Problémy s hubnutím

V celé řadě časopisů se nám dostává mnoho rad, jak co nerychleji a nejefektivněji zhubnout, ale lidé, kteří mají problémy s hmotností spíše neustále přibývá. Proces hubnutí vyžaduje silnou disciplínu, vytrvalost a také tolik potřebnou vnitřní motivaci. Člověk musí mít pravdivé vnitřní přesvědčení pro změnu, jinak to nemůže fungovat a hubnutí bude vždy pouze dočasné a bude nahrazeno opětovným přibíráním na hmotnosti.

Dobrá motivace

Podstatnou první motivací pro hubnutí je stanovení si cíle. Každý člověk touží zhubnout z nějakého jiného důvodu. Pro někoho je primární cíl dobře vypadat v plavkách, jiný hubne ze zdravotních důvodů, některé ženy hubnou do svatebních šatů. Ať už je naše motivace k hubnutí jakákoli, je potřeba si uvědomit, že vnitřní orgány které jsou obaleny tukem nefungují zrovna nejlépe. Při nadváze bývají voda a odpadní látky uloženy v tuku. Tkáň bývá křehká a náchylná ke vzniku modřin a úrazům, které se následně daleko hůře hojí. Nadváha představuje velkou zátěž pro práci srdce. Při spaní je potřeba daleko větší množství kyslíku, protože je daleko více namáhán hrudník. Jednoduše řečeno, organismus, který je nadměrně překrmován potřebuje vynakládat mnohem větší úsilí k běžnému fungování.

Partnerství jako jistota?

Odborníci na hubnutí vypozorovali, že ve velké části případů mají silnější lidé partnera nebo partnerku. Než se s ním však seznámili, vypadali většinou zcela jinak a po čase změnili svou hmotnost a dost často k horšímu. Muži jsou poté zklamaní, když si berou ženu v minisukni a po čase se stejná žena změní v „zápasnici“ těžké váhy. Mezi hlavní faktory ztloustnutí se počítá u žen období těhotenství, což je naprosto přirozené, ale mnohdy se to ženám nekontrolovatelně vymkne z rukou.

Jídlo jako náhražka

Náš mozek funguje tak, že pokud mu něco chybí, dokáže si vytvořit adekvátní náhražku. Z psychologického hlediska bývá jídlo náhražkou sexuálního vztahu. Proces jedení je prožíván jako sex – sex přes trávicí orgány. Jestliže dojde ke zpuštění tohoto mechanismu, jen stěží lze zastavit a ovládnout jej.

Vliv hormonů

Jakékoli hormonální dysfunkce nebo nemoci související s poruchou hormonů se promítají do tělesného vzhledu a do naší hmotnosti. Příkladem může být např. porucha štítné žlázy, kdy v důsledku nadbytku hormonů štítné žlázy může dojít ke zvyšování hmotnosti, nadměrnému pocení, emoční nestabilitě atd. V takových případech je vždy nutno řešit příčinu problémů a optimalizovat zdravotní stav a s patřičnými odborníky řešit zdravotní stav. 

Jídlo jako obrana

Existují lidé, kteří pokud nejedí, tak mají strach. Jsou si vědomi, že zahánět strach jídlem je nesmysl, ale nedokážou s tím nic udělat. Mají neustálou potřebu něco žvýkat a jídlo se pro ně tak stává reálnou záležitostí a drží je v přítomném okamžiku. Jestliže nejedí, dostávají se mimo realitu. V podstatě se jedná o stav maniodeprese, kdy dochází ke střídavým změnám od vitality k apatii až k hlubokým depresivním stavům. Jakmile tito lidé jedí, stává se pro ně život krásný a bezproblémový. Jídlo se tak stává dostupným lékem na smutek, stres, nervozitu nebo reakcí na jiné negativní projevy.

Zdravá psychika

Staré latinské přísloví nám říká: „ Ve zdravém těle zdravý duch“, což znamená, že existuje propojení mezi dechem a tělem a opačně. Jestliže onemocní tělo, současně se trápí i duch, a pokud je nemocný duch, trápí se také tělo. V problematice jídla touží duch po jídle a tělo pak trpí následky přejídání. Takové tělo však dříve nebo později onemocní a trápí se stejně jako se trápí duch. Člověk se postupně dostává do psychické nepohody a potřebuje takový stav nějakým způsobem ventilovat. Následně jako reakce na nespokojenost se sebou samým vznikají určité formy agrese ve formě únikové reakce (pláč, vztek, zloba vůči druhým lidem, výbuchy hněvu apod.).

Nedostatek spánku a odpočinku

Lidé, kteří tvrdě pracují a nedostává se jim dostatek spánku a regenerace si velmi často stěžují na únavu a vyčerpání. Jestliže navíc trpí nadváhou a rozhodnou se pro nějaký redukční program, bývají často překvapeni tím, že výsledky jejich snažení nejsou tak rychlé a intenzivní, jak by si oni sami představovali. Odborníci upozorňují na to, že organismus si potřebuje na změnu „zvyknout“ a přijmout ji za svou. Odpočinutý organismus reaguje na změny daleko lépe, než když je vyčerpaný a funguje doslova ze svých rezerv.

Uvědomění si sebe sama

Pokud člověk neví, kým je, tak se v životě „točí“ stále dokola. Jakmile se rozhodneme pro svůj směr a záměr, vše se nám začne postupně a pomalu lehounce skládat. Jak poznáme správný směr? No přece podle našich pocitů, které máme uvnitř sebe. Potom si můžeme být jisti, že jsme na té správné vlně a vše, co tvoříme je pro nás dobré. Když se naučíme uvolnit staré fyzické i psychické problémy a zlozvyky, začíná proces uvědomění. Většinou se tak děje skrz naše vztahy, které jsou pro nás tou nejkrásnější a současně nejtěžší školou. A s tím vším má společného hubnutí? S trochou jednoduchosti je řečeno, že pokud pojedeme stále ve stejných destruktivních programech, budeme neustále přibírat a budeme nešťastni. Pokud vnímáme jídlo a zejména sladkosti jako hlavní zdroj odměny a zadostiučinění budeme si tvořit nejen tělesnou obranu kolem svého pasu, ale vytváříme si také soustavně psychické bloky a falešné podpory, a to jistě nechceme. Není tedy konečně čas na změnu myšlení?

V zajetí chutí

Příjem potravy je regulován pomocí řady mechanismů a ty v minulosti sloužily především k přežití člověka – lovce. Jedná se o systém hormonů, které jsou vylučovány trávicím traktem. Trávicí trakt skrz autonomní nervové soustavy podává informace do příslušného centra v mozku o tom, jaký je stav naší výživy. Systém příjmu potravy lze zjednodušeně rozdělit na „program hladu“ a „program odměny“. První program využívá jako regulátor pocitu nasycenosti hormon ghrelin, který se uvolňuje z žaludeční stěny, jakmile se žaludek naplní dostatečným způsobem.

Touha mlsat

Mozek funguje tak, že pokud je aktivováno příslušné mozkové jádro, dochází je stimulaci dopaminové dráhy a my máme neodolatelnou touhu, dát si něco dobrého. Jakmile tuto touhu uspokojíme, dochází k pocitu slasti. Zde je rozum a vůle odsunuta na vedlejší kolej. Jestliže pomocí jídla řešíme nějakou momentální psychickou bolest, mozek je naprogramován na odměnu v podobě něčeho dobrého a kalorického.

Leptin

Leptin je další hormon, který bez našeho vědomí a volní kontroly řídí, kolik kalorií přijímáme i vydáváme. V trávicím systému je syntetizován v závislosti na pocitu sytosti a celkových tukových zásobách. Dává informaci mozku, kdy je potřeba přestat jíst a ovlivňuje také dopaminovou dráhu. Mimo jiné spouští také výdej energie.  V dávných dobách byl pohyb pro získání potravy naprosto nezbytný. Naši předci si museli jídlo nejprve ulovit, aby měli co konzumovat. Pohyb je tedy zdánlivě nelogický v souvislosti se skutečností, jak uspokojujeme svůj hlad a chutě. Podle odborných studií nedostatek leptinu zvyšuje aktivaci dopaminového systému a přináší pocit radosti ze cvičení, běhu apod. Z těchto důvodů je možné stát se na fyzické aktivitě závislým. Hubení lidé mají zpravidla leptinu málo, pro jsou stále nuceni „hledat potravu“ a hýbat se. Naproti tomu tlouštíci s vysokou hladinou leptinu za jídlem nic nežene a v klidu si sedí a odpočívají.

Uspěchané stolování

Mnoho obézních lidí potvrdilo, že mnohdy jedí ve spěchu a ani nevnímají, co vlastně konzumují. Zpomalení konzumace jídlo vnese do našeho stravování doslova revoluční proměnu. Kdo nevnímá základní chutě jídla a stále spěchá, konzumuje daleko větší objem jídla. Jakmile zpomalíme, sníme toho daleké méně a shodíme nadbytečná kila, protože uspěchané stolování vede k přejídání. Proces trávení začíná v ústech. Čím lépe, důkladněji a pozorněji stravu pokoušeme, tím více prospějeme celému trávicímu procesu. Při normálním uvědomělém jedení bychom měli kousat dvacet-až třicetkrát. Při jídle vnímáme nejen chuť a vůni jídla, ale také jídlo vnímáme očima. Měli bychom tedy dbát na to, aby jídlo bylo hezky nazdobené a lahodilo oku. Samozřejmostí by mělo být pěkné stolování bez mobilu u ucha.