Stárnutí je přirozené
Stárnutí je proces organismu při kterém dochází k fyzickým i psychickým změnám v organismu. Ve svém důsledku znamená stárnutí snížení schopnosti adaptace vnitřních rezerv všech orgánů a soustav organismu. Proces stárnutí je však zcela individuální a odvíjí se od celé řady faktorů, mezi něž patří například: genetické dispozice, životní styl, zeměpisná šířka, typ pracovního zařazení, sociální zázemí apod.
Normální stárnutí je takové, které souvisí s normálním plynutím času. Naproti tomu patologické stárnutí souvisí nashromážděním poškození, které vznikly v důsledku nemocí.
Chronologický a biologický věk
Chronologický věk je věk jedince, který vyjadřujeme pomocí času,který uplynul od jeho narození jako věk v letech. Má význam především právní a sociální. Biologický věk je věk, který se odvíjí od funkčního stavu orgánů v porovnání se standartním stavem v určitém věku. Jedná se spíše tedy o fyziologickou stránku organismu.
Elixír věčného mládí
Již odpradávna chtěli lidé zabránit stárnutí a snažili se vymyslet elixír věčného mládí. I když v současné době se nesmírně posunul medicínský i vědecký pokrok, stále neexistuje uspokojivé vysvětlení, proč k jevu stárnutí dochází. Mezi faktory, které mohou ovlivnit zpomalení stárnutí patří například: dostatečný a klidný spánek, přiměřená fyzická aktivita, zdravá výživa, dobré sociální kontakty.
Co jsou volné radikály?
Volné radikály jsou chemické látky, které jsou vytvořeny organismem jako část jeho normálního metabolismu. V běžném množství jsou pro člověka nezbytné. V případě, že jejich množství překročí standartní míru, stávají se jedovatými. Teorie o volných radikálech je v současné době jednou z nejpodstatnějších, které nám teorii stárnutí vysvětlují. Rychlost stárnutí každého živočišného druhu předurčují geny, protože ty nesou informaci o tom, po jak dlouhou dobu budou žít buňky daného organismu. Počátek stárnutí neprobíhá podle přesně určeného věku, ale některé události, jako odchod dítěte z domova nebo ukončení aktivního pracovního procesu, menopauza u žen nebo andropauza u mužů, mohou pro člověka představovat předzvěst stáří a vyvolat různé psychické potíže.
Syndrom prázdného hnízda
Syndrom prázdného hnízda nastává po odchodu dětí z domova z důvodu profesionálních, studia nebo osamostatnění. Z větší části postihuje především ženy - matky, které daly přednost výchově dětí před prací a profesionálním životem. Po odchodu dětí z domova se mohou u žen projevit deprese, neklid a nespokojenost se svým životem, alkoholismus apod. Samozřejmě, že ne všichni prožívají osamostatnění svých dětí tímto způsobem. V každém případě je potřeba se na odchod dětí připravit včas a brát to jako zcela přirozenou součást života. Toto období můžeme také vnímat jako něco pozitivního: dostává se nám více času, kterého se nám předtím nedostávalo a můžeme naplno rozvíjet své osobní zájmy.
Střední věk
Klimakterium u žen je problém veřejnosti dostatečně známý, avšak již daleko méně se hovoří o mužském přechodu, zvaném andropauza. Také u mužů se mnohdy objevuje nespavost a pocity návalů horka, změny temperamentu, podrážděnost a mrzutost. Stává se také, že muž náhle zanechá své práce, nebo obvyklých činností, po mnohaletém manželství se rozvede apod. Někdy své problémy muž řeší konzumací alkoholu, přejídáním nebo naopak věnuje přílišnou pozornost svému vzhledu. Mnoho homosexuálů, kteří svoji orientaci dlouhodobě skrývali, se v tomto období osvobodí od heterosexuálního vztahu a přiznají se ke své orientaci.
Odchod do důchodu
Ve věku okolo 50 let se člověk ocitá na svém pracovním a profesionálním vrcholu a začínáme bilancovat, co jsme vlastně dokázali a co nás ještě čeká. Před vlastním odchodem do důchodu, prožívají mnozí kritické chvíle, mají strach ze sociální izolace, protože současná společnost je vůči starým lidem velice nevlídná.
Čas odchodu do důchodu je obdobím změn, které prochází různými fázemi a klíčem ke zvládnutí odchodu do důchodu je pěstování dlouhodobých zájmů a koníčků, starost o vlastní zdraví, které je to nejcennější, co máme a určuje nám kvalitu našeho života.