Svalová horečka

Mírná únava svalů druhý den po tréninku, která není nepříjemná, je v pořádku. Dostaví-li se ale bolest hned po tréninku, je něco špatně. Způsobilo ji pravděpodobně přetížení svalů. Extrémní zátěž vytvořila v jednotlivých svalových vláknech mikrotrhlinky a takový stav vyžaduje dostatečnou regeneraci. Pokud vás tedy svaly bolí po každém tréninku, zvolněte.

Někteří sportovci si myslí, že namožené a bolavé svaly jsou známkou důkladného a kvalitního tréninku. Není tomu ale tak, dobře a efektivně lze trénovat i bez toho, aby nás po výkonu bolelo celé tělo. To je naopak následkem trénování špatného.
Svaly při práci vyžadují mnoho energie. Při velké zátěži se unavují a extrémním případem takové únavy je svalová horečka.

Kosterní svaly jsou velmi výkonným mechanismem, který je ovládán z centrální nervové soustavy (míchy a mozku). Základní stavební jednotkou svalu jsou smrštitelná svalová vlákna, která během desetiny vteřiny reagují na nervové impulsy přenášející se na ně na nervosvalové ploténce.

Pracovní kapacita svalů je však omezena a po čase dochází ke snížení jejich síly, rychlosti kontrakcí a rozvíjí se únava a při extrémní zátěži jmenovaná svalová horečka, ze které se unavený sval regeneruje několik dní.

Tělesná zátěž a práce svalu

Únavu svalů můžeme rozdělit do dvou základních skupin. Je to jednak únava periferní, rozvíjející se v důsledku samotné námahy přímo uvnitř svalů fyzickou aktivitou související s vyčerpáním energetických zásob. Únava centrální je způsobená špatným přenosem vzruchu z centrální nervové soustavy na sval, ale také reflexně jako ochranný mechanismus před přetížením.

Při svalové kontrakci se nervový vzruch přenáší na svalová vlákna a šíří se po nich. Uvnitř svalů to vyvolává uvolňování iontů vápníku, což působí na strukturní bílkoviny, které se na smršťování svalu přímo podílejí. Nejčastější příčinou svalové únavy je intenzivní tělesná zátěž, při které se rychle vyčerpávají kapacity aerobního metabolismu svalu. Aerobní metabolismus je látková přeměna probíhající za přístupu kyslíku, kdy krev stačí tkáň dostatečně zásobovat. Nároky pracujícího svalu jsou však vysoké a zásobování okysličenou krví brzy nestačí – tkáň přechází na náhradní metabolické dráhy, které dokáží dočasně zajistit energii i bez kyslíku, ovšem s daleko menší efektivitou. Zdrojem energie nastupujícího anaerobního metabolismu je glykogen, při jehož štěpení vzniká kyselina mléčná a anorganické fosfáty. Dříve se soudilo, že za svalovou únavu a bolest namožených svalů může laktát vznikající spolu s vodíkovými ionty rozpuštěním kyseliny mléčné. Novější výzkumy ukazují, že laktát se více podílí na centrální složce únavy a samotnou kontrakci uvnitř svalu nepříznivě ovlivňují anorganické fosfáty.

Nejen sportovci

Svalová únava však nenastává pouze u sportovců, ale je spojena také s mnoha nemocemi – například selháním srdce nebo ledvin, záněty svalů, chronickou artritidou – a často se objevuje při stárnutí. I v běžném životě se svalová zátěž dostává blíže k maximální kapacitě svalů. Například u zdravého člověka výstup do schodů zatíží svaly na 30 %, u jedince staršího nebo s některou ze jmenovaných nemocí to může být až 90 %.

Únavu nepodceňujte

Vždy bychom měli dobře vnímat své tělo a řídit se tím, jaké máme pocity. Mávnout rukou nad bolestmi svalů by se nám nemuselo vyplatit. Například pocit únavy ve svalech a jejich mírná odezva při zapojení do pohybu jsou žádoucí reakce. Je to známka toho, že svaly reagují na zvýšenou zátěž během tréninku a adaptují se. Tak dochází k nárůstu výkonnosti. Když je ale sval citlivý na jakýkoliv dotek a pohyb, při kterém dochází k jeho zapojení, je obtížný, pak jde o namožení. Pokud je sval druhý den oteklý, jde o zranění – natržení nebo utržení.

Pro doplňování tekutin během výkonu není čistá voda ideální. Daleko lépe se hodí oslazená minerálka, která tělu dodá potřebné ionty (hlavně sodík a kalcium) a energii ve formě glukózy. Pro výkon svalů je také nesmírně důležitá správná výživa.