Pomoc bojím se

Každé dítě se někdy bojí a také proto má svůj důvod. Uprostřed mozku se nachází místo, které vysílá vnitřní signály a alarmy. Ještě dříve než si je dítě schopno uvědomit, co se vůbec děje, se v krvi zvyšuje hladina nervových hormonů. Teprve potom dítě zanechává stávajících aktivit a mozek začíná fungovat jinak a je mnohem aktivnější. Dochází ke stahování svalstva, zrychluje se tep. Dítě může zareagovat tak, že začne křičet, nebo bude bojovat a bít se, dá se na útěk nebo se stáhne do ústní. Teprve následovně se promítne tento pocit do plného vědomí. Mozek začíná srovnávat situaci s již prožitými zkušenostmi. Jestliže dítě nemívá strach, znamená to, že jeho mozek při nebezpečí žádné alarmy nevysílá. Dítě se např. nebojí jedoucích aut, nemá strach se zranění, leze vysoko po stromech.

Pud sebezáchovy

Člověk má naštěstí vrozenou schopnost, že mezi druhým a šestým rokem se o sebe bojí nejvíce. A v tomto období mají děti také největší sklony ke zranění. Kojenci ještě nejsou tak akční a děti od šesti let jsou schopny uvažovat a převzít za své jednání zodpovědnost. Některým dětem však brání jejich strach i v činnostech, které nejsou nebezpečné, naopak často jsou příjemné potřebné a důležité, ale děti z nich dostanou strach a paniku. To je způsobeno určitou přecitlivělostí jejich poplašného zařízení, které vyvolává alarm i přesto, že se nic vážného neděje.

Strach z odloučení

Mezi druhým a třetím rokem nastává období vzdoru. V tomto období děti objevují jednak svou vlastní osobnost a začínají si také uvědomovat rozdíl mezi tím, co je jim blízké a tím co je jim cizí popř. nebezpečné. Dvou až tříleté děti se ještě samy chránit neumí a touží být většinou co nejdéle po maminčině boku. Svému dítěti můžeme tak, že budeme jeho nesmělost a strach akceptovat. Strach z odloučení od rodičů se často vyskytuje spolu s nespavostí, nebo s problémy s usínáním.

Strach z mateřské školky

Velká většina dětí začíná chodit do školky zhruba ve třech letech. Návštěva školky znamená odloučení na několik hodin od rodičů, bavit se s novými dětmi a důvěřovat paní učitelce. Stydlivost a sociální nejistoty mají několik příčin. Jedna z nich je určitě vrozená dispozice a biologické předpoklady. Stydlivé děti se neumí tak dobře vypořádat ze situacemi, které ještě neznají.

Co může ovlivnit výchova?

Geny a vrozené biologické předpoklady jsou pouze jedna část daného problému. Stejně velkou roli také hraje vzor chování rodičů.Téměř každý rodič chce pro své dítě pouze jen to nejlepší, a proto se snaží vše nepříjemné odstranit. Takový přístup však bohužel není vždy právě šťastný. Takovým stylem chování svému dítěti příliš neprospějeme, protože jakmile dítě přijde do styku s cizím prostředím tak najednou zjistí, že již nemá vše tak hezky pod kontrolou jako doma. Dítě pak není připraveno na konfliktní a nepříjemné situace a neumí je řešit.

Naučme dítě situace zvládat

Je vhodné, aby dítě před nástupem do školky bylo již ve styku s více dětmi najednou. Je jedno jestli je to v rodinném kruhu, mezi našimi přáteli nebo na dětském hřišti. Dítěti také dodávají jistotu zažité postupy a rituály. Většina dětí se chová podobně. Jakmile začnou chodit do školky, velmi trpí odloučením od rodičů, což by se mělo po několika týdnech vytratit. Pokud se tak nestane, něco není v pořádku a v takovém případě je potřeba spolupracovat s učitelkami ve školce.

Také rodiče se musí uvolnit

Zvláště pro maminky není jednoduché nechat dítě tak dlouhou dobu od sebe, zvláště, pokud je dítě ostýchavé a bojí se. Dítě z nás musí mít však pocit, že jsme v klidu a všechno je v pořádku. Musíme si uvědomit, že v momentu, kdy své dítě necháváme ve školce, odevzdáváme také svou zodpovědnost.

Strach ze školy

Některé děti se školy nemohou dočkat, jiné tento přechod prožívají velice těžce. Pro úzkostné a ustrašené děti je důležité, aby jim dán prostor otevřít se, aby mohly mluvit o svých problémech a strachu. Dítě je nejlepší připravit na školu tím, že si na ni budete hrát. Každé dítě si na školu hraje rádo a hra na paní učitelku se jim velice líbí. Dejte dítěti příležitost, ať vás něco učí, co už samo ovládá. Pořiďte si např. dětskou tabuli a křídy nebo velký kus papíru a fixy. Pokud si dítě na školu hrát nechce, tak jej nenuťte, pouze to tu a tam navrhněte.