Mentální anorexie

Jedná se o poruchu, která je charakterizována úmyslným snižováním tělesné hmotnosti. Anorektičky odmítají jídlo především z toho důvodu, že jíst nechtějí, ne proto, že by neměly chuť. Nechutenství a oslabení chutě k jídlu vzniká ve většině případů v důsledku hladovění. Mezi diagnostická kritéria mentální anorexie patří: aktivní udržování abnormálně nízké tělesné hmotnosti (pod 58% normální tělesné váhy s ohledem na výšku a věk, což u starších dívek odpovídá váze nižší než 17,5 BMI), strach z obezity, který trvá i přes nízkou tělesnou hmotnost a porucha menstruačního cyklu v případě, že dívce nejsou podávány hormonální přípravky.

Nárůst tělesné hmotnosti

Tělesná hmotnost vzrůstá s věkem (především v období dospívání) a u dětí, které jsou mladší 15 let je důležitějším ukazatelem než BMI očekávaný hmotnostní přírůstek. Děti před pubertou mohou mít nižší tělesnou hmotnost, než je BMI 17,5, ale nemusí být anorektické. Na druhou stranu by však děti v tomto věku měly na váze přibírat. Mezi velmi problematickou skutečnost patří fakt, že strach z tloušťky může být popírán nebo zaměňován za snahu jíst zdravě.

Strach z tloušťky je spojen se zkreslenou představou o vlastním těle.

Dospívání

V období dospívání může vyhublost a podvýživa zpozdit, či dokonce zastavit tělesný růst. U dívek se dále nevyvíjejí prsa, u hochů zůstávají dětské genitály. Po návratu k přiměřené tělesné hmotnosti dochází ve většině případů k normálnímu dokončení tělesného vývoje, i když postižení s časným počátkem anorexie bývají menší než jejich vrstevníci. Vývoj kostí se může zcela zastavit, jestliže váhový úbytek dosáhne takového stupně, že dojde k zastavení menstruace.

oruchy příjmu potravy jsou typické pro období dospívání, i když počátek mentální anorexie bývá často ještě před 14. rokem věku. Za takových okolností je potřeba počítat s možnými komplikacemi, co nejrychleji vyhledat lékaře a snažit se zabránit dramatickým následkům nedostatečné výživy. Podvýživa v dětství je velice nebezpečná a může mít trvalé následky. V případě, že postižená splňuje kritéria anorexie a současně se opakovaně přejídá, zvrací nebo bere projímadla, jedná se o tzv. bulimický typ mentální anorexie.

Mentální bulimie

Je porucha příjmu potravy, která je charakterizována zejména opakujícími se záchvaty přejídání, které jsou spojeny s přehnanou kontrolou tělesné váhy. Mezi základní kritéria mentální bulimie patří: opakující se epizody přejídání, opakující se nepřiměřená nebo nadměrná kontrola tělesné hmotnosti (hladovky, nadužívání projímadel a léků na odvodnění, nadměrné cvičení apod.), strach z tloušťky a nadměrný zájem o tělesný vzhled a tělesnou hmotnost.

Relativita

Pocit přejedení může být velmi relativní, kdy se jedná buď o dramatický prožitek ztráty kontroly nad jídlem nebo postižený snědl jen o něco více, než je zvyklý jíst. V případě přejedení se však jedinci s mentální bulimií začnou opakovaně přejídat. S nárůstem poruch příjmu potravy přibývá také velké množství atypických pacientů, kteří nemusí splňovat všechna diagnostická kritéria. Hranice mezi mentální anorexií a dietou bývá v počátku dosti nejasná, avšak existují varující příznaky mentální anorexie.

Některé příznaky mentální anorexie

• Změna jídelníčku – nejprve mizí energeticky příliš vydatná jídla, ale omezení se později velmi rozrůstá a radikalizuje.
• Naprostá důslednost a rafinovanost týkající se konzumace jídla – postižení si neberou nic navíc, než si umínili a jejich záminky jsou velice promyšlené.
• Změna jídelního tempa a chování – pomalá konzumace jídla, rozdělení soust na nesmyslné miniaturní porce.
• Vyhýbají se konzumací jídla ve společnosti – mají přecitlivělé reakce týkající se konzumace jídla ostatních (často hovoří o přejedení).
• Častá změna chutí – někdy hodně solí, nadměrně pijí kávu, někdy zapíjejí hlad vodou nebo jindy nepijí vůbec apod.
• Nadměrná fyzická aktivita – vzrůstá potřeba energetického výdeje, dokážou cvičit až několik hodin nebo chodí všude pěšky, posilují, nosí neprodyšné oblečení.
• Zdravotní a psychické potíže – může se objevit zácpa, vypadávání, vlasů, slabost, vyčerpání, emoční labilita, zimomřivost, ztráta menstruace apod.
• Sociální izolace – anorektičky se výhradně zaobírají samy sebou, vyhýbají se přátelům, zhoršuje se jejich nálada.
• Emoční vydírání – vymýšlejí si pocit přejedení, nafouklosti břicha apod.

Co posiluje strach z tloušťky?

• Mediální kampaň- neustálý tlak ze strany masmédií na krásu a štíhlost mladé lidi podporuje v dietách.
• Vyhublost a zdraví je spojováno velice povrchně.
• Nadhodnocení vzhledu a velký důraz na fyzický výkon a soutěživost.

Ženy jsou na tom hůře

Ženské pohlaví trpí anorexií v daleko větší míře než muži. Pro ženy je vzhled tradičně daleko více důležitější než u mužů. Ženy vždy více zajímala krása a tělesný tuk, muže zajímá více síly a svaly.

Ženy všech věkových skupin mají k tloustnutí větší tendenci než muži. Během dospívání přibývají na tělesném tuku, na rozdíl od mužů, kteří přibírají na svalové hmotě. Mentální anorexií jsou v poslední době také ohroženy okolo 40. roku věku.

Nejistota

Na počátku i na konci anorexie je nejistota. Z nejistoty a nízkého sebevědomí se většina dívek a žen začne nadměrně zabývat tím, jak vypadá a kolik váží kilogramů. Dieta je pouze logickým pokračováním. Důsledkem toho mohou být depresivní příznaky od podrážděné apatie a pocitů viny až k vyhýbání se společnosti a pocitům beznaděje.

U anorexie a bulimie je většina depresivních příznaků nějakým způsobem spojena s obavami o postavu, tělesnou hmotnost a příjem potravy. Převaha depresivních příznaků ustoupí, pokud se postiženému podaří získat kontrolu nad příjmem potravy a normalizovat jídelní režim. U anorektiček neustále vzrůstá potřeba úzkostné sebekontroly, která se přenáší z jídla do dalších oblastí života. Nemocné dívky často nutkavě uklízí, myjí nádobí, starají se o domácí zvířata a vykrmují je. Většina anorektiček má strach z nadváhy a bulimie, když přiberou prvních několik kilogramů. Strach posouvá hranice toho, co je a není normální tělesná hmotnost, normální jídelní režim.

Prevence bulimie

Zde je několik zásad, kterých je potřeba se držet, aby nám nehrozila bulimie nebo obezita:

• dodržovat pravidelný jídelní režim v určitém rozumném intervalu (například oběd mezi 12. a 14. hodinou),
• zbytečně se netýrat hladem a nenahrazovat hlavní jídlo zmrzlinou, sladkostmi a nehodnotnými jídly,
• jíst u stolu, nespojovat jídlo s učením nebo čtením, nejíst u televize,
• vyhnout se ujídání, zobání, mlsání a nepřejídat se ovocem,
• nezvracet, když se opravdu přejíte (zvracení vede k přejídání),
• neobviňovat se při malé dietní chybě

Ten, kdo jí pravidelně a rozumně uvažuje o tom, co jí, nepotřebuje své tělo týrat hlady ani přehnaným cvičením a nadměrnou fyzickou zátěží.

Rada pro rodiče mladších dětí

Rodiče mladších dětí, kteří nedokázali ani po delší době přimět svoje děti ke změně jídelních zvyklostí a přibrat na váze, by měli zvážit možnost nechat své dítě hospitalizovat ve specializovaném zařízení. Rozhodně nestačí, aby se dcera více „snažila“, ale je potřeba více jíst, rozšířit svůj jídelníček a skutečně přibrat. Intervence rodiče nespočívá v roli terapeuta a v nikdy nekončících diskuzích kolem jídla, ale v trpělivém a důsledném přístupu, který dítěti neumožní ustupovat před svým strachem z tloušťky a manipulovat s jídlem a se svým okolím. Rodiče nesmí ve své důslednosti polevit a musí se obrnit trpělivostí.

Rada pro rodiče starších dětí

Rodiče dětí nad 18 let již mají omezené možnosti, jak vstupovat do života dětí a mohou pomoci přiměřeností svého vzoru (nedržet diety, zbytečně se nepřejídat, dát si pozor na hysterii a zbytečnou vlnu výčitek). Případný strach dítěte z bulimie a přejídání berte vážně a nenuťme dítě neustále jíst, nepodstrkujme mu různé mlsy (jí se u stolu, ve vhodnou dobu, vhodné jídlo).

V případě, že problém s příjmem potravy neustále trvá, je potřeba vhodně dítě přimět k tomu, aby s vámi navštívilo příslušného odborníka na výživu. S psychickými problémy je vhodné obrátit se na psychiatra nebo psychologa.