Život s osteoporózou

Osteoporóza je v první řadě choroba kostí a vede k postupné ztrátě kostní hmoty a k jejímu řídnutí.  Onemocnění se projeví teprve tehdy, když je kost tak řídká, že se i při nepatrném úrazu láme.  Podobné postižení je osteopenie – prořídnutí kostí, které se od osteoporózy liší pouze tím, že celkový úbytek kostní tkáně je menší.

Jakmile překročíte padesátku, můžete onemocnění očekávat. Osteoporóza v tomto věku totiž postihne každou třetí ženu každého pátého muže.

Některou z osteoporotických zlomenin (obratlů, dolní části předloktí či zlomeninu krčku stehenní kosti) má po padesátce 33 procent žen a 15 procent mužů. U populace nad 70 let jí pak trpí už 47 procent žen a 39 procent mužů. Zlomeniny obratlových těl vedou ke zmenšení postavy, nahrbení zad, omezení pohyblivosti, dechové nedostatečnosti a k potížím s udržením rovnováhy. Bohužel každá zlomenina s sebou přináší o 86 procent větší riziko zlomeniny další. Navíc mnoho lidí, kteří v důsledku osteoporózy již zlomeninu prodělali, se neléčí. Tato nemoc totiž nebolí, dlouho o ní vůbec nevíte. A tak je léčeno pouze 10 až 15 procent postižených.

Podstata onemocnění

Stejně jako cukrovka patří osteoporóza k nemocem látkové výměny. Je to onemocnění charakterizované nízkou kostní hmotou a zhoršením mikroarchitektury kostní tkáně. O skutečnou osteoporózu jde v případě, kdy je třeba u ženy nebo muže hustota kostního minerálu dva a půl krát nižší, než činí střední hodnota u zdravé ženy před menopauzou. Díky takovému měření lze včas učinit opatření předcházející zlomeninám.

Mnoho lidí se domnívá, že osteoporóza znamená odvápnění kostí, což je špatně. Poměr mineralizované kostní dřeně a organické hmoty je stejný jako u zdravých kostí. Problém vězí v celkovém úbytku kostní tkáně a v mikroskopických změnách její struktury, což vede ke snížení mechanické odolnosti kosti. Jde tedy o pokles kvality a kvantity kostní tkáně.

Slovo osteoporóza se skládá z řeckých základů „osteo“ (kost) a „poróza“ (řidnutí). Je přirozené, že u každého člověka se s postupujícím věkem stále prohlubují degenerativní procesy. Zdravý člověk přijde mezi 40. a 70. rokem života asi o třetinu kostní hmoty. U stárnoucího člověka činí ztráta kostní hmoty přibližně jedno procento ročně. To je normální ztráta podmíněná stárnutím. Když však dojde ke zvýšenému úbytku kostní hmoty, jedná se o osteoporózu. U osteoporózy bohužel neexistují žádné časné výstražné symptomy a nemoc je často diagnostikována až ve chvíli, kdy dojde k první zlomenině.

Obecně rozlišujeme mezi lokalizovanou a generalizovanou formou osteoporózy. U lokalizované formy dochází ke ztrátě kostní hmoty v přesně vymezené oblasti. Generalizovaná forma se vyskytuje mnohem častěji a ke snížení kostní hmoty při ní dochází v celém kosterním systému.

Podle vzniku rozlišujeme primární a sekundární osteoporózu. U primární osteoporózy tkví příčina jejího vzniku v samotné látkové výměně kosti, což je případ 95 % onemocnění. Odborná literatura rozlišuje u primární osteoporózy typ 1 a typ 2. Osteoporóza prvního typu se označuje jako postmenopauzální osteoporóza a postihuje ženu během přechodu. Příčinou je úbytek nebo nedostatek pohlavních hormonů, zvláště pak estrogenu. Jde o nejčastější formu osteoporózy. Osteoporóza druhého typu je označována také jako senilní osteoporóza. Vyskytuje se až v pozdějším věku a postihuje stejnou měrou ženy i muže. U tohoto druhu osteoporózy není třeba hledat příčinu primárně v látkové výměně kostí. Za její vznik odpovídají často chronické choroby ledvin, trávicího ústrojí nebo jater. Dysfunkce těchto důležitých orgánů narušuje výměnu minerálních látek a zpracování vitaminů. Vznik sekundární osteoporózy mohou zapříčinit také onemocnění štítné žlázy nebo cukrovka.

Pevnost kostí

Bohužel určitému stupni úbytku kostní hmoty se nevyhneme. Je to přirozený proces stárnutí. Hmotu kostry si každý člověk buduje asi do 25 až 30 let, potom jí již jen ubývá. Problém nastává tehdy, když kostra řídne rychleji, než by měla. Osteoporóza v osmdesáti je přirozená. Máte-li ji však v padesáti, zdědili jste zřejmě špatné geny (výskyt zlomeniny krčku stehenní kosti u matky či sourozenců je proto velmi silným rizikovým faktorem). Výstavba kostí převažuje u žen a mužů do 30. roku věku. Mezi 30. a 35. rokem se přestavba kostí nachází v rovnováze. Po menopauze a s ní spojeným úbytkem estrogenu dochází u žen ke značnému zvýšení počtu zlomenin. U mužů naproti tomu stoupá riziko až po 75. roku věku.

Zatížitelnost kosti závisí nejen na její hustotě, ale také na vyvážené architektuře. Ta musí být na jedné straně odolná a na druhé pružná. Například kyčelní kloub musí unést zátěž více než 250 kg. Kost kyčelního kloubu musí odolávat zkroucením a nárazům a odpružovat je.

Kost je pružná hlavně díky pojivovým (kolagenním) látkám. Ty jsou uspořádány lamelovitě jako lana a spojují je jako jakýsi cement krystaly kalcia a fosfátu. Pevnosti pojiva slouží také jiné stopové prvky. Vitaminy pomáhají nepřetržitě probíhajícím procesům výstavby a odbourávání kostní hmoty. Stavba kostí se dá snáze pochopit pomocí rentgenových snímků. Takzvaná kortikální kost se podobá duté tyči. Kortikální je například stehenní kost. Je kompaktní, tvrdá a snese vysokou zátěž. Páteřní obratle nejsou duté, mají houbovitou výplň. Nazývá se spongiózní. Kost neustále mění svou stavbu, aby byla zatížitelná, a přece flexibilní. Tyto procesy výstavby a odbourávání kostní hmoty probíhají současně. Povrch kostních můstků tak představuje obrovskou plochu pro procesy přestavby. Ve spongiální kosti (např. u páteře) probíhají tyto procesy až desetkrát rychleji než v kortikální.

Příčiny a rizikové faktory

Dnes už víme, že existuje mnoho geneticky daných i získaných rizikových faktorů, které mohou za vznik osteoporózy. Projevy těchto rizikových faktorů a jejich vzájemná kombinace zvyšují pravděpodobnost vzniku osteoporózy. Na jedné straně jsou faktory, které jsou vrozené, a proto je nelze ovlivnit. Na druhé straně se vyskytují rizika vzniku osteoporózy, za něž odpovídáme my sami.

V minulosti proběhlo mnoho výzkumů četnosti výskytu osteoporózy. Zjistilo se například, že zvýšené riziko hrozí Severoevropankám, ženám se světlou pletí nebo ženám s všeobecným dědičným zatížením, tedy těm, v jejichž rodinách bylo zachyceno už několik případů tohoto onemocnění. U rodového zatížení je třeba mít na zřeteli především skutečnost, že dcera dědí nemoc po matce. Jestliže matka trpí častými zlomeninami, jestliže se podstatně snížila její tělesná výška nebo si přivodila zlomeninu krčku stehenní kosti, je její dcera velmi pravděpodobně riziková pacientka a měla by se podrobit příslušnému vyšetření. V zásadě je prokázáno, že jak maximální hustota kostí, tak pozdější řídnutí kostí je geneticky předem naprogramováno.

Mezi nejdůležitější faktory, které ovlivňují řídnutí kostí, patří nedostatek vápníku, vitaminu D v potravě a nedostatek pohybu. U žen je třeba přidat úbytek ženských hormonů po předčasném přechodu. Osteoporóza může být i nežádoucím výsledkem dlouhodobého užívání některých léků. Jsou to hlavně tzv.kortikoidy, kterých se užívá při léčbě některých těžkých nemocí, např. astmatu, revmatických a imunitních nemocí. Vstřebávání vápníku střevní sliznicí snižují rovněž tzv. antacida užívaná v léčbě žaludeční vředové nemoci.

Mnoho z nás si neuvědomuje, jak významně ovlivňuje kouření látkovou výměnu kostí. Na jedné straně dochází k zúžení cév a tím ke zhoršení regenerační schopnosti a výstavby kostí. Na druhé straně škodí kouření především játrům, což vede ke snížené aktivitě důležitého vitaminu D. Díky kouření se v kostech ukládají škodlivé látky kadmium a olovo. Kouření navíc snižuje funkci plic a příjem kyslíku, což se negativně projevuje na výstavbě kostní hmoty. Mladé kuřačce hrozí stejné riziko, že onemocní osteoporózou, jako ženě po přechodu. Vyšetření ukázala, že kuřačky mají v průměru 0 5 až 10 % kostní hmoty méně než nekuřačky. Dvacet procent všech zlomenin krčku stehenní kosti lze odůvodnit kouřením.

Kosti a hormony

Mezi důležité úkoly ženských pohlavních hormonů estrogenů nepatří jen zajištění reprodukce. Udržují také v dobré formě skelet. Jak jich však s přechodem ubývá, mizí i mnohem více vápníku, než se do něj stačí ukládat. Za tři až pět let klimakteria může žena ztratit i několik procent své kostní hmoty. Pro muže platí v podstatě totéž, ale vyhasínání tvorby pohlavních hormonů je u nich pozvolnější – nastává zhruba o deset let později než u žen, a proto problém není tak závažný.

Již několik let před menopauzou vede stále větší nedostatek estrogenu u žen k nepřetržitému úbytku kostní hmoty a bez hormonální náhražky ztrácí žena po klimakteriu jedno až tři procenta kostní hmoty ročně. Během přechodu stojí žena před rozhodnutím, zda vyrovnávat nedostatek estrogenu příslušnými tabletami či náplastmi obsahujícími tento hormon, nebo nějakou alternativní substituční terapií. Toto rozhodnutí by měla konzultovat s gynekologem, ale také svým ošetřujícím ortopedem. Doporučené estrogenové preparáty jsou pacientkami méně žádané než např. antikoncepční pilulky. Po zvážení všech výhod a nevýhod je hormonální substituční terapie důležitá nejen pro látkovou výměnu kostí, mírní rovněž typické klimakterické symptomy, jako jsou návaly horka, vysychání sliznic, depresivní nálady. Tato terapie dlouhodobě zpomaluje úbytek kostní hmoty a snižuje počet případných zlomenin. Méně často se vyskytují také cévní onemocnění jako srdeční infarkt nebo mozková mrtvice. Nicméně proti dlouhodobé náhradě hormonů hovoří často závažné argumenty. Do jisté míry je prokázáno, že dlouhodobé užívání hormonů u rizikových pacientek s rodovým zatížením nepatrně zvyšuje riziko rakoviny prsu.

V poslední době byla osteoporóza také častěji diagnostikována u mužů. Může za to nedostatek hormonu testosteronu, který lze jistit krevním testem. Muži by se měli od mládí pravidelně pohybovat a sportovat, aby získali maximální hustotu kostí. Větší nebezpečí zlomenin v důsledku osteoporózy hrozí mužům až od 70. roku věku.

Nedostatek pohybu

Nejdůležitějším faktorem prevence osteoporózy je dostatečný a cílený pohyb. Aby se mohly do kostní struktury zabudovat potřebné materiály, musí se lidské tělo pravidelně hýbat. Při pohybu přenášejí svaly a šlachy pozitivní vzruchy na kosti a povzbuzují je, aby budovaly kostní hmotu a byly schopny odolat zátěži. Kosti a svalstvo tvoří symbiotický systém. Kdo má dobrou fyzickou kondici, může bezpečně chodit, bez problémů se shýbat a zvedat břemena.

Zdravý a aktivní člověk nemívá sklon k závratím, což automaticky zabraňuje pádu. Navíc se prokázalo, že u pravidelně trénujících osob se znatelně lépe hojí zlomeniny.

Správná výživa

Lidský organismus nedokáže využít vápník ze všech potravin, které ho obsahují, stejně. Nejlepším zdrojem je pro obyvatele střední Evropy mléko a některé druhy zeleniny, jako např. květák, růžičková kapusta či brokolice. Mezi další zdroje vápníku patří sardinky, fíky, mandle, lískové ořechy, para ořechy, slunečnicová semínka, vejce, sezam, mák, mléčná čokoláda a kakao. Další rostlinné zdroje, třeba špenát, rybíz, angrešt, mají sice vápníku dostatek, ale člověk z nich dokáže využít velmi málo, často jen pět procent. Také obilniny z nízko vymílané mouky mají využitelnost vápníku malou.

Vápník potřebujeme pro řadu úkolů a máme-li ho málo, odčerpává ho tělo z kostí. Zabránit tomu můžeme jednoduše. Stačí nekouřit a mít v oblibě mléčnou stravu. Doporučené denní dávky se liší podle věku – u dospívajících 1200 až 1500 mg, u mladých žen 1000 mg, u žen po přechodu a u starých žen 1500 mg denně. Stačí plátek tvrdého sýra, sklenička mléka a jeden jogurt denně. Důležité je také omezit pití černé kávy (více než tři šálky denně už jsou rizikem) i alkoholu a vzdát se stravy s nadměrným množstvím bílkovin. Jezte málo potravin obsahujících fosfor, jako např. uzeniny, maso, a nepijte téměř vůbec sladké nápoje. Studie ukazují, že vysoká konzumace cukru je odpovědná za vznik mnoha degenerativních onemocnění, jako např. diabetu nebo artritidy, ale také přispívá ke vzniku osteoporózy. Zpracování cukru odebírá organismu cenné vitaminy a minerální látky. Cukr navíc brání vstřebávání vápníku ve střevě, a je tak nebezpečným nepřítelem zdravých kostí, zvláště pak ve spojení s kofeinem.

Měření hustoty kostí

Jako u většiny onemocnění rozhoduje také u osteoporózy včasné rozpoznání a prevence. Současné běžně používané diagnostické postupy měření hustoty kostí pacienta téměř nezatěžují. Hustota kostí se měří na různých místech kostry. Naměřené hodnoty umožňují lékaři zjistit, kde může později dojít ke zlomenině kosti. U nás existuje síť specializovaných pracovišť – osteocenter. Ta jsou vybavena dokonalou diagnostickou technikou.

Prevence a léčba

Ještě v osmdesátých letech minulého století byla osteoporóza prakticky neléčitelná. V současnosti ji však může řada odborností (osteologové, gynekologové, ortopedi, revmatologové, internisté) diagnostikovat i léčit. Zcela vyloučit osteoporózu nelze. Avšak přípravky, které jsou schopny zabrzdit ztrátu kostní hmoty, v určitém rozsahu ji opět nahradit a snížit riziko vzniku nových zlomenin, existují. Nejpřirozenější prevencí postmenopauzální osteoporózy je hormonální léčba. Při ní se podávají pacientkám ženské pohlavní hormony, které nahradí nedostatek vlastních, a zajistí tak ochranu kostní tkáně. U žen, které však hormonální substituci užívat nemohou, nebo u mužů je však třeba použít jiný postup. Nejrozšířenějšími léky na osteoporózu jsou bisfosfonáty, raloxifen, stroncium ranelát. Každý by si měl uvědomit, že léčba tohoto onemocnění je během na dlouhou trať. Trvá řadu let a vyžaduje spolupráci pacienta s lékařem. Jinak není úspěšná. Denzitometrický zaznamenatelný nárůst kostní hmoty lze očekávat za jeden až dva roky léčby. Studie však ukazují, že již po roce a půl se zřetelně snižuje riziko nových fraktur.

Povolení cookies

V ČPZP používáme cookies a jiné technologie za účelem poskytování našich služeb, vylepšení vašeho uživatelského zážitku, analýzy používání našich stránek a při cílení reklamy.