Doping

Již v celé historii byla snaha dosahovat stále lepších a lepších výkonů. To celé postupně vedlo ke zvyšujícímu se tlaku v tréninku i na soutěžích. Ne však každý sportovec byl schopen tyto požadavky plnit pomocí běžných tréninkových postupů. Z historického hlediska můžeme užívání dopingu rozdělit do konce 18. století, kdy se více používaly přírodní preparáty (výtažky z různých druhů rostlin a hub) a dále období od konce 18. století současnosti, kdy jsou více užívány syntetické preparáty. Velmi známé je například žvýkání kokových listů běžci, kteří dopravovali zprávy v Incké říši. Cílem bylo uběhnout co největší vzdálenost v co nejkratším čase a oddálit pocit únavy. Příklady využívání podpůrných látek ve sportu pochází již ze starého Řecka, kdy při hrách v Thébách závodníci museli na rozhodčího dýchnout, zda nepili alkohol, který byl při závodech zakázán.

Antické Řecko

V Antickém Řecku se staly sportovní soutěže součástí mnoha náboženských obřadů. Účast na sportovních soutěžích vyžadovala dlouhou a systematickou přípravu, kterou zabezpečovali profesionální trenéři. Již v té době se zkoumala souvislost mezi stravou a psychikou. Běžci dlouhých tratí údajně pili před závody odvar z bylin, který měl měnit prokrvení některých vnitřních orgánů v průběhu závodu.

Rozvoj technických věd

Období od 18. století je charakteristické zejména rozvojem technických věd, které umožňují rozpracování metody čištění, koncentraci a oddělování chemických látek. Dochází k rozvoji a výrobě syntetických látek a rozvíjí se nabídka nových preparátů.  Postupný trend „chemizace“ byl zaznamenán zejména od 19. století a ten bohužel i přes veškeré snahy ho zastavit nadále pokračuje dodnes. K dalšímu rozvoji užívání podpůrných látek dochází po druhé světové válce, což mělo několik důvodů. Jedním z nich byl výzkum a vývoj pro vojenské účely během válečných let a také užívání sportu jako propagace politického systému. Mezinárodní olympijský výbor přijal v roce 1963 pravidlo o zákazu dopingu, a to je ve své základní podobě platné dodnes.

Motiv sportovců

Celá problematika dopingu je natolik závažná, že posuzována z hlediska

sociálního, zdravotního i celospolečenského. V posledních letech se sport velice zkomercionalizoval, což se také promítá do společenského klimatu a posouvání hranice tolerance k dopingovým prostředkům. Otázky spojené s užíváním dopingu mnohdy zůstávají nezodpovězeny a na povrch se dostává pouze špička ledovce. Chybí také větší informovanost o důsledcích a vedlejších negativních účincích dlouhodobého užívání dopingových prostředků.

Amfetaminy

Tato skupina přípravků byla ve spotu zneužívána již několik desítek let, neboť jejich působením dochází k ovlivnění psychických funkcí jedince. V důsledku toho narůstá aktivita, sebedůvěra a snižuje se vnímání únavy. Amfetaminy také potlačují chuť k jídlu.

Efedrin

Vlivem této drogy dochází k ovlivnění aktivity sympatického nervového systému přímými účinky na jeho receptory i nepřímo uvolněním katecholaminů. Pro své stimulační účinky může být efedrin zneužit zejména tam, kde je výkon ovlivnění hmotností jedince.

Kokain

Kokain dokáže ovlivnit funkci centrálního nervového systému ne zcela objasněným mechanismem. Předpokládá se, že působí na neurotransmitery modulující přenos informací vegetativního nervového systému mezi mozkovými buňkami, zesiluje aktivitu látky dopaminu a ve výsledku dochází ke zvýšené motorické aktivitě organismu s útlumem vnímání nastupující únavy s nastupující euforií.

Narkotická analgetika

Jedná se o skupinu látek, které svým působením na specifické receptory v centrálním nervovém systému a v některých tkáních mění charakter vnímání bolesti a emoce jedince. Především opiáty, kde patří např. morfin, heroin mohou být zneužity pro svou schopnost tlumit bolest a posouvání prahu bolestivosti.

Anabolika

Anabolické látky jsou rozděleny na androgenní anabolické steroidy a jiné anabolické látky. Mezi androgenní anabolické steroidy patří např. dihydrotestosteron, nandrolon nebo staniol. Mezi další látky s podobnými anabolickými účinky patří beta -2 agonisté.

Androgenní anabolické steroidy

Jedná se o mužské pohlavní hormony, jehož hlavním představitelem je testosteron. Svým androgenním působením stimuluje v období gravidity vývoj zevního mužského genitálu a po následném období formuje sekundární pohlavní charakteristiky v období puberty.

Diuretika

Tyto látky působícími různými mechanismy v ledvinách zvyšují množství vylučované moči. Tato jejich schopnost může být využita ve sportu zejména z důvodu snížení tělesné hmotnosti jedince nebo pro maskující efekt, neboť rychlé odstranění tekutin z organismu současně vylučuje nebo umožní naředěním moči snížit koncentraci jiné dopingové látky nebo jejich metabolitů.

Růstový hormon

Růstový hormon je produkován adenohypofýzou. Hraje velmi důležitou úlohu v podpoře a růstu od narození až po dosažení dospělosti jedince. Svým přímým působením i vlivem jim uvolněných somatomedinů A a C v játrech, stimuluje růstové ploténky kostí a podporuje syntézu bílkovin především v kosterním svalstvu. Zvyšuje nabídku a následné využití volných mastných kyselin, snižuje obsah triglyceridů v tukové tkáni, podporuje vstup aminokyselin a glykózy do svalů a aminokyselin do jater. Jedná se tedy o pochody související s množstvím svalové hmoty a tukových zásob v organismu.

Inzulin a inzulinu podobný růstový faktor

Inzulin je hormon, který se tvoří v B- buňkách Langerhansových ostrůvků slinivky břišní s klíčovou rolí v metabolismu cukrů, tuků i bílkovin. V oblasti sportu je povolen pouze u diabetiků, kteří jsou na něm závislí. Inzulinu podobný růstový faktor je označován jako somatomedin C.

Krevní doping

Krevním dopingem se myslí podání krve, červených krvinek, umělých přenašečů kyslíku a také příbuzných krevních produktů sportovci. Krevní doping byl zcela poprvé použit ke snížení anémie u finského běžce J. Kuhy. Jsou známy dvě různé metody krevního dopingu. Jedna spočívá v odebrání asi litru krve zhruba dva měsíce před závodem. Do krve se následně sportovci vrací krevní plazma a červené krvinky se zmrazí. Novější metoda je založena na látce erytroprotein neboli EPO, což je protein vyráběný ledvinami. Pomocí této látky dochází k regulaci tvorby červených krvinek.

Kortikosteroidy

Jedná se o hormony, jejichž tvorbu řídí podvěsek mozkový pomocí adrenokortikotropního hormonu ACTH. Tyto hormony ovlivňují děje, které zvyšují zpětné vstřebávání sodíku v ledvinách. Dále ovlivňují buňky v krevní plasmě s poklesem počtu lymfocytů a také značně utlumují zánětlivé reakce těla. Mají také vliv na psychiku sportovce a mohou negativně působit na metabolismus svalové a vazivové tkáně. Kvůli jejich zneužívání některými sportovci se Mezinárodní olympijský výbor rozhodl k zákazu těchto látek kromě nitrokloubního a místního užití a inhalace. V případě této aplikace je současně nezbytné písemně dokladovat léčebné užívání kortikoidů.

Negativní dopady

Je prokazatelné, že užívání dopingu za cílem zvýšení sportovních výkonů přináší celou řadu závažných zdravotních rizik, což řada sportovců nechce slyšet a za vidinou slávy a úspěchu tato varování neslyší. Doposud neexistuje žádná látka, která by stimulovala zlepšení fyzického výkonu, aniž by negativně neovlivňovala jednotlivé systémy organismu. V médiích se často setkáváme s případy dopingových skandálů nebo dokonce úmrtím mladého sportovce. Užívání dopingu se projevuje negativně nejen po stránce fyzické, ale tak po stránce psychické, kdy se mění vzorce chování jedince. Bylo vypozorováno, že narůstá nejen pocit bdělosti, zvýšené dávky energie, ale může dojít ke stavům neklidu, nervozity, podrážděnosti, deprese až agresivity. Řada dopingových látek se na lidském organismu podepisuje stejně jako jiné zakázané drogy. Stojí všechna rizika za úspěch a dočasný lesk? Na to si již musí odpovědět zcela zodpovědně každý sám a nést si tak své břímě odpovědnosti.