Slyšíte dobře?

Sluchové vady se dělí do dvou základních skupin podle místa postižení ve sluchovém systému: nedoslýchavost převodní a percepční (porucha vnímání zvuku). Dítě i dospělý může mít také kombinovanou sluchovou vadu. Pro správné léčení je nezbytné vědět, o který typ vady se jedná.

Nedoslýchavost není jen projevem stáří. Přetrvává sice předsudek, že tento problém postihuje pouze starší lidi, ale polovina všech lidí s poruchou sluchu je mladší 65 let, a mnozí z nich jsou dokonce mladí a děti. Spousta z nás je denně vystavena rizikovému hluku na pracovišti, bohužel ne každý používá ochranné pomůcky proti poškození sluchu. Právě proto je ztráta sluchu vlivem zaměstnání jednou z nejčastějších nemocí z povolání. Negativní dopady hluku na lidské zdraví přitom bývají závažné. Jde především o poškození sluchového aparátu, o škodlivý vliv na kardio-vaskulární systém nebo o různé poruchy spánku. Zejména mladí lidé si sluch zhoršují poslechem přehrávačů se sluchátky. Na rockovém koncertu si dobrovolně pouštíme do uší 120 decibelů. Také symfonický koncert dá uším zabrat. Jde sice o poměrně krátkodobé působení hluku, neměli bychom ho ale podceňovat.

Permanentní a silný hluk pak má za následek zvyšující se výskyt ušního šelestu a dalších vad.Hluk často způsobuje zvýšenou únavovost, rozmrzelost a pocit nepohody, agresivitu, zhoršuje paměť, dochází ke ztrátě pozornosti a celkovému snížení výkonnosti, hluk může být dokonce spouštěčem deprese. Zvláštní je, že na psychiku má často negativní dopad i méně intenzivní hluk, obvyklý například v kancelářích. Jedná se o zvuky, které za provozu prakticky nevnímáme: počítače, tiskárny, kopírky.
Poškození sluchu bylo jasně prokázáno v závislosti na výši hladiny hluku na pracovišti a v době, kterou postižený dané zaměstnání vykonává. Přímo ohroženi jsou lidé, kteří tráví dlouhou dobu v prostředí s hlukem nad 80 decibelů. Zaměstnavatel by měl svým zaměstnancům umožnit zvolit z široké škály pomůcek pro ochranu sluchu, aby byly pohodlné, lidé s nimi neměli problémy a opravdu je nosili.

Nedoslýchavost a děti

S hlukem pravděpodobně souvisí i změny v imunitním systému těhotných žen a výskyt vrozených vad u dětí. Ze studií vyplývá, že existuje vztah mezi nadměrným hlukem a nízkou porodní váhou novorozenců. Zvuky vnímá už plod, přičemž nejhorší vliv má na nenarozené dítě hluk, kterému je vystaveno mezi patnáctým a  šedesátým dnem po početí, kdy se formují jeho vnitřní orgány a centrální nervový systém. Hluk ale ohrožuje dítě i později, protože v jeho důsledku klesá krevní zásobení. Během těhotenství může být sluchový orgán poškozený mnoha vlivy a virová onemocnění jsou na prvním místě. Zejména zarděnky způsobují velmi často těžké poruchy sluchu až hluchotu. Onemocnění matky zarděnkami přitom nemusí mít klasické projevy, proto je po kontaktu s touto infekcí u těhotných žen nutné provést vyšetření krve. Méně často vyvolá poškození sluchu i virus chřipky. Tyto infekce jsou nebezpečné jen v prvních třech měsících těhotenství.

Nedoslýchavost u dětí způsobuje velké problémy - náš sluch je rozhodující pro vývoj řeči a jazyka a nedoslýchavost u dětí postihuje dětskou řeč a sociální vývoj. Proto musí být porucha sluchu zjištěna co nejdříve, nejlépe během prvního půlroku života dítěte. Že má dítě poruchu sluchu, zjistíte, protože nereaguje na své jméno. Neleká se, není schopno vyhledávat zdroj zvuků otočením hlavy k mluvící osobě. Půlroční děti s normálním sluchem se obvykle snaží a zdroj zvuku najdou. Nedoslýchavost se u tak malého dítěte projevuje i tím, že nežvatlá nebo křikem s vysokými tóny. Roční dítě nereaguje na vaše jednoduché pokyny, pokud se přímo nedívá a nevidí pohyby vašeho těla. Během druhého roku se nedoslýchavé dítě nepokouší mluvit.
Nedoslýchavé děti většinou požadují větší hlasitost zvuku, sedí blízko u televize, zvyšují její hlasitost. Často se ptají „Co?", když s nimi mluvíte, a nereagují, když na ně voláte. Někdy mohou jednat agresivně, což může být důsledek frustrace z neustálého neporozumění.

Dvě hlavní příčiny ohluchnutí u dětí jsou záněty mozkových blan, zejména u meningokokových infekcí, a úrazy hlavy. U zánětu mozkových blan je nebezpečí, že infekce pronikne do vnitřního ucha. Potom je hluchota následkem vždy. V kojeneckém věku lze snadno poškodit vnitřní ucho léky, které bere matka.

Přechodná nedoslýchavost je situována do zvukovodu, od středního ucha až po bubínek. Může ji způsobit mnoho příčin - jako opakované záněty středního ucha, zlomení ušních kůstek, protržený bubínek, deformace vnějšího ucha, otoskleróza (degenerativní choroba ušních kostí). Častou příčinou špatného slyšení je i ušní maz. Stále častější je i poškození sluchu při chřipkách s těžším průběhem, při onemocnění pásovým oparem v krajině ucha a při příušnicích.

Píská vám v uších?

Velmi nepříjemným příznakem poškození sluchového orgánu je ušní šelest neboli tinitus. Tinitus (z lat. tinnio = cinkat) je zvukový vjem, který se objevuje i bez vyvolávacího podnětu a je vnímán jako neustálé zvonění, klepání, pískání, hučení či syčení v uších.
Silné přepětí sluchu (rockové koncerty, dlouhé poslouchání hudby ze sluchátek) je nejčastější příčinou vzniku ušního šelestu. Stejné riziko představuje i střelba bez tlumiče. Silným zvukem dochází k poškození vláskových buněk ve vnitřním uchu. Dojde-li k poškození většího počtu těchto buněk, nemohou být zvukové vlny patřičně změněny na nervové impulsy, dochází ke zcela odlišné reakci a vzniká ušní šelest.

Ušní šelest není slyšen nikým jiným než pacientem, který jím trpí. Objektivně totiž žádné zvukové vjemy a vlny neexistují. Pískání v uších přitom může být trvalé, nebo se objevovat občas po určitou dobu. Lidé postižení tinitem si stěžují na zhoršenou kvalitu odpočinku, spánku, ale také soustředění. Doprovodným tělesným příznakem je také  nedoslýchavost. Těžké případy ušního šelestu v 90 % případů vedou k dočasné či trvalé ztrátě sluchu. Studie uvádějí, že až 50 procent pacientů s tinitem má nejen psychické problémy, ale také problémy sociální, což se projevuje hlavně tím, že ztrácejí zájem o okolí. Jejich společenský život upadá, což je ale zároveň i stresuje.

Možnosti léčby

Pacientům trpícím tinitem je doporučováno, aby se vyhnuli nadměrnému hluku, ale úplné ticho pro ně také není nejlepší, protože si dotyčný šelest u uších uvědomuje mnohem více.
Samotné terapii předchází podrobné vyšetření na ORL, nutné je i vyšetření na neurologii, interně, stomatologii. Při onemocnění  vnějšího a středního ucha se většinou objevují hluboké tóny ve formě hučení a bzučení, při onemocnění vnitřního ucha se dostavují vysoké tóny jako pískání a syčení. Pacient je již na začátku léčby upozorněn, že nesmí s šelestem „bojovat", ale naučit se brát ho jako součást sama sebe. Při akutním výskytu tinitu se standardně podávají infuze s látkami, které zlepšují    kapalné vlastnosti krve. Zlepšení krevní cirkulace a zásobování hlemýždě kyslíkem může mít podstatný efekt, je-li léčba nasazena včas. Je-li příčinou šelestu porucha prokrvení a poškození vnitřního ucha, lze cévní systém příznivě ovlivnit také magnetoterapií. Další možností je kyslíková terapie s vdechováním stoprocentního kyslíku přes masku, což by mělo vést k lepšímu zásobení vnitřního ucha kyslíkem a tím i k povzbuzení regenerace smyslových buněk.

Novou rehabilitační metodu představuje kombinovaný trénink odvádění pozornosti a relaxace - ukazuje se totiž, že emocionální stres a psychické vypětí tinitus zvyšuje. A také je známo, že potíže jsou snesitelnější, když je pacientova pozornost zaměřena na něco jiného, právě proto se provádí zmiňovaný trénink v odvádění pozornosti, jež se kombinuje s relaxací. Známá je léčba hudbou, kdy se do oblíbené melodie vsadí rušivý signál stejné výšky, jakou mají výšky ušního šelestu, a postižený je při postupném tréninku stále častěji přeslechne.