Dětské zlozvyky

Dětské zlozvyky k dětem patří a jsou poměrně běžnou záležitostí. Samy o sobě většinou přinášejí dětem uklidnění při napětí, úzkosti, strachu, nejistotě a můžou taky vyjadřovat vztek, zklamání nebo nudu. Zlozvyky jsou, zvláště pokud trvají delší dobu, určitou formou neurózy. Jsou projevem psychického napětí, takže pokud chcete, aby se jich vaše dítě zbavilo, měli byste pátrat po příčině vzniku, což není právě lehké. Může to být cokoli, změna v životě dítěte, změna v rodině, někdy i banalita, která nás dospělé ani nenapadne, například strach ze tmy nebo strach být sám.

Jak poznat, že jde o zlozvyk?

Pokud na odebrání možnosti vykonávat zaběhlou činnost reaguje dítě zlostně, případně v něm hned pokračuje a není schopno přestat, už tu důvod k znepokojení je. Zvyk se bohužel zafixoval a jeho odstranění bude náročnější. Připravte se na běh na dlouhou trať - co už jednou kdesi zafixováno je, tak se jen těžko odstraňuje.

Ať už si vaše dítě cucá palec, kouše nehty, okusuje pastelky nebo si strká prsty do nosu, věře, že to opravdu nedělá proto, aby vás namíchlo. Pokud některé zlozvyky přetrvávají dlouho, mohou i škodit zdraví. Když si bude dítě dlouhodobě cucat palec, může si tím narušit postavení zubů. Nemytý prst v puse zase snadno způsobí infekci, při tahání za vlasy se mohou porušit vlasové váčky a vlasy se budou lámat. U některého dítěte zlozvyky odezní docela rychle, jindy trvá dlouho, než se s nimi vypořádá.

Časté zlozvyky

Ke zlozvykům řadíme všechno, co vybočuje ze společenských norem. V prvních letech života si dítě pomalu osvojuje řadu potřebných návyků. Učí se mýt si ruce, čistit zuby, převlékat se ke spaní, zouvat se tam, kde je potřeba, chovat se slušně, mluvit s ostatními zdvořile, pozdravit a poděkovat. I když se tomu dobrému, co je učíme, nebrání, přesto se jen tak nedovede zbavit návyků, které my považujeme za nevhodné. A možná že s ohledem na okolí jim přikládáme mnohem vyšší váhu než bychom měli. Místo abychom dítěti pomohli zlozvyku se zbavit, necháváme je vlastně sklouznout čím dál hlouběji.

Proč si dítě cucá palec? Může jít o pozůstatek z miminkovského období, kdy sáním z mateřského prsu uspokojovalo nejen hlad, ale získávalo tak i příjemný pocit bezpečí. Ani v pozdějším věku není cucání palce něčím výjimečným. Většina dětí s ním sama přestává mezi třetím až čtvrtým rokem. Zkuste dítěti vysvětlit, že to vážně není hezké, že to velké děti nedělají a při odvykání mu nabídněte určitý systém odměn podle toho, co dítě bude motivovat.

Popotahování je většinou spojeno s předškolním a školním věkem. Když na dítě příliš útočíme a ono se cítí zahnáno do kouta, může stres kompenzovat tím, že bude mrkat nebo mhouřit oči. S tímto projevem nejistoty se setkáváme v předškolním a školním věku. Pokud se nehledá řešení, není výjimkou ani u dospělých.

Rodiče určitě zaregistrovali, jak ráda si miminka, než usnou, žmoulají plenku nebo nějaké oblečení z příjemného materiálu. V pozdějším věku nahrazují toto chování třeba tím, že si žmoulají ouško. Nejčastěji si toho můžeme všimnout právě u batolat a předškoláků. Později je to záležitost spíš výjimečná.

Některé děti, když se až přespříliš soustředí na nějakou činnost, zcela nevědomky vystrkují jazyk z úst. Může to být při kreslení, ale také při sportu - pak by si ho dítě mohlo překousnout. Výjimkou ovšem není, pokud dítě vyplazuje jazyk, když neví kudy kam. Skřípání zubů se sice nejvíce objevuje ve spaní, ale někdy je můžeme slyšet u některých dětí i ve dne. I když je všichni kolem dobře slyší, ony samy je vůbec nevnímají.

Okusování pastelky má souvislost s nějakou činností. Dítěti se rozběhnou myšlenky a ono neví, jak má odpovědět, co má nakreslit nebo napsat. S kousáním nehtů děti obvykle začínají v předškolním věku. Pokud se rodiče nesnaží dítěti pomoci, nezbaví se tohoto zlozvyku ani v dospělosti.

Prst v nose

Jde o zlozvyk, který ostatním lidem připadá jako nejošklivější. Dítě tak někdy hledá samo v sobě kousek jistoty, zahání neklid a stres, snaží se soustředit. V zásadě spolknuté „holoubky" dětskému zdraví neuškodí - žaludeční šťávy se s nimi lehce vypořádají, bakterie zneutralizují a beze zbytku je rozloží. Nicméně po takovém skončeném „lovu" z nosíku zůstává na dětských prstíčcích plno bakterií.

Co v takovém případě můžeme dělat? Zkusíme se postarat o to, aby vzduch doma nebyl nikdy příliš suchý. Pokud si všimneme, že si dítě až příliš často sahá do nosu, měli bychom začít používat zvlhčovací spreje. Neobsahují žádné léky, jen čistou mořskou či minerální vodu. Pravidelné rosení takovým sprejem pomáhá udržovat sliznici dětského nosíku vlhkou. S potomkem pravidelně probíráme slušné chování a jeho důležitost. Zkrátka - neustále budeme zdůrazňovat, že vrtat se v nosíku je neslušné.

Nekousej si nehty!

Kousání nehtů není nic neobvyklého ani u dospělých. Kouše si je asi třetina dětí, začíná obvykle na začátku školního období a může pokračovat až do období dospívání. V té době tímto zlozvykem trpí asi 60 % dětí, potom výskyt klesá na 10-20 %.

Pokud si nejste jistí, co vaše dítě ke kousání nehtů vede, pokuste se vypozorovat, v jakých situacích to dělá nejčastěji. Trápí ho něco? Stresuje? Nudí? Okusování nehtů je vnějším projevem vnitřního napětí v člověku. Častěji se objevuje u nervózních dětí se sklony k obavám, vyskytnout se ale může i u jinak šťastných a spokojených jedinců. Je dědičné, a proto ho můžeme vysledovat i v několika generacích po sobě. První projevy přicházejí kolem třetího roku věku a zesilují obvykle s nástupem do školy, kdy přibývá povinností a příčin k úzkosti.

Metod a doporučení, jak se kousání nehtů zbavit, je celá řada:

• Hořký lak na nehty - je zdravotně nezávadný, má velmi nepříjemnou chuť a u některých dětí zabírá velice spolehlivě.
• Namáčení konečků prstů do ostrého koření patří také k oblíbeným postupům - není ale příliš vhodné, dítě si může ublížit, pokud by si náhodou sáhlo do oka.
• Žvýkání nebo cucání bonbónů může dítěti pomoci překonat napětí, které pociťuje.
• Dobrou metodou je „zaměstnat ruce". Malý gumový míček nebo hračka zabaví ruce, které by jinak skončily v ústech.

Kárat dítě za tento zlozvyk obvykle nemá smysl, neboť dítě si nehty okusuje nevědomky. V první řadě je důležité odhalit příčinu vzniku a tu se pokusit odstranit nebo zmírnit. Začátek okusování může souviset s jakoukoli změnou v životě dítěte, s neúspěchem, s nepřiměřeným tlakem na jeho výkony.

Dítěti vysvětlíme, proč je okusování nehtů škodlivý zvyk. Za odnaučení slíbíme dárek. Pravidelně sledujeme každý povyrostlý milimetr nehtu a hodně za něj chválíme. Důsledně upozorňujeme na prsty v pusince, ale nepostupujeme represivně. Přílišný tlak mívá efekt právě opačný a způsobuje ještě závažnější psychické problémy.

Nemyté ruce

Když si umyjeme ruce mýdlem, navždy se rozloučíme s 200 miliony bakterií. Co hrozí dětem, kterým mytí rukou „nevoní"? Mohou podlehnout žaludeční či jiné infekci, nakazit se hlísty, častěji je trápí nemoci z prochlazení.

Měli bychom dbát na mytí ručiček minimálně pětkrát denně. Zpočátku namydlíme dítěti dlaně, pak je ve svých rukou asi 15 vteřin třeme jednu o druhou a současně oplachujeme větším množství vody. Naučme děti, že si musí mýt ruce po každém použití záchodu a před jídlem.

Chutná voda až příliš?

Ochutnává vaše dítko rádo vodu z vany? Voda z vany není sama o sobě nijak nebezpečná. Mnohem větší nepříjemností se může stát ochutnávání gumové kachničky nebo žínky. Jak pomoci? Zavedeme pravidlo, že do koupelny s sebou vezmeme vždy lahvičku s čajem či šťávou. Je bezpodmínečně nutné, aby ji dítě vidělo. Tak si totiž zvykne, že nápoj je kdykoli po ruce. Po koupání důkladně osušíme hračky i žínku - většina mikrobů sucho nepřežije.

Skáče vám do řeči?

Přemýšlíte, jaké výchovné metody zvolit, abyste vaše dítě odnaučili této neřesti? Nejdříve se zamyslete nad tím, jaká je příčina tohoto chování. Důvodů, proč nám děti skáčí do řeči, je mnoho a ne všechny má na svědomí rodičovské vedení. U velmi malého procenta dětí může být skákání do řeči jedním z projevů neurologické poruchy, která s sebou často nese i jiné příznaky, například tiky a podobně. Druhým problémovým okruhem jsou děti s lehkou mozkovou dysfunkcí, která se často projevuje hyperaktivitou, rychlým myšlením a samozřejmě i rychlým mluvením. A potom jsou ti, u nichž je skákání do řeči zapříčiněno výchovou a nejrůznějšími rodinnými problémy - děti se snaží získat si pozornost rodičů, upozornit na sebe, zapojit je do komunikace, perou se se sourozeneckou rivalitou. Také mohou být nadprůměrně inteligentní a skákání do řeči signalizuje jejich neschopnost adaptovat se.

Většinou však bývá tento zlozvyk úzce spojen s našimi problémy. Odráží se v nich naše komunikace s dítětem a s okolním světem. Málokdo si ovšem tuto pravdu přizná. Necháváme dítě domluvit? Dáváme mu vždy a všude najevo svou lásku? Dáváme mu dost prostoru, aby se vyjádřilo ke všemu, co je trápí? Snažíme-li se najít příčinu problému, neměli bychom zapomínat na věk dítěte. Jinak budeme přistupovat k dítěti pětiletému, které si svůj zlozvyk ještě neuvědomuje a má prostě jen potřebu výraznější komunikace s maminkou, jinak k desetiletému školákovi, který nám do řeči skáče úmyslně. Velmi důležité je věnovat se temperamentu dítěte. Klidné dítě bude mít menší potřebu na sebe upozorňovat než dítě průrazné, které se navíc rádo předvádí.

Zlozvyky méně časté

Tiky - těmi trpí až 20 % dětí. Výskyt trvá většinou jeden rok, a pak sám zmizí. Patří sem nejčastěji mrkání, kousání a olizování rtů, záškuby hlavy, třesení rukama apod. Je dobré na ně nereagovat, nekomentovat je, někdy je dobré dítě zklidnit pouhým tělesným dotykem. Jedná se o zlozvyk, který se odstraňuje velmi složitě, hlavně proto, že jde o krátkodobý záškub, který si dítě ani neuvědomuje. U tohoto zlozvyku je nutné zjistit především příčinu vzniku.

Zadržování dechu, kterým se děti snaží překonat bolest nebo zklamání. Rychle si uvědomí, že tímto způsobem přitáhnou pozornost, a proto je dobré si toho, pokud možno nevšímat. Tento zlozvyk, nesetká-li se s očekávanou reakcí, mizí velice rychle.

Tlučení hlavou, kroucení hlavou a jiné rytmické pohyby, které dítě provádí nejčastěji v posteli po ránu nebo před usnutím. Tyto zlozvyky vypadají nebezpečně, ale dítě si jimi jen málokdy ublíží. Většinou vymizí do třetího roku života. Jejich snahou je vynutit si něco za každou cenu, vyjadřují též nudu.

Dětská masturbace - to, že si kluci hrají se svým přirozením, je docela běžná záležitost. Ale že holčičky ve škole masturbují například o rohu stolu, na kraji židle nebo i ručně, to nás překvapí. Je dobré, že se tím rodiče zabývají a hledají řešení. Vždy je nutné nějakým způsobem rozuzlit, proč děti mají tento zlozvyk. Zjistilo se, že holčičky, které masturbují, jsou tak vysoce intelektuálně zdatné, že by patřily ne do první nebo druhé třídy, ale o jednu dvě třídy výš. A současně i to, že mají málo fyzického kontaktu a fyzické lásky v rodině. Vzhledem k tomu, že jim všechno jde vlastně samo, jsou bezproblémové, je rodiče jaksi přehlížejí.

Zdraví škodlivé

Některé děti si své nevhodné chování ani neuvědomují, jiné by se ho rády zbavily třeba proto, že se jim často jejich vrstevníci posmívají, nebo je kvůli tomu nechtějí přijmout mezi sebe. Nezanedbatelný je v některých případech aspekt zdravotní:

• Jestliže si dítě dlouhodobě cucá palec, může si narušovat postavení zubů.
• Pokud s nimi dítě často skřípe, mohou se zuby uvolnit z dásní.
• Dává-li si dítě neumyté prsty do pusy, může si tam snadno zanést infekci.
• Do vypláznutého jazyka se může dítě při troše nepozornosti snadno kousnout.

Jak dítěti pomoci?

U některých dětí časem zlozvyky odejdou tak, jak přišly, jiné se jich nemohou zbavit. Nepomáhá kárání, křik ani tresty. A většinou platí, že čím většímu nátlaku rodiče dítě vystaví, tím hůře se zlozvyku zbavuje. Jak již bylo zmíněno, zlozvyk je důsledkem stresu. Pokud vystavíte své dítě dalšímu stresu tím, že na ně budete křičet, může se naopak jeho zlozvyk zhoršit, nebo se objevit zlozvyk jiný. Nehodnoťte zlozvyk dítěte jako jeho charakterovou vadu - jde přece jen o špatný návyk, kterého se může s vaší pomocí zbavit. Rodiče často podmiňují svou lásku tím, že se bude dítě podobat obrazu, který si vysnili. Neříkejte mu, že když nepřestane dělat to či ono, že je nebudete mít rádi. Nesrovnávejte je s ostatními dětmi. Nezapomínejte také na to, že děti se učí nápodobou. Aniž by si to uvědomovaly, přebírají děti často i zlozvyky rodičů.