Otužujeme děti

Otužování neznamená jen sprchování studenou vodou. Lidský organismus se otužuje vzduchem, vodou i sluncem. Sluneční otužování ovšem pomáhá organismu přizpůsobit se biologickým účinkům slunce, nikoli získat odolnost proti přílišnému chladu či teplu. Působení vzduchu je nejpřirozenější, probíhá na jakémkoli pobytu venku, zvláště pak když se věnujeme nějaké pohybové aktivitě.

Díky zvýšené otužilosti se lidský organismus nejen lépe vyrovná s teplotními výkyvy. Je také mnohem odolnější nejen proti virózám, ale také proti alergiím, vředům, vysokému tlaku a některým nervovým chorobám. Zvláště malé děti jsou v důsledku méně vyvinutého imunitního systému náchylné k nejrůznějším nemocem z nachlazení, jako jsou rýmy, záněty nosohltanu, průdušek, případně i plic.

Otužilí lidé mají schopnost uchovat si dostatečnou teplotu těla , i když je venku pořádná zima. Dovedou se s chladem vypořádat. Neduživci takovou výhodu nemají. I při nevelkém ochlazení se u nich sníží teplota okrajových částí těla a dýchacích sliznic. Usnadní se tím pronikání nejrůznějších virů do organismu.

 Při akutních onemocněních včetně rýmy nebo kašle je nutné otužování přerušit a vrátit se k němu až po odeznění příznaků. Nenavazujte ale na teplotách, kterých jste již při otužování dosáhli. Tělo si na chlad musí opětovně zvyknout. Pro začátek tedy zase zvolte teplejší vodu.

Otužování je prospěšné v každém věku, ale rozhodně nevhodné je pro kardiaky. Děti a senioři by se měli otužovat mírněji. Lidé s chronickými zdravotními potížemi by se měli před tím, než se do otužování pustí, poradit s lékařem. Nejlépe je začít s otužováním v dětství, ale ani v dospělosti není nic ztraceno. Budeme-li se mu věnovat důsledně, výsledky se dostaví po několika týdnech.

Začínáme pomalu

Není dobré začínat s otužováním v zimě. Mohl by totiž nastat opačný efekt. Dítě by mohlo v mrazivém počasí neustále prochládat. Je lepší začínat na jaře. Naše oblečení by mělo být adekvátní venkovní teplotě a nemělo by bránit přístupu vzduchu k tělu. Pobytu venku se nevyhýbáme v žádné roční době, jen tak se organismus naučí správně se vyrovnávat s teplotními rozdíly. Procházky nebo hry venku jsou vhodné až do minus deseti stupňů.

Otužování vodou

Nejúčinnější je otužování vodou, protože voda odvádí teplo při styku s tělem dvacetkrát rychleji než vzduch. Proto je u této formy velmi důležité pomalé zvyšování otužovacích dávek. Tento typ otužování se hodí jen pro zcela zdravé děti a musí se provádět se zvýšenou opatrností. Začínáme omýváním mokrou žínkou či houbou, zcela postačí 3 až 4 minuty. Části těla smáčíme ve vodě teplé 30 až 34 stupňů. Jednotlivé části těla hned po namočení osušte ručníkem. U citlivějších dětí je možné zpočátku vynechat dolní polovinu těla a zapojovat ji postupně. Teplotu vody vždy po několika dnech snižte o jeden stupeň. Během dvou měsíců byste se měli dopracovat ke dvaceti stupňům.

Až poté, kdy si tělo zvykne, přistoupíme k dalším fázím, jako jsou dvouminutové polévání nebo sprchování. Podobně jako u smáčení je dobré začít vodou o teplotě 30 stupňů. Voda by měla si dvě minuty stékat po celém těle. Pak pokožku dítěte dobře vysušte a promasírujte. Dítě hned oblečte. Po několika dnech zase teplotu snižujte o jeden stupeň.

Nejúčinnější bývá studená koupel v přírodě, například v potoce či v moři. Nezdravé je ale domácí řešení, kdy se otužující ponoří do vany naplněné studenou vodou. Málo místa mu neumožňuje dostatečně se hýbat a tělo tak velmi rychle prochladne.

Otužování má být postupné. Pokud hodíte dítě bez přípravy pod studenou sprchu, očekávejte spíše nachlazení. Taková drastická metoda navíc může vyvolat v dítěti odpor a na další pokusy pak můžete zapomenout. Jak přimět potomka k otužování? Můžete mu říct, že otužování mu pomůže k lepšímu zdraví. Pokud se dítě pohybuje v kolektivu nebo má sourozence, vsaďte na jeho soutěživost.

Zdravý spánek

V rámci zdravých otužovacích návyků se také odnaučme přetápět své domovy. Ideální je teplota kolem dvaceti stupňů Celsia v obytných místnostech a kolem 16-18 stupňů v ložnici. Teploty nad dvacet stupňů imunitě nesvědčí. Dejte pozor i na opačný extrém, na deset stupňů v dětské ložnici rychle zapomeňte. Naučte dítě spát při otevřeném okně. Kromě otužování podporuje čerstvý vzduch i hloubku a vydatnost spánku. Podmínkou jsou vhodné lůžkoviny, které uchovávají teplo.

Začínáme s plaváním

Dobrým tipem, jak otužovat nejmenší děti, jsou kurzy plavání, do kterých můžete zapsat už novorozence. Děti si tak již odmalička zvyknou na chladnější prostředí. Průzkumy ukázaly, že děti, které bazén navštěvují od kojeneckého věku, sice nejsou lepšími plavci, tuto dovednost ale zvládnou dříve a snadněji. Ty, které se s vodou důvěrněji seznámí až ve čtyřech nebo šesti letech, zvládají výuku s mnohem většími obtížemi.

Dítě hned po narození dovede plavat, protože plavalo vlastně už v matčině těle. Po krátkém čase ale tuto schopnost ztrácí. Dítě si z pobytu v matčině bříšku odnese jen schopnost zadržet ve vodě dech. Pohyby, které ve vodě provádí, ale nejsou plaváním v pravém slova smyslu. Kurzy plavání pro děti organizují plovárny, mateřská centra nebo mateřské školky.

K samotnému plavání lze přistoupit asi po druhém roce života dítěte. Na začátku je nutné naučit je správnému dýchání ve vodě, což znamená nádech ústy nad vodou a výdech nosem do vody. Lidé při plavání často dýchají jen nad vodou, to ale ztěžuje pohyb. Když dítě zvládne správně dýchání, pokračujte nácvikem splývání v poloze na břiše i na zádech, potápění, skákání do vody. Pak začněte s pohybem nohou. Rodiče často nevědí, jaký plavecký styl by měli dítě naučit jako první. V podstatě je to jedno. V Česku „vedou" prsa, pak následují kraul nebo znak. Teprve kolem třetího roku je dítě schopno samo plavat s destičkou, tedy zvládnout kraulové nohy. Zcela samostatně se ve vodě začne pohybovat ve věku tři a půl až čtyři roky, kdy je schopno koordinace pohybů.

Rodiče poměrně často učí své děti plavat pomocí nafukovacího kruhu nebo rukávků. Podle nejnovějších poznatků tyto pomůcky nejsou nejvhodnější.  Pomůcky omezují pohyb paží a brání potopit hlavu do vody. Obézní děti nejsou schopny udržet polohu na břiše nebo na zádech, protože kruh je vždy vrátí do vodorovné polohy. Zkuste spíše používat bederní pás, který nadlehčuje. Pokud se vaše dítě bojí vody, pomůže jen trpělivost. Choďte s ním do bazénu co nejčastěji, aby si na toto prostředí zvyklo.