Co víme o pozornosti?

Pozornost tvoří základní prvek pro to, abychom mohli přijímat informace. Jejím prostřednictvím lidé poznávají své okolí a mohou se také rozvíjet. Poznávání je zprostředkováno podněty, které na nás působí. Mnohokrát něco slyšíme nebo vidíme, avšak my nevnímáme pouze pomocí sluchu a zraku. Svoji podstatnou úlohu hrají také pohyby našeho těla, vnitřní stimulace organismu, doteky, chutě, vůně, pocity, kdy se cítíme příjemně a naopak.

Soustředěnost u dětí

Odborníci poukazují na skutečnost, že jestliže se dítě dokáže „vhodně“ soustředit, jde vše ve škole daleko snadněji a lépe než když tomu tak není. Co si však máme pod pojmem „vhodné“ soustředění představit? Odborných definic existuje celá řada, ale v mnohých lze najít určitou shodu. Hlavní podstatou pozornosti je vybrat si ze všech podnětů, které na nás působí, vybrat právě ty, které potřebujeme. To může samozřejmě platit i naopak, dát do pozadí ty podněty, které jsou nám v dané chvíli nepotřebné. Děti dospělí jsou doslova bombardováni větším množstvím informací, než jaké jsou schopni přijmout a zpracovat.

Rozvoj prožívání podnětů

U dětí dochází k rozvoji emočního prožívání podnětů, které poskytuje hra. Ve čtvrtém roce věku dítěte dochází k významnému rozvoji fantazie a dítě se „potýká“ s kategorií „fantazijní“ a reálně žité“. Dochází k rozvoji obrazotvornosti, dítě emočně zpracovává pohádky a přijímá tzv. rodinnou identitu. Podle odborníků častý a nadměrný kontakt s mediálními nosiči a televizí ve věku dětí od tří do šesti let stírá rozdíly mezi reálným a smyšleným. Dítě žije ve virtuální realitě, emoce jsou vstřebávány smyšlenými příběhy a děti přestávají stát o reálné lidské emoce. Mnohem závažnější následky při prožívání stresu (opakovaně při akčních filmech) dochází k vyplavování exitační aminokyseliny, které přímo ničí neurony, což může ovlivnit inteligenční kvocient u dětí. Na jednu stranu se může zdát přínosné, že děti umí ovládat techniku již od útlého věku, avšak v praxi můžeme vidět, že s dítětem se málo komunikuje a rodič je v podstatě rád, že dítě nezlobí a hraje s i s mobilem. Jaká jsou skutečná rizika, to přinese až následný vývoj a zkoumání této problematiky.

Problematika pozornosti

Problematika pozornosti je velice široká a pozornost můžeme chápat jako funkci mozku, která zajistí, že CNS může pracovat účelně a ekonomicky. Činnost mozkové kůry probíhá na základě nervových procesů vzruchu a útlumu. Vzruch vyvolává činnost mozkové kůry, útlum její aktivitu potlačí. Jak vzruchy, tak útlumy pracují ve vzájemné shodě, což člověku umožňuje zaměřit svou pozornost na určité objekty, které jsou pro něj důležité. Pozornost může být bezděčná nebo záměrná.

Bezděčná a záměrná pozornost

Vzniká bez vědomého úmyslu člověka. Za vrozený základ bezděčné pozornosti se považují reflexy. Mechanismus vytváření reflexů následně vydává podklad pro přechod od bezděčné pozornosti v záměrnou. Záměrná pozornost již vyžaduje jistou dávku úsilí a duševní práci. K tomu je zapotřebí jistá ostražitost. Musíme si hlídat, že až se stane to, na co čekáme, budeme připraveni zareagovat. Při úmyslné pozornosti si člověk sám vybírá, kam svou pozornost zaměří. Velmi klíčovou roli pozornost hraje při učení. Díky ní překonáváme působení podnětů, které nás rozptylují nebo nejsou právě důležité.  Jestliže dítě nebo dospělého začne původně nucená činnost bavit, stává se, že pokračuje v činnosti, když nemusí. Taková situace je velice přínosná, protože předkládaná činnost se učí mnohem snadněji.

Faktory ovlivňující pozornost

Pozornost je ovlivněna mnoha faktory a není to žádná „stálice“, ale jedná se o duševní stav, který je závislý na vnějších a vnitřních podmínkách. U dětí hraje podstatnou roli rodinné a výchovné vedení, osobnost konkrétního dítěte, výživa a harmonie v rodině.

Osobnostní vlivy

Mezi tyto vlivy patří, jak se cítíme po tělesné i duševní stránce. Pochopitelně zhoršenou koncentraci máme, když se cítíme špatně a něco nás bolí, jsme unaveni, hladoví apod. Při práci s dětmi bychom neměli také zapomínat na jejich zájmy a vůli. 

Sociální a pracovní vlivy

Okolní prostředí hraje velkou roli a praxe poukazuje na skutečnost, že pozitivní sociální prostředí také pozitivně ovlivňuje koncentraci dětí i dospělých. Vnější podmínky nemůžeme často nijak ovlivnit a jsou závislé na situačních vlivech. Soustředit se na jednu aktivitu, vydržet u ní nějakou dobu, vyžaduje vynaložit daleko více potřebné energie. Tím, že dítě motivujeme k činnosti, vytváříme a posilujeme jeho zájem. Pokud se nám to podaří, dochází ke změně úmyslně navozené pozornosti na pozornost bezděčnou.

Složky pozornosti

Jestliže se na něco opravdu soustředíme a ostatní vytěsňujeme, hovoříme o selektivitě. Mezi další složku pozornosti patří stálost a rozptýlenost. Stálost vypovídá o tom, po jak dlouhou dobu se dokážeme soustředit. Rozptýlit naši pozornost mohou vnější i vnitřní vlivy. Rozdělování pozornosti nám umožňuje dělat dvě nebo více věcí najednou. Další složkou pozornosti je intenzita, která vypovídá o tom, jak moc nás předpokládaná činnost zaujme. Propojování pozornosti umožňuje rychle ukončit zaměření pozornosti na jednu činnost, ale také začít se hned věnovat činnosti jiné. Při tzv. fluktuaci (úplné neschopnosti se soustředit) a oscilaci (kolísání) dochází k oslabení pozornosti.

Koncentrace

Koncentrace nám umožňuje intenzivní soustředění pozornosti na to, co právě provádíme. U malých dětí lze udržet koncentraci pouze v malých intervalech a tento interval se postupně prodlužuje v průběhu docházky do mateřské školy i přechodu na základní školu.

Soustředění u předškolních dětí

U malých dětí je zcela přirozené, že jsou neklidné, protože mají potřebu pohybu a je pro ně těžké udržet pozornost. S věkem se pozornost neustále vyvíjí a na začátku školní docházky jsou v převaze spíše procesy vzruchu nad procesy  útlumu, což také bývá příčinou přerušování pozornosti. U dětí ještě nejsou rozvinuty veškeré složky pozornosti, například nedovedou zatím rozdělit pozornost a zaměřovat ji selektivně. V předškolním věku může být pozornost ještě krátkodobá a povrchní. V převaze je zejména neúmyslná forma pozornosti. K úmyslné pozornosti dochází až po třetím roce života dítěte a její vyvíjení je postupný proces.

Hry dětí

Nejvíce úmyslné pozornosti můžeme sledovat při dětských hrách. Pozornost je do značné míry ovlivněna věkem dítěte. Dítě musíme zaměstnávat takovým způsobem, aby to odpovídalo jeho věkové úrovni a individuálním schopnostem a současně i momentální chuti k činnosti. Dítě ve věku 2. let se dokáže soustředit pouze několik minut, ale předškolák by se měl již soustředit na zadaný úkol minimálně 15-20 minut. Jestliže vidíme, že dítě má chuť se učit, poznávat a my ho nemusíme všelijak nutit, můžeme mluvit o určité zralosti, na které poznávání stojí. Pro dobrý výkon ve škole je důležité posilovat také záměrnou pozornost prostřednictvím strukturované činnosti. Rok u malého dítěte představuje ve vývojové oblasti velice mnoho. Koncentrace pozornosti je základním předpokladem učení s porozuměním. Rozvoj pozornosti úzce souvisí se zráním CNS.

Upoutání a udržení pozornosti u dětí

Upoutání a udržení pozornosti malých dětí není snadná záležitost. Děti totiž rozptýlí každá maličkost. Pro výkon je důležitá určitá míra vůle. Mnohé můžeme tedy zlepšit vhodnou motivací. Pro lepší udržení pozornosti se doporučuje s dítětem pracovat v kratších časových intervalech. Důležité je také jednotlivé činnosti obměňovat a nesmíme zapomínat také na tolik potřebný odpočinek. Jestliže se dítěti nedaří udržet pozornost, snížíme náročnost úkolů. Snažíme se eliminovat co nejvíce rušivé vlivy z okolního prostředí. Mnoho podnětů, které působí na dítě, znemožní soustředění se na jeden objekt.

Koncentrace a školní výkon

Velmi častým problémem u školáků je únava pozornosti a její kolísání. Dítě se chvíli soustředí kvalitně, jindy vůbec ne. Další potíží může být, že si dítě nedokáže vybrat ze všech podnětů ty správné. Pak je zahlceno vším, co z vnějšího okolí přichází. Za takových okolností je vše stejně důležité a dítě je přesyceno. Tato situace zpětně vede k „vypnutí“ soustředění, čímž se mozek brání a nastupuje potřebný odpočinek. Dále se může vyskytnout překotnost impulzivita, kdy dítě jedná značně ukvapeně a nedomýšlí své následky.