Celulitida netrápí jen plnoštíhlé ženy

Tento zpočátku estetický, při zanedbání i zdravotní problém, vzniká degenerativními změnami podkožního tuku a na svědomí ho má řada příčin. Celulitidu si ženy uvědomovaly už ve 20. letech 20. století. Tehdy se nazývala lipohypertrofie. V okamžiku, kdy se ženy začaly na plovárnách více odhalovat, začaly i více vnímat svou „pomerančovou“ kůži. Ta v současnosti trápí až 90 % žen.

Za celulitidu mohou hormony a uspořádání tukových buněk. Jistý vliv mají i genetické předpoklady, pomalost lymfatického oběhu a samozřejmě nezdravý životní styl. Nejčastěji bývá celulitida dávána za vinu hormonálním změnám, především výkyvům hladin estrogenu. Kritickými obdobími jsou puberta, těhotenství a menopauza. Negativní roli sehrává i hormonální antikoncepce.
Celulitida se dnes nevyhýbá ani mužům. Může za to nezdravý životní styl, přejídání a nedostatek pohybové aktivity. Hovoří se rovněž o hormonech, které do sebe muži dostávají nechtěně s výživou. Většina mužů je ale od celulitidy uchráněna po celý život, a to z několika důvodů. Samozřejmě jejich tělu chybí estrogen a mají také jinak anatomicky uspořádané tukové buňky kvůli odlišné struktuře mužské pokožky. Mužské kolagenové vazivo je ve tvaru X, tedy jakési propletené sítě, zatímco u žen má kolagen podobu paralelních řad kolmých k povrchu kůže. Tukové buňky se tak mezi nimi snáze usazují a shlukují, postupně zbytní a vytlačují se proti povrchu pokožky. V těchto místech se snižuje průtok lymfy a krve. Následkem toho se na ní vytvářejí nevzhledné dolíčky. Zbytní-li shluky tukových buněk u mužů, roztáhne se kůže do stran a zůstane hladká. Navíc ženská pokožka je na postižených partiích tenčí, a tuk je proto na povrchu viditelnější.

Pečovat o tělo se vyplácí

Čím dřív se s nápravou celulitidy začne, tím lepších výsledků dosáhneme. Jak jsme na tom, poznáme podle „štípacího“ testu. Když se hrbolky objeví pouze po uchopení kůže mezi dvěma prsty a po jejím uvolnění hned zmizí, je to ještě dobré – jde o první stupeň. Horší je už situace, kdy už jsou dolíčky viditelné vestoje nebo vsedě, ale po ulehnutí se vyhladí. Třetí stupeň nastává, když jsou nerovnosti patrné i vleže. Bohužel čtvrtý stupeň znamená, že degenerace tukových buněk a vaziva je již nevratná, kůže je zbytnělá – v tomto případě se již jedná o závažný zdravotní problém, protože lymfatické cévy, které slouží k odvodu tekutin z těla, již nejsou schopné odvádět ji do mízních uzlin, takže se hromadí v těle a to se projevuje otoky. V takovém případě cesta zpět už téměř nevede. Proto bychom situaci neměli nechat zajít tak daleko a dodržovat tři hlavní zásady prevence celulitidy: racionální výživa (pitný režim, dostatek vlákniny, zdravá výživa), vhodné pohybové aktivity a lymfodrenáže, při nichž se aktivuje lymfatický systém.

Jako dobrá prevence působí sprchování ohrožených partií střídavě teplou a studenou vodou, jejich masírování a natírání speciálními zpevňujícími prostředky. Důležitý je výběr obuvi, protože příliš vysoké podpatky zkracují lýtkový sval, který pak nemůže fungovat jako pumpa rozvádějící tělní tekutiny. Ze stejného důvodu jsou nevhodné příliš těsné kalhoty a kalhotky. Velmi užitečné je saunování.

Rozbíjení tukových buněk

Boj proti celulitidě lze zintenzivnit pomocí přístrojové techniky, která různými způsoby útočí na tukové buňky. Mezi velmi účinné metody se řadí mechanická masáž přístrojem LPG, kdy speciální hlavice působí vakuem na tukové buňky a mechanicky je rozrušuje. Po ošetření následně opustí tělo metabolickou cestou.

I při celulitidě lze využít rázovou vlnu, která je ve zdravotnictví známá spíše jako léčebná metoda. Je založena na mechanickém uvolnění pojivové tkáně, díky němuž se přechodně zvětší propustnost buněčných membrán, jenž aktivují enzymy štěpící tuky, zvýší se průtok krve a zlepší buněčný metabolismus. Zákrok má velký význam i jako prevence v počáteční fázi celulitidy. Jinou možností, jak narušit tukové buňky, je využití ultrazvuku, laseru či radiofrekvence. Kryolipolýza, při níž se tukové buňky mrazí, je přednostně určena k formování postavy. V partiích nesnadno přístupných pro koncovky přístrojů se uplatní injekční lipolýza, při níž se do míst postiženého celulitidou aplikuje fosfatidylcholin (lecitin), jenž má schopnost tuk rozštěpit na malé části. Injekční lipolýza má ovšem dobré výsledky jen při nižším stupni celulitidy, při rozsáhlém postižení nepomůže.

Lipolýza a liposukce pro formování postavy

Lipolýzu, tedy rozpuštění tuku, a liposukci tedy odsátí tuku, vyhledává čím dál tím více lidí. Zákroky jsou díky stále vyspělejší technologii účinnější, přitom méně bolestivé, neprobíhají (až na výjimky) v narkóze a nevyžadují dlouhou rekonvalescenci

Lipolýze se lidově říká neinvazivní liposukce. Její princip spočívá v rozpuštění tukové tkáně a jejím vyplavení z těla metabolickou cestou. Nevyžaduje žádnou rekonvalescenci a po zákroku není nutné nosit kompresní elastické prádlo.

Tukové buňky lze rozrušit různými způsoby:

•          chladem (kryolipolýza), kdy zmrazený tuk odumře a tělo ho vypudí jako zplodinu metabolismu;
•          teplem – ošetřovaná partie se zabalí do zeštíhlovacích pásů a působí se na ni infračerveným zářením;
•          další možností je ultrazvuk: ultrazvukové vlny vytvoří tlak, který způsobí, že tukové buňky prasknou a vyplaví se z nich tuků;
•          jinou metodou je radiofrekvenční lipolýza založená na řízeném zahřívání tukové tkáně, po němž se její obsah vyplaví do mezibuněčných prostor, kde se smíchá s lymfatickou tekutinou a následně je vyloučen z organismu;
•          variantou je mechanická stimulace přístrojem LPG, kdy se přejížděním masírovací hlavice tuk uvolňuje a opouští tělo. 

Odsátí tukových buněk

Tumescentní liposukce je metoda odstraňování podkožního tuku nahromaděného v určitých lokalitách, kterého se nejde zbavit dietou nebo cvičením. Tumescentní znamená, že zákrok začíná aplikací infiltračního roztoku pod kůži v ošetřované oblasti. Tumescenstní roztok obsahuje fyziologický roztok, adrenalin (vyvolává stažení cév) a anestetikum (způsobí znecitlivění v průběhu operace a zmenšuje bolest po ní). Díky tomu nastane tumescence, tedy otok umožňující kanyle vniknout bez potíží pod kůži. Následně se tuková tkáň rozruší kanylou a za použití podtlaku se z malých řezů odsaje spolu s tumescentním roztokem. Odsát se dá 2-5 litrů tuku. Zákrok probíhá v místním znecitlivění, pouze požaduje-li pacient odsátí několika lokalit najednou, je vhodné operaci absolvovat v celkové anestezii. Po odsátí tuku se doporučuje 3 dny klidový režim, po dobu 2-6 týdnů (podle ošetřené partie) je nutné nosit kompresivní prádlo a návleky. První efekt je patrný hned po operaci, definitivní výsledek se dostaví zpravidla za jeden měsíc. Největší výhodou liposukce je, že odsáté tukové buňky se už znovu nevytvoří.

Donedávna měla liposukce své limity: snížit se takto dala tuková vrstva hlavně na břiše nebo na bocích. To se změnilo s příchodem nové generace přístrojů, které si poradí s hůře dostupnými partiemi. Velice účinná je liposukce za pomocí přístroje SlimLipo – laserový paprsek donutí tukové buňky k rozpadu a jejich obsah se pak kanylou odsaje. Díky různě velkým koncovkám je možné ho šetrně použít prakticky na celém těle (nejlépe se uplatní na podbradku, vnitřní straně stehen, na zadní straně paží). Dobrý výsledek přináší také ultrazvuková liposukce Vaser Lipo. Přínosem těchto metod je i skutečnost, že zejména laser, ale také ultrazvuk a radiofrekvence rovněž zpevní kůži ošetřované lokality.

Kde nám liposukce pomůže

•          Břicho – liposukce odstraní tuk z břicha trvale a dokáže dodat tělu žádaný tvar. Výsledek operace závisí na množství tuku a jeho uložení na břiše.
•          Hýždě – do odsávané lokality se vpravují mikrokanyly ze stran směrem ke kostrči, tuková tkáň se odsaje těsně pod dolní gluteální rýhou (mezi zadečkem a zadním stehnem). Tento výkon vyžaduje zkušeného odborníka, který musí odhadnout správnou míru zákroku, aby se neprohloubila dolní gluteální rýha, protože by velký gluteální sval ztratil oporu a hýždě by se vyvěsily přes horní zadní stehno.
•          Vnitřní strana stehen – odsátí tuku na vnitřní straně stehen je řešením nejen estetickým, ale zbavuje i nepříjemných pocitů vznikajících třením tukových polštářů v této oblasti.
•          Kolena – odsátí tuku v oblasti kolem kolen se dělá většinou jako součást liposukce vnitřních a vnějších stehen.
•          Boky – liposukce boků probíhá v základní poloze na zádech. Výhodou výkonu v lokální anestezii je možnost pacienta polohovat, nebo si ho dokonce postavit, aby mohl plastický chirurg odsávání tuku kontrolovat a vyhnout se případným nerovnostem.
•          Lýtka – odsátí tuku na lýtkách je možné, ale patří spíš mezi vzácné zákroky, neboť tvar lýtek je daný hlavně velikostí svalů a nikoli tukem. V této lokalitě navíc hrozí riziko poškození nervově cévních struktur.

„Přestěhuje svůj tuk“

Na svém těle máme partie, kde je tuku více, než se nám líbí, a v jiných místech se jej naopak nedostává. Je možné, aby si tukové buňky vyměnily svá místa?
Autotransplantace tuku není v plastické chirurgii žádnou novinkou. S touto metodou se dokonce experimentovalo už v 19. století, ovšem s nevalnými výsledky. Změnu přinesl až konec 20. století s moderními technologiemi.

Zájem o přenos tuku z jednoho místa na druhé stále vzrůstá – proč se honit v tělocvičně, když si tukové buňky můžeme nechat „jednoduše“ odsát?
Tento zákrok nejen plní dvě funkce (zbaví nás tukové vrstvy v místě, kde si ji nepřejeme, a dodá ji tam, kde bude lépe sloužit), ale velkou výhodou je i fakt, že tuk jako plnicí materiál je tělu vlastní, a proto jej náš organismus dobře snáší. Nehrozí riziko infekce, alergické reakce či odmítnutí implantátu.

Než se tuková tkáň aplikuje, je třeba ji vyčistit odstředěním či sedimentací. Její kvalita – a tím pádem i životnost- je závislá na způsobu získání. Původní klasická liposukce je účinná při tvarování postavy, získaný tuk ale bývá dost rozrušený. Kvalitnější tukový materiál získává plastický chirurg při jemnějším odsátí – jde o méně invazivní liposukci, při níž se tuk z těla získává „vymýváním“ pulzujícím vodním paprskem, takže buňky nejsou poškozené a po jejich aplikaci je větší naděje, že se dlouhodobě udrží.

Vlastním tukem je možné zvětšit nebo modelovat oblasti, které při procesu stárnutí ztratily svůj objem, například vyplnit nosoretní rýhy, propadlé tváře, zvětšit rty, omladit hřbety rukou, vyplnit boky, hýždě, propadlé jizvy nebo prohlubně pod očima (autotransplantace  může dokonce nahradit plastickou operaci dolních víček) či zvětšit prsa. Takto lze rovněž dotvarovat lokality případně deformované po předchozí klasické liposukci.