Postrach cholesterol

Zní to paradoxně, ale naše tělo cholesterol potřebuje. Přestože je však tato nechvalně známá látka pro tělo životně důležitá, nemá právě nejlepší pověst. Zčásti neprávem, protože cholesterol, hlavní součást metabolismu tuků, je životně důležitá látka a v žádném případě ji hned nelze klást na roveň s arteriosklerózou a srdečním infarktem.

Cholesterol plní v těle mnoho důležitých úkolů. Tělo ho potřebuje především pro stavbu stabilních buněčných stěn, pro izolační vrstvu nervových buněk a pro výrobu žlučových kyselin, které napomáhají trávení. Cholesterol je však nezbytný i pro přirozenou syntézu vitaminu D, pro produkci pohlavních hormonů, jakou jsou estrogen a testosteron.

Je fér přiznat, že někteří lidé vysokou hladinu cholesterolu neboli hypercholesterolemii zdědili, ale většina si za ni může sama. Viníkem je dvojkombinace v podobě vydatného jídla a nedostatku pohybu. Roli hrají i další faktory, třeba kouření a vysoký tlak. Snížením hladiny cholesterolu o 10 % snížíte riziko, že vás ve čtyřiceti potká infarkt, o celou polovinu.

Nezbytný lipid

Cholesterol patří k lipidům (tuky) a vyskytuje se téměř ve všech tkáních těla a v potravinách živočišného původu. Zdravý organismus reguluje potřebu cholesterolu jasným mechanismem (v játrech) – tlumí vlastní produkci cholesterolu, pokud ho přijímáme dostatek ve stravě, a naopak zase produkci cholesterolu stimuluje v případě, že ho stravou přijímáme příliš málo. Stejně jako všechny ostatní tuky je i cholesterol nerozpustný ve vodě. Lidské tělo obsahuje asi 140 gramů této látky. Největší část, asi 95 procent, se vzhledem k nerozpustnosti ve vodě vyskytuje izolovaně v tělesných buňkách. V krvi je cholesterol vázaný na rozpouštěče, tedy lipoproteiny, které ho prostřednictvím krevních cév transportují do různých tkání těla.

Vlastní syntéza cholesterolu probíhá většinou v játrech.  Ta také vstřebávají nadbytečný cholesterol z krve. Játra jsou místem, kde se míchá cholesterol ze stravy a cholesterol, který vyrábí tělo. Navíc jsou játra největším „skladištěm“ cholesterolu. Zásoby cholesterolu se zmenšují pouze přechodně, a sice tehdy, když je cholesterol potřeba k produkci žlučových kyselin. Velká část žlučových kyselin se po trávení dostává zase zpátky do jater. Pouze zhruba deset procent se vyloučí ven z těla.

Lidské tělo nedokáže přebytečný cholesterol účinně využít ani vyloučit ven. V případě, že je jeho příjem potravou dlouhodobě zvýšený, snaží se tělo odbourat cholesterol v játrech, v nichž pak dochází k poškození receptorů, které ho za normálních okolností zpracovávají, a v následku toho dochází ke zvýšení hladiny cholesterolu v krvi. Nadbytečný cholesterol se pak postupně ukládá do stěn cév a zapříčiňuje posléze jejich zúžení a samozřejmě neprůchodnost.

Špatný a dobrý

Celkový cholesterol je zjednodušeně označovaný jako cholesterol. Je to souhrn veškerého cholesterolu nacházejícího se v transportních částicích (lipoproteinech) v krvi. Nejenže má cholesterol dvojakou povahu – prospívá i škodí – ale dokonce je dvojí: tzv. hodný  (HDL) a tzv. zlý (LDL).

• HDL cholesterol je obsažen v částici HDL (high-density-lipoprotein = lipoprotein o vysoké hustotě.

• LDL cholesterol je obsažen v částici LDL (low-density-lipoprotein = lipoprotein o nízké hustotě).

• VLDL cholesterol je obsažen v částici VLDL (very-low-density-lipoprotein = lipoprotein o velmi nízké hustotě).

Záludnost zvýšených hladin cholesterolu spočívá v tom, že nebolí a nejsou vidět. Většina z nás si jeho nebezpečí uvědomí až ve chvíli, kdy prodělá první infarkt nebo mrtvici.

Teprve poměr HDL a LDL cholesterolu skutečně vypovídá o riziku arteriosklerózy, protože ten, kdo má vysoký podíl HDL cholesterolu, může mít i vysokou celkovou hladinu cholesterolu, z které však zvýšené riziko arteriosklerózy nevyplývá. Optimální však je, pokud je hodnota poměru LDL a HDL cholesterolu nižší než 3. Ženy mají oproti mužům výhodu, protože díky ženským pohlavním hormonům mají většinou vyšší hladinu HDL cholesterolu, který cévy chrání. Se začátkem menopauzy však tato hladina klesá a riziko arteriosklerózy a z ní vyplývajících srdečně-oběhových onemocnění se zvyšuje.

LDL cholesterol tedy považujeme za „špatný“.  Tento druh cholesterolu ale není zpočátku ani nebezpečný,  ani  zdraví škodlivý, ale je životně důležitý jako dodavatel stavebních látek pro tělo. Nadbytek LDL cholesterolu, který organismus už nevyužije, je za normálních okolností transportován zpět do jater a potom se vylučuje z těla pryč. „Špatným“ cholesterolem se LDL cholesterol stává teprve tehdy, když se vyskytuje v takovém množství, že játra už nedokážou vyloučit tento lipid z těla ven. V případě dlouhodobého nadbytku LDL cholesterolu v krvi se tento cholesterol začne ukládat jako plaky v cévách a tím jim škodit. Množství LDL cholesterolu prokazatelného v krvi je proto důležitým indikátorem rizika onemocnění arteriosklerózou. „Dobrý“ HDL cholesterol je transportován v lipoproteinech o vysoké hustotě. Dobré je na těchto částicích to, že jsou schopny navázat cholesterol v těle – a dokonce z plaků v cévních stěnách – a pak ho přepravují do jater, které slouží jako „vylučovací stanice“.

Normální hodnoty krevních tuků

• celkový cholesterol pod 200 mg/dl

• LDL cholesterol pod 160 mg/dl

• HDL cholesterol u mužů: nad 40 mg/dl

• HDL cholesterol u žen: nad 50 mg/dl

• triglyceridy: pod 200 mg/dl

• při onemocněních jako je nadváha, metabolický syndrom a diabetes mellitus II. typu: pod 150 mg/dl

Metabolismus cholesterolu

Metabolismus cholesterolu se odehrává na třech úrovních, které se vzájemně prolínají. Důležité přitom je, že metabolismus cholesterolu můžete ovlivnit na všech třech úrovních a můžete efektivně přispět k jejich zdravější bilanci tím, že zredukujete tučné potraviny a zaměříte se na zdravé tuky, jako jsou například jednoduché nenasycené mastné kyseliny. K trvalému snížení hladiny cholesterolu a triglyceridů však pomáhá také pravidelná sportovní aktivita. Výška hladiny cholesterolu a možnost jejího ovlivnění je regulována následujícími mechanismy:

• příjmem živočišných potravin

• vlastní produkcí cholesterolu

• oběhem cholesterolu mezi játry a střevy

Nebezpečí nemoci

Záludné je na zvýšené hladině krevních tuků to, že zůstávají dlouho bez následků a nezpůsobují žádné potíže. Pokud se k tomu ještě připojí nadváha, vysoký krevní tlak a cukrovka, výrazně vzrůstá riziko arteriosklerózy. Dalšími faktory, které přispívají k riziku onemocnění cév, je nedostatek pohybu, dlouhodobý stres a kouření. Lékaři proto doporučují hlídat si správnou hladinu cholesterolu. Alespoň v rámci doporučených preventivních prohlídek, především tehdy, když je v rodině známá porucha metabolismu tuků. K tomu patří v případě zvýšeného rodinného rizika i zjištění hladiny Lp(a), který má podobné účinky jako LDL cholesterol. Stačí pouhé jedno vyšetření, protože hodnota Lp(a) je dána dědičně a nikoli životním stylem, tedy na rozdíl od ostatních krevních tuků se nemění. Pokud jsou k dispozici všechny laboratorní hodnoty a lze provést zhodnocení celkového rizika pro srdečně-cévní onemocnění, často je nutné rozloučit se se starými a oblíbenými zvyklostmi, týkajícími se jak životního stylu, tak i stravování.

Někdy je dobré vědět, jestli za vaší vysokou hladinou cholesterolu nestojí genetické faktory. Genetici dokážou vyšetřit mutace některých genů, které mohou za to, že vaše cévy jsou citlivější k agresorům, kteří v nich kolují. Takový test pořídíte zhruba za dva tisíce.

Cholesterol a stres

Stres cévám škodí, protože jeho mechanismus pochází z pravěku. Naše tělo reaguje na zátěž úplně stejně jako organismus prapředků, to znamená, že do cév se vyplaví hormony adrenalin a kortizol. Tím se zvýší krevní tlak, krev „zhoustne“. Tyto hormony vyvolávají také produkci cholesterolu, který má v běžném provozu za úkol opravovat poškozené buňky. Našim předkům se látky vyplavené v krvi spotřebovaly při boji, nám se ale ukládají do cév. Pokud tedy patříte mezi „stresaře“, věnujte svým cévám mimořádnou pozornost.