Smutek a deprese

Naše pocity, které prožíváme pro nás mají velký význam. Je zcela normální, že naše emoce mají kolísavou tendenci od těch negativních až k těm radostnějším pocitům.  Stálé kolísání nálady je jednou z hlavních vlastností lidské psychiky.  Toto kolísání nám umožňuje prožívat různé okamžiky života a těšit se, že bude lépe a horší pocity budou opět vystřídány těmi hezkými. I když se nám to nelíbí, tak negativní emoce jakými je strach nebo smutek jsou pocity zcela běžné a dokonce i důležité. Smutek a s ním spojený blok výdeje energie brání náš organismus před úplným tělesným vyčerpáním a v případě nepřekonatelných životních překážek pomáhá přizpůsobit se ztrátám, které nelze nahradit. Udržování našich emocí v mírném kolísání podle konkrétní situace vyžaduje velmi jemný psychický mechanismus. Jestliže naše nálada není často adekvátní dané situaci, hovoříme o chorobném výkyvu nálady. Pokud tato situace trvá příliš dlouho a nabývá na intenzitě, hovoříme o depresi.

Jaké jsou příznaky deprese?

Deprese je onemocnění, které se týká celého organismu. Postižený jedinec má pocity beznaděje, zoufalství a ztrácí pozitivní prožitky a celková výkonnost je podstatně snížená. Je zcela mylné se domnívat, že dotyčný má slabou vůli, je lenivý a potřebuje si jen odpočinout. Postupně dochází k narušení běžných každodenních činností a neschopnosti zvládat záležitosti, které nám dříve nečinily problém. Mezi typické příznaky deprese patří: dlouhotrvající smutná až prázdná nálada, sebe podceňující stavy, ztráta zájmu o své blízké i sebe samotného, výrazná ztráta hmotnosti nebo naopak extrémní přejídání, sebedestruktivní myšlenky, zažívací potíže nebo poruchy soustředění.

Léčba deprese

Deprese je onemocnění a jako každá jiná nemoc potřebuje svoji léčbu. U lehčích forem deprese může pomoci samotná psychoterapie a v případě těžších depresí je nutné nasadit antidepresiva. Terapie za pomocí antidepresiv se dělí na akutní a udržovací léčbu. Akutní léčba vede k odeznění příznaků deprese a obnovuje původní správné fungování naší psychiky. S ohledem na to, že u značné části nemocných má deprese riziko návratu, je většinou nutné po akutní léčbě přejít do udržovací léčby. Udržovací léčba trvá většinou měsíce nebo i roky, podle závažnosti a intenzity předchozích potíží.

Psychoterapie

Pomocí psychoterapie můžeme přispět k hlubšímu porozumění situace, co se s nemocným doopravdy děje. Nemocný se učí, jakým způsobem zacházet s příznaky a s potížemi, které ho v životě potkají a také trénuje své schopnosti a dovednosti, aby mohlo být zabráněno opakujícím epizodám. V rámci psychoterapie může postižený vyjádřit své pocity a emoce, které ho trápí. Důležité je, aby nemocný svému terapeutovi důvěřoval a byl k němu otevřený. Léčba deprese se běh na dlouhou trať a okolí si musí uvědomit, že nemocný si svou nemoc nezavinil a není „bláznivý“.

Hormonální změny

Podle odborníků může nedostatek nebo přebytek některých hormonů být příčinou vzniku deprese.  Estrogeny u žen prodlužují plodné období, zmírňují potíže přechodu a některé menstruační problémy, snižují psychické napětí a zvyšují pocit psychické pohody. Hormony v souhře svého působení zpomalují procesy stárnutí a urychlují léčbu některých nemocí.  Pomáhají zlepšovat náladu, energii, sexuální apetit, potlačují účinky stresových hormonů, udržují tělesnou hmotnost a napomáhají k odbourávání přebytečného tuku.

Oslabené ledviny

V rámci celostní medicíny patří ledviny k velmi důležitému orgánu, který ovlivňuje psychiku. Společně s močovým měchýřem má na starosti vodní a minerálové hospodářství. V praxi to znamená, že pokud tyto orgány nejsou v souladu, dochází k v těle ke vzniku otoků, narušuje se ukládání minerálů. Tyto výše jmenované orgány mají v našem těle samostatné energetické dráhy, a jestliže v našem těle dojde k energetickému poklesu, vzniká nebezpečí vzniku deprese. Ledviny se také podílejí na vzniku depresí spojených se strachem a fobiemi. Velké oslabení této dvojice orgánů může až k sebevražedným sklonům.

Sebepoškozování

Jedná se o autoagresivní chování, kdy jedinec poškozuje sám sebe a záměrně si ubližuje. Tímto sebedestruktivním způsobem dává dotyčná osoba průchod svému přepětí, které cítí, ale snaží se vůči němu zocelit. Používá k tomu žiletky, léky nůž apod. Sebepoškozování bývá často doménou dospívajících, kteří vyznávají styl emo, ale netýká se pouze této skupiny. Příčin vedoucí k sebepoškozování je mnoho. Může vzniknout např. v důsledku prožité traumatické události nebo u citově deprivovaných jedinců. Za nejrizikovější faktory můžeme považovat vážná traumata, která zanechávají hlubokou stopu v dětské duši jako se sexuální zneužívání, znásilnění, tělesné týrání, odloučení od rodičů nebo alkoholismus. Mezi další možné příčiny patří vážné zranění jedince, který se začne sebepoškozovat, smrt blízké osoby nebo dlouhodobá šikana. Jestliže se dospívající s takovými traumatickými zážitky nedokáže vyrovnat a je na ně samo, mohou začít projevy vedoucí k sebepoškozování.

Fyzická bolest

Děti a dospívající, kteří zažili některé z popsaných traumat, žijí v napětí a stresu. Někteří pociťují úzkost, hněv nebo vztek a s těmi pocity si nedokážou poradit. Zpravidla nejsou schopni je ani formulovat, protože se to v rodině nenaučili a nemohou tak umět dát najevo své emoce. Tak dochází k postupnému přetlaku emocí, komunikace s blízkými vázne a ve výsledku se může nahromaděná psychická bolest zdát neúnosná a dotyčný se snaží ji přebít bolestí fyzickou, která zaměřena proti sobě. Obrazně řečeno rozpouští fyzická bolest stres a úzkost a většině sebepoškozujících přináší úlevu. Mnozí tento stav popisují tak, že jim padá obrovský balvan z hrudi a cítí se volní. Paradoxně se tak fyzická bolest stává prostředkem, jak dosáhnout uvolnění a na chvíli uniknout tomu, co opravdu jedince se sebepoškozujícmi sklony tíží.

Schizofrenie

Schizofrenie patří mezi diagnózy, s nimiž se nikdo nechlubí a stále velká část jedinců trpící touto nemocí nebo jejich příbuzní cítí velký stud. Schizofrenie není rozdvojení osobnosti, jak si stále někteří lidé myslí.  Pojem schizofrenie můžeme vysvětlit jako rozdělené myšlení, ale jedná se o poruchu mnoha duševních funkcí: myšlení, vnímání, narušena může být také motorika, schopnost jednání s lidmi, pozornost nebo paměť. Schizofrenii řadíme mezi psychotická onemocnění neboli psychózy. Trpí ji zhruba 1% populace a nemoc se projeví zpravidla mezi 15. a 35. rokem.

Příznaky a léčba schizofrenie

Mezi obecné projevy patří nestandardní myšlení, uzavření do vlastního světa, halucinace (vjemy vznikající bez reálného podkladu) a bludy (mylná a nevyvratitelná přesvědčení např. reformátorské, paranoidní, megalomanické, kverulační apod.). Schizofrenii je nutno léčit pomoci léků, nejčastěji tzv. neuroleptik. Psychologické působení patří mezi doplňující postupy, které napomohou usnadnit návrat k normálnímu fungování po odeznění příznaků.

Neuróza

Neuróza představuje pestrou škálu příznaků, přičemž odborná lékařská vyšetření nenaleznou žádné změny na orgánech. Mezi příklady příznaků neurózy patří např.: bolesti hlavy, závratě, tlak nebo píchání u srdce, bušení srdce, bolesti žaludku, nervové poruchy, pocení atd. Tyto potíže mohou být tak obtěžující, že nemocný někdy není schopen uvěřit v jejich psychický původ a často je po lékaři požadováno další vyšetření. Z psychického hlediska se neuróza může často projevovat jako podráždění, nesoustředěnost, úzkostlivost ztráta energie něco dělat, poruchy spánku. Velmi často se vyskytují také různé fobie nebo nutkavá jednání. Je potřeba zdůraznit, že neurotik si je vědom iracionálnosti svého počínání, přesto se však nemůže této aktivitě bránit. Tyto pocity často vedou u postiženého k obavám, že je duševně nemocný. U neurózy se nejedná o organické poškození nervového systému, ale o jeho funkční disharmonii.

Dispozice ke vzniku neuróz

Mezi dispozice, které mohou vést ke vzniku neuróz patřícelkové oslabení nervové soustavy (přepracovanost, horečnaté onemocnění, špatná životospráva, alkoholismus, kouření). Větší nebo menší sklon k propuknutí neurózy je dán také typem osobnosti. Nejvíce náchylní ke vzniku neuróz jsou melancholici a cholerici. Mezi vlastní příčinu a rozhodující moment vzniku neurotického onemocnění bývají buď silné psychické otřesy (živelná pohroma, ztráta milované osoby) nebo jiné velké hodnoty. Někteří lidé se dokážou s takovou situací s postupem času vyrovnat, jiní neunesou její tíhu. Paradoxně častěji vedou k neurózám potíže zdánlivě banálního charakteru, které však působí dlouhodobě a soustavně. Přepracovanost bez odpovídajícího odpočinku, přílišná zodpovědnost bez možnosti ovlivnit běh událostí, neradostný život, to vše vede k psychické nepohodě. Neuróza sice neohrožuje život jako takový, ale výrazně zhoršuje jeho kvalitu. Často se také stává, že se neurotik skutečně cítí hůře než člověk, který je vážně nemocný, což okolí naprosto nechápe.

Psychóza

Duševní nemoc, neboli psychóza se pozná podle toho, že nemocný jedinec má nápadné chování,které neodpovídá dané situaci (např. radost při pohřebním obřadu, různé halucinace, nelogické uvažování atd.). Jedinec se např. domnívá, že je odposloucháván tajnými službami z počítače, že zavinil konec světa, myslí si o sobě, že je vyvolený apod. Psychotik si není vědom, že je nemocný a žije ve svém vlastním světě plném iluzí. To, že něco není v pořádku vnímá především jeho okolí.

Léčba

Dobře míněné rady, „aby se dotyčný snažil zabavit“, „překonal svou vůli“, „odpočinul si“ vůbec nepomáhají, ale naopak mohou stav ještě více zhoršit. Léčba patří do rukou odborníka a ten zvolí z možných postupů, ten nejlepší pro dotyčného pacienta (farmakoterapie, psychoterapeutický rozhovor, léčba klidem, relaxační techniky).

Farmakoterapie

Může být zaměřena na zmírnění příznaků, např. pomocí analgetik při různých bolestech, léky na zlepšení kvality spánku atd. Nejčastěji jsou předepisovány psychofarmaka, která napomáhají snižovat úzkost a navozují klid a lhostejnost.  Nemocný tak sbírá postupně své síly k řešení svých problémů a svou situaci lépe zvládá.

Psychoterapeutický pohovor

V rámci psychoterapeutického rozhovoru terapeut pokládá otázky týkající se zázemí n mocného, sociálních vazeb, osobních problémů. Pomáhá nalézt cestu k zamyšlení a aktivnímu přístupu nemocného k řešení problémů. Pokud je potřeba naslouchá a nechává nemocného, aby se vypovídal ze svých stesků a došlo tak k úlevě. Někdy bývají k rozhovoru přizvány také blízké osoby nemocného.

Léčba pomocí klidu

Léčba klidem má svůj význam a nemocní ji někdy sami vyžadují, avšak tento přístup se nedoporučuje v případě, pokud je příčinou neřešený konflikt a nahromaděné negace, což bývá bohužel také nejčastější příčina potíží. Pokud by se neuróza neřešila a neléčila, život nemocného se ocitá ve velkém zmatku a stav může přejít do skutečného organického onemocnění (vznik žaludečních vředů, těžké migrény, hypertenze, tetanie, závratě apod.).