Včas k logopedovi

Každé dítě je výjimečné, a proto i osvojování si správné výslovnosti probíhá individuálně. Je odrazem vývoje centrálního nervového systému. Některé děti se správnou výslovnost naučí poměrně brzy a rychle, a to i hlásky, které v českém jazyce považujeme za nejtěžší (r,ř), jiné se s jejich výslovností perou i ve školním věku. Když srovnáme vrstevníky, musíme si uvědomit, že existují velké rozdíly mezi jednotlivými dětmi, které však ještě nemusejí znamenat poruchu řeči. Možná jste si již všimli, že holčičky začínají mluvit obvykle rychleji, jsou šikovnější a pohotovější v komunikaci (což se týká osvojení slov, tvorby gramaticky správných vět, výslovnosti, apod.) než chlapci. Žádná tabulka však nemůže nahradit posouzení řeči konkrétního dítěte odborníkem. Jestliže je dítě celkově ve vývoji opožděno, můžeme očekávat větší či menší opoždění i v řeči. V případě pochybností neváhejte obrátit se na odborníka, který vám jistě ochotně poradí.

Mnozí rodiče si bohužel myslí, že jejich dítě z řečových vad prostě vyroste. Nebo se pokoušejí naučit ho správnému mluvení sami. Dobré je neodkládat návštěvu odborníka až na školní věk. Už v předškolním věku je dítě schopno se samostatně učit. A jeho nervový systém je dostatečně zralý, aby mu umožnil vědomě ovládat tak složitý a jemný pohybový aparát. V předškolním věku se artikulace upraví poměrně rychle a snadno.

Nejčastějším problémem je porucha výslovnosti zvaná patlavost neboli dyslálie. To znamená, že dítě špatně vyslovuje nějakou hlásku. V češtině to jsou nejčastěji sykavky, jako c,s,z, č,š,ž a pak takzvané kmitné hlásky, jako jsou l, r a ř.

Druhým nejčastějším problémem, který se v ambulancích logopedů řeší, je opožděný vývoj řeči. I v tomto případě se rodiče mnohdy spoléhají na fakt, že se porucha časem odstraní jaksi sama. Zvlášť ve vývoji řeči jsou mezi dětmi větší rozdíly než ve všech ostatních duševních funkcích. jestliže se ale řeč vůbec nevyvíjí nebo je nějak závažně narušena, je to důvod k návštěvě logopeda. Mnozí rodiče přivádějí dítě ve dvou letech a sdělují, že dítě vůbec nemluví. při vyšetření se pak zjistí, že dítě užívá několik artikulovaných slov, jen to nejsou zrovna ta slova, která se běžně pokládají za správná. Řeč se tedy vyvíjí, jen je opožděna o jednu vývojovou fázi.

Maminky mnohdy bývají nervózní, pokud jejich děti používají kolem dvou let jen několik slov. Ve skutečnosti je důležité především to, do jaké míry je u dítěte rozvinuta tzv. pasivní řeč. Pasivní řeč znamená úroveň porozumění jednoduchým větám a příkazům. To by mělo dítě bezpečně zvládnout kolem druhých narozenin. Aktivně by se dítě mělo rozmluvit do třetího roku věku, často tomu výrazně napomáhá nástup do mateřské školy. Slovní zásoba se pak může skokem rozšířit doslova ze dne na den

Kdy k odborníkovi

Kdy je tedy třeba obrátit se na logopeda?

• U předčasně narozených dětí - hned po narození je vhodné zahájit preventivně masáže obličeje a ústní dutiny.
• Pokud má dítě rozštěp - je vhodné, aby jeho rodiče po narození kontaktovali logopeda (kvůli péči poradenské), přímá péče s dítětem začíná kolem 3. roku věku dítěte, ale i dříve.
• Při podezření na poruchu sluchu (dítě nereaguje na zvuky, slovní výzvy, nerozumí řeči, vývoj jeho řeči je opožděný nebo nápadně odezírá).
• Při dětské mozkové obrně a autismu, při opoždění rozumového vývoje, při poruchách zraku a psychiatrických onemocněních.
• Pokud dítě nezačalo mluvit nebo používá nápadně málo slov, netvoří jednoduché dvojslovné věty, nemá potřebu něco sdělit - nejpozději kolem 3 let věku dítěte.

Učení příkladem

Rozdíly mohou být patrné také mezi staršími a mladšími sourozenci. Může se stát, že starší dítě napodobuje výslovnost mladšího sourozence. Za úvahu také stojí zamyšlení nad tím, jestli jste i vy nebo někdo z blízké rodiny nezačali mluvit později. Děti jsou rodičům v mnohém podobné.

V neposlední řadě má velký vliv na vývoj řeči dítěte řečový projev rodičů. Prakticky od narození se dítě učí všechno právě od vás. Proto byste na to měli myslet včas a svou řeč dítěti přizpůsobit. Nemluvte příliš rychle, hlasitě, správně vyslovujte. Věty a jejich složitost by měly odpovídat věku a úrovni dítěte. Nikdy na dítě nešišlejte a neopakujte po něm špatně vyslovená a zkrácená slova, ať jsou sebevíc roztomilá. Právě naopak - dítěti pomůžeme, když po něm zopakujeme vždycky slova správně. Taková ozvěna napomůže vývoji řeči daleko víc než neustálé napomínání nebo nucení dítěte opravit se. Někdy si rodiče na výslovnost dítěte zvyknou a nevěnují jí žádnou pozornost. nebo dětskou patlavost pokládají za roztomilou a nevidí důvod, proč by se dítě této roztomilosti mělo zbavovat. Špatná výslovnost však tahá posluchače za uši, odvádí jejich pozornost od obsahu projevu k jeho formě a efekt celého projevu se výrazně snižuje. Pocity méněcennosti pak mohou dotyčného provázet celý život.

Doporučuje se, aby se odstraňování nesprávné výslovnosti začalo aspoň rok před nástupem do školy, protože nesprávná výslovnost může ovlivnit školní úspěšnost v předmětech, jako jsou čtení a psaní. To ale neznamená, že i dítě ve starším školním věku není schopné naučit se správnou výslovnost, když je dobře motivované a vedené.

Důležité také ale je snahu dítěte povzbuzovat, nikoli děti vyučovat jazyku jako ve škole. Nenutit, aby po rodičích pořád opakovaly - pamatujte, dítě snáze řekne to, co odpovídá jeho artikulačním možnostem. Problém nastane i tehdy, když rodiče více dbají na formální stránku řeči než obsahovou. Například dokud dítě nevysloví slovo správně, nesmí v artikulaci pokračovat. Nebo ho za chyby ve výslovnosti hubují. Dítě tak získává k řeči odpor, bojí se vyjádřit, bojí se nových slov.

Pokud mluvíte s dítětem, pozorně se přitom dívejte a soustředěně poslouchejte, co říká. Používejte krátké srozumitelné věty, důrazně intonujte a řeč doplňujte výraznou mimikou. Při konverzaci s dítětem zdůrazňujte názvy používaných předmětů a jejich vlastností a často je opakujte. Každou činnost, kterou s dítětem děláte, nahlas a stále dokola komentujte.

Jestliže se vám snaží dítě něco vysvětlit a nerozumíte mu, vyjmenujte řadu možností, dokud se nestrefíte. Radost z vzájemné komunikace dítě povzbudí do dalších pokusů. Čtěte si společně knížky, dítě si tak rozšiřuje slovní zásobu o slova, která doma běžně nepoužíváte.

Co by mělo dítě umět:

• do tří let: hlásky a, o, u, i, e, p, b, m, t, h, k
• mezi třetím a čtvrtým rokem: hlásky au, ou, f, v, j, d, n, g, ch, začíná se vyvíjet hláska l
• po čtvrtém roce: ť, ď, ň
• po pátém roce: sykavky c, s, z, č, š, ž až na jejich občasné záměny. V tomto období se začínají objevovat hlásky r a ř. Správnou výslovnost hlásek r a ř dosahuje většina dětí nejpozději po sedmého roku života.

Špatná výslovnost některých hlásek je u dětské populace poměrně běžná, stačí si poslechnout děti ve školce nebo na hřišti. Není třeba se tím příliš trápit, náprava pod dohledem odborníka bývá velmi účinná.

3leté dítě může zpočátku hlásky vynechávat nebo užívat správnou výslovnost jen v určitém postavení ve slově, např. jen na konci slov, a postupně se výslovnost zpřesňuje. Nejlepší pro rozvoj řeči u dětí do 4 let je správný řečový vzor. Nevyžaduje se od dítěte, aby opakovalo správnou výslovnost. Jsou vhodná i motorická cvičení jazyka a rtů hravou formou, aby si sítě začalo uvědomovat postavení řečových orgánů při pohybech a tvorbě různých zvuků, např. citoslovcí.

Zasyčet jako had

Příčiny nesprávných sykavek mohou být  dvě - neobratnost jazyka nebo nedostatečná schopnost rozlišovat podobné zvuky (tzv. špatný fonematický sluch), případně jsou důvodem špatné výslovnosti obě najednou. Pro sykavé zvuky je velmi důležitý tvar jazyka a jeho postavení při mluvě.

Správné sykavky c, s, z se tvoří širokým jazykem a špičkou opřenou o přední spodní zuby. Přitom jsou boční okraje jazyka přimknuty k horním stoličkám. Ale u dítěte dumlajícího dudlík, paleček, nebo dítěte celkově neobratného je jazyk plochý, žlábek uprostřed je neznatelný, jazyk nemá potřebné napětí. Úžlabinka ve středu jazyka  umožňuje směrovat proud vydechovaného vzduchu na přední zuby, a tím vzniká typický sykavý vzduch. Pokud se kanálek neutvoří, proud vzduchu se rozlije do stran. Ochablý jazyk nemá možnost se opřít špičkou o bariéru spodních zubů, mění polohu a často svým okrajem zacpe úzkou škvíru mezi řezáky. Vznikající zvuk se tak deformuje.

Posaďte se s dítětem před zrcadlo a zkoušejte pomocí artikulační gymnastiky a pohádkových příběhů především zlepšit pohyblivost jazyka. Nejjednodušší je použít lentilku, kterou dítě posunuje v prostoru pod dolními zoubky tak dlouho, až změkne, praskne a dítě ji smí sníst. Nic dítěti nevysvětlujte, ukažte mu sami, co má dělat, a pobídněte je, aby to zkusilo stejně přesně jako vy.

Někdy nebývají problémy s jazykem, ale se spodním rtem. U sykavých hlásek se snaží spojit s horními zuby. V takovém případě se ze slova sova stává fova, zajíček je vajíček atd. Této formě odlišné artikulace se říká reto-zubní sigmatismus. Je třeba zlepšit obratnost v ovládání rtů. Nejdříve zkoušíme střídat úsměv a dávat pusinku (rty se natahují do široka a špulí se do kroužku). Nakonec dítě dostane dva obrázky hada (sss) a stromu ohýbajícího se ve větru  (fffííí). Sami střídáme zvuky, přesně a dlouze vyslovujeme, dítě ukáže na příslušný obrázek. Pak ho také zkusí napodobit. Pokud si není jisté, ukážeme mu rozdíl mezi výslovností hlásek. Při sss je vidět všechny zuby, při fff jen horní. Jestliže ani to nepomáhá, bude asi důvod problému ve zrakové pozornosti a možná i ve fonematickém sluchu.

Jindy je při výslovnosti c, s, z slyšet zvláštní nápadný zvuk, když zvuk uniká po stranách jazyka, protože je jazyk pevně přilepený na středu nebo po straně dásně, a to většinou horní. takovou poruchu označujeme jako stranový sigmatismus. V tomto případě je problém s polohou jazyka i se směrem vzdušného proudu. Ten sklouzává vlevo, vpravo, nebo oběma směry, ale neprochází středem. Stranový sigmatismus je velmi často svázán s vážnými poškozeními, jako je obrna neboli paréza jazyka. Odstranění takových defektů není jednoduché a patří výhradně do rukou logopeda.

Breptavost nebo koktavost?

Při podezření na koktavost (opakování hlásky, slabiky, slova, eventuálně vyhýbání se řeči, napětí svalstva na krku, potíže s udržováním dechového proudu, prodlužování hlásek nebo napínání hlasu, viditelný zápas s řečí, vyhýbání se určitým slovům a hláskám) je dobré se kolem třetího až čtvrtého roku věku dítěte poradit s logopedem. Dobrá zpráva je, že až 80 procent dětí začne do sedmi let mluvit plynule, z toho polovina do půl roku od začátku potíží.

Některé děti příliš rychle mluví a není jim dobře rozumět. Bývají to často ty, které začaly povídat později a nyní v sobě cítí velký přetlak informací, potřebu sdělovat. U nich hrozí fixace nesprávného tempa řeči. V tomto případě se logopedická péče zaměřuje na zpomalování řeči, rytmus, správné nácviky dýchání, děti vydechují a do toho zapojují hlas, učí se různým rytmizačním a řečnickým cvičením.

Co vlastně koktavost způsobuje, se dodnes přesně určit nepodařilo. Zřejmě se jedná o kombinaci více faktorů, dědičností počínaje, různými vnějšími podmínkami konče.

Důležité je nepřipomínat dětem, že koktají. Rodiče často dělají chybu, že dítě opravují, dokončují za něj věty nebo chtějí, aby větu opakovaně řeklo správně. Jistě že mu chtějí pomoci, ale dítě si musí prožít, že má čas. Dospělí většinou spěchají, dítě se zasekne a ten pocit, že vše musí říct rychle, mu ještě víc znemožní se vyjádřit.

Čím dříve se začne s terapií, tím lépe. U dětí je zaměřena na prostředí v rodině a bezprostřední okolí dítěte, nepřetěžování, stabilitu režimu dne, tempo, rytmus, melodii hlasu. Když vaše dítě koktá, hlavně nezoufejte. Pomáhejte mu, a pokud nejde koktavost zlomit, naučte je s ní žít. Mnoho slavných lidí koktalo, Winston Churchill, Charles Darwin a další, a přesto vstoupili do dějin.

Pozor na chrapot a mandle

Někdy může způsobit zádrhele i obyčejný chrapot. Proto každý chrapot, který přetrvává déle než dva týdny, si zaslouží vyšetření odborným lékařem. Stejně tak huhňavá řeč a dýchání ústy (příznaky zvětšené nosní mandle) - pokud nejde o vliv právě probíhajícího onemocnění horních cest dýchacích. Nečekejte s vyhledáním logopeda, může dojít k fixaci huhňavosti, navíc dítě se musí naučit správně dýchat nosem.. Logopeda je většinou nutné vyhledat i v případě odstranění nosní mandle, protože i po něm většinou přetrvává dýchání ústy a huhňavá řeč.

Návštěva u  logopeda

V logopedii se používají přímé i nepřímé metody nácviku správné výslovnosti. Mezi nepřímé postupy patří poskytování správného řečového vzoru. V této metodě se nevyžaduje od dítěte, aby opakovalo správnou výslovnost. Modelování je vhodné pro malé děti (do čtyř let), děti na nižších vývojových stupních (děti s malou slovní zásobou, děti s poruchami porozumění). Modelování provádějí rodiče v domácím prostředí. Kromě modelování jsou vhodná i cvičení řečových orgánů hravou formou (tzv. oromotorická cvičení), jejichž cílem je, aby si dítě začalo uvědomovat postavení řečových orgánů při pohybech a tvorbě jednotlivých zvuků.

Přímé postupy, kdy se od dítěte vyžaduje správná výslovnost, jsou všeobecně vhodné po čtvrtém roce dítěte. Terapeut nebo rodič pracují s dítětem během strukturovaných cvičení, jejichž program a posloupnost je dopředu naplánovaná.

Optimální je navštěvovat logopeda jedenkrát do týdne, v případě dobré domácí přípravy jednou za 2-3 týdny. Frekvence návštěv záleží také na rozsahu vady výslovnosti, na věku dítěte a na schopnosti dítěte spolupracovat s logopedem. Logoped vždy připraví „domácí úlohu", co má dítě doma procvičovat. Dítě by mělo s rodiči doma procvičovat každý den. Dobu cvičení volíme podle individuálních možností dítěte (někdy stačí 3krát, 4krát pár minut denně).

Co se týká časové prognózy, tedy jak dlouho bude muset dítě logopeda navštěvovat, neexistuje jednoznačná odpověď. Jestliže rodiče nespolupracují s logopedem, ale jen přivedou dítě do čekárny a potom si pasivně odsedí terapii, ta pak bude trvat relativně delší dobu. Dalším faktorem, který ovlivní proces terapie, je samotná biologická výbava dítěte. Úroveň jeho motoriky, inteligence, vnímání, ale i povahových vlastností může výrazně ovlivnit průběh nápravy.