Čtyři nemoci v jednom

Onemocnění metabolickým syndromem vzrůstá rychlým tempem. U nás postihuje až 25 % lidí v produktivním věku. Ve starším věku je výskyt syndromu dokonce dvojnásobný. V podstatě totiž nejde o nic jiného než o kombinaci čtyř již dávno známých chorob – obezity, poruchy lipidového metabolismu, hypertenze a poruchy glukózové tolerance.

Pojem metabolický syndrom poprvé definoval americký endokrinolog Gerald Reaven. Původně pod označením Syndrom X navrhl v rámci své přednášky teorii, že centrální obezita, cukrovka a hypertenze mají společnou příčinu v inzulinové rezistenci a porušené glukózové toleranci. Existence tohoto kvarteta pak podle něj může předurčit vznik kardiovaskulárních onemocnění. Odborné odhady tvrdí, že metabolickým syndromem je ohrožena až třetina celé lidské populace.

Hlídejte se

Dnes lékaři používají název metabolický syndrom v případě onemocnění pacienta, který má tři a více z celkem pěti rizikových faktorů:

• obvod pasu u mužů větší než 102 cm, u žen 88 cm, nově dokonce 90 cm v pase pro muže a 80 cm pro ženy

• hladina ochranného cholesterolu HDL-cholesterolu v krvi nižší než 1 mmol/l

• vyšší hladina krevních triglyceridů než 1,7 mmol/l

• krevní tlak vyšší než 130/80 mmHg, přičemž stačí, aby byla zvýšena jen jedna hodnota

• hladina cukru v krvi nalačno ve třech za sebou jdoucích dnech vyšší než 6 mmol/l

• přidávají se i poruchy krevní srážlivosti neboli poruchy koagulace a fibrinolýzy

Problémy s inzulinem

Vzhledem k nemoci je tedy nebezpečná tzv. abdominální obezita, kdy se tuk ukládá především v dutině břišní (typ „jablko“). Takové rozmístění tělesného tuku je typické zejména pro muže, v poslední době ovšem výrazně vzrůstají i počty žen s tímto typem obezity.

Abdominální typ obezity souvisí se vznikem necitlivostí buněk na množství inzulinu v krvi – tento problém se nazývá inzulinovou rezistencí a vede k potřebě uvolňovat stále více inzulinu do krve, aby se hladina krevního cukru dostala do optimálního rozmezí. Tak dochází k dlouhodobému zvýšení inzulinu v krvi neboli hyperinzulinemii, což může vyústit až ve vznik diabetu II. typu. Jeho příčinou je málo pohybu, nepravidelné jídlo, nadměrný stres a také genetické dispozice. Na rozdíl od cukrovky I. typu nemají pacienti nedostatek, ale normální množství, či dokonce nadbytek inzulinu. 

Za poruchu glukózové tolerance lékaři považují hladinu cukru v krvi nalačno, která přesahuje hranici 6,1 mmol v litru. Syndrom se pak dále ještě rozvíjí a vyvolává zvýšenou koncentraci močoviny v krvi, zvyšuje viskozitu krve a výrazně zvyšuje srážlivost krve, což má za následek zvýšené riziko tvorby krevních sraženin v cévách.

Srdce v ohrožení

Souvislost mezi metabolickým syndromem a srdečními onemocněními je velmi silná. Podle klinických studií více než 70 procent pacientů po srdečním infarktu prošlo v minulosti fází metabolického syndromu. Zajímavé je i to, že u diabetiků druhého typu se stále častěji vyskytuje porucha metabolismu krevních tuků, tj. zvýšená hladina nebezpečného LDL-cholesterolu, zvýšená hladina triglyceridů nebo naopak výrazně snížená hladina ochranného HDL-cholesterolu, což se souhrnně označuje jako diabetická dyslipidemie.

Zdravý životní styl

Prevence vzniku metabolického syndromu spočívá zejména v kontrole tělesné hmotnosti a nízkocholesterolové dietě, která má minimální obsah nejen samotného cholesterolu, ale i živočišných tuků, naopak obsahuje z valné většiny pouze rostlinné tuky a tuky z mořských ryb.

Kvůli výskytu vysokého krevního tlaku je nutné k dietě redukční přidat i dietu nízkoslanou. Udržování  optimální tělesné hmotnosti, pravidelní kontrolování obvodu pasu, pohyb a nekouření jsou hlavními prioritami při prevenci metabolického syndromu.