi, aby za žádných okolností neotvíraly nikomu, pokud jsou doma samy a také aby se ani do telefonu nepřiznávaly, že jsou v bytě samotné. Také bedlivě sledujte negativní reakce dětí na určité lidi a situace. Upozorněte dítě na exhibicionisty a poučte je, že na ně nemají nijak reagovat. I když se snažíme v mnoha ohledech působit preventivně, někdy není možné dítě před nějakou újmou ubránit. Jestliže však někdo ublíží dítěti, je to vždy výhradně vina pachatele  a v žádném,m případě ne vina dítěte!

Pedofilové

Dospělí, kteří pociťují sexuální náklonnost k dětem se nazývají pedofilové. Zájem o děti se u nich začne většinou probouzet již v raném dospívání.  Tito lidé bývají  při svém počínání velmi trpěliví a mnohého se vzdají pouze proto, aby se s dítětem mohli dokonale seznámit a vlastní „akt" připravují předem dlouho dopředu. Jestliže je však dítě odmítne, „přesedlají" na jiné dítě. Jakmile dítě začne fyzicky dozrávat, ztrácejí o ně pedofilové zájem. Pedofilové sami bývají dost dětinští a odmítají dospět děti jsou v podstatě reflexí jejich vlastního narcismu.

Oběti sexuálního zneužití

Mezi oběti sexuálního násilí patří děti všech věkových kategorií od miminek až po děti patnáctileté. Téměř stejně bývají postiženy chlapci i děvčata. Některým pachatelům je lhostejné zda zneužívají dívky nebo chlapce a jiní dávají přednost jednomu pohlaví. Samotní pachatelé mohou pocházet z různých společenských vrstev. Z některých studií  vyplývá, že oni sami byli ještě jako děti zneužíváni. Pedofilové mohou vypadat zcela normálně, mohou vyhledávat profese při nichž jsou v přímém kontaktu s dětmi. Někdy se dokonce sbližují s rodinami, berou dítě na procházku.

Nebezpečí  recidivy

Jestliže pedofil začne zneužívat děti, je dost obtížné ho od dalších činů odvrátit. Pachatel je motivován neovladatelnou mocí, stává se opojen a zcela závislý. Ve spáchaných činech nalézá uspokojení a nemůže svého chování zanechat. Tyto osoby je proto velice obtížné léčit a chránit před nimi děti. Bohužel musíme konstatovat, že je velké nebezpečí, že pachatel svůj čin bude opakovat, a to i v případě, že bude dopaden. Pachatel za sebou nechává mnohdy velký počet obětí, protože se snaží svoji autoritou děti přimět k mlčení.

Charakteristické symptomy

Dětem i dospívajícím se těžce otevřeně mluví o sexuálním zneužívání. V mnohých případech záleží pouze na chování dospělých jak se podaří včas takový čin rozpoznat a zastavit. Rozhodně bychom neměli být lhostejní vůči podezření na sexuální zneužívání a v případě podobných tušení je důležité nalézt v sobě odvahu zasáhnout.Většina lidí si při podezření na znásilnění vůbec neví rady, jak má zareagovat. Je vždy lepší spojit se sociálním odborem nebo poprosit o radu některou z organizací než pak trpět výčitkami svědomí, pokud se dotyčné dítě najde těžce poraněné nebo dokonce usmrcené. Mnohé z varovných signálů lze vypozorovat při:

• náhlých změnách chování (hysterické záchvaty při svlékání dítěte, dítě má nešťastný až rozpačitý výraz, nechutenství, dítě opakuje neslušná slova a říká o sobě, že je zlé a neslušné)
• dítě je agresivní a podrážděné
• v přítomnosti konkrétní osoby má strach
• hystericky křičí při přebalování
• bolesti nebo zánětlivé změny v krční, anální nebo genitální oblasti
• stahuje se do sebe a je netečné
• při hraní s panenkami napodobuje sexuální chování
• kreslí pohlavní orgány

Děti od pěti do dvanácti  let

• Naznačují, že mají určitá tajemství o kterých však nemohou s nikým mluvit
• Začínají se opět pomočovat
• Mluví hrubě s cílem upoutat na sebe co nejvíce pozornosti
• Mají děsivé noční můry
• Jejich chování je obtížně vysvětlitelné (vše je rychle omrzí, nechtějí např. navštěvovat nějaký kroužek, který do té doby měly rády)
• vykazují sexuální aktivitu neadekvátní svému věku
• Trpí infekcemi močových cest, krvácením nebo zvýšenou citlivostí v genitální nebo anální oblasti
• Propadají depresím a mohou mít sebevražedné sklony
• Soustavně utíkají z domova
• Pokoušejí se sexuálně zneužívat ostatní děti
• Vymýšlí si spousty výmluv, aby nemusely jít namísto, kde se zneužívání děje

Emocionální zneužívání

Emocionální zneužívání nebývá obvykle snadné odhalit, protože se odehrává uvnitř v srdci a  mysli dítěte. Dětem je sugerováno slovně a celkovým chováním, že za nic nestojí, jsou hloupé, neužitečné, nehodí se k ničemu. Takovým dětem se láska buďto zcela upírá nebo se váže na nějaké podmínky.

Tímto způsobem vykořisťované děti trpí pocitem méněcennosti a nikdy si nejsou jisty, zda jsou někým milovány a postrádají bezpečí a jistotu  domova. Děti, které jsou sexuálně zneužívány nebo ty, kterým je fyzicky ubližováno zároveň velice trpí i po citové stránce.

Jak se vyrovnat s následky zneužití?

Bohužel dítě nelze hlídat celých dvacet čtyři hodin denně. Ani v případě, že se postaráme o všechna preventivní opatření a poskytneme dětem ty nejlepší metody, které mohou zajistit jejich ochranu, není možné zaručit, že se jim nic nestane. Pokud se zrovna vaše  dítě, že projde tak ošklivou zkušeností, jakou je zneužívání, často se dostaví pocit viny, lítosti a rozhořčení. I reakce okolí mohou být často rozpoluplné a  do vědomí se nám může vtisknout pocit, že jsme přece mohli takovému činu zabránit. Stává se, že děti nechtějí zraňovat osobu, kterou milují a tak ji chtějí ušetřit „zbytečných starostí". Zda bude dítě sdílné, či nikoli, velmi často závisí na tom jakým způsobem bude blízká osoba reagovat.

Jak postupovat?

V každém případě po zjištění tak závažné situace jakým pohlavní zneužití je, bychom se měli pokusit zachovat klid a nepřenášet na dítě své zděšení a citové rozpoložení. Dítě tak pozná, že dospělý má situaci pod kontrolou a má pocit důvěry. Dost často dítě cítí odpovědnost za to, co se stalo a svazuje ho pocit viny. V každém, případě dítěti zdůrazněte, že za vzniklou situaci v žádném případě nemůže. Nesnažte se informace z dítěte přímo vymáhat, pouze ukažte že nasloucháte. Vyjádřete dítěti svůj vděk nad tím, že takový útok dítě vůbec přežilo a, že nyní je už v bezpečí.

Ohlášení útoku

Rozhodnout se a ohlásit celou událost nebývá snadné. Situaci komplikují obavy a možné důsledky ze soudního projednávání  celého případu. Na druhé straně je však nutné si uvědomit, že pokud pachatel zůstane na svobodě, ohrožuje další děti.

Denní režim dítěte

V době, kdy dítě prožívá stres je vhodné, když má vytvořený prostor a podmínky, které mohou dopomoci ke zmírnění šoku a napomoci k léčebnému procesu. Je lepší příliš neměnit každodenní chod domácnosti ani režim pravidelné školní docházky. Dítěti nikdy neříkejte, že situace ke které došlo je něco nemravného a ošklivého. Také se raději vyhněte pronášení o úsudcích o pachateli. Není jednoduché se vyrovnat se zneužitím dítěte a vzniklá situace je obrovským traumatem pro celou rodinu a  neobejdeme se  bez vyhledání odborné pomoci psychologa.