Nevítaný návštěvník v našem žaludku
Nejčastější příčinou gastritidy jsou bakteriální a virové infekce. S touto formou gastritidy si tělo někdy poradí samo. Ne však vždy. Akutní forma tohoto onemocnění přichází náhle – nechutná vám, bolí vás žaludek, máte průjem a možná i zvýšenou teplotu. Zánět trávicího ústrojí můžeme většinou léčit sami klidem a pitím velkého množství tekutin. Příznaky obvykle po jednou až dvou dnech ustoupí. Jestliže jsou však silné nebo přetrvávají, navštivte lékaře.
Jako gastritida se může projevit i konzumace špatně tolerované stravy, silně kořeněného nebo tučného jídla a požívání alkoholu. V tomto případě však pravděpodobně nepůjde o zánět, ale spíše o poruchu motility (akutní dyspepsie). Gastritidu může způsobit i užívání některých léků, například těch s obsahem kyseliny acetylsalicylové. Příčinou může být i stres.
Chronický zánět žaludku vzniká zvolna a zpočátku o něm nemusíme vědět. Pokud se příznaky objeví, překvapí vás pálivá bolest v nadbřišku, nadýmání, plynatost a průjmy. V takovém případě se již nevyhneme návštěvě gastroenterologa. Odebere vám krev, pošle vás na ultrazvuk. Jednou z možností, jak diagnostikovat chronickou gastritidu, je obávané endoskopické vyšetření. V případě chronické gastritidy lékař zřejmě najde otok či zarudlou sliznici. To však pro diagnostiku nestačí. Musí odebrat i vzorky pro histologické vyšetření.
Léčbu lékař volí podle formy onemocnění – podávání antibiotik, antacid na snížení kyselosti žaludeční šťávy, doporučení vhodné životosprávy bez vysloveně horkých a kořeněných jídel, zvýšení příjmu vitaminu B12.
Nebezpečná bakterie
Nejčastější formou nemoci je bakteriální gastritida, která vzniká jako důsledek osídlení žaludeční sliznice bakterií Helicobacter pylori. Žije v těle téměř každého z nás a má výborné adaptační schopnosti – dokáže totiž přežít působení kyseliny chlorovodíkové. A navíc je schopna vyrábět řadu škodlivých látek, které narušují celistvost žaludeční stěny. Nemoc však propukne jen u někoho. Záleží na tom, jak silnou obranyschopnost žaludeční sliznice má dotyčný člověk a také na tom, jaký „zákeřný“ kmen dané bakterie sliznici osídlil. Helicobacter pylori může vyvolat i vředovou chorobu a bakterie byla prohlášena za kancerogen – infikovaným lidem více hrozí riziko onemocnění rakovinou žaludku. Protilátky vůči této bakterii (což znamená, že ji máme či jsme se s ní již setkali) se podle dosavadních poznatků nacházejí u 70 % obyvatel u nás, o čemž však nemáme ani zdání (protilátky se zjišťují testem z krve, další možnost detekce bakterie je přímo z dechu, antigeny bakterie se dají zjistit i ze stolice). Na druhou stranu ne každý člověk vředem skutečně onemocní, protože samotná přítomnost bakterie ke vzniku vředu nestačí; je třeba propojení více rizikových faktorů.
Za chronickou gastritidu mohou být odpovědné i dráždivé látky – léky Acylpyrin, Ibalgin nebo léky na léčbu nádorů. V důsledku poškození nebo porušení svěrače mezi žaludkem a dvanáctníkem se může do žaludku vracet obsah tenkého střeva, tedy směsi žluči, střevní šťávy a dalších látek, které dráždí žaludeční stěnu.
Výjimečnou formou nemoci je autoimunitní zánět žaludku, kdy obranný systém pokládá žaludeční buňky za cizorodé a ničí je. Důsledkem je pak snížená tvorba kyseliny chlorovodíkové a tzv. vnitřního faktoru nezbytného pro správné vstřebávání vitaminu B12. Jeho nedostatek může vést až k chudokrevnosti. Jestliže chronická gastritida není léčena, může vést až k vytvoření žaludečních vředů. Ty jsou totiž způsobeny agresivním působením kyseliny chlorovodíkové. Produkuje ji žaludeční sliznice kvůli správnému trávení a čištění potravy od choroboplodných zárodků. Sama se před jejím působením chrání zvláštním hlenem. Pokud je hlenu málo nebo je nějak narušen, může dojít k částečnému natrávení žaludeční sliznice a vzniká tak vřed. Dříve se lékaři domnívali, že vředy jsou důsledkem stresu a špatných stravovacích návyků. Nyní bylo zjištěno, že skutečným viníkem je často bakteriální infekce. V mnoha případech lze onemocnění vyléčit antibiotiky. Dříve než antibiotika začnou na vřed působit, můžete zmírnit bolest odpočinkem, malými, ale častými dávkami jídla, užíváním antacidu.
Žaludeční vřed není legrace
Dlouhodobé bolesti nadbřišku, nevolnosti, únava či ospalost by nás měly varovat a přimět ke změně stravovacích návyků. Žaludeční a také dvanácterníkové vředy, tedy vředová choroba gastroduodena, jsou už téměř civilizační chorobou. Mnozí z nás mají zkreslenou představu o tom, jak tato nemoc vůbec vypadá. Vřed není v tomto případě jakási vyvýšenina, ale naopak jde o hluboce vyleptanou, poškozenou sliznici žaludku. Defekt se při neléčení postupně zvětšuje, proniká stěnou žaludku hlouběji, a může dokonce nahlodat cévy a způsobit krvácení do trávicí trubice. Jestliže dojde také k naleptání svalové vrstvy žaludku, hovoříme o „proděravění“ – perforaci. Běžně známe a používáme výraz „praskl“ mi vřed. Nejedná se však o narušení nějakého útvaru, nýbrž o závažné poškození žaludeční sliznice, kdy dochází k nahlodání podslizničních cév a krvácení, čímž je ohrožen život člověka. Příznakem bývá černá průjmová stolice s mazlavou konzistencí, slabost, pokles tlaku, kolapsový stav, někdy zvracení čerstvé či natrávení krve. Ihned volejte záchrannou službu.
Jak již bylo zmíněno, sliznice našeho žaludku je chráněna hlenem, který zabraňuje, aby k poškození (naleptání) sliznice vůbec došlo. Pokud však převažují agresivní faktory nad ochrannými, nastává nerovnováha a možnost vzniku vředů. Mezi činitele, jež tuto vnitřní ochranu narušují, patří pepticky aktivní žaludeční šťáva, která je jinak pro trávicí proces nezbytná. Jestliže je produkována v nadměrném množství (důsledek nevhodné stravy) a navíc se sejde více negativních vlivů, které žaludeční sliznici zcitliví, ochranný faktor hlenu selže. Následně pak žaludeční kyselina začne působit na nedostatečně chráněnou sliznici žaludku.
Pro vředové onemocnění je typická bolest v horní části břicha, tedy v oblasti nadbřišku nebo vpravo od střední břišní čáry, která se může šířit až po pravý žeberní oblouk, což si mnozí pletou se žlučníkovým záchvatem. Tato bolest často mizí po jídle (bývá typická pro vředy dvanácterníku) nebo nastupuje těsně po jídle (typicky u žaludečních vředů) a opět se vrací. Varovným příznakem může být hubnutí nebo naopak tloustnutí; člověk zahání bolest jídlem zejména v noci, kdy ho budí ze spánku. Nemocný může trpět nevolnostmi, zvracením, říháním, pálením žáhy, pocity plnosti, zvýšenou únavou. Obtíže se často zhoršují na jaře a na podzim.
Obavy z vyšetření
Mnozí lidé odkládají vyšetření u lékaře, protože se obávají vyšetření endoskopem, tedy ohebnou trubicí, která se vsunuje pacientovi skrz dutinu ústní do oblasti žaludku a dvanácterníku. Dnes již lze provést tzv. transnazální endoskopiii, kdy se ještě mnohem tenčí endoskopická trubička do trávicího traktu zavádí nosní dírkou.
Endoskopické vyšetření umožňuje přímý barevný pohled do jícnu, žaludku i dvanácterníku, umožní odebrat vzorky na histologii a v případě komplikací je možné okamžité ošetření poškozené sliznice, například pokud vřed krvácí. Oproti minulosti se vředy operují, pokud pouze se jedná o endoskopicky neřešitelné stavy. Diagnostika a léčba peptických vředů se tak dostává z rukou chirurgů do péče gastroenterologa a byla nahrazena léčbou konzervativní, medikamentózní a právě endoskopickou. Vzhledem k tomu, že žaludeční vředy jsou ve většině případů způsobeny agresivním vlivem kyseliny chlorovodíkové na žaludeční sliznici a též již zmíněnou bakterií Helicobacter pylori, léčba zahrnuje léky, které kyselinu chlorovodíkovou blokují a zároveň působí na potlačení výskytu jmenované bakterie. Prvotní úlevu mohou přinést tzv. antacida, která snižují kyselost žaludečního prostředí. Pomoci může též šťáva z aloe vera nebo heřmánkový čaj.
Při déletrvajících obtížích však navštívíme lékaře. Žaludeční vředy jsou jakýmsi upozorněním, že je třeba cosi změnit, počínaje stravovacími návyky přes nutnost aktivního pohybu vyváženého relaxací a konče eliminací stresových impulzů.
