Děti už na čápa nevěří

Zájem dětí o otázky spojené s tělesností a sexualitou se mění a v průběhu života vyvíjí. Děti se už od útlého věku zajímají o to, jak přišly na svět. Sexuální výchova by měla vycházet z psychologických poznatků o vývoji dětského zájmu, ale měla by brát v úvahu „vývojový stupeň“ dítěte, každé dítě se vyvíjí a hlavně vnímá jinak.

Předškolní věk

Děti 1-2 roky staré pozorují části svého těla. Chlapci se zabývají svým pohlavním údem. Toto chování nemá nic společného s onanií, je běžnou součástí zkoumání vlastního těla. Občas lze také po probuzení u chlapců pozorovat ztopoření pohlavního údu, které je fyziologické a není vyvoláno sexuálním vzrušením.

Ve 2-3 letech si dítě uvědomuje pohlaví, k němuž patří, a začíná odlišovat pohlaví u ostatních dětí i dospělých. Zatím tak činí podle vnějších znaků, jakými jsou oblečení či úprava vlasů. Dítě se může častěji zabývat svými vyměšovacími orgány, v tomto období je ale nevnímá jako pohlavní. Okolo tří let začíná klást první otázky ze sexuální oblasti, zejména jej zajímá, kde se vzalo a jak přišlo na svět.

Předškoláci už začínají odlišovat mužské a ženské role. Dítě začíná přejímat mužské či ženské chování. Vzorem pro takové chování je hlavně rodič stejného pohlaví. Prvních šest let života, které dítě tráví ponejvíce v rodině, představuje velmi důležité období psychosexuálního vývoje. Velmi důležitý je vztah mezi rodiči, který dítě pozoruje, a získává tak základní zkušenosti týkající se vztahů mezi pohlavími a jejich rolí. Později dojdou děti k tomu, že se ožení nebo provdají, přičemž roli hraje právě to, zda je na základě zkušeností z původní rodiny manželství hodnoceno jako uspokojivá či neuspokojivá forma soužití s člověkem odlišného pohlaví. Předškolní děti se také aktivně zajímají o to, jak přišly na svět, o rozdíly mezi pohlavími, o funkci pupku na břiše apod. Oblíbené jsou hry na pana doktora, při nichž dochází ke vzájemnému prohlížení a osahávání. Musíme si uvědomit, že tyto hry nemají sexuální podtext, jejich hlavním cílem je uspokojení přirozené zvídavosti, a to zejména tehdy, nemá-li dítě dostatek informací od rodičů.

Dítě se také pozvolna učí studu, zjišťuje, kdy je dovolena a kdy zakázána nahota. Většinou stačí jednoduché vysvětlení k tomu, aby děti pochopily a přijaly jako samozřejmost, že pohlavní orgány rodičů a sourozenců jsou pro ně tabu a že i nahota má svá omezená místa. Rozhodně však dítě nesmí získat dojem, že tělesnost a sexualita je něco špatného. Před vstupem do školy by dítě mělo vědět, jestli je chlapec nebo dívka a jak přišlo na svět. Zároveň by mělo vědět, že se nikdo nesmí dotýkat jeho pohlavních orgánů. Také by mělo vědět, že když se lidé mají rádi, dávají si to najevo i tělesnými doteky.

Školní věk

V mladším školním věku dochází k prohloubení pohlavní identity. Sexuální role je spojena s určitým ženským či mužským chováním, úpravou zevnějšku typickou pro dívky či chlapce. Pohlavní identita představuje vnitřní pocit, uvědomění a přijetí příslušnosti k jednomu pohlaví, uvědomění si její neměnnosti v čase a její nezávislosti na vnějších znacích. Například, když si holčička hraje s autíčkem, je pořád holčičkou. K plnému pochopení pohlavní identity dochází až po 8. roce věku.

Mezi 7. a 8. rokem se zvětšuje zájem o sexuální otázky, děti se o nich spolu baví a chtějí vědět co nejvíce o vzniku lidského života.  Nedostanou-li je od rodičů, vytvářejí si různé teorie o početí, těhotenství a porodu. Děti zhruba ve druhé třídě mohou mít těžkosti s pochopením pojmu pohlavní styk, je pro ně nepochopitelné „proč to někdo může chtít dělat“. Není jim jasné, že pohlavní styk může být realizován i bez potřeby mít dítě, a většinou se domnívají, že když mají tatínek s maminkou dvě děti, tak že „to“ dělali dvakrát. To může některé rodiče odradit, neboť se mohou domnívat, že pokud to děti nechápou, není zapotřebí jim něco vysvětlovat. Opak je ale pravdou. Je důležité dětem vysvětlit i to, že se rodiče milují, protože se mají rádi, vyjadřují si tak lásku.

Ve školním období slábne výhradní postavení rodičů v životě dětí a začíná se uplatňovat vliv vrstevníků. Dítě se učí s nimi vycházet, získávat své místo ve skupině.  S kamarády probírá také otázky o lidské sexualitě. Informace od vrstevníků nebývají ty nejspolehlivější, často jsou zavádějící a mohou v dětech vyvolat hrůzu nejen ze sexuality samotné, ale třeba i z menstruace a porodu.

První roky školní docházky jsou také vhodné pro informace o menstruaci. Občas se objevují i případy, kdy první měsíčky přicházejí již v osmi nebo devíti letech. Je tedy důležité dívku na tuto situaci připravit. Dívky, které jsou na svou první menstruaci připravené a přijímají ji jako projev ženství a dospělosti, trpí menšími menstruačními obtížemi než ty, které ji berou jako nutné zlo nebo jsou jí zaskočeny. Ke zbytečným obavám často přibývá strašení kamarádek, které již něco o menstruaci zaslechly, aniž by tomu pořádně rozuměly.

V období mezi 9. a 10. rokem již děti vědí, že vdaným ženám se může narodit dítě, starým ženám ne. Zajímají se o otce dětí svobodných či rozvedených matek. Někteří chlapci začínají onanovat, někdy pod vedením staršího kamaráda. Onanie se může objevit i u dívek. Mezi 9. a 12. rokem dochází k přisvojení určitého chování vůči malým dětem (způsob mluvení, braní do rukou), utvářejí se také rodičovské postoje, které mohou v budoucnu ovlivnit chování k vlastním dětem. Zároveň dochází k úplnému vytvoření mužské a ženské identity, zahrnující vědomí o tom, že jsem muž či žena, co všechno to znamená. Ve vzácnějších případech je biologické pohlaví odlišné od psychického (transsexualita) nebo se vyskytují potíže s přijetím vlastního pohlaví. Tyto odlišnosti vyžadují odbornou pomoc. V tomto období dochází také k přezírání osob opačného pohlaví. Někdy je toto přezírání skutečné, někdy zastírá právě probuzený zájem o druhé pohlaví.

Chlapci i dívky se okolo 11. a 12. roku zajímají o úlohu otce, chtějí znát detaily týkající se vzniku nového života. Zajímají se o literaturu o sexu. U některých chlapců již může docházet k výronu semene, buď samovolně v noci, nebo při onanii, která zatím nemusí být doprovázena sexuálními představami. Pozornost upoutává vývoj dívčích prsů.

Dospívání

Mezi 13. a 15. rokem dochází obvykle k prvnímu zamilování, většinou neopětovanému. Dívčí lásky bývají spíše platonické, chlapci si více představují sexuální kontakty a touží nějaké uskutečnit.  Pravidelně a častěji onanují, obvykle již se sexuálními představami. Chlapci i děvčata se zajímají o antikoncepci, sexuálně přenosné nemoci, ale např. i o vznik dvojčat nebo poškození dítěte. Dnešní časopisy pro mladé často uveřejňují i sexuální problémy a zkušenosti svých 12-15 letých čtenářek a čtenářů. Bohužel právě proto považují někteří sexuálně „nezkušení“ dospívající toto chování svých vrstevníků za normu, což může vést buď ke snaze se jim vyrovnat, nebo k pocitům méněcennosti a opožděnosti. Dospívající považují své vrstevníky za mnohem zkušenější v sexu, než doopravdy jsou. Takto zkreslené vnímání může vést k častějšímu zahájení sexuálního života motivovaného snahou vyrovnat se ostatním.

Na přelomu puberty a adolescence, kolem 15. roku, začíná období prvních skutečných vztahů, které bývají intenzivně prožívané, avšak nestálé. Převládá v nich zvědavost a touha ujistit se o vlastní ceně. Dochází k prvním sexuálním kontaktům. Mladí lidé se zajímají o konkrétnější podrobnosti sexu – způsoby milostné předehry, polohy při pohlavním styku či použití antikoncepce. Na toto období později navazuje etapa zamilovanosti a lásky, vznikají ustálené vztahy provázené hlubokým porozuměním.

Popsaný vývoj jednotlivých „období“ je zjednodušený. Mezi dětmi jsou značné rozdíly, které se ještě více prohlubují v pubertě. Někteří mladí lidé zahajují svůj sexuální život ještě před dosažením zákonné hranice 15 let, jiní začínají se sexuálním životem okolo 20. roku života. Vývoj tělesnosti, sexuality a později i sexuálních vztahů a zkušeností a zážitky s tím spojené ovlivňují celkový vývoj dětí, dospívajících i dospělých.

V průběhu dětství je důležité nabytí základní jistoty ve vztahu k sexualitě a tělesnosti, tedy získání přesvědčení, že lidské tělo a sexualita nejsou nic špatného. Zároveň je důležité, aby dítě získalo důvěru k rodičům, aby vědělo, že je možné se jich na otázky spojené se sexem zeptat. Zejména v pubertě je důležité, aby mladí lidé přijali změny, které se dějí s jejich tělem, aby je dokázali akceptovat (a aby na ně byli připraveni).

S výukou začněte brzy

Rodiče se často snaží tuhle záležitost výchovy odsunout na co nejpozdější dobu. Opak je ale pravdou. O lidské sexualitě, i té dětské, se s dětmi bavte odmalička. Jen tak si k sexualitě vytvoří zdravý vztah. Ti rodiče, kteří se domnívají, že sexuální výchova má začít až v dospívání, zřejmě prožijí rozčarování, a to pravděpodobně i v rodinách, kde jinak převládají dobré vztahy. Jejich snahy ovlivnit či usměrnit názory a chování svých dětí co se týče sexuality a vztahů nemusejí být vždy úspěšné. Děti si zvykly nepovažovat rodiče za důležité osoby v této oblasti a v době, kdy začínají své vztahy, to jen těžko změní.

Autoerotika, sexualita, to vše jsou nadmíru citlivá témata. Jestli bude vaše dítě spokojené se svým sexuálním životem, totiž záleží na tom, jak a v jakou dobu s ním tato témata proberete. Problémem je, že velká část českých rodin přistupuje k dětské sexualitě jako k něčemu hříšnému. O sexu se mluví klidně, vyrovnaně, bez studu. Není ostudou, když přiznáte, že se vám o něčem obtížně mluví. Můžete si vypomoci například větou, že v době vašeho dětství se o těchto věcech příliš nemluvilo, a tak to pro vás není úplně snadné. Dejte také prostor pocitům dítěte. Nechte ho vyjádřit, co cítí, ale i co si myslí. Zejména v době, kdy děti dospívají, jim dejte možnost vyjádřit jejich názory, vyslechněte je, a to i v případě, že s nimi nesouhlasíte. Za názory je neodsuzujte ani se na ně nezlobte, spíše si je nechte vysvětlit.

Pokud potřebujete „čas na rozmyšlenou“, můžete si ho vybrat, ale nesmí být příliš dlouhý. Zároveň byste to měli být vy. Kdo přijde za dítětem s odpovědí, a nečeká, až se ho dítě znovu zeptá. Dáte tím svým potomkům najevo, že vám na nich záleží a že jste na ně nezapomněli. Nejvíce děti stejně odkoukají od svých rodičů. Pokud tedy chcete, aby se doteky, mazlení a hlazení staly nedílnou součástí života vašeho dítěte, polibte se s partnerem, kdy se vám zachce, a netvařte se, že děláte něco neslušného. Doteky k životu přece patří.