Urážíte se snadno?

Určitá míra vztahovačnosti je běžná, nemusí být tedy patologická. Je také normální, že se mezi partnery zvyšuje v případě, že jejich vztah prochází krizí. Navíc je třeba vědět, že vztahovačný člověk nemusí být jen ten, který se chce po každé poznámce hádat; v mnoha případech  člověk vztahovačnost obrací proti sobě, je autoagresivní, typické to je u úzkostných osobností. Takový člověk se bude vnitřně trápit tím, co považuje za kritiku vlastní osoby, ale navenek to vůbec nemusí být patrné.

Je-li někdo vztahovačný a kvůli každé drobnosti se urazí, je to složité pro všechny zúčastněné – pro něj samotného, i pro jeho okolí. Pokud jde o vztahovačnost a urážlivost, je třeba si říci, že tyto projevy nebo příznaky mohou mít celou řadu příčin – i když na první pohled mohou vypadat podobně. Toto chování mohou způsobovat různé rysy osobnosti nebo případně její poruchy. Člověk může být vztahovačný například proto, že trpí úzkostí, má stále strach, že něco nedělá dobře, že je špatný a neschopný, nebo proto, že má spíše paranoidní povahu: myslí si, že všichni jsou proti němu, a proto bere každou větu jako útok na svou osobu.

Lidé, kteří přehnaně reagují na podněty z okolí, přitom nutně nemusí být vztahovační či urážliví. Asi 15 až 20 procent populace je takzvaně vysoce citlivých; tedy že silně vnímají podněty z okolí, a proto je více vyčerpávají, stresují a frustrují vjemy, které ostatním lidem nevadí – například hluk, ostré světlo, velká koncentrace lidí. Jsou pak snadněji podráždění a mohou reagovat přehnaně.

Pracovat na sobě

Máte-li vy sami pocit, že jste vztahovační a urážliví, máte už polovinu problému vyřešenou. Připustit si, že něco děláme špatně, je základem toho, abychom své chování změnili. V takové chvíli si člověk může začít více všímat toho, jak a v jakých situacích se jeho urážlivost projevuje a jak se on v takové situaci cítí a proč se chová, jak se chová. Velmi důležité je promluvit si s člověkem, na kterého urážlivě reagujeme: vysvětlit si, jak svá slova myslel a jak jsem je já pochopil. Můžeme tak přijít na to, že v některém případě jsme situaci zvládli lépe a naše reakce byla adekvátní, je dobré se zamyslet nad tím, proč se tak stalo, a tyto prvky posilovat.
Vztahovačnost má totiž častou příčinu v tom, že se člověk cítí nejistý. Má sníženou sebedůvěru a posilovat mu ji mají ostatní: přičemž když se mu nedostane přesně toho, co chce, je to pro něj zraňující. Proto stojí za to zapracovat na svém sebevědomí: když se budete cítit jistější, nebudete tak závislí na tom, co vám sděluje okolí.
A co udělat v situaci, když v nějaké situaci reagujeme neadekvátně? Rozhodně bychom měli vysvětlit, že svou přehnanou reakcí nic nemyslíme, pracujeme na sobě a hlavně bychom se měli omluvit; raději se častěji omlouvat než se tvářit „jako že se nic neděje“.

Ke zlepšení vlastních projevů většinou pomůže, když si člověk uvědomí, že on sám není jakýmsi „centrem“  života ostatních, jak si sám myslí. Že věci, které považuje za nutné, protože jinak by ostatním „nebyl dost dobrý“, vlastně nejsou vůbec důležité.  Že poznámky, které lidé pronášejí, většinou vypovídají něco o nich nebo o tom, co je důležité pro ně (lidé přece většinou řeší právě sebe) – a nikoli o člověku, který si je bere osobně. Zakažte si rozvíjet myšlenky o tom, co vlastně asi druzí mysleli tím, co řekli, že tím jistě odkazovali na vás a že jsou na vás milí jen proto, že vás považují za méněcenného a podobně. Některým lidem může pomoci, pokud se zamyslí a pokusí se najít příčinu, která má jejich vztahovačnost na svědomí. Taková příčina se dá většinou najít v dětství, třeba v nedostatku lásky.
Odhalit, že je člověk vztahovačný, není vždy jednoduché. Reaguje-li někdo přehnaně, řekneme si o něm, že je pruďas a nenapadne nás, že si ta osoba bere příliš osobně jakýkoli podnět, který si vyloží jako útok. Jestliže chceme řešit vztahovačnost se svým partnerem, základem je mu popsat vlastní pocity a říci, co se nám nelíbí. Když zjistíme, že se partner nechce nebo neumí změnit, pak máme dvě možnosti: pokud s ním chceme zůstat, musíme se naučit tyto jeho reakce přecházet, nebrat je osobně a prostě je vypouštět; pokud je to nad naše síly, je lépe vztah ukončit.