Hypermobilita není žádná výhra
Slovo hypermobilita znamená nadměrnou pohyblivost a týká se kloubů, kdy dochází k jejich uvolnění nad fyziologickou mez. Pohyblivost našich kloubů se odvíjí od věku jedince, pohlaví (ženy trpí hypermobilitou více než muži), kostí, svalů, vazů atd. Dále nesmíme opomenout hormonální změny nebo neurologická onemocnění, která mají na pohyblivost kloubů rovněž velký vliv.
Diagnostika hypermobility
Pro potvrzení hypermobility není potřeba nějakých speciálních a složitých zkoušek. V praxi se provádí srovnání pohybu, které je potvrzeno tzv. Brightonovými kritérii nebo pomocí Beightonova skóre. Také laik rozpozná při určitém pohybu, že pohyb kloubu se nachází za hranicí normy. V případě hypermobilních jedinců dochází k častým a opakovaným drobným, popřípadě větším zraněním. Jestliže jsou potíže chronické, hovoříme o hypermobilním syndromu.
Beightonovo skóre
Při orientačním vyšetření hypermobility se provádí pět jednoduchých pohybů: přitažení palce k předloktí, ohnutí malíčku směrem ke hřbetu ruky, propnutí loktů, propnutí kolen. O pozitivní nález se jedná, jestliže dojde k doteku předloktí palcem, ohnutí malíčku směrem k hřbetu ruky do 90 ° a více, propnutí loktů a kolen více než do roviny a dotek podlahy více než jen konečky prstů při předklonu trupu s propnutými koleny.
Vznik hypermobility
Hypermobilita může vzniknout na základě genetické predispozice, pak hovoříme o hypermobilitě vrozené nebo může vzniknout vlivem nevhodné sportovní zátěže, a to zejména v dětství (gymnastika, balet, krasobruslení). Také v případě hraní na strunné nástroje dochází k hypermobilitě v kloubech prstů. U těhotných žen je způsobena hormonálními změnami a přípravou organismu na porod.
Velký vliv na funkčnost vaziva mají kolagenní vlákna, jejichž náhrada v případě, že dojde k poškození je velmi pomalá. Čím je hustota vlákna hustší, tím se vlákno stává tužším a zranitelnějším v tahu. Hypermobilita tedy vzniká na základě na podkladě nízké hustoty kolagenních vláken.
Typy hypermobility
- lokální patologická hypermobilita – postihuje některé klouby, zejména vzniká mezi obratli
- generalizovaná patologická hypermobilita -vyskytuje se nejčastěji u vrozených neurologických postižení
- konstituční hypermobilita je nejčastější porucha na úrovni stavby tkání – laxita vazů, velká kloubní instabilita, může se objevit křehkost kůže, strie, varixy, tvorba podlitin bez vážnějších příčin, změny nervosvalových reflexů, syndrom karpálního tunelu atd.
- hypermobilita podmíněná zaměstnáním, sportem
Léčba hypermobility
Léčba hypermobility potřebuje svůj čas. Jedná se o celoživotní péči o tělo. Zatím neexistuje žádná léčba, která by hypermobilitu zcela vyléčila. Každý hypermobilní jedinec vyžaduje individuální přístup s využitím obecných pravidel. Je bezpodmínečně nutné udržovat tělo v určité kondici a nepodlehnout lenosti, protože svalový systém přebírá jistou dávku zodpovědnosti za nesprávně fungující vazy, protože jejich kvalitu není možné zcela zlepšit. Cílem terapie je za pomocí svalového aparátu stabilizovat hypermobilní oblast, a to posílením konkrétních svalových skupin, které leží v okolí nestabilní oblasti, což tak obnoví jejich bezbolestnou funkci. Je také nutné věnovat se vnímání vlastního těla a posturální stabilitě, zvýšení svalového napětí a síly, koordinace, vytrvalosti a nárůstu celkové fyzické kondice.
Čemu se raději vyhnout?
Jedincům postiženým hypermobilitou se doporučuje vyhnout švihovým aktivitám s výskytem nárazů a často se opakující jednostranné zátěži. Nutná je rovněž informovanost, která se týká úpravy životního stylu, životosprávy a nácviku správných pohybových stereotypů a ergonomie pohybů jak v práci, tak i ve volném čase.
Hypermobilita nemusí vždy vyústit ve velkou bolest. Jedná se o vlastnost organismu, kterou si řada lidí nemusí být ani příliš vědoma a ani je to nezatěžuje. Každý jedinec je individualita a trpí individuálními problémy, a proto i přístup k léčbě hypermobility musíme přizpůsobit danému jedinci.
