Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba a demence

Alzheimerova choroba tvoří až 90% případů demence. Jedná se o degenerativní proces, který zasahuje mozek a jeho příčiny nejsou zcela objasněny. Toto onemocnění popsal v roce 1907 Alois Alzheimer, německý lékař. Příčiny Alzheimerovy choroby nejsou doposud přesně známy, ale jedná se o progresivní  a nevratné neurologické onemocnění, které spočívá v odumírání neuronů. Poškození nemocného je tak intenzivní, že nakonec dochází k úplné ztrátě duševních schopností. Ve střední fázi onemocnění není postižený soběstačný a potřebuje dohled a každodenní pomoc. V poslední fázi onemocnění je nemocný zcela imobilní a je zcela dezorientovaný. Bylo však prokázáno, že ikdyž nemocný nevnímá obsah slov, vnímá atmosféru kolem sebe.

Léčba

Léčba se zakládá na spojení farmakologické a nefarmakologické terapie. Farmakoterapie spočívá v užívání léků, které jsou určené k léčbě kognitivních (rozumových) funkcí a poruch chování (deprese, úzkost, apatie, blouznění, psychóza). Nefarmakologická léčba je založena na psychosociálních modelech, jejichž cílem není vyléčit demenci, ale rehabilitovat porušené funkce. Cílem léčby je oddálit poškození a obnovit ztracené funkce nebo udržet funkce stávající.

Komunikace s nemocným s Alzheimerovou chorobou

• Měli bychom hovořit v krátkých a jednoduchých větách.
• Mějme na vědomí, že nemocný při komunikaci vnímá vlídný nebo nevlídný tón.
• Nemocného rozptyluje a činí nervózním nadbytek vjemů. Při jednání bychom měli být trpěliví a pokud možno nevnímáme negativní projevy jednání, protože nemocný si je neuvědomuje.
• Dodržování jednoduchých pravidel velmi pomáhá předejít nesmyslným sporům.
• Pochvaly jsou vždy užitečnější než samotná kritika. Jestliže nemocný dobře reaguje, můžeme na něj hovořit, projevit citová gesta nebo se na něj usmát. Snažíme se o pochopení, i když je to mnohdy nesmírně těžké.

Úprava vnitřního zařízení

Nemocný potřebuje upravit vnitřní zařízení domu tak, aby se co nejméně eliminovala možnost úrazů. Z tohoto důvodu by měl být nábytek jednoduchý, aby se nemocný mohl lépe pohybovat. Dále je vhodné zamezit zbytečnému hluku, jako je například příliš nahlas puštěná televize nebo rádio, protože nemocný se jinak může cítit dezorientovaně. Zrcadla a lesklé povrchy by mohly nemocného lekat, a proto je lepší je odstranit. Je také dost pravděpodobné, že nemocný v některé fázi nemoci nepozná určité pokoje. Je vhodnější dát cedulku s nápisem na jednotlivé pokoje. Členové rodiny, kteří pečují o osobu s Alzheimerovou chorobou si musí uvědomit, že proces léčby je dlouhodobý, což může vést k psychickému a fyzickému vyčerpání.

Parkinsonova choroba

Jedná se o degenerativní onemocnění, které postihuje určité části mozku, které jsou známy jako extrapyramidový systém. Tento systém je zodpovědný za udržení svalového napětí, za držení těla a za řízení koordinace pohybu díky produkci chemické látky zvané dopamin. Onemocnění popsal v roce 1817 britský lékař James Parkinson. Tato nemoc se objevuje nejčastěji po 40-50 roce a nejvíce postižených je mezi 60-80 rokem, ale může jí trpět každý člověk po druhé dekádě života. Degeneraci neboli odumírání neuronů v tomto systému způsobuje nedostatek produkce dopaminu, v jehož důsledku jednají nervové buňky bez kontroly a způsobují nemocnému neschopnost řídit své pohyby.

Co je parkinsonismus?

Rozlišujeme primární neboli idiopatickou Parkinsonovu chorobu, kdy příčina ani původ nejsou známy od skupiny poruch, které mají stejné příznaky (parkinsonismus), ale jsou sekundárními projevy známých nemocí mezi  něž patří: mozkové nádory, opakované úrazy hlavy, parkinsonismus vyvolaný léky tzv. trankvilizéry, toxickými látkami, apod.

Jaké jsou primární příznaky Parkinsonovy choroby?

Mezi primární příznaky Parkinsonovy choroby patří: ztuhlost (rigidita) a dřevěnění (při pohybech rukou, nohou nebo krkem směrem vpřed), klidový třes a nechtěné pohyby, které jsou výrazné v klidu, typický je pohyb prstů jako připočítání peněz, pomalost při zahájení pohybů, ztráta pevného postoje (špatné držení těla, špatná rovnováha, potíže při chůzi) a výraz bez mimiky tváře (amimičnost).

Ostatní příznaky Parkinsonovy choroby

Mezi ostatní příznaky Parkinsonovy choroby patří: celková únava organismu, potíže při pohybu, potíže při psaní (písmo je malé a roztřesené), zapomínání myšlenek a slov, bezdůvodná vznětlivost a smutek, setrvávání ve stejné poloze po celou dobu, depresivní stavy, potíže při mluvení, emoční labilita a nejistota, ztráta paměti a příliš pomalé myšlení, potíže při polykání a žvýkání, zažívací potíže, spánková disharmonie.

Diagnostika Parkinsonovy choroby

Na počátku onemocnění je stanovení diagnózy obtížné, protože do té doby než se objeví třes, je toto onemocnění takřka bezpříznakové a je doprovázeno pouze některými příznaky. Vyšetření provádí zkušený neurolog pomocí počítačové tomografie (CT), nukleární magnetické rezonance (NMR) a podání L-dopy (prekuzor dopaminu, antiparkinsonikum), v případě, že jsou příznaky typické. Jestliže dojde ke zlepšení, je pravděpodobnost Parkinsonovy choroby veliká.

Jaké jsou léčebné možnosti Parkinsonovy choroby?

V rámci léčby se snažíme o zastavení postupně se horšících  příznaků pomocí těchto prostředků:

• L- dopa (levodopa, zlepšují ztuhlost pohybu).
• Parasympatikolytika - (blokátory cholinergních receptorů, působí proti účinku acetylcholinu (kontrola sekrece slin, hypotenze)
• Inhibitory monoaminoxadázy - MAO (jedná se o antidepresiva, je potřeba dbát upozornění při požívání některých potravin a nápojů. Existuje také několik druhů chirurgických zákroků, které mohou nemocnému s Parkinsonovou chorobou pomoci. Ve většině případů je hlavním cílem léčby zmírnit třes a nepohyblivost. Z přírodních prostředků se doporučuje kořen lopuchu, zázvor a ostropestřec mariánský k pročištění jater a pro lepší fungování lymfatického systému je vhodná paprika, divizna, ženšen nebo řebříček.