Jsme jiní – lidé s mentálním postižením
Doby, kdy lidé s fyzickým nebo mentálním postižením byli hlavně v ústavech a stáli jakoby odděleni od okolního světa jsou naštěstí pryč. Můžeme říct, že s postupem vývoje došlo k určitému zlepšení v situaci handicapovaných jedinců. I když jsou tyto kroky postupné, přece jen již došlo ke zviditelnění jejich situace. Důležitou povinností naší doby je umožnit výchovu a vzdělání i takovým dětem, které byly až donedávna od školní docházky osvobozeny a považovány za nevzdělatelné.
Mentální postižení
Mentální postižení (retardace) je vývojová porucha, která postihuje všechny složky osobnosti (tělesnou, duševní a sociální). V různé intenzitě se dále projevuje snížení rozumových schopností. To se odráží na kvalitě vnímání, myšlení, představ, paměti, pozornosti a řečových schopnostech. Mentálně postižení jsou jednou z nejpočetnějších skupin mezi všemi zdravotně postiženými. Mentální postižení je zpravidla doprovázeno poruchou adaptace. Problémy s adaptací na prostředí souvisí také se zpomaleným, zaostávajícím vývojem a také s omezenými možnostmi vzdělávání.
Známe příčiny mentální retardace?
Příčiny mentální retardace můžeme rozdělit na:
- vnitřní (endogenní)
- vnější (exogenní)
Endogenní příčiny
Vnitřní příčiny vznikají na základě poruchy ve struktuře nebo funkci genetického systému. Zde počítáme genové nebo chromozomální postižení. Co se týče prenatální diagnostiky udělala medicína obrovský pokrok. Matky starší 35 let jsou automaticky posílány na odborný screening. Provádí se odběr plodové vody, buněk z placenty nebo krev z pupečníku drobným vpichem do břišní stěny matky. Jestliže je postižení dítěte neslučitelné se životem (těžká srdeční vada, atd.), rozhodne se naprostá většina žen pro přerušení těhotenství do možného 24. týdne těhotenství.
Exogenní příčiny
Mezi vnější činitele, kteří mohou mít vliv na vznik mentální retardace působí od vzniku početí, v průběhu celého těhotenství, porodu, poporodního období, v ranném dětství i v dospělosti. Vnější faktory se mohou, ale nemusí podílet na poškození mozku. Mohou být pouze „spouštěči" projevů patologické dědičnosti. Jestliže hovoříme o vnějších příčinách musíme vzít úvahu časové působení. Rozlišujeme vlivy pre, peri a postnatální (domluvená hranice je do dvou let věku dítěte). Organismus budoucí matky může být v průběhu těhotenství ohrožen fyzikálními (ionizující záření) vlivy chemickými (alkohol, drogy apod.) nebo biologickými (virové infekce) vlivy. K poškození plodu může dojít také v průběhu porodu, např. vlivem nedostatku kyslíku nebo mechanickým stlačením hlavičky, při kterém dochází ke krvácení do mozku. Mezi postnatální poškození patří např. zánět mozku.
Ostatní příčiny
Mezi další příčiny mentální retardace patří:
- poruchy látkové výměny, růstu a výživy,
- léze na mozku (novotvary, degenerace),
- nespecifické prenatální vlivy (hydrocefalus, aj.),
- anomálie chromozomů (Downův syndrom),
- vážné duševní poruchy.
Výzkum příčin mentálního postižení ještě není zdaleka ukončen a s pomocí nové moderní techniky se odborníci snaží odhalovat další možné příčiny.
Stupně postižení
Rozlišujeme:
- lehkou mentální retardaci,
- středně těžkou mentální retardaci,
- těžkou mentální retardaci,
- hlubokou mentální retardaci.
Lehká mentální retardace
Tento stupeň postižených odpovídá u dospělých jedinců mentálnímu věku 9 - 12 let a v inteligenčních testech dosahují tito jedinci na inteligenční škále v pásmu 50-69. Jedná se o nejlehčí stupeň mentálního postižení. Omezení rozumového vývoje i v ostatních psychických funkcích se projeví jasněji v předškolním věku a ještě daleko výrazněji po vstupu do školy. Na dítěti není na první pohled nic vidět, protože ovládá různé říkanky i básničky a na první pohled působí čiperně a zdravě. Nedostatky různé intenzity jsou patrné v rozumové oblasti a náročnějších myšlenkových operacích. U dětí, kde chybí dostatečná stimulace jsou výkony obzvlášť nízké. Jedinec s lehkým stupněm mentální retardace se naučí číst s určitými omezeními (nedostatečné porozumění přečtenému, psaní a počítání). Řeč se vyvíjí opožděně a většinou dochází k nerovnoměrnému vývoji jednotlivých funkcí. Takto postižení jedinci jsou schopni základního vzdělání pouze v redukované podobě.
Středně těžká mentální retardace
U dospělých jedinců odpovídá tento stupeň postižení mentálnímu věku 6-9 let a v inteligenčních testech dosahují výsledků na inteligenční škále v pásmu 35-49. Pro tento typ postižení je charakteristické omezení v neuropsychickém vývoji. Dítě je motoricky opožděné, začíná později sedět, chodit, zůstává pohybově neobratné. Osvojí si udržování osobní čistoty a základní stravovací návyky, poznává blízké osoby ze svého okolí. Řeč se vyvíjí velmi opožděně a slovní obsah je velice chudý. Po citové stránce jsou tito jedinci nevyrovnaní, labilní,, někdy je ovládají nepřiměřené výbuchy hněvu, často mají zkratkovité chování.Vychovatelnost a vzdělatelnost je u těchto jedinců méně nebo více omezena. Povinnou školní docházku splňují tito jedinci nejčastěji v pomocných školách.
Těžká mentální retardace
Tento stupeň poškození odpovídá orientačně mentálnímu věku 3-6 let a v inteligenčních testech odpovídají inteligenční škále v pásmu 20-34. Jedinci, kteří jsou takto postiženi trpí celkovým omezením na neuropsychické úrovni. Jedinec se pohybuje velmi rigidně, pohyby jsou nekoordinované a trhané. Jedinec působí po motorické stránce dost neobratně. U některých jedinců jsou typické kývavé pohyby hlavy a trupu. Jedinec je schopen plnit pouze mechanicky základní úkony (sebeobsluhu a elementární pracovní činnosti trvající pouze krátkou dobu). Komunikační dovednost a řečová schopnost je rozvinuta pouze minimálně.
Hluboká mentální retardace
Tento stupeň poškození odpovídá u dospělých osob pod 3 roky a na inteligenční škále se pohybuje v pásmu 0-19. Pro jedince jsou typické stereotypní automatické pohyby celého trupu. O rozvinutí řeči se nedá hovořit, jedná se spíše o nesrozumitelné výkřiky anebo opakování jednotlivých slov. Možnost socializace se omezuje na základní diferenciaci osob a zcela výjimečně může jedinec zvládnout zcela jednoduché návyky sebeobsluhy.
Nic není dogma
Výše uvedené rozdělení stupňů mentální retardace i s jejich typickými znaky nemusí vždy odpovídat skutečnosti. Tato psychologická diagnostika je spíše pojata zevrubně a obecně a určité schopnosti lze jen obtížně hodnotit pomocí standardizovaných metod a testů. Každý člověk je zkrátka jiný a má právo na svou odlišnost.
Postoj rodiny
Mentálně postižené dítě se může narodit komukoliv a kdokoli z nás může v průběhu života onemocnět a ztrácet intelektuální kapacitu. Jestliže se v rodině narodí postižené dítě, dopadne na rodinu celá vlna emocí. V případě, že ani jeden z rodičů není schopen se vyrovnat s faktem, že mají postižené dítě, rozhodnou se většinou proto, že umístí dítě do zařízení sociální a péče. Nezřídka se stává, že dochází k rozpadu rodiny a celkově dopad na rodinu může mít různé následky. Pokud se rodiče dokážou postavit k celé situaci čelem a dokážou se s nepřízní osudu vyrovnat, zaslouží si opravdu úctu a obdiv. Pro výchovu dítěte je rodina tím nejpřirozenějším prostředím pro život, protože dává lásku, bezpečí a domov. Mentálně postižení potřebují cítit daleko více jistotu, bezpečí a emocionální stabilitu než jejich nepostižení vrstevníci. Veškerá péče o ně vyžaduje nesmírnou trpělivost a lásku rodičů. Postižené děti jsou nesamostatné a potřebují neustálý dohled a péči.
Poznávací procesy
U mentálně retardovaných dětí bývají nejvíce postiženy poznávací procesy.Velmi důležitou roli hraje vztah postiženého k ostatním vrstevníkům. Úroveň socializačního vývoje při mentálním postižení je nízká. Snížené intelektové schopnosti jsou také ovlivněny tím, že řada postižených vyrůstala v sociálních zařízeních a mají tak málo příležitostí k vytváření sociálních vztahů v běžném prostředí. Způsob života dětí v ústavech a ve speciálních zařízeních v mnohých případech vede ke snížené aktivitě v životním stylu.
Současný pohled na mentálně retardované
Hlavním úkolem naší společnosti by mělo být umožnění výchovy a vzdělávání mentálně postiženým tak, aby odpovídala jejich schopnostem. Je proto potřeba hledat neustále nové cesty, jak mentálně postižené jedince začlenit do společnosti. Jedná se o nejednoduchý a dlouhodobý úkol.
