Zlobí vaše dítě?

Každý jedinec se rodí s určitým typem temperamentu, který je z velké části podmíněn geneticky. Na temperament úzce navazuje typ výchovy, chování rodičů a vytvoření pocit bezpečí nebo napětí. Od samého počátku hraje nejdůležitější roli přístup rodičů k dítěti. Děti jsou naše zrcadlo a opakují především to, co vidí ony samy. Pokud cítí, že jsou milovány, opětují nám také i své city. Měli bychom mít na paměti, že i když dítě vždy nerozumí tomu, co se kolem něj děje, ale je silně citlivé na jakékoliv napětí. Na napětí dítě zpravidla reaguje neklidem, nevyrovnaností, je roztěkané a jeho výkony ve škole se zhoršují. Problémy rodičů děti nejcitlivěji vnímají ve věku osmi let. Jakmile dosáhnou tohoto věku, reakce na špatné rodinné prostředí nabývá podoby problémů ve škole, děti mají tendence uzavírat se do sebe nebo se dokonce za neshody rodičů viní.

Pozornost

Každé dítě má rádo, když je mu věnována pozitivní pozornost, pokud se mu ji nedostává, snaží se ji na sebe strhnout jakýmkoliv způsobem. Pozitivní rodiče naslouchají svým dětem, udělají si na ně čas a užívají si společné činnosti. Dobré chování u dětí formujeme povzbuzením a určitě je pozitivní si zachovat humor a nadhled. Pokud se budeme zaměřovat pouze na to, co dítě dělá špatně, budeme ho vidět jen jako „špatné“, což je jedna z největších pastí na rodiče.

Trávení volného času

Velmi často se zapomínána to, že příjemně strávený čas patří mezi náš nejcennější majetek, je proto také jednou z nejvíce oceňovaných odměň. I odpočívat se musí umět? Umíme s dětmi otevřeně komunikovat? Umíme si s nimi hrát? Umíme se sami uvolnit a udělat si ze sebe legraci? Pokud jste na všechny otázky odpověděli kladně, je to skvělé! Správná relaxace nám nejen dobíjí energii, ale také nás učí žít plnohodnotný a kvalitní život. Zavřít se do pokoje k počítači a koupě veškerých moderních technologií z nás dobré partnery ani rodiče neudělá.

Trest není řešení

Takřka veškeré rušivé dětské chování má nějakou emocionální příčinu. Správnou odpovědí není trestat dítě, ale izolovat příčinu. Velmi často dochází k tomu, že dítě, které má problémy s chováním ve škole reaguje na nějakou situaci nebo problém, který se vymyká jeho kontrole. Může se jednat o vyčerpání, zvýšené nároky rodičů, které dítě nemůže splnit nebo těžce nese nesoulad mezi rodiči. Může se dokonce jednat o reakce na jeho zhoršující se vnímání sebe samého, protože očekávání rodičů jsou nerealistická. Jestliže je tomu skutečně tak, dítě nebude na trest reagovat pozitivně. Emocionální podpora a neustálé projevy lásky a náklonnost to vyřeší mnohem lépe.

Veďme děti postupně k zodpovědnosti

Děti by měly být vedeny k odpovědnému chování, avšak rodiče nemohou očekávat, že si všechno osvojí naráz. Podobně tomu neexistuje přesvědčivý důkaz, že toho lze dosáhnout pomocí starého pořekadla „škoda každé rány, která padne vedle“. Tělesný trest v jakémkoliv věku dítě traumatizuje, protože nedovede pochopit, proč matka nebo otec, které má rádo a kteří by měli milovat jeho, na něj najednou zuří a způsobují mu bolest. Cítí se pak nejistě a podrážděně a naopak v něm spíše doutná vztek. Fyzický trest nepřináší nic dobrého a nenaučí dítě, co má dělat. Přináší pouze dočasnou výhodu, pokud vůbec.

Několik doporučení

•          Děti nejsou dospělí, takže nečekejte, že se jako dospělí budou chovat.
•          Děti se učí aktivním prováděním, takže nečekejte, že vše co budou provádět se vám bude líbit.
•          Pouze vzácně se chování dítěte shodují s očekáváním rodičů. Děti budou spíše dělat to, co děláme my, než to, co říkáme.
•          Adolescence je období, kdy se děti učí být dospělými tím, že zkoušejí svá křídla.
•          Bolest, která je předána našim dětem, bude velmi pravděpodobně předána i jejim dětem.

Bezpečný domov

Bezpečný a milující domov a emocionální stabilita v rodině jsou hlavními pilíři v překonávání některých specifických forem chování, jež znepokojují rodiče nebo jsou jim nepříjemné. S problémy se vypořádáme snáz, když z nich nebudeme dělat aféru, budeme sledovat emocionální potřeby dítěte a vynasnažíme se poskytnout mu pocit bezpečí. Pokud si uděláme na své děti čas, pěstujeme s nimi vřelou a otevřenou komunikaci, budeme odměněni šťastným a sebejistým dítětem.

Rozchod rodičů

Bohužel se v dnešní době velmi často stává, že se rodina rozpadne a jeden z rodičů rodinu opustí. Rozchod nebo rozvod rodičů představuje pro děti velmi významnou změnu v životě dítěte, protože je tím narušena stabilita rodiny. Jestliže má k této okolnosti v rodině dojít, je potřeba děti co nejvíce chránit před jejich negativními dopady. Děti jsou mnohdy poškozovány směsicí nepřátelství, nestability, častého stěhování, ale také tím, že v jejich životě se objevují lidé, kteří zase mizí. Rodiče by měli rozumně a citlivě dohodnout veškeré změny, což se bohužel mnohdy vůbec neděje a spíše vidíme přesný opak.

Čím dítě trpí?

Děti, které jsou mladší šesti let, jsou ve svých reakcích poměrně otevřené a na rozchod reagují okamžitě a často velmi intenzivně. Nevědí, co to znamená, ale nelíbí se jim, jak se cítí. V tomto raném věku se děti dokážou vzpamatovat poměrně rychle, jakmile dospělí své záležitosti zklidní. Děti ve věku od šesti do osmi let vědí, že se jedná o důležitou událost, ale ještě si úplně nepřipouštějí, že změna bude trvalá. Mají strach, že budou opuštěny. Reakce dětí v tomto věku se odvíjí od stability a emocionální odolnosti rodiče, který se o ně stará. Děti ve věku mezi osmi a dvanácti lety již velmi dobře chápou důsledky rozchodu rodičů. Velmi často se budou stavět na jednu stranu a jejich loajalita se střídá. Mohou také předstírat statečnost a nezájem, tím také maskují vztek na své rodiče za to, že se rozešli. Jejich rozrušení je většinou viditelné, v tomto věku však mohou potlačit emoce, které v nich budou doutnat po mnoho let. Děti ve věku mezi dvanácti a osmnácti lety – v minulosti se psychologové domnívali, že děti v tomto věku zůstávají rozvodem relativně nezasaženy. Dnes to však vidíme zcela jinak a převládá odborný názor, že právě v tomto věku jsou zasaženy nejvíce. V tomto období se děti snaží udělat si pořádek ve svých vlastních osobních vztazích a ve chvíli, kdy to jejich „vzory takto zkazí, je jejich sebedůvěra zničena.

Nejčastější problémy

•          Rozrušení z nestability, změna domova nebo školy, přestěhování od známých kamarádů.
•          Pocit osamělosti, absence se někomu svěřit a popovídat si.
•          Ekonomické problémy se samostatným rodičovstvím bývá často spojeno s horším ekonomickým zázemím, které ovlivňuje stabilitu domova.
•           V případě, že rodič tráví v práci enormní množství času, může se stát pro dítě takřka nedostupným.
•          Nové vztahy s nevlastními rodiči bývají komplikované zejména u starších dětí.
•          Nevyřešené křivdy, pocit nepřátelství a hněvu.
•          Potíže s přijetím nových členů rodiny a pocit soutěžení o přízeň rodičů.

Jaké jsou reakce dětí?

Existují tři nejčastější typy reakcí, jakým způsobem děti školního věku reagují na rozchod rodičů:

•          Příchylnost -je nejobvyklejší u dětí do šesti let věku, kdy děti ještě nerozumí tomu, co rodiče dělají, ale cítí, že je jeden z rodičů opustil. Tyto děti chtějí být svému rodiči, u kterého jsou v péči neustále na blízku
•          Špatné chování vůči jednomu z rodičů – objevuje v případě, když se dítě cítí pod tlakem a bývá problémem zejména v případě, kdy je jeden z rodičů náchylnější k rozčílení nebo je k nenávisti postupně manipulován druhým rodičem.
•          Uzavřenost – objevuje se zejména u citlivějších dětí, které nemají rády změnu a velmi těžce rozchod rodičů nesou. Pro tento typ dětí je důležité mít možnost, aby mohly o svých pocitech s někým mluvit nejlépe někdo, ke kterému mají hezký vztah a důvěru.