Žena v přechodu

Uvádí se, že až u osmdesáti procent žen provázejí přechod větší nebo menší obtíže. Lékaři upozorňují, že nepříjemné příznaky by ženy neměly přehlížet a za každou cenu je zvládat, nutná je především správná léčba.

Přechod je poměrně dlouhou částí života každé ženy. V této době se objevuje poslední pravidelná menstruace (tj. menopauza), která v našich zemích nastává nejčastěji mezi 46.-52. rokem věku života ženy. Období před poslední menstruací se nazývá premenopauza, nejčastěji mezi 40.-45. rokem života ženy. Období po poslední menstruaci se nazývá postmenopauza a přechází plynule okolo 60. roku věku do stáří. Přechod nastane u každé ženy. Není vyhnutí. Příčina je zřejmě ve vaječnících. Vyčerpá se zásoba vajíček ve vaječníku, vaječník začne být necitlivý na vyšší hormonální stimuly a přestane produkovat ženské hormony. Ukazatelem snížených hormonálních hladin jsou nejčastěji poruchy a nepravidelnosti menstruace. Ta se nejprve stane nepravidelnou a nakonec ustane úplně. To jsou již hladiny hormonů tak nízké, že už nestačí způsobit změny na děložní sliznici a zastaví se menstruační cyklus. Produkce estrogenů neustane ve vaječníku úplně. Jistá nízká produkce přetrvává, je ale vysoce individuální a nedokáže sama potlačit potíže, které se mohou vyvinout po přechodu.

Jaké jsou příznaky menopauzy

Nejprve se projeví takzvané časné příznaky. Mezi ně patří nepravidelný menstruační cyklus, návaly horka, noční pocení, poruchy spánku, bolesti hlavy a kloubů, závratě, depresivní nálady, úzkost, poruchy soustředění či nervozita. Několik měsíců poté se mohou objevit další příznaky. Například suchost a poškození sliznic, svědění zevních rodidel, suchost pochvy, opakované výtoky z pochvy, záněty, bolest při pohlavním styku nebo porucha močení. Největší pozornost si však podle lékařů zasluhují dlouhodobé příznaky. Jsou často skryté, vyvíjejí se léta a nejvíce ohrožují zdraví ženy. Tento typ příznaků se projeví až několik let po menopauze a patří k nim:

zvýšený výskyt změn kardiovaskulárního systému, tedy vysoký krevní tlak, infarkt myokardu, zvýšení hladiny cholesterolu v krvi
náhlá mozková příhoda
osteoporóza neboli řídnutí kostí
inkontinence, ochabnutí svalstva pánevního dna, náchylnost k zánětům močových cest

Typickým příznakem klimakteria jsou návaly. Měnící se hladiny hormonů vedou k pocitům horka, napětí a slabostem. Mnohdy se objevuje kolísání krevního tlaku provázené bolestmi hlavy nebo pocity malátnosti a únavy. Protože i mozkové funkce jsou ovlivněny hladinami hormonů, může u žen v přechodu docházet k nespavosti a ke změnám nálady.

Nespavost a psychika

Každá druhá žena v období přechodu špatně spí. Je jasné, že pokud se žena nevyspí, je druhý den unavená. Pokud nespavost trvá roky, situace se zhoršuje. V období klimakteria je pravidelné střídání spánkových fází narušeno. Některé ženy nemohou usnout, jiné se budí v časných ranních hodinách nebo již v noci. Poruchy spánku souvisejí i s nepříjemnými nočními návaly, a proto podávání estrogenů odstraňuje návaly, ale i zkvalitňuje spánek. Poruchy spánku by tedy neměly být řešeny pouze podáváním uspávacích prostředků (mohou vyvolat návyk), vhodná jsou pravidelná režimová opatření (pravidelná doba usínání, vyvětraná místnost), kromě estrogenů mohou pomoci i bylinky – kozlík lékařský, meduňka.

Nespavost vede u některých žen k trudomyslnosti a depresím. Problémem může být i samotný název „přechod“, který může u citlivějších žen vyvolávat pocit strachu z nového neznámého období. V tomto čase také už dospělé děti opouštějí rodinu, ženě chybí vlastní zájmy, nemusí být spokojená v zaměstnání. Navíc se někdy musí vyrovnávat se subjektivním pocitem ztráty atraktivnosti a vypořádat se s otázkou stárnutí. Na psychiku má samozřejmě vliv i fyzický vzhled, proto by si v tomto věku měla žena dopřát drobné radosti – nové oblečení, kosmetiku, masáž, posezení s přítelkyněmi nebo výlety. Každý z nás dobíjí energii a čerpá radost jinak. Proto je třeba přijít na to, co pomáhá nejlépe. Pro úspěšné zvládnutí přechodu je kromě léků také podstatné mít se ráda taková, jaká jsem. V tomto mohou pomoci relaxační techniky a autosugesce, které se lze naučit pod vedením psychologa.

Poruchy spánku vedou k poklesu výkonnosti a větší únavě. Každá žena prožívá období přechodu různě. Adaptaci na nové životní období ovlivňují hlavně osobnostní vlastnosti, vlastní úsilí vyrovnat se se vzniklou situací. Úzká souvislost je mezi změnami hormonálních hladin a psychickými problémy. Je prokázáno, že hormonální léčba má pozitivní vliv na psychiku ženy po několika dnech až týdnech. Dobrý psychický stav ženy je jedním z ukazatelů účinků estrogenů.

Sex v přechodu

Sám přechod má na sexuální cítění a sexuální život jen malý vliv. Příčina sexuálních potíží může být až druhotná, například snížení libida jako důsledek ztenčení sliznice pochvy a bolesti při pohlavním styku v důsledku nízkých hladin ženských pohlavních hormonů.

V přechodu dochází ke snížené produkci estrogenů, a to ovlivňuje negativním způsobem stav genitálu. Sliznice poševní se ztenčuje a poševní stěna ztrácí pružnost. Důsledkem může být bolest při pohlavním styku nebo po něm. Hormonální deficit může snižovat zvlhčení poševní stěny a tím přispět k horší kvalitě pohlavního styku. Přechodem končí možnost otěhotnět. U některých žen se zvyšuje zájem o sexualitu a může dojít k hledání nových partnerských vztahů. U jiných může přicházet strach ze ztráty atraktivity a pocit, že je třeba si ještě něco užít. Stejně tak se objevují ženy, u kterých dochází ke sníženému zájmu o sexualitu.

Studie, které sledovaly vliv hormonální léčby na lidskou sexualitu, přinesly nejednoznačné výsledky. Potvrdily, že vztah mezi ženskou sexualitou a hormony je velmi komplexní. Dokonce se ukázalo, že ženy mohou reagovat na stejnou hormonální léčbu různým způsobem.
Velkou roli v ženské sexualitě může hrát odstranění dělohy nebo odstranění dělohy a vaječníků. Situace po operaci je horší u žen, kterým byly odstraněny i vaječníky. V takovém případě zhoršení postihuje sexuální touhu, častost pohlavních styků i schopnost prožívat orgasmus.

Předčasný přechod

Přechod, který se objeví před 40. rokem, označujeme jako předčasný a musíme si uvědomit všechna rizika, která z něj pro ženu vyplývají. Čas, který prožije žena v nedostatku hormonů, je příliš dlouhý a hrozí riziko řídnutí kostí, nemocí srdce a cév a Alzheimerovy choroby.
Předčasný přechod se projeví zástavou menstruace a subjektivními potížemi, které běžně přechod doprovázejí. Často se jedná o ženy, které měly již v mládí potíže s otěhotněním a pravidelností menstruačního cyklu. Příčiny předčasného přechodu jsou nejčastěji vrozené (genetické), infekční (zarděnky) a autoimunitní (v těle ženy se vyskytují protilátky proti tkáni vaječníků). Předčasný přechod dnes nejčastěji nastává po odstranění vaječníků při gynekologické operaci. I když je maximální snahou mladé ženě vaječníky zachovat, jsou situace, kdy i mladé ženě musejí být vaječníky odstraněny. V takovém případě je pak třeba zajistit jí kvalitní hormonální substituční léčbu.

Boj s kilogramy

Po čtyřicítce se hubne mnohem hůře a navzdory všem snahám kila přibývají. Odborníci tento proces nazvali premenopauzálním a menopauzálním nárůstem váhy.
Čelit hormonálním změnám a jejich projevům na ženském těle není jednoduché, zejména pokud mají podobu nadbytečných tukových polštářků. Počátkem menopauzy navíc dochází i k přesunu podkožního tuku do spodních partií, tedy do oblasti zadku, hýždí či břicha, a vytrácí se svalová tkáň. Napomáhá tomu jednak hormonální situace, ale i postupné zpomalování metabolismu.

Každá žena po čtyřicítce, která chce mít dobrou postavu a chce se vyhnout přibývání kil, musí počítat s tím, že to bude úplně jiné než předtím. Tady už nepomohou hladovky a diety. K úspěšnému hubnutí potřebujeme, aby byl náš energetický příjem nižší než energetický výdej. Toho můžeme dosáhnout změnou jídelníčku směrem k méně kalorickým jídlům a dostatečnou dávkou pohybu.

Pozor na kosti

V menopauze a po ní se u žen začíná nejvíce projevovat úbytek kostní hmoty a rozvíjet se onemocnění zvané osteoporóza. Při osteoporóze je zachován poměr mezi jednotlivými složkami kostí, ale dochází k úbytku kostní hmoty. Tento úbytek je spojen s poruchou mikroarchitektury kosti (kost není dobře stavěná v místech největší námahy), a tím se zvyšuje náchylnost ke zlomeninám.

Existují tři typy osteoporotické zlomeniny:

krčku stehenní kosti
předloktí
obratlů v páteři

Po 30. roce věku kost „ubývá“, ale velmi málo. V období menopauzy se toto ubývání výrazně zrychluje. Prodlužováním lidského věku pak vzniká dostatek času na velké prořídnutí kostí. U žen za to mohou estrogeny, protože po přechodu odpadne jejich vliv na kostní metabolismus. Tzv. postmenopauzální osteoporóza je nejrozšířenějším typem osteoporózy.

I když někteří odborníci tvrdí, že na vznik osteoporózy může špatný životní styl jenom ve dvaceti až čtyřiceti procentech případů a zbytek padá na vrub genetickým dispozicím, rozhodně to neznamená, že lze rezignovat na dodržování zdravého způsobu života. Racionální výživa, harmonická fyzická zátěž a omezení negativních vlivů, například alkoholu, kávy, kouření, mohou dědičné dispozice velice příznivě ovlivnit.
Zkontrolujte svůj jídelníček, zda obsahuje dostatek vápníku, hlavní složku potřebnou pro pevné kosti. Kolik ho je nutno denně tělu dodat? Odborníci doporučují nejméně 1 500 miligramů.

Nejvhodnějším zdrojem vápníku jsou mléčné výrobky a mléko s nižším obsahem tuku. Dobrým zdrojem vápníku jsou také sardinky. Nevhodné jsou tavené sýry, které díky tavicím solím a vysokému obsahu fosforu organismus vápníku naopak zbavují. Potraviny obsahující vápník je výhodné jíst večer, protože vápník se dobře ukládá během spánku. Z rostlinných zdrojů obsahují vápník zelená listová zelenina a mák, ze živočišných zdrojů je však lépe využitelný. Pokud ho nemůžeme tolik přijmout z jídla, pak jsou na místě potravinové doplňky. Měli bychom dbát také na dostatek vitaminu D, který vstřebávání vápníku napomáhá. Bez něho jej nemůže tělo přijmout ani ze stravy ani z tablet.

Nejspolehlivější způsob zjištění osteoporózy je vyšetření denzitometrem, který měří hustotu kostní tkáně. Vyšetření se provádí ve specializovaných osteocentrech, která najdete ve většině velkých nemocnic.

Hormonální a přírodní léčba

Ke zmírnění či úplnému odstranění velké části nepříjemných příznaků klimakteria pomáhá v současnosti především nízkodávková hormonální substituční terapie (HRT), což je v podstatě nahrazení chybějících hormonů. Existuje celá řada moderních preparátů, které mají minimální nebo nulové vedlejší účinky. Navíc se postupem času zjednodušilo i jejich podávání. Ženy si mohou vybrat z tablet, injekcí, čípků nebo pohodlných náplastí. Navzdory tomu, že se o hormonální terapii vedou diskuse, většina gynekologů považuje HRT nejenom za lék na klimakterické obtíže, ale i za prevenci řady onemocnění v pozdějším věku. V začátku léčby hormonálními preparáty se mohou objevit přechodně lehké bolesti hlavy, žaludeční nevolnosti a napětí v prsou. Jedná se vždy o změny lehké, které nejdéle po třech měsících ustoupí. Otázka úbytku či přírůstku hmotnosti je zcela individuální.

Estrogeny samotné by měly být podávány pouze ženám bez dělohy, a to v kterémkoli věku. Je úplně jedno, jakou formou, zda jako implantát, tablety, gely, náplasti, nebo v současné době i nosní sprej. V premenopauze se u žen s dělohou podávají pouze gestageny, nebo kombinované preparáty, při nichž žena pravidelně menstruuje. Takovou léčbu nazýváme cyklickou. Po menopauze si většina žen nepřeje menstruovat, a proto je léčba taková, aby nemenstruovaly. Užívá se tzv. kontinuální léčba, kdy je každý den tělu dodáváno takové množství obou ženských hormonů, aby děložní sliznice nenarostla, a tudíž žena nemenstruovala.

Substituční léčba ovšem není pro všechny ženy. Některým ženám ji nedovoluje užívat zdravotní stav, jiné nemají důvěru k hormonálním lékům. I pro tyto ženy ale existuje řešení: nehormonální přípravky na bázi fytoestrogenů. Fytoestrogeny jsou přírodní rostlinné látky, které v těle působí podobně jako přirozené lidské estrogeny. Míra a druh jejich účinku jsou však závislé na celé řadě faktorů, které vždy nelze ovlivnit. Kromě sóje a výrobků z ní jsou na fytoestrogeny bohaté luštěniny, rybíz, lněná semínka a obiloviny. Více je jich i v brukvovitých rostlinách, rýži, celeru a brokolici. Dostanete je i ve formě potravinových doplňků.

Zpět