Hyperaktivní děti
Hyperaktivita je vývojová porucha, která vzniká v době těhotenství nebo porodu.
Hyperaktivní děti jsou neposedné, skáčou do řeči, je pro ně náročné přizpůsobit se normám. Děti se s ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou) už narodí. Na vině mohou být geny - zpravidla se tato porucha dědí po mužské linii a postihuje častěji chlapce. Neblahý vliv má i nevhodné životní prostředí a kouření matky v těhotenství. Hyperaktivitu mohou způsobit i komplikace při porodu - nízká porodní hmotnost, komplikovaný porod, přidušení dítěte, ale i jiné obtíže.
V době, kdy je dítě v kojeneckém a batolecím věku, nelze ještě hyperaktivitu jednoznačně rozpoznat. Děti mívají často problémy s přibýváním na váze, protože jídlo je vlastně zdržuje od jejich neustálé činnosti. Často také bývají neklidné, plačtivé a spí hůře než jiné děti. Některé děti trpící ADHD byly v brzkém věku motoricky velmi nadané a typické také bylo to, že děti s touto poruchou nejsou mazlicí typy. Děti, které trpí nadměrným množstvím energie, ale ještě nemusejí být hyperaktivní. Všechny děti předškolního věku jsou hyperaktivní, protože mají hodně motorické energie. Pokud se hyperaktivita u dítěte potvrdí, musí se začít řešit - v mírnějších formách stačí úpravy ve školním prostředí, pokud jsou příznaky vážnější, je potřeba terapie, někdy dokonce medikace. ADHD je onemocnění, které patří do oboru dětské psychiatrie, odborník si může vyžádat spolupráci psychologa, neurologa, případně učitele.
První příznaky ADHD se tedy mohou projevit v mateřské školce, ale první a druhá třída je pro děti s touto poruchou zlomovým momentem. V kolektivu je najednou plno sociálních podnětů, které dítě trpící ADHD nedokáže zpracovat. Tyto děti v předškolním věku těžko chápou sociální vztahy, často nemají pud sebezáchovy a mohou se dopouštět chování, které je ohrožující. Dítě s ADHD musí nejprve postupně pochopit, jak fungují vztahy ve skupině. Kvůli poruše pozornosti není schopné vnímat jemná pravidla, která v kolektivu fungují. Potřebuje vše podrobně vysvětlit. Proto by hyperaktivní děti měly být v předškolním věku zařazeny do menších kolektivů.
Ve škole mají samozřejmě děti větší problémy než ve školce. V lavici se musí soustředit, vyžaduje se od nich stálá pozornost. Porucha pozornosti se skládá ze tří složek. Nejpatrnější je motorický neklid a než si na něj zvyknete, může být i nejvíce obtěžující. Kromě toho, že jsou děti s ADHD pořád „v letu", také stále vydávají zvuky. Druhou složkou je porucha pozornosti. Ta se ve škole začne projevovat ve chvíli, kdy má dítě podat samostatný výkon. Konečně třetí složkou je impulzivita - děti s ADHD jsou nedočkavé, zbrklé, skáčou lidem do řeči. Impulzivní jsou i v sociálních kontaktech - své city dávají prudce najevo.
Nezapomeňte na „mantinely". Dítě, které trpí poruchou pozornosti, potřebuje přesně znát hranice. Musí vědět, co se stane, pokud udělá něco „zlého". O případném prohřešku s dítětem mluvte, aby si své chování uvědomilo.
Nevhodné potraviny
Divoké děti se většinou nezklidní ani u jídla. Přibývá studií, které souvislost mezi tím, co děti jedí a jak se chovají, nacházejí. Lékaři se na tuto teorii nedívají úplně jednotně, podle některých potraviny takový vliv nemají. Podle propagátora alternativní medicíny Josefa Jonáše divoké děti nesnášejí lepek a běžně neumějí zpracovávat mléčný cukr neboli laktózu. Hyperaktivita tak souvisí s alergiemi. Jen se nesnášenlivost některých potravin projevuje místo kýchání nebo vyrážky divokým chováním. Lepek neboli gluten je směsí dvou bílkovin, které se nacházejí ve většině běžných obilovin jako je pšenice, ječmen nebo žito. A ukazuje se, že citlivě na něj nereagují jen lidé s celiakií, ale také některé hyperaktivní děti. Hyperaktivita je prý příbuzná s autismem, a proto se obě choroby dají mírnit stejným způsobem, tedy vynecháním lepku ze stravy. Nemusíte ale nutně přecházet na bezlepkovou stravu, je dobré omezit běžné pečivo nebo třeba buchty a koláče. To, zda je pečivo bílé nebo tmavé, nehraje vůbec žádnou roli - musí být bez lepku.
Vyloučením nevhodných potravin z jídelníčku pak rychle dojde kde zklidnění dítěte. Jedna ze studií celkem přesvědčivě ukázala, že na hyperaktivitu mají vliv některá běžně používaná červená a žlutá potravinářská barviva. Jiné studie zkoumají vliv konzervačních látek, čokolády, ovoce nebo mléka.
Z hyperaktivních dětí často vyrostou obézní lidé. Proč? Dospělí mají tendenci uplácet hyperaktivní děti sladkostmi, aby se zklidnily, a také je mlsání důsledkem jejich vlastního sklonu k impulzivitě. Divoké děti jedí, když nevědí, co mají zrovna dělat. Kromě toho u většiny divokých dětí divokost v pohybu v pubertě mizí, mají dokonce sklon být lenivější. Je to zřejmě kvůli tomu, že mívají problém s koordinací pohybů, a tak se nevěnují žádnému sportu.
Cukr bývá často vnímán za viníka číslo jedna. Najít studii, která by to ale jasně potvrzovala, není snadné - některé navíc vysvětlují rozjívené chování dětí po sladkostech tím, že je ve větším jedí na oslavách a divoké jsou spíš z přítomnosti jiných vrstevníků. Možným vysvětlením je také fakt, že děti, které přijímají větší množství energie z cukru, pak o to méně snědí normálního jídla, a chybí jim proto důležité živiny. Právě dostatečný přísun živin a vitaminů je u těchto dětí důležitý. Hlídejte třeba příjem kyseliny listové a biotinu, oboje zklidňuje nervový systém a o to u hyperaktivních dětí jde. Kyselina listová se samozřejmě nachází v listové zelenině, ale i v růžičkové kapustě, brokolici nebo játrech. Biotin neboli vitamin H nalezneme rovněž ve vnitřnostech, kvasnicích, zelí a bramborách. Obecně platí, že čím více cukru dítě sní, tím více vitaminu B potřebuje.
