Kolenní kloub

Kolenní kloub stejně jako každý jiný kloub je tvořen pomocí pohyblivých spojení dvou nebo více kostí, které musí zajistit pohyb a také dostatečnou pevnost spojení kostí, které spolu „pracují“. Kolenní kloub řadíme k nejkomplikovanějším kloubům v těle. Spojuje kost stehenní, kost holenní a drobnou čéšku. Pevnost kloubu zajišťuje kloubní pouzdro, kloubní vazy a také svaly. V kolenním kloubu jsou možné dva pohyby (ohnutí a natažení).

Chrupavka

Části kostí, které na sebe v kloubu naléhají jsou okryty kloubní chrupavkou, která kopíruje povrch kloubních konců a ochraňuje kost před mechanickým poškozením. Kloubní chrupavky obsahují buňky, které se nazývají chondrocyty a ty produkují mezibuněčnou hmotu a kolagenní vazivo. Chrupavka nemá žádné cévy ani nervová zakončení. Je pokryty vazivovým obalem, který je bohatě cévně i nervově zásoben a zajišťuje dodávku výživných látek do chrupavky.

Vlastnosti chrupavky

Chrupavka je velice pružná tkáň a její pružnost se odvíjí od obsahu vody. Když jsme v pohybu tak se tekutina vytlačuje z chrupavky ven a při odlehčení kloubu proudí zpět. Pohyb tekutiny také napomáhá chrupavku vyživovat. Chrupavka není pružná ve všech kloubech stejně a závisí na její tloušťce. Čím je chrupavka silnější, tím je také více pružná. Pružnost a síla chrupavky klesá s našim věkem a její proces je urychlován jejím nadměrným zatěžováním (sportem, nošením břemen, nebo obezitou).

Když kloub nemá zátěž

Pokud kloub nemá zátěž z důvodu znehybnění nebo poranění, vyřazujeme pozitivní vliv pohybu tekutiny z chrupavky a do chrupavky, a tím omezujeme přísun živin. Nedostatečně vyživená chrupavka trpí a následně dochází k rozpadu hlubších struktur. Ideální pro chrupavku a její regeneraci je střídavé přiměřené zatěžování. Oba extrémy, jak přetěžování nebo její znehybnění vede ke strádání. V období dětství se chrupavka může regenerovat růstem, ale v období dospělosti ubývá buněk chrupavky i chrupavky samotné.

Menisky

Jedná se o chrupavčité disky, které mají na průřezu tvar srpku a od okraje směrem ke středu se ztenčují. Kopírují povrch kloubu a vyrovnávají nestejná zakřivení kloubních ploch a snižují negativní účinek velkého tlaku chrupavky. Každý kolenní kloub má jeden vnitřní a jeden vnější meniskus. Vnitřní meniskus je větší a je méně pohyblivý a z těchto důvodů bývá také více poškozen. Poškozené menisky je nutno z kloubu odstranit, aby neblokovaly pohyb v kloubu a neodíraly chrupavku. V případě, že to poškození menisku umožňuje, lze defekt sešít.

Postranní vazy

Kloubní pouzdro kolenního kloubu je zesíleno pomocí postraních vazů. Podobně jako je tomu menisků, rozlišujeme vnitřní a vnější menisky. Vnitřní postranní vaz srůstá pevně s kloubním pouzdrem a vnitřním meniskem. Zevní postranní vaz jde po vnější straně kolenního kloubu, od stehenní kosti k hlavičce kosti lýtkové. Oba vazy jsou při plném natažení kolenního kloubu zcela napnuté a patří mezi tzv. stabilizátory kolenního kloubu.

Zkřížené vazy

Jsou to krátké vazy, které jsou uložené uvnitř kloubu, které spojují kost stehenní a kost holenní. Přední zkřížený vaz jde ze stehenní kosti a směřuje dopředu na kost holení. Zadní zkřížený vaz jde ze stehenní kosti dozadu na kost holenní. Zkřížené vazy jsou silnější než postranní vazy.

Vrozené luxace kolena

Jedná se o těžkou vývojovou vadu s vykloubením kolena, kdy se dolní konec stehenní kosti nachází v podkolenní jamce a není možné ohnout koleno. Luxace může být jak jednostranná, tak oboustranná. Takový stav se musí řešit operativním zákrokem.

Kolena do „O“ nebo „X“

V průběhu růstu dochází u některých dětí ke změně kolenních kloubů. Kolena mohou být vybočena do „O“ nebo do „X“. V batolecím věku mohou být kolínka dětí přirozeně lehce do „O“, ale tento stav se upravuje do jednoho roku věku dítěte. Ve výjimečných případech může být tato kompenzace překročena do „X“, kdy se kolenní klouby vbočují a dotýkají se vnitřními plochami, které jsou potom více zatěžovány. Tento stav se opět vyrovná asi ve věku šesti let. Dalším obdobím, kdy se objevuje postavení nohou do „O“ je období puberty v souvislosti s hormonálními změnami. V případě, že osové odchylky přecházejí až do dospělého věku, dochází k nerovnoměrnému zatížení kloubů a může se jednat o rizikový faktor vzniku artrózy.

Zadní subluxace stehenní kosti

K této situaci může dojít při postižení kolenního kloubu v dětství při hemofilii nebo juvenilní chronické artritidě. U vrozeného patologického vývoje stehenní kosti může čéška při pohybu kolen sklouzávat ze svého místa. Tato porucha se nazývá habituální luxace patelly. Při pokrčení kolene dojde k vykloubení čéšky, která se vrátí na své místo při natažení končetiny. Jestliže k luxacím dochází opakovaně, může dojít k předčasnému vývoji artrózy. Čéšku lze fixovat pomocí ortézy.

Poranění kolenních kloubů

Stabilita kolenního kloubu je zajištěna pomocí vazivového a svalového aparátu. Z vazů udržují stabilitu kloubu zkřížené a postranní vazy. Dále se na udržování stability podílí kloubní pouzdro, čtyřhlavý stehenní sval a další svaly stehna a lýtka. Nerovnosti kloubních ploch vyrovnávají menisky.

Když dojde k poranění menisku

Mnohem častěji se vyskytuje poranění vnitřního menisku z důvodu sportu, protože kolena jsou stále pokrčená a stehno se stočí dovnitř. Nejvíce se meniskus trhá po obvodu nebo může dojít k úrazové blokádě, kdy část menisku je zaklíněna mezi holenní a stehenní kost.

Poranění vazivového aparátu

Při poranění vazivového aparátu dochází k bolestivosti kolene a uvnitř někdy vzniká výron. Nejjednodušším poraněním je distorze, kdy dochází k rozepnutí pouzdra a vazivového aparátu, ale nedochází k poranění kloubních vazů. Distorzi léčíme zejména klidem, koleno zpevníme pomocí elastického obinadla a kloub chladíme. V takovém případě kloub rozhodně nezatěžujeme ani netlumíme bolest léky. Při poranění vazů je nutná sádrová fixace. Pokud by došlo k nesprávnému ošetření poranění, může později tento stav vést k nestabilitě kloubu nebo předčasné artróze. Dlouhodobě znehybněné koleno svalově oslabuje a atrofuje. Svaly je proto nutno trénovat a zapojovat i bez pohybu končetiny. Taková cvičení se nazývají izometrická.

Vykloubení kolenního kloubu

Příčinou vykloubení kolenního kloubu neboli luxace je působení nadměrné síly na kolenní kloub, který je pokrčený. Nejčastěji dochází k luxaci při nárazu na bérec při autohavárii. Pokud je rozsah poranění rozsáhlý, vzniká riziko poranění nervů a cév. Takový stav je nutno řešit chirurgy a roztržené tkáně se sešijí a koleno se fixuje v sádrovém obvazu. Jedná se o postižení, které je ve většině případů následováno funkčním postižením kloubu.

Zlomeniny v oblasti kolene

V blízkosti kloubu může dojít ke zlomenině kosti stehenní, kosti holenní nebo čéšky. Lomná linine může zasáhnout až do kloubní dutiny a pak se jedná o tzv. nitrokloubní zlomeninu, která se musí ve většině případů řešit pomocí operativního zákroku (osteosyntézou). Zlomená kost se za celkové anestezie zpevní za pomocí kovových dlah, hřebů, šroubů a rozdrcená místa se vyplní kousky vlastních kostí – kostními štěpy.  Po těchto operacích se již končetina nedává do sádry a lze brzy zahájit rehabilitaci. Zpravidla je možné kloub plně zatížit za 3 měsíce od operativního zákroku. V případě konzervativní léčby je rehabilitace pomalejší.

Poškození čéšky

K poškození čéšky může dojít následkem úrazu nebo bez vnější příčiny, kdy dochází k bolesti na přední straně kloubu a na horním nebo bočním okraji pately. Bolest se objevuje především při déletrvajícím sezení, při chůzi ze schodů nebo v klidu. Poškození čéšky může vyvolat pocit nestabilního kloubu, slabosti v kloubu nebo náhlé zablokování. Pro správnou diagnózu je nutné provést rentgenový snímek, na kterém se objeví abnormální tvar čéšky a zúžení prostoru mezi čéškou a stehenní kostí.