Chytil vás žlučník?

Žlučník nám pomáhá trávit potravu, ale nejedná se o orgán, bez kterého bychom nemohli žít. Je náchylný k přetěžování a případě dlouholetých potíží může být řešením jeho odstranění.

Žlučník je malý orgán umístěný na spodní straně jater – pod žebry na pravé straně břicha. Slouží jako zásobník žluči, která je produkována játry a je nezbytná pro naše trávení (zejména tuků). Pokud je však žluči moc, začne krystalizovat a vytvářet žlučové kameny (tzv. cholecystolitiázu).
Vývod žlučníku ústí do žlučovodu, kterým se pak žluč společně s enzymy slinivky břišní dostává do dvanáctníku – počáteční části tenkého střeva. V těchto místech se žluč smíchá s potravou a stará se o rozmělňování tuků. Za normálních okolností funguje žlučník takto: podle druhu a množství obsaženého v potravě, kterou jste právě snědli, vyprazdňuje žluč do tenkého střeva. Žluč se stále tvoří v játrech, ale když ji právě nepotřebujete, žlučník ji uchovává, aby zbytečně neodtékala do tenkého střeva. Sníte-li něco tučného. Žlučník vypustí do žlučových cest větší množství žluči.

Žlučové kameny jsou různého typu – cholesterolové, bilirubinové a smíšené. Příčina jejich vzniku je komplexní, skrývá se za ní nevhodná životospráva (nadmíra masa, cukrovinek, alkoholu), dlouhotrvající nedostatek tekutin a též vrozené (dědičné) příčiny.

K problémům se žlučníkem se většina lidí dopracuje ve středním a vyšším věku. Statistiky dokazují, že v ženské populaci je více onemocnění žlučníku než u mužů. Odhaduje se, že 10 % mužů a 20 % žen má ve věku mezi  55 a 65 lety žlučové kameny. Příčina není zcela jasná, obecně se přičítá vrozeným dispozicím, hormonálním vlivům a také životosprávě. Naopak muže více postihuje onemocnění slinivky. Oba tyto orgány ústí do hlavních žlučových cest a pak společným vývodem do dvanácterníku. Proto se stává, že žlučové kaménky mohou ucpat i vývod ze slinivky a způsobit tak v ní velmi vážný zánět.

Příznaky zánětlivých onemocnění žlučníku i slinivky mohou být podobné – pobolívání nad pupkem či v pravém podžebří, zhoršené trávení některých jídel, průjmy. Při akutním zhoršení pak nastanou výrazné bolesti, zvracení, u slinivkových obtíží se rozvine třeba i šokový stav. Nejzávažnější onemocnění – rakovina žlučníku či slinivky – významné příznaky bohužel nemá, a když se projeví, bývá už často pozdě.

Hody, hody…

Není náhodou, že se žlučník a slinivka ozývají ve vánočním a silvestrovském období a že se jedná vyloženě o sezonu žlučníkových záchvatů. Pravdou je, že u lidí, kteří již mají kameny ve žlučníku vytvořené, stačí jakákoli dietní chyba k vyvolání záchvatu (koliky). A protože v tomto zimním období hřešíme všichni, není divu, že v tomto období jsou pohotovosti plné pacientů se žlučníkovými obtížemi.

Když si budete nevhodná jídla dopřávat často a mnoho let, může se stát, že se žluč ve vašem žlučníku začne zahušťovat. A to působí další problémy. Ze zahuštěné žluče začínají vypadávat krystaly cholesterolu nebo žlučového barviva bilirubinu, ze kterých se postupem doby tvoří malé oválky, jež se postupně zvětšují. Nemusí působit žádné obtíže, mnohem častěji je ale působí. Jejich problémem je totiž pohyb a dráždění stěn žlučníku nebo ucpání žlučových vývodů. Tento stav je označován jako žlučníková kolika. Kdo ji zažil, nikdy nezapomene na velmi silné záchvatovité bolesti nadbřišku, které vystřelují do zad a pod pravou lopatku. Bolesti se objeví za půl až tři hodiny po jídle a jsou často provázeny zvracením. Typické křeče jsou způsobeny stahy stěny žlučníku, který se snaží zablokované kameny vypudit. Rychlou pomocí může být podání léků, které působí proti křečovitým stahům stěny žlučníku a dočasně uleví od bolesti. Optimálním způsobem léčby je podle jeho slov včasné odstranění tohoto orgánu chirurgickou cestou do 48 hodin od začátku obtíží. Pokud nemocný dorazí k lékaři později, kdy není vhodná doba na akutní operaci, nebo jeho celkový stav neumožňuje akutní výkon, je nezbytné nález zklidnit a operaci naplánovat.
Pokud již u pacienta s chronickými obtížemi byly zjištěny žlučové kameny, je jediným rozumným způsobem léčby operace žlučníku. Vše ostatní (bylinky, čaje léky) může obtíže sice přechodně utlumit, ale riziko ucpání žlučových cest se tím nevyřeší.

Operace

Při výskytu kamínků, zánětu, nádoru či žlučového písku se provádí chirurgické odstranění žlučníku. Klasická operace se dnes provádí jen velmi výjimečně, lékaři dávají přednost laparoskopickému řešení. Při operaci se ale vždy odstraňuje celý žlučník, nevybírají se pouze kameny. Laparoskopické odstranění žlučníku je moderní chirurgická metoda, která výrazně snižuje rizika komplikací a zátěž pacienta.
Nejdéle měsíc před každou plánovanou operací je zapotřebí provést předoperační vyšetření. Jedná se o laboratorní test krevního obrazu, minerálů, cukru, funkce jater, srážlivé schopnosti krve a vyšetření moče. Pokračují dále fyzikální a interní vyšetření. Praktický lékař vás pošle na rentgen plic, natočí vám EKG, důkladně vás vyšetří a napíše zprávu, kterou odevzdáte při nástupu do nemocnice. Do zdravotnického zařízení nastoupíte pravděpodobně jeden den před plánovaným výkonem. Posledním jídlem a pitím bude večeře, protože v den operace je třeba být nalačno kvůli narkóze.

Cholecystektomii lze provést z jednoho malého přístupu nad pupkem nebo pomocí čtyř drobných vstupů do dutiny břišní: jednoho nad pupkem, druhého pod mečíkem (kosti hrudní) a dvou pětimilimetrových v pravé části břicha. Pro lepší přehlednost se dutina břišní při operaci naplní kysličníkem uhličitým. Pod zrakovou kontrolou pomocí televizní kamery zavedené do břicha a tenkých prodloužených nástrojů je žlučník odstraněn ze svého lůžka v játrech. Tepna, která jej zásobuje a žlučovod, který ústí do společných žlučových cest se uzavřou titanovými klipy a přeruší. Následně je celý orgán i s kameny uložen do sterilního vaku a otvorem nad pupkem vybaven z dutiny břišní.

Klasická laparoskopická operace je velmi bezpečnou metodou s minimem komplikací, které nedosahují ani 3 %. Přesto k těmto komplikacím dochází. Mezi nejčastější patří krvácení, únik žluče po operaci nebo poranění žlučových cest či okolních orgánů. Roli mohou hrát i anatomické poměry daného nemocného nebo náročnost operace ve složitém terénu srůstů a chronických protizánětlivých změn, zejména u dlouhotrvající přítomnosti kamenů.