Cukrovka – civilizační choroba

Světová zdravotnická organizace v souvislosti s diabetem, jehož diagnóz každoročně přibývá, mluví o pandemii. V České republice onemocní ročně 40 až 50 tisíc osob.
Diabetes mellitus je souhrnný název pro skupinu chronických onemocnění, která se projevují poruchou metabolismu sacharidů. Postihuje muže i ženy bez rozdílu, všechny věkové kategorie. První zmínky o diabetu jsou známé už z roku 1500 př.n.l., dnes se uvádí, že se s ní denně potýká více než 100 milionů lidí.. Každý z nás má ve své blízkosti někoho, komu byla cukrovka diagnostikována.
V léčbě cukrovky udělali vědci a lékaři za poslední desetiletí neuvěřitelné pokroky, které přinesly především snížení rizik, jež toto onemocnění provázejí, ale také velmi významné zkvalitnění života pacientů. Diabetologové sice nemoc ještě neumí vyléčit, dokážou však předcházet komplikacím.
Někteří léčitelé tvrdí, že cukrovku, stejně jako všechny ostatní nemoci, způsobuje špatná psychika. Říkají, že je to ztrátou „sladkosti života". U malých dětí vzniká jako následek psychických traumat (rozvod a hádky rodičů, smrt v rodině), u starších lidí je důvodem osamělost a stereotyp. K úpravě prý stačí změna životního stylu a nalezení smyslu života.
Cukrovka 1. a 2. typu
Onemocnění dělíme na několik typů, ale základními jsou diabetes mellitus 1. a 2. typu. Prvním typem trpí asi 0,4% populace. Je vzácnější než diabetes mellitus 2. typu, kterým trpí přibližně 90% všech diabetiků.
I když jsou projevy a následky obou chorob obdobné (vysoká hladina cukru v krvi, chronické rozvinutí komplikací - postižení očí, ledvin, nohou, sklon k onemocnění srdce, mozkové mrtvici), příčiny jsou rozdílné.
U nemocných s diabetem 1. typu si tělo z neznámého důvodu začne vytvářet protilátky proti buňkám slinivky břišní tvořícím inzulin. Buňky sliniky břišní jsou protilátkami likvidovány a produkce inzulinu při zániku většiny těchto buněk začne klesat. Rychlost zániku je u jednotlivých jedinců rozdílná. U malých dětí bohužel probíhá destrukce buněk rychleji než u mladistvých a dospělých. Pacientům se v těle netvoří dostatečné množství inzulinu. V důsledku nedostatečné a postupně vůbec žádné tvorby inzulinu v těle dochází k hyperglykemii - cukr se hromadí v krvi a uniká do moči.
Tento typ onemocnění vzniká nejčastěji v dětství nebo rané dospělosti. Co přesně je příčinou rozvoje tohoto zánětu, není zcela jasné. Určitou roli hrají genetické dispozice a pravděpodobně spolupůsobení virové infekce. K nákaze těmito běžnými viry může dojít ve velmi časném období, někdy i před porodem.
Nejrozšířenější je diabetes mellitus 2. typu, pro který je charakteristický nedostatek inzulinu. Rizikovým faktorem pro vznik cukrovky tohoto typu je nesprávná životospráva s velkým příjmem cukrů a tuků, nedostatek pohybu a následná obezita. Už dávno neplatí, že by se jednalo o stařecký diabetes, protože čím dál častěji postihuje mladší lidi. U tohoto typu onemocnění dochází k nadměrné koncentraci glukózy v těle, které se snaží jejích přebytků zbavit a tím oslabuje další velmi důležité chemické činnosti organismu, jako je například vstřebávání živin a celková látková výměna.
Možné komplikace
Dlouhodobě zvýšené hodnoty glukózy v krvi mohou způsobit závažnější komplikace - postižení nervové soustavy a zraku, vznik aterosklerózy, kardivaskulárních onemocnění nebo nemoci ledvin, které mohou vést až k jejich selhávání.
Může trvat i několik let, než se zmíněné komplikace plně rozvinou. Jejich následky ale mohou být pro pacienta tragické - mohou končit i amputací nohy, které hrozí při poškození velkých cév. Špatně léčená cukrovka vede také k poškození nervových vláken periferních nervů. To způsobuje pálení a brnění, nejčastěji nohou a rukou. Kromě toho pacient ztrácí kožní citlivost. Cukrovka může poškozovat i orgánové nervy - např. v mozku, zažívacím ústrojí atd. Při nevhodné léčbě také hrozí poškození drobných cévek oční sítnice. Přes nekvalitní cévy do sklivce oka uniká krevní plazma a posléze i krev, což může vést k oslepnutí. Hrozí poškození sítnice, zelený a šedý zákal.
Akutní komplikace vznikají náhle a mohou pacienta přímo ohrožovat na životě. Nejideálnější je změřit hladinu krevního cukru, abychom věděli, jak na tom nemocný je. Výkyvy hodnot mohou stoupat i klesat. Žádný diabetik se nevyhne kolísání glykemií. Například u pacientů s diabetem 1. typu může být ráno normální, odpoledne nízká a večer vysoká. Pro život člověka je nejrizikovější, když hladina cukru klesá. Pokud se hodnoty často drží vysoko, hrozí diabetikovi pozdní komplikace.
Jak bylo uvedeno výše, žádný diabetik se nevyhne kolísání glykémií. Pokud ale glykémie skáčou významně, to znamená, že se opakují těžké hypoglykémie, u kterých nemocný upadá do bezvědomí, objevují se hyperglykemie s ketoacidózou a nutností častých hospitalizací, pak se často hovoří o labilním diabetu. Njčastější příčina lability tohoto diabetu není organická, ve většině případů jsou prvotním problémem psychologicko-sociální faktory, které ovlivňují život pacienta.
Dojde-li k rychlému poklesu hladiny glukózy v krvi, vzniká nebezpečná hypoglykemie. Může se to stát snadno: diabetik se zapomene najíst, píchne si více inzulinu, má vyšší fyzickou zátěž, než předpokládal. Pokud se diabetik chystá sportovat, měl by před fyzickou zátěží zvýšit příjem cukrů nebo o něco snížit obvyklé dávky inzulinu. K těžké hypoglykemii dochází i po větší konzumaci alkoholu nalačno.
Pacienti, kterým hrozí hypoglykemické koma, často vypadají jako opilí. Ztrácejí koordinaci, jsou zmatení, mají poruchy vidění. Těmto lidem bohužel kolemjdoucí mnohdy nevěnují ani pozornost.
Jak se hypoglykemie projevuje?
- apatií, zmateností
- podrážděností, poruchami koncentrace
- brněním rukou a nohou
- dech je cítit po acetonu
- bolestmi hlavy, bušením srdce
- slabostí a nervozitou, bezvědomím
V první řadě je nutné diabetikovi okamžitě podat něco sladkého. Nejlépe poslouží sladká kola nebo kostka cukru pod jazyk. Píchnout můžete i glukagon, který často mívají diabetici u sebe. Jedná se o hormon slinivky břišní, který okamžitě zvyšuje hladinu krevního cukru.
Kontrola cukru
K základnímu vybavení každého diabetika patří glukometr, který měří aktuální hladinu krevního cukru v krvi. K němu patří i testační proužky do glukometru. Většina diabetiků si inzulin aplikuje pomocí inzulinových per, což jsou automatické aplikátory inzulinu. Do inzulinového pera se vloží bombička - náplň, která vydrží na řadu aplikací.
V běžné praxi nelze sledovat jen okamžité hodnoty krevního cukru. Potřebujeme znát, jaká je jeho průměrná hodnota - proto je nesmírně důležité vyšetření takzvaného dlouhého cukru. To nám ukazuje, jaká byla v organismu průměrná glykémie v posledních třech měsících, které předcházely vyšetření. Právě údaje za delší časové období jsou pro lékaře velmi důležité. Jsou určitou kontrolou účinnosti léčby. Vyšetření má význam pro pacienty s 1. i 2. typem diabetu.
Riziko vzniku chronických komplikací cukrovky roste přímo úměrně s rostoucími hodnotami koncentrace cukru v krvi. Dlouhý cukr se samozřejmě zvyšuje i při dlouhodobě zvýšené glykémii a je ukazatelem dlouhodobé kompenzace diabetu. Hodnota glykovaného hemoglobinu u zdravého člověka se pohybuje v rozmezí 2,8-4 procenta, u pacientů s diabetem je 4,5-5 procent výborný výsledek. Snížení hladiny dlouhého cukru o pouhé jedno procento snižuje pravděpodobnost komplikací o 30 procent.
Vyšetření glykovaného hemoglobinu je prováděno odběrem krve z prstu. Pak krevní vzorek vyhodnocuje přístroj, který do zhruba deseti minut zpracuje a vyhodnotí výsledky. Na toto vyšetření nemusíte chodit ráno a nalačno a nejdůležitějším pozitivem je, že výsledky nelze zkreslit krátkodobou dietou či úpravou životního stylu.
Inzulinová pumpa
Další možností aplikace inzulinu je léčba inzulinovou pumpou. Ta je určena převážně pro diabetiky prvního typu. Pacient u sebe stále nosí přístroj velikosti mobilního telefonu, kterým pomocí do podkoží zavedené kanyly dostává malé dávky inzulinu na základě nastavení pumpy během celého dne a připichuje si další dávky k jídlům nebo při hyperglykemii. Výhodou inzulinové pumpy je pružnost režimu při nepravidelném životním stylu, například při nočních směnách, sportování, nočních hypoglykemiích, které se nedaří ovlivnit běžnou léčbou inzulinovým perem. Také se snižuje množství vpichů, protože kanyla se přepichuje každé tři nebo čtyři dny. Na druhou stranu je nezbytné častější stanovování glykemie z kapky krve z prstu glukometrem a dokonalé ovládání přístroje. Infuzní set se zavádí převážně do podkoží stehen, břicha, hýždí nebo paží. Váží jen několik desítek gramů, je odolný a vodotěsný. Existují také přístroje se sensory, které kontinuálně měří hladinu cukru v krvi, takže pacient má neustálý přehled o svém stavu.. Ideální je, když se tento přístroj kombinuje právě s inzulinovou pumpou, a pacient si tak může dávkování řídit sám podle aktuální hladiny cukru v krvi.
Dietní a režimová opatření
Základem léčby cukrovky je dostatek pohybu. Diabetologové tvrdí, že u pacientů léčených jen dietou, postačí pravidelný pohyb k tomu, aby se výrazně oddálil přechod na píchání inzulinu. Kromě toho, že se cvičením zvětšuje svalová hmota, dochází také k úbytku hmotnosti. Pohyb zlepšuje psychiku a napomáhá regeneraci celého těla. Cvičení je důležité pro každého diabetika bez ohledu na věk. Nepatříte-li mezi vyznavače sportovních aktivit, vydejte se aspoň na pravidelnou procházku. Pohybové aktivitě by měl pacient věnovat 30 až 60 minut každý den. Při cvičení je ale nezbytné dodržovat zásady, o kterých by měl pacienta informovat lékař, aby nedošlo k negativním účinkům.
Principem cukrovkářské diety je omezení přísunu sacharidů. U lidí trpících obezitou je však nutné snížit i celkový kalorický příjem. Velmi důležité je, aby se diabetik stravoval pravidelně, a to šestkrát denně malé porce jídla. Toto pravidelné stravování má za následek menší výkyvy glykemie a samozřejmě má za následek i redukci hmotnosti.