Žárlivost není projevem lásky

Co je žárlivost, o tom asi každý má nějakou představu. Vědecké definice se od sebe liší, v zásadě ale říkají totéž: „Žárlivost je definována jako obrana cenného vztahu před pociťovanou hrozbou, vznikající v situaci, kdy je chování partnera ve vztahu k jiné osobě v rozporu s představou žárlícího o jejich vztahu.“

Podle psychologů souvisí žárlivost s nízkým sebehodnocením a pocitem méněcennosti. Nedůvěřujeme partnerovi, protože si myslíme, že půjde za někým hezčím, lepším, zajímavějším. Za tím se samozřejmě skrývá strach z toho, že budeme sami a opuštění, že nebudeme milováni. Tyto myšlenky zpravidla vycházejí z traumatizující zkušenosti v dětství a následně z jiných vztahů, ve kterých se naše obavy už jen naplňují. Se žárlivostí mají problém především lidé, jejichž sebevědomí není příliš vysoké. Tito lidé o sobě nemají valné mínění nebo jen naoko, jsou k sobě velmi kritičtí a tvrdí a totéž vyžadují od druhých. Pravděpodobně měli přísnou výchovu, podmíněnou lásku od rodičů ve smyslu něco za něco. Stejné podmínky pak kladou v partnerství. A když není jejich představa naplňována, mají tendenci si ji vynucovat, ať výčitkou, emočním vydíráním či omezováním partnera.

Je dobré si uvědomit, že za žárlivostí stojí strach a nedůvěra ve svou osobu. S tím je dobré pracovat a nalézt příčinu tohoto strachu a nedocenění třeba v dětství. Takové minulé zkušenosti se dají samozřejmě léčit a transformovat. Když se tak stane, automaticky k sobě přestanete přitahovat ty partnery, kteří vás v žárlivosti jen utvrzují. Jednoduše vás takoví lidé přestanou přitahovat a vy budete mít možnost vytvořit stabilní vztah založený na důvěře.

Nejnebezpečnější charakteristikou žárlivosti je to, že se nedá nijak vyvrátit, pouze potvrdit: zatímco důkaz nevěry může mít velmi konkrétní podobu. Nevěra je jev možný, dokonce častý. Nevěra je jev utajitelný. A důkaz věrnosti neexistuje. Záleží pak na každém člověku, jestli pocit žárlivosti překoná a nebude jím otravovat atmosféru ve vztahu nebo jestli mu podlehne a přejde do stadia žárlivecké paranoie nebo chorobné žárlivosti.

Výzkumy potvrdily, že starší ženy budou případnou nevěrou partnera zasaženy daleko méně než ženy mladší. Vědci si výsledky vysvětlují tak, že starší ženy bude méně stresovat partnerova nevěra, protože už pravděpodobně vychovaly děti, zatímco mladší ženy ještě potřebují partnerovu podporu při výchově svých dětí.

Ve chvíli, kdy partnerova žárlivost začne být nepříjemná, je nejvyšší čas začít něco dělat. Jedná se totiž o stejně závažný problém, jako je třeba závislost na alkoholu. Asi nikomu by se nelíbilo, kdyby jeho partnerovi byla případná nevěra úplně jedno, žárlivost spojená se sledováním, prohledáváním věcí a agresivními útoky už ale narušuje lidské svobody. Nikdy si neberte žárlivou osobu v naivní důvěře, že manželství jí dodá jistotu a že se odnaučí žárlit. U chorobné žárlivosti je nutné vyhledat odbornou pomoc. Nejlepší je, když se přijde poradit podezírající partner, kterému mohou od jeho trýzně ulevit psychoterapie i léky. Vztahu ale pomůže i to, pokud se s problémy svěří podezíraný; od terapeuta může očekávat podporu i rady, jak se žárlivcem dál „zacházet“.

Rozchod se žárlivcem se může jevit jako nejjednodušší a nejlepší řešení, ale existují ještě i další, méně radikální. Především v případě, že nejde o patologickou záležitost, ale o lehčí stupeň, který se dá považovat za normální. V případě, že žárlivec začne s výslechem či výstupem, jeho partner na to nereaguje. Pokud výstup graduje, protistrana odchází z místnosti. Jestli jsou scény natolik časté a intenzivní, že začnou vážně narušovat vztah, rozumnější z partnerů se načas odstěhuje.

Mít rád i sebe sama

Odborníci se shodují, že pokud chcete mít zdravý vztah, založený na důvěře, musíte být sebevědomými lidmi, kteří mají rádi sami sebe a díky tomu mají rádi i toho druhého. Čím lepší mínění o sobě máte, tím zdravěji budete schopni věci prožívat a také se budete zdravěji chovat. Kdo je sám se sebou spokojen a má se rád, bude pravděpodobně schopen čelit životu důstojně, poctivě, láskyplně a realisticky. Ten, kdo se naopak rád nemá, se trestá, cítí se podveden, připadá si bezmocný, střídavě ponížený a tyranský a podle toho se také chová. Původním psychologickým stavem je pocit zbytečnosti, obava ze zavržení a neschopnost podívat se na všechno ze správné perspektivy. To je stav malé sebeúcty.

Žárlivý partner často odráží i nějaké vaše trauma. Je vhodné na svých emočních zraněních zapracovat a také dát podporu partnerovi, aby i on mohl se svou žárlivostí něco dělat. Zároveň si nastavte pevné hranice. Pokud žárlivost ještě není ve stadiu, kdy zcela ovládá vztah i oba partnery, je pro začátek dobré si na toto téma promluvit a porovnat představy o tom, jak má vztah fungovat. Když oba mají pocit, že žárlivost je důkazem lásky, a dohodnou se na tom, jaké žárlení považují za přiměřené, nemusí jim to působit problémy.

Poznáte žárlivce na první pohled?

Na první schůzce zpravidla žárlivci své nutkavé chování skrývají a jsou schopni je ukočírovat. Ženy by měly být pozorné k chování a gestikulaci muže. Pokud se usmějete na číšníka nebo se na vás podívá kolemjdoucí muž, sledujte partnerovy grimasy a gesta. Projevuje v obličeji pohrdání či uražení? Zkříží paže? Vnímejte také, jak se s mužem cítíte. Jestli svobodně, tedy že respektuje vaše rozhodnutí, nebo pod tlakem, kdy vás donutí k něčemu, co nechcete. Žárlivci se také již na první schůzce informují na předchozí partnery a vyzvídají, kolik kdo měl vztahů.

Jak nevychovat své dítě k žárlivosti

• Nepěstujte v něm vlastnické tendence („Jsi jen můj.“ „Maminku máš přece raději než tatínka.“).

• Dávejte mu najevo svou lásku a ocenění, a to bez ohledu na to, zda si ji něčím konkrétním zaslouží, milováno by mělo být jen za to, že je.

• Vysvětlujte, nevyhrožujte.

• Nepoužívejte citové vydírání („Nechci tě, protože mne jen zlobíš.“).

• Věnujte se mu, aby mohlo vidět, jak vypadá normální láskyplný vztah.