Únik moči není důvodem pro stud

Inkontinence je zdravotním problémem, který bychom měli začít řešit hned, když se objeví.

Čím dříve je porucha objevena, tím větší je naděje na návrat do normálního stavu.
Inkontinenci dělíme na stresovou, urgentní a smíšenou. Příčinou stresové inkontinence není psychický stres, ale tlakový.

Moč uniká při zvýšení nitrobřišního tlaku (běh, poskok, smích, kašel, vstávání ze židle…). Čistě stresové inkontinence je 49 procent, čistě urgentní 21 procent, smíšené pak 28 procent.

Obezita a těhotenství

K nejčastějším rizikovým faktorům onemocnění patří věk, protože s přibývajícími lety přibývá nejen samotných potíží, ale také se stupňuje jejich závažnost. Vyšší počet porodů a jejich těžší, komplikovaný průběh, porod novorozence s hmotností nad 4000 g mají vliv na stav svalů pánevního dna a tím i na schopnost udržet moč. Stejný význam má i nadváha a obezita. Při BMI vyšším než 35 je snížena i úspěšnost chirurgického řešení inkontinence. K dalším rizikovým faktorům patří opakované infekce močových cest, omezení pohyblivosti, neurologická onemocnění, gynekologické operace.

U stresové inkontinence má nadváha markantní vliv. Samozřejmě spolu s hubnutím je potřeba upravit i životní návyky – to znamená cvičit, hlavně při sedavém zaměstnání. Stresovou inkontinenci prvního stupně lze v naprosté většině případů odstranit cvičením. Dokonce i u druhého stupně dochází cvičením k znatelnému zlepšení.

 Podstatou je naučit se zapojovat další svaly do „uzavíracího“ systému močové trubice a posílit je. Efekt bývá u desítek procent žen patrný po 6-8 týdnech cvičení, ke zlepšení a posílení svalového systému však dochází po měsících pravidelného cvičení. Zácvik by měl vést školený fyzioterapeut. Gymnastika pánevního dna by měla být metodou první volby u všech typů stresové inkontinence. V praxi je však často přistupováno přímo k operační léčbě.

Diagnostika

Během vstupního rozhovoru s lékařem je nutno objasnit, o jak závažný problém jde a jaký je charakter potíží. Pacient odpovídá na otázky, jak často k úniku moči dochází, za jakých okolností, zda pacient musí močit i v noci, jak často močí přes den, zda jsou přítomny urgence (neovladatelný pocit nucení na močení). K těmto záznamům slouží tzv. mikční deník, kam pacientka zapisuje množství přijatých tekutin a množství moči za 24 hodin a kam též zaznamenává počet močení a inkontinentních příhod, urgencí.

Při vyšetření se lékař zaměřuje nejen na samotný urologický problém, ale posuzuje celkový stav pacienta s ohledem na budoucí řešení. U žen je též nezbytné podrobné gynekologické vyšetření. K posouzení typu inkontinence se provádějí klinické testy k objektivizaci potíží (např. upřesnění situace, kdy k úniku moči dochází). K základním vyšetřením patří laboratorní rozbor a mikrobiologické vyšetření moči. Ultrazvukové vyšetření objasní anatomické poměry v měchýři, močové trubici, močovodech i ledvinách.

Život s inkontinencí

Na stresovou inkontinenci prakticky farmakologická léčba není. Na urgentní inkontinenci léky máme, ale neměly by se používat bez změření tlaku v močovém měchýři. Nejčastěji se podávají anticholinergní léky. Pokud chce žena začít cvičit, měla by se obrátit na svého lékaře, který určí typ poruchy udržení moči a doporučí odpovídající léčbu. V případě, že základem léčby bude posilování svalů pánevního dna, dostane pacientka informaci o vhodných cvicích a jejich provádění.

Sedavé zaměstnání samo o sobě poruchy udržení moči nezhoršuje. Vzniku nebo zhoršení inkontinence napomáhá nedostatek pohybové aktivity. Problémem mohou být pohybové aktivity s poskoky a tvrdými dopady.

Rozhodně není vhodné omezení pitného režimu z důvodu inkontinence. Omezení by mohlo vést k poškození ledvin a kardiovaskulárního systému. Je tedy nutné i při problémech s inkontinencí dodržovat standardní pitný režim.

Hyperaktivní močový měchýř

Hyperaktivní močový měchýř souvisí s urgentní inkontinencí. Při této poruše jsou narušeny nervové dráhy mezi močovým měchýřem, mikčním centrem v mozku a sakrální míše a následný mikční reflex. Pokud je porucha v nervových drahách nebo v receptorech, které se nacházejí v močovém měchýři, dochází k nepotlačitelnému nucení k vymočení. Pak záleží na stavu pánevního dna, zdali i přes toto velké nucení přece jenom zvládneme moč udržet, nebo nám samovolně unikne.

Pacienti s hyperaktivním měchýřem nemají vždy inkontinenci. Přesto je onemocnění velice sužuje po stránce psychické a omezuje ve společenském i pracovním životě. Nezřídka vede k depresi. K dalším příznakům patří noční močení a časté močení přes den – více než osmkrát za 24 hodin.
Při léčbě se nejčastěji používají léky (antimuskarinové, anticholinergní přípravky). Starší přípravky mohou mít nepříjemné nežádoucí účinky (zácpa, sucho v ústech), protože působí na více muskarinových receptorech – ve střevě, očích, slinných žlázách. Nejnovější léky ovlivňují jen muskarinové receptory M3, které jsou zodpovědné za stahování svaloviny močového měchýře, a tím mírní velmi efektivně příznaky hyperaktivního měchýře.

K terapii patří také změna životního stylu, kam řadíme především správný pitný režim, redukci hmotnosti, omezení kouření a léčbu zácpy.

Cílem léčby je prodloužit interval mezi močením na tři až čtyři hodiny. Pacienti by neměli vyprazdňovat měchýř preventivně, kdykoli je k tomu příležitost. Močový měchýř si má zvyknout na určitou náplň, než dojde k jeho vyprázdnění. V léčbě hyperaktivního měchýře lze využít také elektrostimulaci, aplikaci botulotoxinu do svaloviny močového měchýře.