Emoční inteligence

Pojem emoční inteligence představuje schopnost jedince zvládat své emoce, adekvátně na ně reagovat a umění vcítit se do chování ostatních.

Vnímání vlastních pocitů je jednou z důležitých složek emoční inteligence, protože celá řada lidí si své pocity vůbec neuvědomuje. Další důležitou oblastí je vnímání pocitů jiného člověka, která bývá označována jako empatie. Tato schopnost je důležitá zejména v sociálních systémech a může být také jedním z důvodů toho, proč podpora emoční inteligence v pracovním prostředí zásadním způsobem zlepšuje výsledky společné práce. Jedinci disponující určitou mírou empatie, jsou schopni podstatně lépe pracovat v týmu. Emoční inteligence představuje takový způsob jednání, které nás učí zacházet i s nepříjemnými pocity a "trénuje určité reakce člověka v daných situacích.

Rozhodně se nejedná o kontrolu veškerých našich pocitů, ale o rozvoj osobní svobody.

Učíme se zacházet také s pozitivními i negativními emocemi, tedy i se strachem.

Strach

V současné době hraje strach docela zásadní roli. Strach může mít různou podobu. Může se jednat o obavy o ztrátu zaměstnání, rodinu, zdraví apod. Strach má obecně své individuální příčiny.

Jestliže se člověk nachází v úzkých, snižuje se jeho schopnost vnímání, a tím se také zužují možnosti, jak zareagovat. Lidé jsou vystavováni stále větší časové tísni, a to způsobuje, že v našem těle dochází ke vzniku stresových situací. Náš každodenní život se neustále zrychluje zejména díky novým a moderním technologiím.

Zpracování emočních traumat

Každý člověk prožil nějaká emoční traumata různé intenzity. Zejména emoční traumata, která nás potkala v dětství a jsou od té doby součásti našeho života se mohou negativně promítnout také do naší přítomnosti.

Mohou způsobit určitou brzdu, která v různých případech vzniká z negativních úsudků, které se následně vyplní. Každý člověk si svou vlastní skutečnost řídí právě myšlenkami, kterým se neustále oddává.

Jakmile to pochopíme, sami se začneme daleko více soustřeďovat na své myšlenky. Je potřeba se naučit zpracovávat emoční traumata, která jsme vytrpěli v minulosti, i ta, která prožíváme nyní. Jakmile se naučíme zacházet se svými obavami a úzkostmi, budeme prožívat daleko hezčí a emočně bohatší život.

Spouštěče našich pocitů

Mnozí lidé jsou přesvědčeni, že za své pocity nenesou žádnou zodpovědnost, což souvisí se skutečností, že v sobě potlačili proces vzniku pocitů. Tento proces se následně zautomatizoval a řadu aktivit našeho každodenního života přebírá podvědomí, aniž by  musel jakkoli zasahovat rozum. Například dýchání nebo pochody jako trávení, růst vlasů a nehtů nebo jiné věci, o něž se nestaráme. Tyto procesy fungují od samého počátku  zcela automaticky, nikdy tedy nenastal okamžik, kdy bychom se  svým vědomím aktivně podíleli na tom, aby nám například rostly vědomě vlasy nebo nehty.

Princip učení

Učení je celoživotní proces, ve kterém získáváme určité znalosti, dovednosti nebo návyky. Pomocí učení dochází k rozvoji a změně vrozených schopností a vzorců chování. Učení může být záměrné nebo nezáměrné a má několik fází:

• osvojení (může být bezděčné, zapamatujeme si takové skutečnosti, které pro nás mají zásadní význam nebo záměrné)
• uchování v paměti
• vybavení (vzpomínáme na to, co jsme si zapamatovali)

Přebírání zodpovědnosti

Mnozí lide se velice snaží mít pod kontrolou každou zkušenost, každou situaci a reakci. Tito lidé pak zcela žasnou a nechápou, když se jich někdo blízký zeptá, co doopravdy cítí.

S ohledem na to, že jsou jakoby odříznuti od vlastních pocitů, již delší dobu nic nevnímají. Již postupně přibývá těch lidí, kteří si uvědomují, že ani nové auto, nejmodernější mobil nejsou tím, co opravdu hledají a potřebují.

Konzumní věci jsou určitě příjemným lákadlem a na určitý čas nám dodají potěšení, ale pokud se člověk nechá vláčet pouze materiálními potřebami a nemá žádné jiné cíle, většinou končí upachtěný a unavený ve stavu naprostého zmaru. Jedině my sami jsme odpovědni za to, zda dáme svému životu smysl a využijeme své vlastnosti a schopnosti. Jestliže zůstaneme izolováni od svých emocí a nebudeme vnímat, jak se v určité situaci cítíme, zdaleka nebudeme schopni využít veškeré své schopnosti a možnosti.

Totéž platí také o lidech, kteří v mnoha životních situacích reagují ustrašeně a bojácně a nedokážou využít celý svůj potenciál.