Zlato v hrdle
Ztratíme-li hlas, cítíme se bezmocnými, místo našeho obvyklého hlasu ze sebe vydáváme chraplavé zvuky, chrčení, nebo dokonce nemluvíme vůbec. Hlasivky jsou zjednodušeně řečeno dva vazivové svalové pruhy délky asi 2,5 cm, které se rozkmitávají jako struny vydechovaným vzduchem a právě tímto pohybem k sobě a od sebe se tvoří hlas. Délka hlasivek u žen činí asi 14-19 mm, u mužů asi 24-25 mm. Čím jsou hlasivky kratší, tím rychleji kmitají a hlas je vyšší. Samozřejmě kvalitu hlasu nezaručují pouze hlasivky, vliv mají dutina ústní, hltan, oblouky patrové, mandle patrové, nosohltan, dýchací cesty, hlas ovlivňují také nedostatečný dech nebo celkově snížená kapacita plic. Kvalitu hlasu mění probíhající zánět hasivek či nádorové bujení.
Zabarvení hlasu je víceméně záležitostí anatomických struktur, jde tedy o jakousi vrozenou dispozici při hlas: někdo má hlasivky hrubší, někdo naopak jemné. Barva hlasu není tvořena jen hlasivkami, rozhodující je též určitá rezonance dýchacích cest, záleží na průchodnosti nosu, funkci hltanu- patrových oblouků, velmi často se projeví zvětšené mandle. Obměna výšky hlasu (tóniny) vzniká změnami postavení hlasivkových chrupavek, změnou napětí hlasivek, tlakem výdechového vzduchu a práce svalů hrtanu. Jde o celou škálu vzájemně se ovlivňujících mechanismů, a proto je hlas každého zcela jedinečný. Prakticky jej v průběhu života nelze dlouhodobě či trvale změnit, pod vedením hlasového pedagoga lze dosáhnout pouze částečné úpravy. Zpěvácké „uzlíky“ jsou výsledkem přepínání hlasu a špatné hlasové techniky, trpí jimi řečníci, hlasatelé či zpěváci. Uzlíky se odstraní chirurgicky, ale kromě toho bývá třeba změnit samotnou hlasovou techniku.
Křik, klimatizace, kouření
Většinou dobře víme, čím jsme si ztrátu hlasu přivodili. Může to být přespříliš hlasitý zpěv, emotivní hádka s partnerem nebo dlouhodobý pobyt v zakouřeném nebo klimatizovaném prostředí. To vše hlasivkám neprospívá. Vadí jim i šepot. Jde o nepřirozený a extrémně namáhavý způsob fungování hlasivek, jež jsou pak pod zvýšeným napětím, které jim neprospívá. Často též ochraptíme z důvodu trémy před vystoupením na veřejnosti, důležitou schůzkou, nepříjemným rozhovorem. Musíme být trpěliví – vydržet týden až dva mlčet a hlas se upraví.
Existuje také tzv. psychogenní afonie, kdy funkce hlasivek není narušena, přesto dotyčný není schopen vydat ani hlásku v důsledku prožití nějakého silného psychického šoku.
Nejsme-li si vědomi, z jakého důvodu se chrapot či ztráta hlasu dostavily a trvá-li tento stav déle než tři týdny, může se jednat o vážnější onemocnění, které vyžaduje vyšetření u otorinolaryngologa.
Jak vzniká zánět hlasivek? Člověk se musí setkat s nějakou noxou, virovou či bakteriální. Infekce se zpravidla usídlí tam, kde je naše „slabé místo“ – u někoho jde právě o oblast hlasivek, u jiného je to oblast horních nebo dolních dýchacích cest. Zánět hlasivek se projeví změnou hlasu – buď úplnou afonií (úplnou ztrátou hlasu) nebo dysfonií, změnou kvality hlasu. Jde bohužel o dlouhodobou záležitost a často se u některých pacientů vrací. Léčba vyžaduje především hlasový klid či maximální omezení hlasové námahy. V lékárně si můžeme zakoupit některý z dezinfekčních či protizánětlivě lokálně působících přípravků, lze vyzkoušet také inhalační léčbu. Vyšetření hlasivek provádí otorinolaryngolog nebo foniatr pomocí laryngoskopie, někdy lze použít stroboskopiii či videokymografii. Vyšetření není náročné – existují však lidé, kteří mají extrémně vyvinutý dávivý reflex a nepříznivě reagují, jakmile se lékař dotkne vyšetřovací lopatkou kořene jazyka.
