Oční vady

Refrakční vady

Je samozřejmé, že čím jsme starší, tím je zrak slabší. Budeme-li dodržovat pro oči zdravý způsob života a rychle reagovat na signály, které nám oči „vysílají“, máme velkou šanci zachovat si dobrý zrak nebo zpomalit jeho zhoršování. Lékaře vyhledáme i tehdy, když máme pocit únavy očí a jen mírně oslabeného vidění. Za subjektivními obtížemi se může v lepším případě skrývat neodhalená refrakční vada – po její korekci se pacientovi uleví, v horším případě i při malém zhoršení vidění se může jednat o závažnou oční chorobu.

Nejznámějšími očními vadami, které shrnujeme pod název refrakční vady, jsou krátkozrakost a dalekozrakost. Krátkozrakost se projeví již v mládí. Podle počtu dioptrií se krátkozrakost rozděluje na tři stadia – lehkou, střední a těžkou myopii. Lidé s touto poruchou zraku vidí výrazně jen předměty nacházející se nejdále pět metrů od nich. Pokud jsou dále, vidí je rozmazaně. Pokud vada není velká (do minus 0,75 dioptrie), často si jí člověk dlouho nevšimne. Upozornit jej může např. zhoršení zraku při slabém osvětlení nebo při velké fyzické únavě.

Lehká a střední krátkozrakost se typicky objevují ve školním věku, vady se nejvíce zhoršují v pubertě a po dokončení růstu se jejich vývoj zastaví. Těžká forma myopie se ale projevuje už v raném dětství, v průběhu dospívání se může zhoršit až o čtyři dioptrie ročně a často vede k dalšímu poškození oka. Krátkozrakost se nedá vyléčit, neexistují žádné léky, které by stav nemocného mohly zlepšit. K nápravě krátkozrakosti jsou stále nejúčinnější brýle nebo kontaktní čočky zlepšující vidění do dálky. Pokud nemáte jiné onemocnění, cukrovku nebo silnou alergii, můžete také podstoupit laserovou korekci zraku.
Dalekozrakost je spíše záležitostí vyššího věku. Jednoho dne zjistíte, že neste schopni si přečíst noviny, aniž byste je od sebe oddálili. Vetchozrakost souvisí s věkem. Kdysi jí říkali stařecká, ale oční lékaři ji častěji odhalují u pacientů kolem třicítky. Operační léčba je na vetchozrakost zatím krátká. Pružnost čočky s přibývajícím věkem ubývá, člověk ztrácí schopnost zaostřit na krátkou vzdálenost.

Pokud ještě před objevením vetchozrakosti trpíte jinou vadou zraku, například krátkozrakostí, může se stát, že vám lékař předepíše dva druhy brýlí, plusové i minusové. V takovém případě můžete také požádat o brýle bifokální, kde jsou čočky rozdělené na dvě části.

Refrakční vady spolu s astigmatismem jsou nejčastějším problémem, který přivádí lidi do ordinace očního lékaře. Významnou roli zde hraje dědičnost. Zvláště u dalekozrakosti a astigmatismu je potřeba nechat děti vyšetřit hned, jak jsou toho schopny. Můžeme tak ovlivnit šilhání a předejít rozvoji tupozrakosti.

Makulární degenerace

Na sítnici, na očním pozadí se nachází nejdůležitější oblast pro vidění, čtení a rozlišování barev. Jde o žlutou skvrnu (makulu), která obsahuje buňky citlivé na světlo (fotoreceptory). Když na fotoreceptory dopadne světlo, vyšle po nervových buňkách signál do mozku, který ze signálů sestaví obraz. Pod makulou je vrstva buněk (retinální pigmentový epitel). Mezi touto vrstvou a fotoreceptory vládne čilá výměna látek. Při věkem podmíněné makulární degeneraci tato výměna probíhá zpomaleně, nebo se dokonce zpomaluje úplně.
Tato nemoc je mezi veřejností známá jen málo. Přitom jde o onemocnění, které postihuje centrální oblast vidění a je nejčastější příčinou nevratné slepoty u lidí starších 65 let. Osoby trpící makulární degenerací ztrácejí schopnost číst, řídit automobil a nedokáží rozpoznat tváře svých blízkých. Zhoršení zraku v důsledku této nemoci je nevratné.

Prvními znaky onemocnění mohou být šedavá místa v centrální oblasti vidění a neobvykle zamlžený či rozostřený obraz. Rychlost postupu onemocnění záleží na tom, o jakou jeho formu se jedná. Jsou totiž dvě: suchá a vlhká. Suchá forma je mnohem rozšířenější. Trpí jí kolem 85-90 procent pacientů. Její příčinou bývá fyziologické stárnutí, ztenčování tkáně sítnice a úbytek smyslového a pigmentového epitelu. U suché formy buňky jen odumírají v menších oblastech (ty se časem zvětšují a splývají). Pacient nemusí mít žádné příznaky, pokud je zasaženo jen jedno oko. Suchá forma ale může přejít do nebezpečnější, vlhké. Tato forma onemocnění vede rychleji k závažnějším ztrátám vidění. Provází ji růst patologických cév, krvácení a zjizvení tkáně sítnice oka. Buňky na sítnici zanikají a vytvářejí slepé body v centrální oblasti vidění. U vlhké formy makulární degenerace se rovné čáry mohou zdát zvlněné. Pokud si chcete vyzkoušet, jak pacient makulární degeneraci může vnímat, zkuste si počítačovou animaci na www.degeneracemakuly.cz

Makulární degenerací trpí v naší zemi asi půl milionu lidí. Z toho asi sto šedesát tisíc postižených trpí rozvinutou formou onemocnění. V raném stadiu věkem podmíněné makulární degenerace si mohou pacienti nesprávně spojit symptomy ztráty zraku s normálním procesem stárnutí nebo rozvojem šedého zákalu. Včasná diagnóza však u této nemoci hraje nejdůležitější roli.
Kuřáci mají dvakrát větší pravděpodobnost, že touto chorobou onemocní. Kouření zvyšuje tvorbu volných radikálů, které poškozují buňky a brání tomu, aby výživa chránící makulu před poškozením pronikla do sítnice. Cigaretový kouř také brání prokrvení sítnice. U lidí, v jejichž rodinách se již makulární degenerace vyskytla, je riziko onemocnění vyšší.
Vědecké studie dokládají, že funkce obranného systému oka mohou být podpořeny správnou výživou. Pro zdravý zrak jsou nezbytné vitaminy C a E,minerály zinek a selen a karotenoidy lutein a zeaxanatin. Výživa obsahující zelí, špenát, brokolici, hrášek, kadeřavou kapustu vás před makulární degenerací může ochránit. Tyto potraviny totiž obsahují zmíněný lutein a zeaxanatin, které lidskému oku pomáhají vyrovnat se tzv. oxidačním stresem (filtrují modrou složku slunečního světla před dopadem na sítnici a tím zabraňují uvolňování volných radikálů a poškození sítnice).

Vidíte mušky?

Častým jevem, který lze pozorovat u stárnoucích pacientů, je pocit „létajících mušek“. Nejlépe jsou vidět při pohledu na jednolitou světlou plochu. Před očima přitom plují drobné černé útvary – vypadají jako tečky nebo vlákna. Tato „nepříjemnost“ je projevem stárnutí sklivce. Bílkoviny ve sklivci se shlukují a vytvářejí malé jemné zákaly. Většinou si je uvědomíme jen při některých světelných podmínkách. Větší množství tmavých a hustých zákalů však může být projevem vážnějšího onemocnění. Pokud vidíte i jiskření, svědčí to o tom, že sklivec popotahuje za sítnici. V takovém případě by mohlo hrozit j její odtržení.

Šedý a zelený zákal

Neostré vidění do dálky a na blízko je nejběžnější oční vadou. Pokud ale vidíte rozmazaně, jakoby přes mlhu, může se jednat o příznak vážnějšího očního onemocnění jako je šedý nebo zelený zákal. Tato onemocnění vyžadují odbornou léčbu a nejlepší prognózy jsou tehdy, pokud jsou onemocnění včas zachycena a důkladně léčena.
Při šedém zákalu (kataraktě) dochází v důsledku metabolických změn v organismu k zakalení původně čiré čočky. Ve věku nad 75 let je výskyt šedého zákalu celkem pravidlem. Tuto vadu lze odstranit poměrně rychlou operací, která se provádí pouze v místním umrtvení. V Česku se provede ročně téměř sto tisíc takových operací.

Chirurg při zákroku pronikne ultrazvukovou sondou z malého řezu do nitra oka. Na její místo pak vloží čočku umělou. Pro operaci katarakty neexistuje věkový limit – pokud výkonu nebrání závažné tělesné komplikace, je možné je operovat i do vysokého seniorského věku. Řešení šedého zákalu je poměrně jednoduché, u zeleného zákalu (glaukomu) jsou možnosti omezené. Zelený zákal je onemocnění, při kterém dochází ke zvýšení nitroočního tlaku. To má za následkem postupné poškození zrakového nervu. Bohužel lékařská věda zatím nemá možnosti, kterými by zákal vyléčila, dokáže proces nemoci zpomalit.

Syndrom suchého oka

Na povrchu oka je vrstva zvaná slzný film. Jemu vděčíme za dobrou kvalitu vidění a normální funkci oka. Slzný film zvlhčuje povrch oka, zabezpečuje hladkost povrchu oka a tím i ostrý obraz na sítnici. Odstraňuje z oka bakterie a šupinky odloučených starých buněk. Skládá se ze tří vrstev – zevní je tvořena tukem (zabraňuje rychlému odpařování slzného filmu). Střední vrstva hraje roli zvlhčovače. Vnitřní vrstva dobře přilne k povrchu rohovky. Porucha jedné z těchto vrstev může vést k syndromu suchého oka. K jeho příznakům patří pocit suchého tělesa v oku, pálení, svědění a zvýšená citlivost na světlo. Velmi časté je druhotné slzení v důsledku podráždění oka. Potíže se zhoršují při pobytu v nepříznivém prostředí. K poruše může dojít z důvodu onemocnění, během hormonálních změn, kvůli užívání léků, po operacích oka nebo z běžného nošení čoček. V lékárně si můžeme zakoupit tzv. umělé slzy. Ty nás obtíží zbaví, musíme je ale užívat dlouhodobě a pravidelně.

Kapky do očí mohou obsahovat konzervační látky – pokud je neobsahují, můžeme je používat častěji. Někdy se používají speciální implantáty, které blokují odtok slz. Po jejich zavedení se zvyšuje množství slz ve spojivkovém vaku, umělé slzy tudíž není nutné používat tak často.

Na ječné zrno vlažnou vodou

Nepříjemný pocit, kdy nás v oku řeže a pálí, zažil snad každý. V místě zánětu se tvoří váček podobný ječnému zrnu. Jedná se o zánět spojivkové žlázky, který může sám odeznít.

Studené obklady mohou zánět zastavit, často velmi pomohou. V opačném případě vznikne váček naplněný hnisem, který se musí dostat ven. Váček praskne a potíže odezní. Prevence ječného zrna spočívá v důkladné ranní a v zamezení častého protírání očí.

Vybíráte čočky?

Lidé zpravidla mění brýle za kontaktní čočky ze tří důvodů. Jednak z estetických, protože člověk může mít s nošením brýlí psychický problém. Dalším hlediskem je bezpečnost v situacích, kdy hrozí fyzický kontakt obličeje s předměty různého druhu, a v neposlední řadě je důvodem to, že brýle člověku překážejí. To platí především o sportovních aktivitách. Kontaktní čočky se nemlží, neomezují zorné pole. Na druhou stranu je s nimi více práce – důležitá je hlavně hygiena. Před manipulací s kontaktní čočkou si vždy musíme umýt ruce. Roztok v pouzdrech se musí pravidelně měnit, je nutné dodržovat cyklus výměny čoček. Čočky se nesmí uchovávat ve vodě z vodovodu, kde přežívají bakterie!