Diabetes

Jedná se o onemocnění slinivky břišní a je charakteristické sníženou produkcí inzulinu, čímž v krvi dochází k vzestupu hladiny krevního cukru – glykózy.

Rozlišujeme diabetes mellitis prvního typu, kdy dochází k nedostatku inzulinu kvůli autoimunitnímu poškození beta buněk slinivky břišní. Tento typ diabetu se nejčastěji vyskytuje mezi 5. až 25. rokem života. Diabetes mellitus druhého typu je pak charakterizován relativním nedostatkem inzulinu, jeho opožděnou sekreci a také inzulinovou rezistenci, která snižuje inzulinovou odpověď v cílových buňkách. V krvi je vysoká hladina cukru a tělo ji při dalším přívodů sacharidů nedokáže vyrovnat. Diabetes je komplexní porucha látkové výměny. Kromě poruchy metabolismu cukrů s sebou přináší také poruchu látkové přeměny tuků, bílkovin, vodního i minerálního hospodářství. Změny probíhají již na buněčné úrovni. Při cukrovce je snížená nová syntéza tuků i bílkovin, ve zvýšené míře dochází k odbourávání zásobních živin.

Genetické nastavení

Onemocnění diabetem je velmi významně ovlivněno genetickým nastavením jedince. V případě, že ji mají oba rodiče, pak je riziko vysoké. Jedná se o souhrn genů, které dostaneme od otce a matky a které se různě kombinují.

Genů je mnoho a každý z nich vyrobí malinko odlišnou poruchu a tak je každý diabetik jiný. To je také důvod, proč každému nemocnému vyhovuje jiná léčba nebo proč se u někoho objeví komplikace dříve než u druhého.  Správnou životosprávou však lze vzniku diabetu zabránit nebo ji alespoň oddálit.

Projevy diabetu

Diabetes prvního typu má většinou rychlý začátek. Diabetes druhého typu se projevuje pomalu nastupujícími příznaky. Zvýšená hladina krevního cukru se většinou projeví při rutinních preventivních prohlídkách. Mezi příznaky patří postupně se rozvíjející žízeň a s ní souvisí časté močení. Je to z toho důvodu, že hladina cukru v krvi přesáhla určitou mezní hodnotu, při které dojde k vylučování glukózy do moči. Glukóza je koncentrovaná látka, která s sebou strhává vodu z organismu, a proto dochází ke zvyšování množství vyloučené moči. Mezi další potíže, které se časem projeví patří únava, svědění kůže, svědění v okolí konečníku a pohlavních orgánů. Člověk může také trpět častými infekcemi, kdy se většinou jedná o záněty kůže nebo kvasinkové infekce. Příznaky jako hubnutí, žízeň a časté močení jsou přímo varovné.

Komplikace

Komplikace diabetu se projevují v jeho pozdějších stádiích špatně kompenzovaného diabetu, zejména v případě, že je pacient neukázněný a nedodržuje dietní opatření. V takovém případě je hladina cukru stále vysoká a díky poruše metabolismu se v těle začnou vytvářet určité metabolity, které poškozují některé tkáně. Nejvíce bývají postižené cévy, a to buď v podobě mikro- nebo makroangiopatie. Jedná se o postižení větších i úplně malých cév. Makroangiopatie postihuje koronární tepny, a tak diabetici mohou být ohroženi vznikem infarktu myokardu. Dále může vzniknout tzv. ischemická choroba dolních končetin a další skupinou postižených cév jsou tepny mozku. Postižení nejdrobnějších tepének se nazývá diabetická mikroangiopatie.

Neuropatie

Mezi další postižení patří poškození nervových struktur, především periferních nervů, které se u diabetiků nazývá diabetická neuropatie. Poškození cév i nervů a současně mikrotraumata a infekce mohou vést k tzv. diabetické noze.  Velmi často dochází k výskytu otlaků, které se postupně zhoršují ve vředy až odúmrť koncových částí nohou – prstů, které mnohdy končí amputacemi.

Poškození očí

 Velmi častou komplikací u diabetiků je šedý zákal neboli katarakta. Diabetici také často trpí zeleným zákalem – glaukomem, obrnou okohybných svalů a nervů). U některých diabetiků dochází k přechodnému mlhavému vidění. Závažná je diabetická retinopatie. Při poškození sítnice se na cévách sítnice tvoří drobné výdutě s tečkovitým krvácením do sítnice, na sítnici dochází ke vzniku jakéhosi výpotku.  V dalších stádiích do sítnice prorůstají nové cévy, dochází také k růstu vaziva a výraznějšímu krvácení – do sítnice, do sklivce. Postupně dochází až k odloučení nebo úplné destrukci sítnice a vzniká slepota.

Poškození ledvin

Poškození ledvin patří k častým komplikacím při diabetu. Nezáleží ani tak na závažnosti dané cukrovky  - někdy těžké postižení ledvin provází pouze lehčí diabetes, ale i naopak. Postižení ledvin se vztahuje také na ledvinové pánvičky, a filtrační aparát. Nejprve se projevuje přítomností bílkoviny v moči, v krvi se objeví značné množství tuků, včetně cholesterolu. Poškození ledvin vede k postupnému zániku funkce ledvin (velký počet diabetiků je odkázáno na umělou ledvinu).

Poškození nervů

Mezi nejvíce postižené nervy patří nervy dolních končetin, což se projevuje úporným brněním, křečovitými bolestmi, pálením, mravenčením. Jindy bývají postiženy také hlavové nervy – např. lícní nerv, který může trpět také obrnou. Dále může dojít k postižení útrobních nervů. Tato porucha může být provázena zvýšením srdeční frekvence v klidu, poklesem krevního tlaku při změně polohy z lehu do stoje apod.

Jiné komplikace

Kožní problémy mnohdy signalizují na dekompenzaci diabetu. Vznikají častěji hnisavé afekce – furunkly kdekoli na pokožce, záněty kůže, které se obtížně hojí. Častou komplikací diabetu bývají také mykózy.

Postižení jater

Mezi další komplikaci  diabetu se řadí postižení jater, které může být buď mírnějšího rázu nebo se může jednat o stenózu neboli zmnožení tuků v jaterních buňkách, či jaterní cirhózu. Diabetici také trpí záněty dásní, bolavými koutky, zubními kazy, změnami na sliznici dutiny ústní. U diabetiků by se měl pravidelně vyšetřovat stav cholesterolu v krvi.

Jak se léčí diabetes?

V prvé řadě je potřeba dbát na to, aby jedinec mohl po co nejdelší čas vést normální a kvalitní život. Dále musí léčba směřovat k tomu, aby se co nejvíce snížila rizika vzniku komplikací diabetu. Jestliže je u nemocného diagnostikován diabetes, je nutno okamžitě změnit své stravovací návyky a zvyklosti.

Podstatné je dodržovat navržená dietní opatření, která se týkají především vynechání jednoduchých cukrů. Mezi další opatření patří omezení nadbytečných tuků, a především kalorií. Denní příjem potravy by měl být rozložen do menších porcí. Podstatná je optimalizace hmotnosti, což bývá dost často velký problém. Strava by měla být bohatá na zeleninu a vlákninu. Jedním z nejdůležitějších opatření je zvýšit pohybovou aktivitu, což se týká zejména diabetiků druhého typu, protože u nich je přítomna inzulinová rezistence a buněčné receptory na inzulin nereagují a ten potom nemůže přispět k využití cukru v buňkách.

Svalové buňky

Svalové buňky mají schopnost využít přímo cukr (glukózu), aniž by k tomu potřebovaly inzulin. Proto svalová práce v podobě tělesné zátěže a pohybové aktivity vede ke snížení hladiny krevního cukru. Mezi doporučované aktivity patří např. turistika, jízda na kole, plavání, jóga apod.

Klasický přístup

Klasická léčba diabetu spočívá v užívání antidiabetik, což jsou tablety snižující hladinu cukru v krvi. V případě naprostého nedostatku si nemocný aplikuje podkožně inzulin. Je také možno kombinovat tablety spolu s inzulinem. Vhodný způsob terapie předepisuje diabetolog společně s praktickým lékařem. Každý diabetik by měl být poučen o samotné chorobě i jejich komplikacích, které mohou nastat v případě, že nemoc nebude v dostatečné míře kompenzována.

Při léčbě je velmi důležitá motivace a spoluúčast nemocného. Diabetes společně se zvýšenou hladinou krevních tuků představuje značné riziko pro vznik kardiovaskulárních onemocnění – infarktu myokardu a cévní mozkové příhody. Je bezpodmínečně nutné, aby nemocný dobře pečoval o své nohy, aby předešel vzniku diabetické nohy.

Nutné jsou také pravidelné kontroly očního pozadí, funkce ledvin, krevního tlaku a také laboratorních ukazatelů (glykemie, hladiny tuků, jaterních i ledvinových markerů).