Další neprospaná noc

Stali jste se šťastnými rodiči a zároveň máte pocit, že nevíte, jak vypadá spánek? Malé dítě se dobře usínat musí teprve naučit. Někdy to může trvat celé měsíce, ale nakonec to většina z nich zvládne. Jen musíte být trpěliví a důslední.

K typickým uspávacím metodám patří u novorozenců sání prsu nebo dudlíku, nošení po místnosti, houpání, hračky, které svítí a hrají. Od pátého měsíce byste ale měli začít dítěti tyto metody omezovat, aby se naučilo usínat samo. Samozřejmě můžete vaše dítě nakrmit, pochovat nebo s ním ležet v posteli, musíte ale zamezit tomu, aby v těchto situacích usnulo. Do postýlky ukládejte dítě v bdělém stavu – musí se začít učit se ukonejšit samo.

 První týdny nebo měsíce po narození je normální, že dítě nemá pevný režim, natož aby umělo samo usínat. Navíc potřebuje cítit vaši blízkost a získat jistotu, že se o ně někdo postará. Tomu napomáhá to, že budete dítě před spaním nosit v náručí nebo si s ním lehnete do postele. Snažte se však vyhnout tomu, aby dítě usínalo u lahve nebo prsu. V poslední době se doporučuje dítě pevně zavinovat. Jsou děti, které to nesnášejí, ale většinou je to uklidní. Důležité je, aby měly zavinuté i ruce.

Za neprospané noci si většinou můžeme sami. Je normální, že když v noci zazní pláč, vyrážíme rychle k dítěti. Když ale zjistíme, že je v pořádku, nic mu nechybí, stále máme pocit, že se něco děje. Náš racionální úsudek zastiňují emoce, a tak se snažíme dítě ukonejšit a uspat. Nejčastěji krmením a chováním. Tím ale dítěti vytváříme návyk na fyzický kontakt, který si spojí s okamžiky usínání a bude se ho při každé probuzení dožadovat.

Útok na city

Většina několikaměsíčních dětí už dokáže usínat sama, ovšem na vás je, abyste je to naučili. Například tak, že je budete nosit a v okamžiku, kdy začnou usínat, je položíte do postýlky. Některé děti klidně usnou, jiné budou plakat – pokud jste se ale rozhodli, že je naučíte usínat, už je z postýlky nevyndávejte, jen je hlaďte, případně po chvilce odejděte, abyste se nejpozději za minutu zase vrátili a dítě ukonejšili. Musíme najít rovnováhu mezi našimi mateřskými pudy a realitou dětského nočního života. Děti samozřejmě potřebují cítit naši přítomnost, ale musíme se opravdu naučit vypozorovat, kdy je to zapotřebí a kdy musíme překousnout srdcervoucí a nervy drásající pláč. Naučíte-li své dítě spát, bude spokojenější a vy odpočatější.

V zásadě jde o to, že dítě dáte do postýlky a pak k němu chodíte v pravidelných stále se prodlužujících intervalech bez ohledu na to, jak moc pláče či se vzteká, přičemž některé děti mohou z vyčerpání a vzteku i zvracet. To děláte pokaždé, když se v noci probudí, přestože některé děti vydrží plakat i hodinu, dvě, než usnou. Po několika dnech by dítě mělo pochopit, že slzy a vztek k ničemu nejsou a naučit se spát samo.

Večerní rituály

Snažte se, aby vaše dítě úměrně věku vydávalo přes den co nejvíce energie, věnovalo se hraní, batolení, které ho zdravě unaví. Každovečerní rituál by měl dítě zklidňovat a navozovat mu pocity pohody a bezpečí. Začněte koupelí, pokračujte jemnou masáží. V pokojíčku ztlumte světla, můžete pustit klidnou hudbu. Na některé děti skvěle zabírá takzvaný bílý šum, tlumený zvuk, který se dá přirovnat k šumu, který vydává nevyladěné rádio. V této atmosféře dítě přebalte a oblečte do pyžama. Nyní je čas na kojení či krmení. Pak dítě uložte do postýlky, tlumeným hlasem na něj mluvte, přečtěte mu pohádku nebo mu zpívejte.

 Době, kdy se dítěti nejlépe usíná, se říká spánkové okno. V případě, že tento okamžik propásnete, dochází k tomu, že se dítěti už vůbec nechce spát a je přetažené. To se projevuje hyperaktivním chováním, rozmrzelostí, mnutím si očí, pláčem. Jde-li si dítě lehnout později, než je úměrné jeho věku, začne být jeho tělo ve stresu a produkuje hormon kortizol, který je stimulační a má podobné účinky jako kofein. Dítě nebude moci usnout, v noci se bude budit a ráno se probere brzy. Většině dětí vyhovuje, když je uložíme mezi 7. a 8. hodinou, nejzazší hranice je půl deváté, a to i pro děti až do deseti let. I když je potřeba spánku individuální, v průměru potřebují děti za noc naspat 11 hodin, aby byly druhý den odpočaté.

K usnutí dětem pomáhají oblíbené hračky. Je vhodné mít je ve dvou kusech pro případ ztráty, zničení, či nutnosti plyšáka vyprat. Podobně může fungovat polštářek, peřinka, plenka přes obličej, kterou mají v oblibě malé děti.