Rodiče v pozoru

Záškoláctví bývá buď impulzivní, nebo plánované. V prvním případě dítě nebo dospívající odejde ráno z domova, ale do školy už nezamíří. V druhém případě záškolák absenci pečlivě naplánuje. Například se vymluví na návštěvu lékaře.  Z právního hlediska upravuje záškoláctví metodický pokyn ministerstva školství. Většinou pedagogové, kterým se jejich studenti neomluvili z vyučování, kontaktují zákonné zástupce druhý, nejpozději třetí den. Škola má povinnost hlásit úřadům záškoláctví nad určitý počet zameškaných hodin.

Důvody záškoláctví jsou různé, nejčastěji je za záškoláctvím strach z toho, co dítě ve škole čeká – ať už nepříjemný učitel, zkoušení, písemka nebo nepřátelský kolektiv, či dokonce šikana. Negativní vztah ke škole může přerůst až ve školní fobii, která se velmi obtížně řeší, a dítě pak vůbec odmítá do školy chodit. Rodiče si někdy vynutí plán individuální výuky, který ale nepomůže – dítě se naučí potřebnou látku, je však ochuzeno o důležité sociální kontakty se spolužáky.

Někdy je na vině rodinné prostředí. Rodiče buď mají na dítě vysoké nároky, takže žák či student se bojí, že neobstojí, nebo se naopak o školní úspěšnost dítěte vůbec nezajímají. Časté je záškoláctví tam, kde jsou rodiče nezaměstnaní – zůstávají po celý den doma, případně s mladšími sourozenci dítěte, baví se, dívají se na televizi. Dítě cítí jako nespravedlnost, že je jediné, které ráno odchází za povinnostmi.

Odborníci řadí záškoláctví mezi sociálně patologické jevy, protože s sebou nese řadu rizik. Děti a mladí lidé, kteří utečou ze školy, se pohybují mimo jakýkoli dohled a mohou se dostat do nebezpečných situací nebo přijít do kontaktu s drogami. I proto je třeba záškoláctví důsledně potírat. Řešení závisí na citlivé spolupráci rodiny a školy. Velmi důležitá je prevence – tedy zejména podporovat smysluplné trávení volného času – sportem, kroužky, jinou zájmovou činností v rozumné míře. Největší zodpovědnost je na rodičích. Ti by se měli zajímat o to, kde a s kým jejich dítě nejčastěji tráví svůj čas.

Nebezpečná šikana

Šikana patří mezi závažné celospolečenské problémy. Je to nebezpečný sociálně patologický jev, který charakterizuje opakované obtěžování či ubližování někomu, kdo se nedovede bránit. Děti se mezi sebou navzájem škádlí. Prostřednictvím škádlení komunikují, navzájem se sbližují, poznávají. Problém nastává v okamžiku, kdy pro jednoho je škádlení normální, běžné, ale pro druhého již nepřijatelné. Dítě se cítí být uráženo a ponižováno.

Odhalit šikanu není jednoduché, rodičům by mohly napovědět tyto indicie: nestandardní chování nebo vzhled dítěte, které se ráno bojí jít do školy a dává přednost zmiňovanému záškoláctví, trpí opakovanými bolestmi hlavy či břicha, zhoršuje se jeho prospěch. Dítě se vrací ze školy domů pozdě, je ušpiněné, má poškozené oděvy, po těle modřiny nebo odřeniny, jejichž původ nedovede věrohodně vysvětlit, trápí ho noční můry, má často smutnou náladu, ztrácí peníze i osobní věci.

Příčiny šikany bývají různé. Její obětí se může stát kdokoli, kdo se odlišuje od ostatních, například barvou pleti, tím, že je slabý a neobratný, obézní, má jakýkoli handicap, neobléká se podle posledních trendů, nemá supermoderní telefon… Šikanovaný se může odlišovat i psychicky, a to tak, že není v kolektivu oblíbený, nedokáže ostatní zaujmout, pobavit je.

Šikanu rozlišujeme přímou a nepřímou. Přímá šikana se děje v přímém kontaktu. Projevuje se násilím, které může působit fyzickou bolest, vést k poškozování osobních věcí šikanovaného nebo k nucení, aby se obnažoval, něco snědl. Sem patří i slovní napadání, výsměch. V nepřímé šikaně jde především o sociální izolaci – šikanovaný je vylučován ze své skupiny vrstevníků. Oběť není zapojována do komunikace s ostatními, je přehlížena. Šikanování často nabírá na intenzitě. Záleží jen na tom, do jakého stadia okolí oběti nechá šikanu zajít.

Školy se samozřejmě snaží šikaně předcházet. Na každý školní rok se vypracovávají „Minimální preventivní programy“, pro budoucí žáky prvních ročníků školy pořádají adaptační kurzy – žáci se navzájem seznamují prostřednictvím her zaměřených na komunikaci, spolupráci, řešení problémů a vytvoření atmosféry důvěry.