Canisterapie

Pes patří k nejvíce oblíbeným domácím zvířatům. Pes kromě toho, že nás dokáže ohlídat, chránit a zachraňovat je dobrým partnerem při  hře a skvělým společníkem. V rámci léčení lze pejsky využít k podpoře a probuzení samoléčebných schopností člověka. Byly prokázány také velmi dobré psychologické účinky a vliv na pozitivní myšlení. Každý pes stejně jako člověk má vrozenou výbavu po svých předcích. Nesmíme ovšem zapomenout, že pes, který s námi žije je obrazem svého pána. Cílem canisterapie je využít psa v interaktivním léčebném procesu lidí. Podstatou je aktivizace nemocného nebo zdravotně postiženého, zlepšení jeho fyzického a psychického stavu a snížení množství užívaných léků. Ještě stále však není dostatečně zodpovězena otázka, zda je canisterapie podpůrnou léčbou, anebo je to nový terapeutický postup.

Jak se vybírá canisterapeutický pes?

Canisterapeutický pes se vybírá podle svých vlastností. Musí být dobře socializován a žít v těsném svazku s lidmi, musí být zdráv jak po stránce fyzické, tak po stránce psychické a především je nutné, aby byl tolerantní k lidem  a k ostatním zvířatům. Výběr psa se provádí na základě testování a odzkoušení cvičiteli a trenéry před zkušebními komisaři. Příslušné organizace vydávají certifikát canisterapeutického psa zpravidla na jeden až dva roky. Certifikát je vázán na osobu majitele psa, který musí dodržovat zásady  ochrany práv zvířete (zvíře nesmí být přetěžováno, nadbytečně stresováno nebo dokonce týráno).

Diagnostičtí psi

V poslední době se rozmáhá využití diagnostických psů, kteří dokážou určit podle pachu diabetiky a toxikomany, nebo jsou schopni zjistit a nahlásit epileptický záchvat, ještě předtím, než se projeví klinicky.

Charakter a výchova

V canisterapii není rozhodující rasa psa, ale především jeho charakter a výchova. Pochopitelně existují vhodnější a méně vhodná plemena, je však potřeba vědět, že psy lze naučit i přetvářce. V možnostech zkušeného chovatele je vycvičit téměř každého psa tak, aby byl schopen absolvovat canisterapeutické zkoušky. Pes spolu  s člověkem vytváří jednu část  léčebného týmu, ale druhou částí je sám pacient. Pejsci pro canisterapiii jsou vybíráni již ve štěněcím věku podle vlastností a charakteru. Co se týká času, může  canisterapeutický pes „pracovat" denně maximálně dvě až tři hodiny. Důležitým faktorem je nálada a chuť věnovat se práci se práci se zdravotně postiženými.

Kdy může canisterapi pomoci?

Canisterapii lze využít při různé škále onemocnění a postižení. Jedná se např. o: poruchy srdečního rytmu,  pacienty po infarktu myokardu, u Parkinsonovy choroby, u gerontopsychiatrických pacientů (především u Alzheimerovy nemoci nebo u stařecké demence), u dětí s dětskou mozkovou obrnou a s poruchami chování, u osob po těžkých úrazech. U drogově závislých jsou pravidelně pozorovány dlouhá období mezi recidivami. Mezi velmi rozšířené patří využití psů ve školách, v ústavech sociální péče pro děti a seniory a v psychiatrických léčebnách.

Kolik stojí výcvik asistenčního psa?

Výcvik asistenčního psa stojí 150 000 až 200 000 Kč. Pes je vybírán pro konkrétního zdravotně postiženého  člověka. Výcvik je přizpůsoben  jeho individuálním potřebám  a je nesmírně náročný.

Léčebné využití koček

Tzv. felinoterapie je léčba pomocí koček. Na rozdíl od psa je kočka více vázána na domov a teritorium než na člověka. Kočky se dobře orientují v prostoru a jsou schopny nalézt cestu domů ze vzdálenosti deseti až dvanácti kilometrů. Bylo prokázáno, že kočka pomáhá zmírnit adaptační stres, u starších lidí dochází ke stimulaci paměťových funkcí, povzbuzuje se jemná motorika rukou, především u lidí s poškozením mozku po mozkové mrtvici a úrazech mozku a míchy. Kontakt s kočkou pomáhá rozvíjet estetické  a hudební cítění dětí v rámci herních terapií, pomáhá jim v soustředění a odreagování. U mentálně retardovaných dětí pomáhají kočky rozvíjet jejich komunikaci. Vlastní terapie probíhá především v oblasti facilitace ruky při hlazení, při němž dochází  k dráždění chlupy a prohřívání rukou. Některé výzkumy prokázaly, že vrnění kočky má na člověka velice uklidňující vliv. Kontakt s kočkami má především psychoterapeutický a následně psychomotorický účinek.

Které kočky se hodí?

U nás se pro felinoterapii nejvíce využívají kočky domácí, kočky plemene ragdol a sibiřské kočky. Výběr kočky je věcí temperamentu chovatele a tolerance a schopnosti klienta přijmout kočku a naopak. Podstatné  je, aby si člověk a kočka byli co nejblíže povahově - lidé klidní budou chtít raději kočku perskou, temperamentnější spíše kočku javanskou nebo siamskou.. Kočka by měla být plně socializovaná.