Copak mne neslyšíš?
Někteří lidé, kteří mají problémy se sluchem, návštěvu u lékaře odkládají. K lékaři by měli jít právě v okamžiku, kdy zjistí, že mají problém s rozuměním řeči třeba v hlučnějším prostředí větší společnosti. Při včasném vyšetření je možné poradit pacientům, zda lze sluch léčit ,či je již nezbytné použít sluchadla.
Trpíte-li nedoslýchavostí dočasnou, dá se ještě leccos zachránit. V případě trvalé nedoslýchavosti se už bez sluchadla neobejdete. Dočasnou nedoslýchavost může způsobit prosté nahromadění ušního mazu ve zvukovodu, zaléhání uší při silnější rýmě, náhlý středoušní zánět nebo třeba proděravění ušního bubínku poraněním. Trvalou nedoslýchavost nejčastěji působí ubývání sluchu s přibývajícím věkem, u někoho dříve – u jiného později. Proč se u někoho sluch horší dříve a u někoho později, zatím není zcela jasné. Jistě zde má vliv určitá rodová závislost. Mnoho pacientů při vyšetření dodává, že špatně slyšel i některý z rodičů.
Trvalé poškození sluchu způsobuje i dlouhodobý pobyt v hluku (zaměstnání – pracovníci v hlučných provozech, řidiči nákladních a stavebních strojů), někdy i krátkodobé zvukové trauma – třeba silný třesk blízko ucha. U většiny pacientů dojde ke zhoršení rozumění řeči v hlučnějším prostředí – například v restauraci. Lidé přitom však nemají pocit, že slyší slaběji. Je to proto, že v počátečním stadiu nedoslýchavosti postupně lidé přestávají slyšet vyšší tóny, kdežto hlubší slyší stále dobře. Slyší tak prakticky všechny zvuky, hlasy, ale špatně rozumějí řeči. Důvodem je to, že hlásky řeči se od sebe zvukově liší právě rozdílným zastoupením vysokých tónů, které pacient neslyší. Hlásky pak od sebe nemůže rozeznat, i když zvuk hlasu slyší.
Sluch mohou poškodit i některá infekční onemocnění a některé chemické látky včetně léků. Vada sluchu se rovněž objevuje jako vrozená u některých geneticky podmíněných nebo dědičných onemocnění. Existují rovněž onemocnění postihující přímo ušní orgán – Menierova choroba nebo otoskleróza.
Nedoslýchavost u dětí
V raném dětském věku bývá nejčastějším typem dočasné nedoslýchavosti zaléhání uší při opakovaných rýmách a katarech nosohltanu spojených se zvětšením nosní mandle. Dochází přitom k poruše ventilace středoušní dutiny; při zanedbání léčby mohou být následky na sluchu i trvalé. Další příčinou zhoršení sluchu jsou komplikace závažných infekčních onemocnění, nejčastěji hnisavého zánětu mozkových blan, a potom vrozené vady sluchu. U dětí jednoznačně platí, že čím dříve dostanou sluchadla, tím lépe. Nedodrží-li se tato zásada, zvyšuje se u dítěte s vadou sluchu výrazně riziko opožděného vývoje řeči a sluchu a s tím všechny související důsledky celkového duševního vývoje. Péče o dítě se sluchovou vadou je komplexní – podílejí se na ní foniatři, kliničtí logopedové, pedagogičtí pracovníci ve speciálních předškolních či školních zařízeních, dětští psychologové.
Výběr sluchadla
Sluchadlo však rozhodně zcela nenahradí normálně slyšící ucho. Efekt sluchadla závisí na tom, jak je vada sluchu těžká, jak nejlépe se sluchadlo podaří individuálně nastavit, aby byl jeho zvuk co nejpříjemnější v tichu i v hluku a řeč co nejsrozumitelnější.
Sluchadel je na trhu celá řada. Liší se jednak podle tvaru provedení, tedy zda jsou miniaturní (umístěná přímo ve zvukovodu) nebo může jít o větší závěsné modely pověšené na ušním boltci. Dalším hlediskem jejich rozdělení je „chytrost“ – jakási elektronická výbava; především to, jak se sluchadlo bude chovat v hlučném prostředí, aby pacient i tam mohl rozumět řeči. Sluchadlo má jeden nebo dva mikrofony, které zachycují okolní zvuky a převádějí je na elektrický signál, a ten se pak v zesilovači sluchadla zesiluje na potřebnou úroveň podle stupně nedoslýchavosti pacienta. Přes malý reproduktor je pak výsledný zvuk pouštěn do zvukovodu k ušnímu bubínku pacienta. Každý pacient, který dostává svá první sluchadla, by měl počítat s určitou dobou adaptace. Musí si zvyknout na to, že se sluchadly silněji slyší nejen řeč, ale i jiné méně příjemné zvuky.
