Výchova

Výchova jedince je složitý proces, na kterém se podílí celá řada faktorů. Samozřejmě za nejdůležitější z nich pokládáme harmonické a milující rodinné prostředí, které poskytne lásku a bezpečí.

Jistá potřebná péče v rozmanité formě vzniká již v období prenatálního vývoje (před narozením). Zhruba mezi 24. až 28. týdnem vznikají u vyvíjejícího se plodu dítěte smysly, uvědomování si čichu, hmatu, chuti a možná i zraku. Děloha je uzavřený orgán, do kterého neproniká světlo, propouští vibrace a zvuky. Dítě tedy sdílí zvuk matčina hlasu, tep, srdce a zvuky, hlasy ostatních.

Hlas matky

Hlas matky má na dítě uklidňující vliv, samozřejmě v závislosti na matčino psychické rozpoložení, které se v barvě a jiných prvcích projeví. Podle dosavadních průzkumů je hlas matky známý „zevnitř“ a zvuky a hlasy ostatních vnímá dítě jinak. I z těchto důvodů přijímá od matky doteky a péči obecně jinak, se zcela jiným prožitkem, než od jiných osob, samozřejmě v případě, kdy má dítě volbu.

Narušený biologický program

Pokud dítě nemá v raném věku dostatečně silné sociální zázemí, tak může v budoucnu velmi strádat ve svém budoucím partnerském vztahu, protože může zažívat různé zklamání v mezilidských vztazích nebo může být na partnerovi až patologicky závislý.

Výživa

Výživa znamená mnohem více než konzumace samotné stravy. Skladba stravy výrazně ovlivňuje kvalitu funkce orgánů, jejich činnost a také chování a jednání člověka. Pod pojmem „výživa“ si můžeme z širšího pohledu představit také působení fyzického prostředí, uspořádání místa, kde bydlíme, ale také i sycení informacemi. V současné době narůstá velký počet dětí, které pocházejí z prostředí, kde je nadbytečný počet podnětů. Nadužívání techniky, které vidíme všude kolek sebe vede k roztěkanosti dítěte, neschopnosti hlubší koncentrace a ke ztrátě přirozené kreativity.

Nezapomeňte na chválu

Pochvala má velký význam pro nejen pro motivaci a chuť poznávat nové, ale upevňuje také pozitivní vztahy a podílí se vytváření sebedůvěry a sebepojetí. Důležité však je pochvalu správně směřovat a zacílit. Obecná pochvala („ty jsi náš šikovný chlapeček“), pokud není doplněna pochvalou za určitou konkrétní činnost, může spíše vést k falešnému sebevědomí a neschopnosti zvládat neúspěch. Na to bychom měli pamatovat zejména u dětí předškolního věku.

Divoká rána

Pro děti bývá ranní vstávání nepříjemná záležitost.Zvláště, když ví o následných povinnostech (školka, škola apod.). Bez povinností to však bohužel nejde, a proto se doporučuje rodičům i dětem ranní vstávání ritualizovat a vložit do něj pevnou posloupnost. Je vhodné, když je řád dodržován oběma rodiči, v případě, že se v ranním probouzení dítěte střídají. Dítě bychom rozhodně neměli probouzet za podpory výhrůžek, protože náladu s jakou odchází dítě z domu si potom „ponese“ celý den.

Usínací rituál

Večerní rituál zahrnuje jídlo, koupání, sledování večerníčku, přesun do postele, četbu nebo vyprávění pohádky a rozloučení se s rodičem a usínání. Rozhodující část je těsně před usínáním, kdy rodič v blízkosti dítěte vypráví příběh nebo čte pohádku. Pro klidný spánek je důležité popovídat si klidně s dítětem o prožitém dni a hezky den ukončit.

Člověk je sociální bytost

Z uvedeného vyplývá, že člověku je zcela přirozené někam a k někomu patřit. První socializační zkušeností je matka a otec. Role matky nespočívá pouze v biologické části, kterou je těhotenství a porod. Role matky spočívá zejména v tom, co následuje potom. Je potřeba si uvědomit, že dítě potřebuje nejen matčinu péči, ale také její přítomnost. V současné době bohužel sílí trend, kdy se matky bojí o ztrátu zaměstnání a co nejdříve se vracejí do práce. Na jedné se straně si říkáme, že je důležité dítě zabezpečit, ale na druhé straně je dítě ochuzeno o naši psychickou přítomnost a blízkost.

Role otce a babičky

Role otce nekončí ukončením zplození dítěte. Pokud vše probíhá tak, jak má a otec neplní pouze roli „automatu na peníze“, účastní se výchovy stejně jako matka. Další velmi významnou roli v životě dítěte hraje babička. Podle současných výzkumů má podíl babiček na výchově dětí-vnoučat stále narůstající tendenci. Mnohé rodiny si ani fungování bez prarodičů nedokážou představit.

Vývojové fáze dítěte

Vývojem organismu od doby početí po jeho zánik se zabývá ontogeneze. V určitém věkovém období musíme plnit konkrétní vývojové úkoly. Znalost vývojových úkolů a typů chování a jednání nás vede k posouzení, co je ještě „normální“ a „snesitelné“, a co jsou již prohřešky, za které by měly přijít sankce.

Vývoj mezi prvním druhým rokem věku dítěte

V tomto období je naprosto zásadní chování matky. Matka odpovídá pocitu, který v pozdějším věku označujeme slovem „já“. Jestliže chceme, aby se dítěti dostal kvalitního základ pro jeho další vývoj, snížili jsme pravděpodobnost rizikového chování v pozdějším věku, je důležité nejen dítě porodit a materiálně ho zabezpečit, ale také plnit svou roli matky a činnosti z ní vyplývající.

Vývoj mezi třetím až pátým rokem dítěte

Okolo třetího roku věku dítěte dochází u dítěte ke schopnosti spojování informací. V tomto období nastupuje období vzdoru, ve kterém dítě často v opozici a snaží se zkoušet své hranice, kam až může zajít. Ve třech letech také začíná mít významnou roli otec. Dítě potřebuje různě experimentovat a muži bývají v tomto směru velice nápadití a dítě s ním rádo komunikuje. V tomto věku dítě velice těžce rozlišuje skutečnost od fantazie. Dochází k prolínání snové reality s realitou bdělou, proto jsou tak důležité rituály usínací a ranní, kdy vstáváme. Je potřebné dítěti hodně naslouchat, protože dítě v tomto období ještě neumí dělat něco bez prožívání. Důležitý je také kontakt s vrstevníky, z toho se také tvoří vztah k sobě samotnému. Dítě by mělo mít také dostatek podnětů k vlastnímu seberozvoji a rodiče mohou sledovat, pro co má dítě předpoklady a co ho baví.

Vývoj mezi šestým až sedmým rokem

V tomto období dítě zpravidla předchází z předškolního zařízení do základní školy. Vstup do školy je pro dítě velice podstatnou změnou, protože nastává povinný denní režim, kdy jsou stanoveny pevná pravidla. Mění se priority v činnostech, kdy hra už má především relaxační a kompenzační charakter a do popředí se dostává učení. Dále dochází k zesílení vlivu vrstevníků a také narůstá potřeba dítěte být ve vrstevnické skupině. V tomto období není vhodné dítě přehltit velkým množstvím kroužků. Důležité je, aby dítě kroužek bavil a navštěvoval jej rád a nikoli z povinnosti a kvůli rodičům.

Období mladšího školního věku

Toto období vývoje dítěte bývá označováno jako období relativního klidu. Dochází k „usazování“ dosud získaných vtisků, dítě si již uvědomuje svoji samostatnost a také přebírá vyšší zodpovědnost samo za sebe v základních úkonech, jakými jsou například: péče o sebe, přijímání jídla, péče o domácího mazlíčka apod. Dané návyky se již pomalu, ale jistě zautomatizovaly. Okolo desátého roku věku dítěte vrcholí jeho orientace na vnímání emocí autority, která jej ovlivňuje. Může to být matka, babička, otec, jiný rodinný příslušník nebo paní učitelka. Dítě velmi citlivě reaguje na projevené emoce, a až poté na vyřčená slova. Velkou roli hraje emoční atmosféra, ve které se dítě nachází a v jakém emočním výrazu jsou dítěti sdělovány informace a především, v jakém emočním prostředí žije. Jestliže je v rodině napětí, rodiče právě prožívají vztahovou krizi, dítě vše registruje. Ve školní třídě je situace naprosto podobná, protože i tam se nálada učitelky projeví v chování dětí.

Puberta

Nástup puberty začíná v současné době dříve než tomu bylo u předchozích generací. U dívek zpravidla nastupuje puberta mezi desátým a dvanáctým rokem věku. Chlapci se do puberty dostávají okolo třinácti let. V tomto období čekají rodiče mnohdy pevné chvíle a není od věci se „dobře připravit“. Pokud je mezi rodiči a dětmi zdravá vztah a vládne tam otevřená komunikace, budeme mít napůl vyhráno. V opačném případě se dítě uzavírá do sebe a začne si hledat jiné informační zdroje, což je v dnešní době velice jednoduché, avšak to může mít pro dítě celou řadu negativních důsledků.

Jak přežít pubertu svého dítěte?

V tomto období budeme potřebovat velkou dávku trpělivosti a pevné nervy. To se sice lehce řekne, ale jak můžeme být klidní, když máme kolikrát nervy na pochodu? Je zcela normální, že občas zvýšíme hlas, ale není od věci se v případě vyhrocené slovní přestřelky, kdy takzvaně „ujedeme“omluvit. Samozřejmě až se situace malinko uklidní a obě strany budou schopny klidného dialogu.

Stanovte si pravidla

Abychom zvládli tak náročné období, jakým puberta bezesporu je, musíme si předem stanovit určitá pravidla a trvat na jejich dodržování.Na své dítě bychom si měli vždy udělat čas a v případě, že nechce komunikovat, nechme mu prostor na přemýšlení a do komunikace ho nenuťme (stejně by to nepomohlo). Dítě by však mělo vnímat, že vás jeho problémy zajímají. Rozhodně si neberte osobně veškerá sdělení, která vám dítě ve zlosti řekne, protože k pubertě nájezdy nálad zkrátka patří.

Dospívání

Období adolescence je v podstatě druhá fáze dospívání. Obecným rysem dospívání od věku 15 let je tendence k samostatnosti a oslabení vlivu autorit. V tomto období dochází k experimentaci s partnerstvím. Jde tedy o snahu prožít partnerství se vším, co k němu patří, tedy zamilovanost, samotný vztah i zklamání. Chuť vzdělávat se je v sedmnácti letech bohužel nejmenší za celou dobu školní docházky. Neklesá chuť poznávat, ale je vysoká vnitřní neochota k získávání školních informací. Není výjimkou, že žáci místo, aby se připravovali na ukončení středního vzdělávání, studium před jeho koncem ukončí. Situaci bohužel také velmi ovlivňuje společenské klima a nezaměstnanost.

Mladý člověk pak v náhlém zkratkovitém popudu studia zanechá pod záminkou, že stejně práci ve svém o boru nesežene. Pečovat o někoho ještě neznamená, že máme dělat druhému vše, co mu na očích vidíme. Je důležité nenásilně ovlivňovat chování jedince od raného věku a vést ho ke zodpovědnosti, což mu bude v budoucnu jen ku prospěchu věci. To vše lze dělat určitě s respektem, pochopením a láskou.