Syndrom vyhoření

Tímto syndromem jsou především ohrožení ti, kteří jsou v neustálém kontaktu s lidmi. Mezi rizikovou skupinu patří především pedagogové, zdravotníci, lidé pracující ve službách, sociální pracovníci. Tyto profese vyžadují velké emoční vypětí. Problémy začínají vyplouvat na povrch, jakmile nerespektujeme varovné signály, neodpočíváme a stále pokračujeme ve stejném pracovním nasazení. Podstata syndromu vyhoření tkví v postupném, plíživém vyčerpání v důsledku dlouhodobého působení stresujících podnětů. Počáteční euforie z práce a jejich výsledků postupně střídá stav apatie a nechuti cokoli dělat. Přichází skleslost, pocit nízké sebedůvěry a vnitřní prázdnoty.

Rodina

S pracovními problémy přicházejí také i problémy osobního rázu. Stres ze zaměstnání si vylíváme na rodinných příslušnících, na řadu přicházejí hádky a rodinné klima se ocitá v ohrožení. Dochází tak k dalším stresům a dotyčný se ocitá v bludném kruhu. Velkou profesní zátěž může v některých případech zachránit právě harmonické domácí zázemí.

Varovné signály

Syndromu vyhoření předchází různé dlouhá období a vývojové fáze:

• euforie: jedinec má vysoké cíle a ideály, ve všem se angažuje a pracuje s plným nasazením
• stagnace: ideály se nedaří zrealizovat, a proto od nich ustupujeme
• frustrace: klienti "obtěžují" a práce přináší nechuť a zklamání
• apatie: naprostý odpor k pracovním aktivitám, klient je vnímán jako nepřítel
• syndrom vyhoření: stadium naprostého vyčerpání, nastupuje cynismus a odcizení

Jak syndromu předcházet?

• Vnímejte varovné signály vašeho těla a dopřejte si dostatek spánku a odpočinku. Dbejte na svou životosprávu, choďte ven.
• Nedávejte klientům své osobní číslo a vyhraďte si hodiny, kdy vám může klient volat.
• Snažte si udržet určitý odstup (vůbec to neznamená, že jste necitelní, ale chráníte se).
• Snažte se po práci na klienty zapomenout.
• Naučte se odmítat, aniž byste pocítili vinu, že děláte něco špatně.
• Neplýtvejte svoji energií  a určete si své osobní priority.
• Snažte si svou práci rovnoměrně rozdělit.
• Snažte se komunikačním problémům předcházet a v krizových momentech nejednejte zbrkle.
• Neztrácejte smysl pro humor a snažte se myslet pozitivně.
• Hledejte neustále nové podněty k práci.
• Pokud je situace již neúnosná, zvažte změnu pracovního místa.

Vyhoření je záležitost moderní doby

V minulosti neexistovalo tolik profesí, které se věnují potřebným nepřetržitě každý den. Velké nebezpečí a riziko číhá na ty, kdo si myslí, že bude ten nejlepší a pomůže každému, kdo pomoc potřebuje. Pokud je nepoměr a rozladění příliš odlišné od toho, co jsme očekávali jsou psychické potíže mnohem těžší.

Duševní nemoci

Na duševní nemoci se vždy pohlíželo s despektem a dotyčný jedinec byl odsouván a okraj společnosti. Ti, kteří jsou nepříjemní, negativističtí a depresivní pokládáme za divné stále. Velkým problémem je také to, že samotný pacient si nerad připouští vážnost svého zdravotního stavu a možné důsledky na své zdraví. Také mnohé laické rady typu „seber se a více se snaž" jsou naprosto k ničemu, protože depresivní člověk se může snažit jak chce a vůbec mu to nepomůže. Deprese má s vůlí jen málo co společného. Vážné deprese jsou nebezpečné v tom, že mohou dotyčného dohnat až k sebevraždě. Často se stává, že nezvratné rozhodnutí ovlivní nějaká malichernost.

Příčiny depresivní poruchy

Hlavní příčinou depresivní poruchy je chemická nerovnováha v mozku a vážné riziko představuje každá přijatá chemie do našeho těla. Mimo alkohol, drogy, mohou depresi spustit také léky na hubnutí nebo hormonální antikoncepce. Daleko větší sklon k depresím mají jedinci, kteří neprožili příliš šťastné dětství a byli týráni nebo nepřiměřeně trestáni. Do deprese se také můžeme dostat, jestliže dostáváme úkoly, které neumíme řešit. Velmi nebezpečný je také dlouhodobý stres. Depresi mohou nastartovat také velké životní ženy (porod, klimakterium, úmrtí, rozchod s partnerem, ztráta pracovního místa nebo dlouhodobá nezaměstnanost atd.).