Sportovní a domácí úrazy

Průzkumy naznačují, které části těla bývají při sportu nejčastěji poraněny. Podle některých průzkumů jsou na prvním místě kolena, jejichž zranění tvoří asi 24 % všech zranění způsobených sportem. Na druhém místě jsou se 14 % procenty lýtka a paty (včetně Achillovy šlachy). Dalšími často poraněnými částmi jsou lokty (13 %), holeně (10%), ramena, kyčle a stehna (9 %). Následuje hlava a obličej (7 %), kotníky a chodidla (5 %), paže, zápěstí, břicho.

Sportovní lékařství zahrnuje péči o všechny druhy nemocí, poranění a jiné zdravotní problémy vyvolané sportováním. Tato zranění však nejsou způsobena vždy při sportu. Stejně tak vás mohou potkat při zahradničení nebo uklouznutí na podlaze.

Výstroj a chrániče

Mnoho lidí si při sportu přivodilo zdravotní potíže jen proto, že nepoužili vhodnou výstroj. Tou je hlavně sportovní oblečení a kvalitní obuv. U některých druhů sportů je důležité, aby chránila kotníky. Při běhu je nutné zas použít boty s kvalitní podrážkou, která tlumí nárazy při došlapu, čímž chrání páteř před otřesy.

Chrániče nejenže přímo chrání před vznikem poranění, ale také zmírňují jeho následky.

Přilby a helmy. Lebka střeží jeden z nejdůležitějších orgánů v těle. Úrazy hlavy bývají často osudové, proto by kvalitní helmy měly neoddělitelně provázet většinu outdoorových aktivit - cyklistiku, skateboarding, in-line bruslení, rafting i kanoistiku, jezdectví, horolezectví, v některých případech i vysokohorskou turistiku, a také lyžování.
Chrániče loktů a předloktí patří k bruslařům, skateboardistům.
Chrániče kolen, kotníků a holení. Padáte-li při sportovní aktivitě často na kolena, věřte, že vám chrániče kolenních kloubů a holenní kosti výrazně „pomohou".Typickými příklady takových sportů jsou volejbal, fotbal a in-line bruslení.
Chránič páteře. Tento typ ochranné pomůcky je v České republice ještě opomíjený. Znají ho především lyžaři a snowboardisté.
Ochranné brýle. Tato jednoduchá a často také velmi dekorativní pomůcka patří k mnoha druhům venkovních sportů. Nejenže očím poskytuje ochranu před negativním vlivem ultrafialových paprsků, ale též brání vniknutí nejrůznějších nečistot. Při výběru brýlí zohledněte, k jakému účelu je budete využívat.

Taping

Název této preventivní léčebné metody je odvozen od anglického slova „tape", což znamená „páska". A právě speciální typy pružných i pevných lepicích pásek se používají ke zpevnění problematických partií. Takzvané „tejpy" se buď lepí přímo na kůži, nebo se podkládají k tomuto účelu určeným materiálem. Sportovci pomáhá chránit exponované klouby (kotníky, zápěstí) a svaly v náročném terénu a při dlouhotrvající námaze. Mnozí ocení tejpování po předchozích úrazech pohybového aparátu a také v rámci rehabilitace. Pásky neomezí vaši hybnost ani komfort pohybu. Správně provedený taping umožňuje funkčnost problematické oblasti v celém jejím rozsahu.

Počáteční rozcvičení

Mnoho vážných poranění souvisejících se sportem se přihodí na začátku a na konci sezóny. Důvodem není jen to, že vrchol pro sportovce nastává uprostřed sezóny. Pro bezpečnost při sportu je důležitá schopnost koordinace a soustředění. V přípravném tréninku a na konci dlouhé sezóny sportovec není schopen se stoprocentně soustředit.

Před sportovní aktivitou nesmíme zapomínat na rozcvičení. Rozcvička pomůže uvolnit svaly a klouby a uklidní srdeční rytmus, zlepší oběh krve a soustředí mysl na kontrolu a koordinaci pohybů.

Sportovní úrazy

Sporty můžeme rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří sporty, při kterých dochází k opakovanému pohybu - běh, cyklistika, plavání. U těchto sportů vznikají problémy většinou vnitřní, vznikají uvnitř těla důsledkem opakované námahy nebo přílišného přetížení. Příkladem takového zranění je tenisový loket.

Do druhé skupiny řadíme sporty, při kterých se směr druh pohybu často mění. Patří sem fotbal, ragby, hokej nebo košíková. Při těchto sportech je zranění způsobeno prudkým kontaktem s jiným hráčem nebo sportovním vybavením.

Velkou část sportovních poranění tvoří drobná poranění jako vymknutí, natažení, pohmožděniny a řezné rány. Některé z nich ani nepotřebují speciální ošetření. Velmi častým zraněním jsou fraktury kostí.

Únavové zlomeniny

Zlomeniny můžeme rozdělit do několika skupin. Zlomeninám, při kterých dojde pouze k poranění kosti, aniž by byly vážněji poškozeny okolní svaly a tkáň, se říká jednoduché. Při složité zlomenině dochází ke značnému poškození okolních tkání včetně kůže. Je-li kost jen nalomená či naštípnutá, hovoříme o neúplné zlomenině. Dojde-li k úplnému přelomení kosti, jde o zlomeninu úplnou.

Odborníci se shodují, že hlavní příčinou únavových zlomenin je opotřebování. Vrcholoví i rekreační sportovci podstupují opakovaně častý, intenzivní a jednostranný trénink. Při něm je na kost vyvíjen větší tlak, než může zvládnout. V důsledku nadměrné zátěže se struktura kosti nepatrně mění a drobné změny časem vyústí v únavovou zlomeninu.

Nejrizikovějšími sporty z hlediska únavových zlomenin jsou běh, tenis, gymnastika, basketbal a volejbal. Určité druhy zlomenin jsou typické pro běžce a chodce. Jsou to především zlomeniny kostí chodidla, které často nejsou ihned patrné. Běžec cítí v chodidle bolest, která při pohybu zesiluje. K poranění kostí nebo šlach paží a rukou zase nejčastěji dochází při horolezectví, boxu a košíkové. Nevýhodou únavových zlomenin je, že často ani samotný sportovec netuší, co mu nevtíravá bolest signalizuje. Zpozornět byste měli, když vás při ranním běhání začne pobolívat kotník. Někdy postižené místo zčervená, případně oteče, ale nemusí to být pravidlem. Po skončení zátěže se bolest většinou vytrácí.

Ani pro odborníka není vždy lehké stanovit diagnózu. Nejspolehlivější metodou ke zjištění zlomeniny je rentgenový snímek. V prvním stadiu nemusí být změna kosti vidět dokonce ani na rtg snímku. Když bolest neustupuje, nechte si vyšetření zopakovat. Nejčastěji postihují únavové zlomeniny nártní, patní, kotníkové, holenní nebo stehenní kosti.

Po stanovení diagnózy se postižené místo zafixuje. O tom, zda je potřebná sádra, rozhoduje lokalizace a rozsah zlomeniny. Individuální je i doba léčení. Při rekonvalescenci a návratu ke sportu je potřeba zatěžovat postižené místo velice opatrně a postupně. Důležité je také dočasně změnit formu pohybové aktivity. Necítí-li pacient bolest při ostré chůzi, může začít běhat.

Svaly a šlachy

Natažení svalu je poranění, při kterém dochází k poranění nebo přetržení tenkých svalových vláken. Obvykle je způsobeno prudkým nebo nepřirozeným pohybem. Natažený sval má snahu stahovat se a otékat při vnitřním krvácení. Je-li poškozeno příliš mnoho svalových vláken, může dojít k přetržení svalu. Takové zranění je už velmi vážné a je nutné je odborně ošetřit.

Natažení svalu dá o sobě vědět po nepřiměřené fyzické námaze a nejčastěji tehdy, když sportujete bez rozcvičení. Jen co pocítíte prudkou bolest svalu, přiložte si na bolavé místo led a stáhněte jej elastickým obvazem. Zabráníte tak nejen otoku z unikající buněčné tekutiny, která se uvolňuje z popraskaných svalových buněk, ale i následné bolesti. Užijte léky na bolest a zraněné místo si můžete třikrát denně potírat protizánětlivými gely a mastmi.

Dopřejte si několik dnů klidu a sval zatěžujte pomalu a postupně. Když se bolest nezmírní ani po 24 hodinách, zajděte k lékaři. Před každým cvičením se nikdy nezapomeňte rozcvičit a zahřát si svaly. Rozcvičku provádějte zvolna, plynule, bez švihových pohybů. Nezadržujte při ní dech, dýchejte pravidelně.

Svaly jsou ke kosti připevněny zužujícími se šlachami. Stejně jako sval se i šlacha může natáhnout nebo přetrhnout. Nejvíce ohrožené jsou dlouhé šlachy zápěstí a prstů a také kolenní šlachy. Další často poraněnou šlachou je Achillova šlacha.

Klouby a koleno

V kloubu je konec kosti držen na místě pásy vaziva. Tyto vazy brání kosti v nepřiměřeném pohybu, a tak chrání kloub před přetočením. Prudké vytočení nebo škubnutí může kloub příliš vytočit a poškodit vazy. To způsobuje otok kloubu a bolest při pohybu. Při lehčím poškození stáhneme kloub obinadlem. Někdy však může dojít k vnitřnímu krvácení, které způsobí trvalé poškození tkáně kloubu.

Koleno je největší samostatný kloub. Od ostatních kloubů se liší tím, že je vybaven dvěma pohyblivými chrupavkami - menisky. Ty jsou umístěny mezi konci stehenní a lýtkové kosti a doplňují měkké chrupavky obalující konec kosti v kloubu. Při prudkém pohybu může dojít k přílišnému vytočení kolena a tím k poškození menisku. Chrupavky se také mohou opotřebovat dlouhodobým namáháním kloubu. Problémy s menisky se řeší odstraněním jedné nebo obou těchto chrupavek.

Kolena jsou sportem nejčastěji poraněnou částí těla. Patela (jablko kolena) může být vykloubena již zmíněným prudkým vytočením nebo přímým úderem. Je-li poškozena jedna ze šlach čtyřhlavého svalu, patela může dráždit chrupavku pokrývající kolenní kloub. Opakovanou zátěží může dojít rovněž k zanícení míšku. Míšek je měkká tkáň usnadňující pohyb, umístěná mezi pohybujícími se částmi, která změkčuje a zvlhčuje pohyb. Zranění nebo opotřebování může způsobit otok nebo poškození míšku, což vyvolá bolest při pohybu.

Lebka

Lebka je kost a také může být poškozena úderem nebo nárazem. V těchto případech je velké nebezpečí poškození orgánů uvnitř lebky. Úraz hlavy nás může potkat při jakémkoli druhu sportu. Pokud dojde ke ztrátě vědomí, byť jen na pár sekund, okamžitě vyhledáme lékaře. Příznaky vnitřního poranění se totiž mohou objevit teprve po několika hodinách nebo dnech. Během této doby může vnitřní krvácení způsobit vážné poškození mozku. Nebezpečným znamením může být také čirá tekutina vytékající z uší. Může se jednat o mozkomíšní tekutinu.

Vymknutí a vyvrtnutí

Jestliže konec kosti uložený v kloubu povyskočí, dojde k vymknutí. U ramenního kloubu dochází k vymknutí velmi často, protože pouzdro klubu je poměrně měkké, takže konec kosti z něj může snadno vyskočit. Dojde k poškození vaziva v kloubním pouzdru a k poškození svalu a nervů, což vyvolá prudkou bolest. Vymknutí musí být rychle ošetřeno a poraněný kloub je nutné důkladně vyšetřit, aby byl zjištěn rozsah poškození.

Častým úrazem je podvrtnutý kotník. Kromě bolesti se projevuje otokem, někdy se objeví i krevní výron. Nepříjemná a intenzivní bolest trvá několik minut a pak ustoupí. Náhlou úlevou se však nenechte oklamat a úraz správně ošetřete. Potíže se mohou po nějakém čase vrátit a pak se jich budete zbavovat mnohem déle. I když vyvrtnutý kotník jen málokdy zanechá trvalé následky, když jej včas neošetříte, na dlouhou dobu ovlivníte svou pohyblivost.

Na vyvrtnutý kotník si co nejrychleji přiložte led nebo balíček zmražené zeleniny, abyste chladem zmírnili otok. Studený obklad nepřikládejte přímo na kůži, nejprve ji přikryjte ručníkem. Jinak byste si mohli způsobit omrzliny. Po patnácti minutách zafixujte kotník elastickým obvazem. Zraněnou nohu pak dejte do zvýšené polohy.

Při podvrtnutém kotníku vzniká krevní výron. Při nepřirozeném pohybu kloubu se totiž mohou zpřetrhat i některé drobné cévy, které pak krvácejí do podkožních tkání a po několika hodinách vznikne modřina. Většina z nás sáhne po heparoidu, ten však nepomůže. Sraženou krev totiž nerozpouští do té míry, jak by bylo potřeba. Krevní výron má tu vlastnost, že se postupně nahromaděná krev postupně vstřebává do organismu, přičemž vznikají soli vápníku. Proto se na místě zranění často objeví zatvrdlina, která může obtěžovat i několik týdnů. Sáhněte po protizánětlivých gelech a mastech. Jde o přípravky, které zabraňují tomu, aby na zraněném místě vznikl zánět. Kotník jimi natírejte alespoň čtyři dny, několikrát denně.

Naražená žebra

V některých případech nemusíte při naražení žeber k lékaři. Naražené žebro dokážete ošetřit i sami. Zraněnému je potřeba dát léky proti bolesti a obvázat hrudník, aby se částečně znehybnil. Žebra se tak rychleji hojí a i bolest je méně intenzivní. Před obvazováním by se měl člověk pořádně nadechnout a vydechnout. Ve výdechové fázi je třeba chvíli vydržet, aby se zvládlo zavinutí obvazu v dolní části hrudníku tři- až čtyřikrát dokola. Hrudník mějte obvázaný nejméně čtyři dny a noci. Spěte v polosedu, vleže žebra více bolí.

K lékaři běže, když je na hrudníku viditelná nebo hmatatelná deformace nebo na něm vzniká krevní výron. Dalším důvodem k návštěvě lékaře je zhoršené dýchání, dráždění ke kašli nebo vykašlávání růžově zbarvených hlenů. Jsou příznakem poškození plic.

Vyražený dech

Vrazíte-li prudce do spoluhráče, můžete mu vyrazit dech. Vypadá to velice dramaticky. Postižený má vyvalené oči a nemůže se nadechnout. Vyražený dech je velice nepříjemný, ale ne nebezpečný. Trvá krátce, většinou do půl minuty. Nikdo se při něm neudusí.

Postiženého posaďte a uklidňujte.
Pomůže mu masírování přední strany hrudníku, v oblasti úhlu mezi žebry.
Bouchání po zádech nepomáhá, dýchání nenastartuje. To zvládne tělo ve stresové situaci díky svým obranným mechanismům.

Kdy máme dost

Únava po námaze je přirozený fyziologický jev. Tělo musí zpracovat metabolické zplodiny, které vzniknou během pohybu. Únavu lze, stejně jako bolest, chápat jako ochranný mechanismus organismu. K úrazům dochází tehdy, když jsme unaveni a přetíženi. Nejen že se zhoršuje odhad a předvídavost, ale i koordinace pohybů.

Nepřeceňujte své síly a schopnosti.
Nesportujte, je-li váš organismus zatížen (nemoc, únava).
Používejte ochranné pomůcky.
Po namáhavém výkonu relaxujte.
Před fyzickou aktivitou se rozcvičte a zahřejte svaly.

Po fyzickém výkony nezapomeňte na regeneraci. Pomalu vyklusejte a zklidněte se. Protažení svalů snižuje jejich napětí - protažení nemá bolet. Doplňte tekutiny, vhodná je minerální voda. Dopřejte si koupel, která by neměla být horká, osvědčují se střídavé koupele. Můžete navštívit saunu nebo jděte na masáž - maséra upozorněte, že jdete relaxovat po sportu.

Důležitou součástí sportovní medicíny je včasná diagnóza a okamžitá léčba poranění. Je nutné, aby zraněného ihned prohlédl lékař, nejlépe ještě před tím, než s ním bude manipulováno. Pro lékaře je obvykle snazší stanovit předběžnou diagnózu dříve, než se na postiženém místě objeví otoky a podlitiny. Jsou-li poraněna záda nebo kyčle, můžeme zrněnému ublížit, pokoušíme-li se je postavit na nohy nebo posadit.

Zpět