Poruchy příjmu potravy není snadné odhalit

O poruchách příjmu potravy se mluví už dlouho, a přesto počty nemocných neklesají. S neléčenou poruchou příjmu potravy u nás žije až 25 procent žen. Odhalit u blízkého člověka tuto poruchu není snadné. Jednoduchá není ani diagnostika těchto onemocnění. Pacienti sami si tuto nemoc nepřiznávají. Když si ji uvědomí, skrývají ji před svým okolím.

Nejen anorexie

Poruchy příjmu potravy se projevují abnormálními stravovacími návyky. U některých žen, ale i mužů jde o nedostatečný příjem potravy (anorexie, bulimie), u jiných naopak o jejich nadměrnou konzumaci (záchvatovité a noční přejídání, kontinuální jedení). Důsledkem radikálního omezení jídla bývá – zejména u anorexie – podvýživa, následkem nadměrného jedení pak samozřejmě obezita.

S podvýživou jsou spojeny poruchy krvetvorby (chudokrevnost), poruchy ukládání vápníku do kostí, zvýšená kazivost a předčasná ztráta zubů, narušení menstruačního cyklu až vymizení menstruace a snížení imunity. Důsledkem nerovnováhy tělesných tekutin a solí mohou být i poruchy srdce. K obezitě se váže vysoký krevní tlak, nepříznivé složení krevních tuků a kornatění tepen.

U mentální anorexie se jedná o poruchu, pro kterou je charakteristické úmyslné snižování tělesné váhy. Nemocní neodmítají jídlo proto, že by neměli chuť, ale proto, že nechtějí jíst. Nechutenství nebo oslabení chuti k jídlu je většinou až důsledkem hladovění.

Bulimie se vyznačuje záchvaty nadměrného přejídání se velkým množstvím potravy s následným používáním nevhodných metod k zabránění tloustnutí – vyvolané zvracení, projímadla, diuretika, nadměrné cvičení.

I když se někdy přejíme, nemíváme pocit nepříjemné plnosti až nevolnosti – právě to je jedním z kritérií odlišujících záchvatovité přejídání jako poruchu od výjimečného přejedení se. Pro záchvaty je typická konzumace velkého množství potravy v intervalu kratším než dvě hodiny, a to bez pocitu hladu. Toto chování je spojeno se ztrátou kontroly nad příjmem potravy – člověk prostě nedokáže přestat jíst. Dotyčný se za své chování stydí, a proto jí o samotě. Po přejedení ho pak trápí pocity deprese a viny.

Trpíte nočním přejídáním? Pak konzumujete alespoň 25 % denního příjmu potravy po večeři nebo v noci a po probuzení následuje „vybílení“ ledničky. Tento návyk se musí odehrát minimálně třikrát týdně.

Někteří z nás nevědomky trpí tzv. kontinuálním jedením, které spočívá v nepřetržité konzumaci malých množství potravy bez volní kontroly. Právě nemožnost ovlivnit příjem jídla vůlí odlišuje nepřetržité jedení od častého „uzobávání“ u televize.

Příznaky onemocnění

Podle „zvláštního“ chování a změny zevnějšku můžeme spolehlivě rozeznat, zda dívku či ženu postihla některá z uvedených poruch příjmu potravy. Měli bychom se zaměřit na tyto příznaky:

• váha dívky neustále kolísá oběma směry v rozsahu 10-20 kilogramů (u anorektiček jde o trvalý pokles)
• trpí pocity viny ve spojení s jídlem, ztrácí kontrolu nad jídlem – můžete ji přistihnout hltat neuvěřitelné množství jídla, taktéž vynechává společné jídlo s rodinou
• objeví se extrémy ve stravování – důsledné veganství, vegetariánství, frutariánství
• pije čím dál tím více kávy, koly a energetických drinků, aby vyrovnala nedostatek energie povzbuzujícími účinky kofeinu
• dívku mohou trápit deprese a úzkosti ve spojení s jídlem, často se jí mění nálada; věří, že zhubnutím vyřeší všechny své problémy

Příčiny nemoci

Dnešní kult štíhlosti podporuje identifikaci s nesprávnými vzory (vyhublé modelky) ve snaze podobat se jim. Propagují ho některá média a módní průmysl. Hubené tělo je druhými lidmi považováno za důkaz úspěšné sebekontroly bez ohledu na to, jakou cestou bylo „ideálu“ dosaženo. Některé ženy a dívky s poruchou potravy zdůvodňují své patologické jídelní chování tím, že chtějí být „zdravé“.

Poruchy příjmu potravy bývají spojeny s úzkostí a depresemi. Někdy se podílejí na jejich vzniku, jindy jsou spíše důsledkem. Pacientovi lze předepsat léky, zlepšit psychický stav však pomohou i věci, které nejsou na předpis – relaxační techniky, pohybová aktivita. Záleží na tom, co pacienta baví, k čemu má vztah.

Důvody, proč se anorexie u dospívající dívky rozjede, mohou být různé. Porucha příjmu potravy je spíše projev, není to jedna nemoc, která vypadá vždy stejně. Někdy může být postupný úbytek váhy i jakousi formou vzdoru vůči špatné vztahové situaci v rodině. Souvisí to s rozvody a s hádkami mezi rodiči, které dítě nevědomky trestá tím, že odmítá jídlo. Anorexie se může rozjet i kvůli prožitému traumatu, když dítě nebo dospívající přijde o blízkou osobu, třeba jednoho z rodičů. Dítě pak truchlí, odmítá jídlo a může mít někdy i sebevražedné sklony. Nakonec všechno může vyústit v anorexii. Nejhorší ale je, když jde o dítě týrané, nebo takové, které má za sebou nějaké sexuální zneužívání. Takové děti k sobě mají přehnaně negativní vztah. V pubertě pak zpravidla začnou experimentovat, často se objeví sebepoškozování. Projevy příjmu potravy jsou především projevem špatného postoje člověka k sobě samému.

Praktičtí lékaři, internisté, obezitologové, endokrinologové se zabývají důsledky podvýživy nebo obezity. Poruchy příjmu potravy jsou však nemocí psychiky, a léčit by je tudíž měli psychiatři a psychologové. Přičemž pomoc psychologa většina lidí přijme ochotněji.

Nejúspěšnější je léčba dívek, které jsou „jen“ nespokojené se svým tělem a trpí určitou vnitřní nejistotou. Když pak začnou experimentovat s jídelníčkem, zvyknou si na špatné stravovací návyky a začnou hubnout, stačí jim v následné terapii znovu ukázat cestu ke správnému stravování a pozvednout jim sebevědomí. Důležité je, aby je blízcí dovedli k psychologovi včas.