Nohy jako v bavlnce

Co můžeme udělat pro správnou kondici a zdraví našich dolních končetin? Důležité jsou dostatečně padnoucí ponožky, obuv s nadměrkem (dostatečným prostorem), protože lidská noha se v průběhu dne mění – protahuje se do délky i do objemu, nezbytné je pravidelné mytí nohou a hlavně střídání obuvi. Podceňované je správné stříhání nehtů, a když si tuto péči nedokážeme poskytnout sami, pak je potřeba vzhledat odborníky.

Pohyb nohám velice prospívá, a pokud máme nějaký handicap pramenící v nohou, je třeba se správně nejen obout, ale rovněž dát našim nohám plný komfort v podobě stélek (vložek) podle našich potíží. Ideální je, když navštívíme pediatra a zmíníme se, který sport chceme vykonávat. Na základě komplexního pediatrického vyšetření, včetně vyšetření chůze, je pak možná zhodnotit závažnost plochonoží nebo jiných problémů. Pohybové aktivity musí být vyvážené, nohy není radno přetěžovat.

Pokud máte nějaké ty kilogramy „navíc“, svým chodidlům příliš neprospíváte. Často v důsledku nadměrného tlaku a tření chodidla s obuví vznikají mozoly a kuří oka, jestliže se tkáň pod otlakem zanítí, oblast se stává bolestivou a situace může vést k vytvoření otevřené rány. Je proto třeba eliminovat riziko nadměrného tlaku mimo jiné též snížením tělesné hmotnosti.
Žena by během těhotenství měla pamatovat na to, že dochází nejen k hormonálním, ale též váhovým změnám. A ne vždy boty, které nosila na začátku prvního trimestru, budou vhodné i na konci těhotenství. Přibere-li žena více kilogramů, je nutné nohu podpořit ortopedickou vložkou. Není neobvyklé, že v důsledku váhy a hormonálních změn povolí klenba třeba na jedné z nohou nebo se objeví zarůstající nehet.

Správný pohyb už od dětství

Statistiky potvrdily, že více než 98 % dětí se rodí se zdravýma nohama. Současně je však třeba dodat, že více než 33 % dětí přichází do první třídy s nohama různě poškozenýma a vlivem porušení správné funkce nohou vznikají patologie, které znamenají nejen omezení pohybový ch aktivit, ale mají též negativní vliv na zdravotní stav celého organismu. Bývají příčinou bolestí nohou, kolenou, kyčlí, ale i v jiných částech těla – například bederní či hrudní oblasti.

Lidská noha je speciálně vyvinutá a plní během našeho života několik funkcí. Zajišťuje nejen správný přenos váhy těla na podložku, ale také nám umožňuje pohyb z místa na místo, dokáže se adaptovat na terén, předává mozku svými kožními, šlachovými, svalovými i kloubními nervovými receptory informace o prostředí, na kterém stojí. Pro správný vývoj potřebují naše nohy v dětství úplnou volnost. Když se dítě narodí, má nožky ploché. S tím, jak se z kojence stává batole, si jeho chodidla zvykají na stále nové podněty, jejich klenba se postupně začíná měnit. S postupujícím věkem se noha mění do pozdější, konečné podoby. Dítě však často z lenosti nebo frajerství  podléhá nesprávnému držení těla – jakmile se začne hrbit, vystrčí zadeček a bříško a vše se ihned přenáší do nohou, které se pak dostávají do nesprávného postavení.  Výsledkem jsou vbočené, vybočené nebo různě ploché nohy.

Společně s tím, jak si nohy dítěte ukládají do své „tvarové“ paměti nesprávný styl chůze a pohybu, se daleko více opotřebovávají klouby na jeho dolních končetinách. Při nesprávném pohybu nohou dochází k větším otěrům uvnitř kloubů, chrupavka tak dostává zabrat a vše se projeví v pozdějším věku neúnosnými bolestmi.

Svým nohám ubližujeme

Nohy fungují jako základní opěrná část těla. Nejvíce nohám škodíme nošením nevhodné či nepadnoucí obuvi. Například používáním vysokých úzkých podpatků nejen měníme zatížení nohou, ale také nepřirozeně posouváme těžiště těla a tím přetěžujeme přednoží. Za normálních podmínek jde zhruba 55-60 % zátěže při chůzi na patní segment, lidská noha v pohodě zvládá podpatek do 4 cm. Každý centimetr navíc znamená přenos dalších 10 % zátěže na přednoží. U žen, které nosí 8 cm vysoké podpatky bez zvýšení platformy dochází v přednoží  následně k výrazným změnám na plosce, k deformitám prstců, ke změně zátěže a postavení v kolenou – tedy k přetížení v oblasti čéšky. A také se objevuje výraznější prohloubení v bederní páteři.

O tom, jak se naše nohy budou cítit, se rozhoduje už při nákupu obuvi. Až zarážející je statistika, která uvádí, že čtyři z deseti žen si kupují nepadnoucí boty. Při výběru podlehnou diktátu módy a věří, že boty povolí. Průzkum ve Velké Británii odhalil, že magickým číslem je 42. Za touto hranicí mají už ženy tendenci kupovat si obuv menší.

Nejčastějším problémem je „plochá noha“

Plochá noha patří mezi nejčastější vady nohou. Vrozená plochá noha je poměrně vzácná deformita, kde je podkladem srůst některých tarzálních kostí (kostra nohy se skládá z 26 kostí, z toho je 7 tarzálních) nebo strmé postavení hlezenní kosti. Chůze je těžkopádná, nohy se rychle unaví. Běžnější je plochá noha získaná určitými stereotypy během našeho života. 

Jak si „vytvoříme“ plochou nohu? Chůzí v nevhodné obuvi, obezitou, přetěžováním, dlouhým a nehybným stáním, při kterém se svalstvo a vazivový aparát postupně protahuje. Odborníci rozeznávají tři stupně ploché nohy. Nejlehčí 1. stupeň se projevuje pouze při zatížení, kdy se snižuje podélná klenba nohou. Ve většině případů postačí správná obuv, eventuálně s komfortní vložkou pro sportovní aktivity. Pokud zůstává oploštění podélné klenby i při zvednutí nohy od podložky, pak již hovoříme o 2. stupni ploché nohy, kde nicméně stále ještě dokážeme klenbu upravit oporou o správnou vložku. Chůze u této deformity je však únavná, mohou se objevovat otoky, bolesti v nártu, holeních i kolenou. Správná obuv a individuální vložka je nutností. U třetího stupně plochých nohou je nápadná změna tvaru, klenbu nohy již nelze vymodelovat, noha je široká, tuhá, obvykle jsou zkráceny šlachy i svaly, vyskytují se deformity prstců a rovněž artróza v různých místech kloubů nohy. Chůze působí bolest už při prvních krocích a pak po chvíli přechází až do vyšších etáží pohybového aparátu. Je-li deformita nohy tak závažná, že není možné používat standardní obuv se speciální stélkou, musí se zhotovit obuv na míru s odlitkovou stélkou. V tomto případě již není možné zatěžovat nohy náročnými sportovními aktivitami, ale pohyb maximálně přizpůsobit svým obtížím a zásadně po poradě s lékařem.

Existuje velké množství různých stélek, které pomáhají bolavým nohám, jež dělíme podle použitého materiálu, funkce a účelu. V prodejnách obuvi se prodávají vložky gelové, které sice podpírají klenbu, ale jsou měkké, způsobují tření, a proto jsou zakázané u diabetiků a rizikových skupin kvůli možnému poškození kožního krytu. Dále jsou v nabídce sériové komfortní vložky – vkládací s určitým nastavením sklonu paty a s větší či menší miskou pro patu s cílem její stabilizace, s odlehčením paty nebo palcové stěny. Ideální jsou vložky zhotovené individuálně pomocí nastavení fyziologického postavení chodidla s cílem udržení tohoto postavení i v zatížení.

Achillova pata

Poměrně bolestivou záležitostí jsou ostruhy patní kosti. Nevhodným obutím a přetěžováním nohou se mohou objevit bolesti úponu plantární aponeurózy a později je na rentgenu viditelná ostruha.  Co si pod tímto pojmem představit?  Jde o kostěné zpevnění úponu vazů a svalů k patní kosti v plosce nohy.

Ostruha je vlastně kompenzačním mechanismem organismu na přetížení. Když je chodidlo neúměrně zatěžované, úpon se začíná výpadkem minerálů zpevňovat a vytvoří právě ostruhu. Lidé zpravidla začnou řešit tento defekt až v momentě bolesti. Možností je mnoho, záleží však na tom, jak dlouho ta bolest trvá. Mnohdy si pacienti nejprve snaží pomoci sami, dávají si do bot různé molitany, houbičky, podpatěnky, sami si pak zakoupí rozličné terapie nebo rázovou vlnu. V každém případě, když se objeví bolest pat, je nutné podrobné vyšetření pediatrem. Na tomto typu bolestí se mohou podílet různé funkční poruchy chodidla – blokády, zkrácení fascie, porucha funkce kloubů ve vyšších etážích nebo bývají příznakem revmatologického onemocnění. Vždy je nezbytné zjistit pravou příčinu.

V případě ostruhy jde o výraznou bolest při došlapu paty na podložku, především po ránu či při odpočinku; během chůze se obtíže paradoxně zmírňují. Dobré je navyknout si ihned po ránu plosky rozcvičovat, jemně protahovat, což napomáhá zlepšení stavu. Důležité je dbát na správnou obuv, která poskytuje chodidlu dostatečnou oporu a tlumí nárazy chůze či běhu. Je třeba odlehčit patu snížením zátěže, podpatěnkou nebo změnou výšky podpatku.

Achillova šlacha se nalézá na zadní straně patní kosti. Je nejpevnější šlachou v našem organismu, nese tělo a umožňuje pohyb vpřed, je klíčová pro pohyb i běh, Úrazy a poškození achilovek se nevyhýbají ani ženám, nicméně častější bývají u mužů, protože ti mají rádi především běh a palubové sporty, přičemž výskoky a doskoky Achillovu šlachu výrazně namáhají. A pokud lidé nemají vhodnou obuv s odpružením pat, může dojít k natržení nebo i přetržení této šlachy, což představuje velký zdravotní problém. Jestliže se achilovky přetrhnou, člověk už není schopen se zvednout. Řešení spočívá v chirurgickém zásahu. Zranění se však může zhojit s jistým zkrácením šlachy a poté musí pacienti nosit s podpatkem, aby se daná oblast šetřila.

Vyšetření chodidla

Chceme-li zjistit, jak vypadá kostěný aparát, je na místě rentgenové vyšetření. Chceme-li sledovat měkké tkáně, využijeme ultrazvukové vyšetření. Máme-li podezření, že se může jednat o zánětlivé onemocnění, může být pacient vyšetřen pomocí magnetické rezonance nebo scintigrafie. Stav chodidel se vyšetřuje na různých přístrojích, kdy pacient chodí či stojí. Dotyčný si stoupne na průhlednou desku – podoskop, přičemž se zkoumá otisk chodidla a v počítači se změří indexy plochonozí. Zjišťuje se, zda dotyčný zatěžuje všechny prstce, které více, které méně, lékař nechá pacienta přešlapovat, stát na jedné a na druhé noze. Z toho pak může vidět, zda je na končetině podíl nestability a z jakého důvodu. Chce-li lékař vyhodnotiti skutečné tlaky chodidel, pak využije počítačový pedobarograf.

Pozor na kotník

Mnohdy podceňujeme zdánlivě „nevinné“ úrazy, jako je například podvrtnutý kotník, který si léčíme sami. Zde však hrozí riziko zranění vazivových struktur (což sami nepoznáme), kotník se tím stane nestabilním, dovolí odlišné postavení paty (na rozdíl od druhé nohy) a umožní pokles klenby nebo přetížení zevní části chodidla. Proto je třeba pochroumaný kotník nejen stáhnout, aby nebolel, ale  hlavně navštívit lékaře. Ten má k dispozici ultrazvuk, na kterém se ukáže případné  poškození vazivových struktur, a na základě toho je možné ihned zahájit léčbu, která nespočívá pouze ve fixaci, ale také v laseroterapiích nebo jiných metodách.
Kromě toho, že nejsme až tak fyzicky zdatní, mnozí z nás trpí  vrozeným syndromem hypermobility – svalový aparát není dostatečně pevný a dovolí nám určité patologické rozsahy. Když na tuto skutečnost nedbáme a budeme své kotníky neúměrně zatěžovat, může dojít k poklesu klenby, chodidlo začne být nestabilní a tento stav se pak odvíjí do vyšších etáží (pánev, rameno, celý trup).

Nohy potřebují péči

Odbornou pedikúru bychom měli nohám dopřát alespoň jednou za dva měsíce. Odbornice ví, jak správně zastřihávat nehty: zásadně rovně, aby se zamezilo zarůstání. A pokud už nehet zaroste, ví si rady s nápravou. V případě potřeby vám doporučí rovnátka na korekci nehtů, aby už příště k zarůstání nedocházelo.
Naše babičky používaly na suchou a hrubou pokožku měsíčkovou mast, která je známá svými hojivými účinky. Mimo výživného krému dobře poslouží i vepřové sádlo a olivový olej. Co se týká plísní, můžete vyzkoušet domácí pastu, kterou vyrobíte smícháním jedlé sody s trochou vody a vzniklou kaši nanesete na chodidla. Jinou možností jsou dvě lžíce soli v půllitru vody, ve které si budete nohy máčet. Ovšem nejúčinnějším pomocníkem podle babských rad je ocet, který přidáte do vodní lázně.

Na nohou se mykóza rozvíjí nejčastěji mezi čtvrtým prstem a malíčkem. Kůže v prvních fázích změkne, zčervená a začne se olupovat či praskat. Později se objevují zapálená ložiska, která mohou intenzivně svrbět a pálit. Při neléčení se může infekce rozšířit na celé chodidlo včetně nehtového lůžka.
Jako prevenci je vhodné obuv pravidelně větrat a používat spreje či krémy, které bojují nejen s bakteriemi, ale i se zápachem. Důležité je nechodit jen v jedněch botách, ale střídat je, uzavřené nenosit naboso – noha se více potí. Nevhodné jsou také ponožky ze syntetických matriálů, protože špatně sají pot a podporují vznik plísní. Naopak vynikající jsou textilie s obsahem nanočástic stříbra, které omezují tvorbu bakterií a nepříjemného zápachu.

Trápí vás kuří oka? Příčinou jejich vzniku je především nevhodná obuv, hlavně špičaté boty jsou při delším nošení rizikové. Obuv by měla odpovídat tvaru nohy. Pokud vás již bolestivé kuří oko trápí, na domácí léčbu můžete použít speciální náplasti. Obsahují kyselinu salicylovou, která změkčí ztvrdlou kůži a umožní vám po teplé koupeli kuří oko pohodlně vydloubnout.

V teplém prostředí končetiny snadno otékají, což je samozřejmě doprovázeno nepříjemnými pocity, jako je bolest, tíha a podobně. Je to dáno především tím, že teplo zpomaluje průtok krve v žilách. Dehydratace a častější cestování  v letních měsících také zvyšují riziko zánětu žil.
Nateklé nohy hlavně večer mohou být signálem chronické žilní choroby, jejímiž dalšími příznaky jsou metličkové a křečové žíly. Většinou se začíná s léčbou pomocí zdravotních punčoch a venofarmak. Důležitý je také pravidelný pohyb během dne. Ulevit svým nohám můžete, když je po teplé koupeli osprchujete studenou vodou, což povzbudí žilní funkci a zároveň sníží pocit těžkých nohou a bolest. Pomohou také masáže vedené od chodidel směrem nahoru a podložení nohou během spánku zhruba do výšky 10 až 15 centimetrů. Otoky může způsobit i chyba v lymfatickém systému, což poznáte podle toho, že kromě kotníků máte oteklé i prsty a nárty. Lymfodrenáž rozpumpuje lymfu, jež mívá na svědomí otoky nohou a může být jednou z prvotních příčin tvorby křečových žil. Pouze správné ovládání této techniky vám může přinést pozitivní efekt, v opačném případě si spíše ještě pohoršíte. Na stav nejen nohou, ale celého vašeho těla mohou velmi pozitivně působit i reflexní masáže chodidel, a to díky velkému množství bodů, které jsou spojeny se všemi orgány našeho těla.