Svalstvo a jeho obecná charakteristika

O tom, že pohyb je základem života není jistě pochyb. Svalová hmota tvoří zhruba 40 až 50 procent celkové tělesné hmotnosti. Funkce svalů můžeme shrnout do tří základních bodů. Svaly se podílejí na celkovém držení těla a uložení vnitřních orgánů, dále umožňují pohyb celého organismu i jeho jednotlivých částí. Pomocí pohybu je také produkováno teplo a svaly se podílí na regulaci tělesné teploty. Veškeré tyto uvedené funkce zajišťují svaly kosterní (příčně pruhovanou), hladkou (útrobní) a srdeční.

Základní charakteristika svalů

Dráždivost (excitabilita) - schopnost přijímat podněty a reagovat na ně

Kontraktilita - schopnost stáhnout se na základě dostatečného vnitřního nebo vnějšího podnětu

Extenzibilita - schopnost prodloužit se

Elasticita - schopnost vrátit se do původního tvaru po zkrácení

Fázické svaly

Tyto svaly jsou z velké části tvořeny vlákny, které mají tendenci k rychlému stažení , a tak napomáhají k realizaci rychlých pohybů. Na druhou stranu se však rychleji unaví, protože jsou málo zásobovány kapilární krví. Fázické svaly mají tendenci k velkému hromadění kyseliny mléčné a v případě dysfunkce dochází k jejich ochabování. Mezi fyzické svaly patří např. přímý sval břišní, zevní a vnitřní šikmý sval, svaly rombické apod.

Svaly posturální

Tyto svaly jsou nazývány také jako svaly tonické, protože jsou trvale částečně kontrahovány. Za takové situace se v každém okamžiku část svalových buněk nachází v kontrakci, zatímco ostatní relaxují. Tak dochází k tomu, že sval je do jisté míry kontrahován, ale velké množství svalových buněk relaxuje. Posturální svaly jsou tvořeny převážně pomalými vlákny a tvorba kyseliny mléčné je u nich malá.  Mezi posturální svaly patří např. bedrokyčlostehenní sval, sval pološlašitý, poloblanitý atd.

Tělesná bolest a dysfunkce

Oba typy svalů fyzické i posturální jsou velmi náchylné ke zranění v důsledku nadměrné zátěže a opotřebení při každodenních činnostech. Nefunkční a zraněný sval zůstává ve zkráceném stavu a tím pádem dochází k lokálnímu úbytku proudění krve a odtékání lymfy a také ke snížení rozsahu pohybu. Při vyšetření pomocí dotyku lze zcela jasně odlišit jednotlivé napjaté snopce svalových vláken. Často připomínají určité úseky provazce a jejich tloušťka se může značně měnit. Při chronické  kontrakci často dochází k ovlivnění dalších zdravotních aspektů jakými jsou např.: krevní oběh, odtok lymfy nebo inervace.

Trigger points

K bolesti a dysfunkci svalů přispívají  z velké části tzv. spoušťové body - trriger points. Jedná se o nadměrně dráždivá místa na napjatých pruzích kosterního svalstva, které se vyskytují ve svalové tkáni. V takovém místě postižený vykazuje největší reakci a terapeut při vyšetření pocítí maximální odpor. Každý triggerpoint je při stlačení bolestivý a může vzniknout na základě velké námahy svalu nebo při jeho nadměrném používání.

Jak se dá zjistit spoušťový bod?

Zjištění spoušťového bodu je možné na základě specifických přiměřených  a cílených dotekových technik. Terapeut většinou dokáže poměrně snadno zjistit obecné napětí svaloviny v blízkém okolí předpokládaného spoušťového bodu. Poté musí terapeut lokalizovat nejprve zkrácený sval a pak napjatý pruh svaloviny a oblast kontrahovaného pruhu, který vykazuje největší napětí. Nakonec dochází  identifikaci bodu s největší citlivostí.

Odstranění spoušťových bodů

Po zjištění spoušťového bodu, je nutné ho odstranit.  Buď vpichem nebo pomocí ischemické komprese. Ischemická komprese spočívá ve stlačení spoušťového bodu po dobu 15-20 sekund a v následné manipulaci s okolní svalovinou, aby došlo k odstranění lokálních kontrakcí a napětí svalových vláken. Tyto metody mohou být také doplňovány technikou „stretch and spray", jež je založena na souběžné aplikaci chladu (např. pomocí speciálních sprejů, které mají účinky ledu) a protahovacího cvičení.