Hrozí vám kloubní onemocnění?

V lidském těle je asi 210 kostí, z toho více než 180 je spojeno kloubem. Klouby jsou pohyblivé spoje dvou nebo více kostí. Ve většině kloubů na sebe kosti volně dosedají, takže umožňují snadný pohyb: říkáme jim synoviální klouby. Ostatní klouby, tzv. polopohyblivé, umožňují jen omezený pohyb, ale zato poskytují stabilitu: patří k nim klouby páteře a pánve. Spojení lebečních kostí je pevné: kosti jsou mezi sebou pevně spojeny, a tvoří tak ochranný obal mozku. Konce kostí v synoviálním kloubu, například v koleni, jsou pokryty kluzkou chrupavkou. Ta minimalizuje tření a umožňuje hladký pohyb. Konce kostí navíc stále promazává synoviální tekutina, kterou produkuje výstelka kloubu. Silné vazy kloub stabilizují a podpírají.

Už od starověku se kloubní nemoci označují jako revmatické. Jde o porušení metabolismu kloubní chrupavky i kostí, při kterém může být poškozena kloubní dutina, výstelka, vazy, pouzdra, šlachy, svaly i pojivové tkáně. Nejčastějším kloubním onemocněním je osteoartróza (nebo artróza), kterou trpí 12 až 15 procent české populace, ve věku nad 80 let pak dokonce více než 80 procent.

Artritida je obecný termín, který zahrnuje skupinu chorob postihujících klouby. Všechny působí bolest, ztuhlost a otoky. Většinu artritid nelze léčit, ale prostřednictvím léků, stravy a cvičení je možné jejich symptomy mírnit.

Osteoartritida

Je nejběžnější formou artritidy. Obvykle se týká osob nad šedesát let, ale mohou jí trpět i mladší lidé. V osteoartritickém kloubu je chrupavka, pokrývající konce kostí, opotřebovaná a potrhaná. Na okrajích kloubu se přitom mohou objevit i drobné kostní výrůstky (osteofyty). Ty působí při používání kloubu bolest a podráždění. Snaží se kloub stabilizovat, ale přitom ho dělají méně pohyblivým a deformují ho. Obvykle se v nemocném místě objeví otok a pohyb kloubu je omezený. Při pohybu může kloub prasknout. Tyto příznaky se mohou objevit najednou a jejich odeznívání trvá dlouho. Jak nemoc postupuje, často se zhoršují.

Toto bolestivé onemocnění může postihnout kterýkoliv kloub. Nejčastěji se ale projevuje v těch, které jsou statisticky zatížené – tedy ve velkých nosných, jako jsou kyčle a kolena. Ženy trpí osteoartrózou až pětkrát častěji než muži. Jde sice o nezánětlivé onemocnění, ale přechodně se mohou objevit i známky zánětu z podráždění – projeví se otokem, proteplením kloubu a zmnožením kloubní tekutiny. Lehčí formy artrózy se vyznačují „startovací“ bolestí, která nemocného potrápí při prvních krocích ráno nebo když déle sedí. Pak bolest obvykle „rozchodí“. Po větší námaze k večeru se však bolest zase zvětšuje. V pokročilejších stadiích pak přichází i v klidu nebo v noci.

Výskyt této choroby je pravděpodobnější v případech, kdy byl kloub opakovaně nadměrně namáhán – je to následek přílišného zatěžování nebo častých poranění. Nadměrná tělesná hmotnost zvyšuje riziko výskytu onemocnění, svou roli ovšem hraje i dědičnost.

Osteoartritidu lze diagnostikovat krevními testy a rentgenem. Symptomy je možné mírnit pomocí  protizánětlivých léků. Léků se používá několik skupin: na potlačení bolesti, případně i zánětu (nesteroidní antirevmatika, analgetika a kortikosteroidy) a dlouhodobě působící přípravky, jejichž cílem je zpomalit postup nemoci. Podávají se ve formě tablet nebo jako injekce přímo do kloubu. Léčbu lze doplnit i potravinovými doplňky na bázi kolagenových peptidů a aminokyselin.

Je-li kloub už zcela poškozen, je možné ho vyjmout a nahradit ho kloubem umělým. Nejčastěji nahrazovanými klouby bývají kyčle. Při operaci je odstraněna horní část stehenní kosti a na její místo je vložena umělá koule s krčkem. Ta těsně zapadá do nového lůžka vloženého do pánve. Nové části se na místo pevně zatmelí.

Druhou možností je, že kosti jsou vyrobeny z porézního materiálu, kterým může kostní tkáň prorůst, takže potom drží nový kloub pevně na místě. Rehabilitace po tomto postupu trvá několik měsíců. Pacienti musí během doby, kdy kost prorůstá novou částí kloubu, omezit své aktivity a mohou při tom trpět bolestmi ve stehně.

Revmatická artritida

Jedná se o bolestivou chorobu, která souvisí s imunitním systémem. Během času se zhoršuje a může zvyšovat riziko osteoporózy. Revmatická artritida je progresivní choroba, která začíná ztuhlostí a bolestí kloubů. Časem se bolest zvyšuje, kloub otéká a pod kůží se mohou objevovat drobné uzlinky. Vrchol výskytu je mezi 30. a 50. rokem věku, častěji jsou postiženy ženy. Typické pro onemocnění je, že jsou symetricky postiženy stejně klouby na obou stranách těla, a to, že se nemoc projevuje na více kloubech najednou. Nejprve jde  většinou o ranní ztuhlost doprovázenou bolestí, pak přicházejí otoky a deformity drobných kloubů na rukou a nohou. Nemoc ale nevynechává ani klouby velké, jako jsou kolena, lokty, ramena či kyčle.

Septická artritida je bakteriální infekce kloubu. Bakterie se do kloubu dostanou z blízké otevřené rány nebo mohou pocházet z jiné části těla. K příznakům patří otok, horečka, zarudnutí v okolí kloubu, bolest a snížená pohyblivost. Včasné léčení je důležité. Tekutinu lze z kloubu odstranit a sledovat  známky infekce. Septická artritida se léčí antibiotiky podávanými intravenózně několik týdnů. Někdy se předepisují i nesteroidní protizánětlivé léky.

Reaktivní artritida vzniká po infekci pohlavního ústrojí. Abnormální reakce imunitního systému způsobuje otékání a tvorbu hnisu v kloubech. V tomto případě je třeba začít léčit prvotní příčinu antibiotiky a nesteroidními protizánětlivými léky, které zklidní i symptomy projevující se v kloubech.

Dna vzniká následkem nahromadění kyseliny močové v prstech nebo jiných kloubech. Příznaky včetně bolesti a zanícení vzplanou a pak odezní. Nemoc se často dědí, ale nadměrná tělesná hmotnost, přílišné pití alkoholu, velmi mnoho masa a sterilizovaných potravin ve stravě riziko zvyšují. Přítomnost kyseliny močové lze zjistit krevními testy a analýzou tekutiny odsáté z postiženého kloubu.

Léčba

Revmatická artritida může poškodit kosti, takže její včasné léčení je důležité. Příčiny této choroby nejsou známé, ale předpokládá se, že imunitní systém začne napadat tkáně a kosti kloubů. Tuto nemoc není možné vyléčit, ale může být zpomalena antirevmatickými léky. Ty však mohou mít nepříjemné vedlejší účinky, takže trpící osobu je třeba často monitorovat krevními testy.

Součástí léčby bývá rehabilitace a fyzikální léčba jako magnetoterapie, ultrazvuk, kryoterapie, střídavé  a galvanické proudy, vířivé, jodové , solfatanové, radonové a bylinné koupele, a to buď v nemocničním zařízení, nebo v lázních. V lázních pacient využívá procedury s přírodním léčivým zdrojem. Ideální je sirná termální voda o teplotě 35-36 stupňů Celsia. U pacientů s degenerativním onemocněním kloubů nebo páteře zlepšuje periferní prokrvení, vyšší teplota pak působí relaxačně a analgeticky. Navíc zmírňuje pocit ztuhlosti. Lázeňská léčba celkově zlepšuje kvalitu života pacientů – vzhledem ke cvičení jsou zdatnější a mohou se lépe pohybovat. U horních končetin bývá zlepšena úchopová funkce, v dalších případech celková mobilita. Důležité ale je, aby nemocný  pokračoval ve cvičení i doma.

Artritickým kloubům dělají dobře mírné aktivity, které jim zachovávají pohyblivost. Nesnažte se je však procvičovat, když bolí nebo jsou zanícené. Mezi záchvaty můžete tato cvičení praktikovat denně. Než s cvičením začnete, proberte to se svým lékařem, abyste si ověřili, že se pro vás vybrané cvičení s ohledem na vaši nemoc hodí. Když se při některém cviku bolest zvyšuje, přestaňte s ním a sdělte to lékaři.

Obvykle platí, že lidem s artritidou prospívají specifická cvičení na posilování kloubů, podobně jako cvičení aerobiku, které posiluje a zlepšuje tělesnou zdatnost. Velmi vhodné jsou i  následující činnosti – ostrá chůze, jízda na kole, plavání, tchaj-čchi, jóga a pilates.