Co prozradí vaše písmo?

Pomocí psaní se jedinec projevuje ve vztahu s vnějším okolím a podobně jako chůze nebo gesta máme svůj specifický písemný projev. Věda zkoumající písemné projevy člověka se nazývá grafologie. Toto slovo je složeno se dvou pojmů (grapho – píši a logos – slovo) a zavedl ho francouzský abbé Jean Hippolit Michon. Podstatou grafologie je zkoumání vztahu mezi písemným projevem jedince a jeho vlastnostmi. Jeho rozsah má však mnohem širší souvislosti. Za pomocí grafologie lze zkoumat také pravost textů nebo podpisů.

Řízení mozku

Člověk na rozdíl od jiných živočichů má vyvinutou mozkovou kůru a ta obsahuje mozkové buňky, které se nazývají neurony. Při narození jich má každý jedinec zhruba sto miliard. Jakýmkoli procesem učení vznikají mezi nurony spoje, což znamená, že např. u malého dítěte pouze samotným pozorováním okolního světa vznikají mezi mozkovými buňkami pro něho charakteristické propojení. Při hře, učení a jakékoli další činnosti vznikají neustále stále nové spoje. Chování a jednání jedince je odrazem vnějších příkazů, které vysílá mozek. To se rovněž týká také písemného projevu. Jestliže chceme cokoli napsat, mozek vydá příkaz  a pomocí nervových signálů  se do činnosti zapojí určité svaly, zejména svaly ruky a daný jedinec začne vytvářet rukopis. S ohledem na skutečnost, že propojení mezi neurony, a tím i charakter každého člověka je odlišný, různí jedinci vytvoří rukopisy, které se vzájemně odlišují a jsou v nich patrné charakteristické znaky a také charakteristické vlastnosti jejich pisatele.

Zkoumání grafologie

V přeneseném smyslu slova lze písemný projev označit jako mozkopis  a za pomocí analýzy písma můžeme stanovit pisatelovy základní vlastnosti a nahlédnout do jeho nitra. Existují dokonce celé soubory grafologických znaků, které nám přesně ukazují, zda je pisatel cholerik, sangvinik, zda se jedná o puntičkáře nebo je činorodý, extroverta nebo introverta.

Jaké jsou znaky nepoctivosti?

Velmi zajímavou skupinou znaků jsou takzvané znaky nepoctivosti. Jedná se o znaky, které pokud se v rukopisu vyskytují, poukazují na jedince, jehož chování a jednání má asociální sklony. Obecně můžeme říct, že čím větší je míra jejich výskytu, tím více negativních vlastností pisatel má. Tyto znaky se opravdu vyskytují zejména u skupin osob, které mají potíže se zákonem.

Kde je historie grafologie?

Potřeba zkoumat ruční písmo nastala již společně s jeho vznikem. Aristoteles se snažil o jeho zkoumání také. Mezi nestarší doložené zmínky o analýze rukopisu patří také ta ze starého Říma, kdy životopisec Suetonius se na přelomu prvního a druhého tisíciletí zabýval zkoumáním písma římských císařů a také rodinných příslušníků.

Grafologie u nás

První zmínky o grafologii u nás pocházejí z konce devatenáctého století, kdy J. A. Karas vedl v různých časopisech grafologické rubriky a zmiňoval se také o vývoji zkoumání písma v zahraničí. Významné dílo o grafologii se nazývá Tajemství písma, jehož autorkou je Dolfina Poppéová. Mezi další významné grafology patřil také Robert Saudek, který po první světové válce pracoval na našem velvyslanectví ve Velké Británii. Dodnes se používá jeho publikace Vědecká grafologie a Experimentální grafologie. Známým grafologem byl Ota Borský, který se grafologií zabýval od svých dvaceti let. V roce 1934 byl jmenován soudním znalcem a o rok později začal vést první české grafologické kurzy. Patřil k nejdéle působícím soudním znalcům u nás.

Situace po roce 1989

Po roce 1989, kdy došlo k uvolnění politické situace, se postavení grafologie začalo pozvolna měnit a vznikly dva základní proudy, kterými se začala ubírat. Jeden proud je zcela šarlatánský a neodborný a druhý proud má seriózní základ a využití, což je praktikováno zejména v oblasti stanovení profilu pisatele a také určení pravosti textu a podpisu. Vzhledem ke svému dlouhodobému vývoji a negativnímu přístupu k této metodě, která má své počátky již za socialismu se ještě nepodařilo grafologii zařadit na místo, které ji právem náleží. Lidé navštěvují grafology nejčastěji z důvodu sebepoznání, pochopení chování ostatních lidí nebo, aby si lépe rozvinuli svou emocionální nebo sociální inteligenci.