Obavy z Alzheimera

Lidé s demencí ztrácejí orientaci v čase a prostoru. Postupně jim přestáváme rozumět a oni nám. Existuje možnost, jak vstoupit do jejich světa a domluvit se s nimi?
Alzheimerova choroba, ale i další druhy demencí znamenají, že se člověk uzavírá do světa, ve kterém byl užitečný, milovaný. Do své vlastní minulosti. Realita kolem něj naopak ztrácí význam. Pokud se ho snažíme do skutečného světa dovést, selháváme.

Alzheimerova choroba je neurodegenerativní nemoc projevující se jako demence a končící smrtelně. Má tři stadia: preklinické stadium (klinicky němé, bezpříznakové), prodromální stadium (stadium mírné poruchy poznávacích funkcí) a stadium demence, které se zpravidla ještě dělí na fáze lehké, střední a těžké demence.
Alzheimerova choroba trápí 40 milionů lidí na celém světě a počet nemocných stále roste. Odhaduje se, že do roku 2050 vzroste počet nemocných na světě minimálně na 115 milionů případů. V České republice je nemocných přes 120 tisíc lidí, Alzheimer postihuje častěji ženy než muže, Zřejmě to souvisí s hormonálními změnami po přechodu, ale doposud se to neví přesně. Kolem pětaosmdesáti let trpí onemocněním asi 21 % mužů a 29 % žen. Po devadesátce je to už 29 % mužů a téměř 45 % žen.

Onemocnění má tzv. preklinickou fázi, kdy pacienti ještě nemají žádné vážnější příznaky, ale v mozku už se jim dějí nevratné změny. To se ale může odehrát i deset let před tím, než se vážnější klinické příznaky projeví. Při onemocnění Alzheimerovou chorobou dochází k degenerativním změnám mozkových buněk, které umožňují přenášet a zpracovávat informace zvenku.

Kdy je čas na lékaře? Tehdy, když stále častěji vypadává krátkodobá paměť. Takový člověk zapomíná nejčerstvější události, zatímco starší si vybavuje mnohem lépe. Může třeba zapomenout, kdo byl u něj na návštěvě. Pokud se tyto stavy opakují často, je třeba to konzultovat s lékařem. Také může ztrácet orientační smysl. Najednou se přestane orientovat ve vlastním domově, neví, kde je. Tyto výpadky mohou být velmi krátké, v řádu několika vteřin či minut. Může so objevit i porucha řeči.  Člověk si nedokáže vybavit slova nebo místo daného slova použije úplně jiné. Také se může často opakovat. Je to proto, že je okamžitá paměť zasažena jako první.

Změny v mozku nemocného

•          Makroskopická atrofie (ztenčení) mozkové kůry. Nejdříve atrofují hipokampy a přilehlá oblast (části spánkového laloku ve střední oblasti) a dále temenní lalok.
•          Numerická atrofie neuronů (hlavních nervových buněk), což znamená, že se snižuje počet nervových buněk v mozkové kůře.
•          Dochází k tvorbě a ukládání patologické bílkoviny, takzvaného beta-amyloidu, k narušování neuronálních spojů (synapsí) a k tvorbě takzvaných plaků, přičemž nastává aktivace a uvolnění dalších faktorů neurodegenerace, jako jsou například cytokiny (látky aktivující zánět).
•          V nervových buňkách dochází k degeneraci takzvaného tau-proteinu. Výsledkem je rozklad této strukturální bílkoviny neuronů, které pak přestávají plnit svou funkci. Degenerovaný tau-protein (je velmi toxický pro některé mozkové struktury), nakonec vytváří v nervových buňkách útvary, kterým se říká tangles (uzlíky), a takto postižené buňky zanikají.
•          Snižuje se tvorba mozkových růstových faktorů – mozkových hormonů, které se podílejí na tvorbě nových nervových buněk, nových buněčných spojů, na organizaci mozkové tkáně.

Výsledkem těchto změn je porušení neuronální plasticity – tedy schopnosti vytvářet nové neuronální spoje. Dosud ale není vyjasněna příčina Alzheimerovy choroby, tedy nejsou známy spouštěče uvedených změn. Malé procento pacientů trpí takzvanou familiární formou choroby, při níž se vyskytuje více případů postižení touto chorobou u pokrevního příbuzenstva a bylo zjištěno více genových mutací na třech chromozomech vedoucích ke spuštění tvorby beta-amyloidu. U většiny případů Alzheimerovy choroby se toto genetické podmínění nevyskytuje, ale velmi často bývá zjišťován genetický rizikový faktor ApoE4, přičemž přítomnost tohoto faktoru neznamená, že nositel musí onemocnět touto chorobou.

Můžeme proti demenci bojovat?

Nemůžeme žít jinak, lépe, změnit svůj životní styl, abychom se stáří dožili v lepší duševní kondici? Na čem vlastně závisí vznik Alzheimerovy choroby, můžeme se jí vyhnout, oddálit její příznaky nebo se i posléze zcela vyléčit? Otázky, na které není lehké odpovědět. Dlouholeté výzkumy potvrzují, že nejsme tak bezmocní, jak se zdálo. Chce to ale trochu každodenního úsilí. V posledních letech bylo publikováno mnoho vědeckých studií a výzkumů o příčinách demence. Vyplývá s nich mnoho zajímavých informací. Předně to, že náš mozek je obdivuhodně odolný a jeho úpadek není až tak daný časem. Je schopný sám sebe opravovat, čemuž říkáme plasticita. Díky plasticitě mozku se kupříkladu zotaví pacienti po mozkové mrtvici, znovu se naučí tvořit slova a věty a pohybovat tělem.

Dokud jsme mladí, je pro nás naprosto přirozené, že plynule mluvíme, myslíme, řešíme náročné úkoly a pamatujeme si, co je třeba. Pakliže tyto schopnosti začnou váznout, uvědomíme si, nebo spíše naše nejbližší okolí pozoruje, že není vše v pořádku. A že je větší či menší rychlostí stále hůře.
Znáte úsloví, že co se nepoužívá, přestane fungovat? Jsme-li déle upoutáni na lůžko, přestávají nám fungovat svaly. Když neprocvičujeme mozek a nestaráme se o jeho kvalitní výživu, synapse se rozpojují a již se nám nemusí podařit je znovu propojit. Co přibrzdí odumírání buněk mozku během stárnutí? Fyzické i mentální cvičení, zdravá strava, bohatý společenský život, spokojenost a spánkový režim. Podle vědců tyto strategie mohou ochránit náš mozek, přestože máme dědičné predispozice. Dnes již víme, že pouhé dědičné predispozice na propuknutí onemocnění nestačí. Záleží především na nás, jakým způsobem žijeme, nakolik jsme schopni vyvážit stres relaxací, práci odpočinkem, zda jsme v prostředí, které nás deptá, nebo podporuje.

Lidé, kteří konzumují stravu bohatou na listovou a jinou zeleninu, ořechy, lesní ovoce a celozrnné potraviny, u sebe snižují riziko vzniku Alzheiemerovy choroby o 53 %. Podle nejnovějších poznatků je velkým přínosem v boji proti Alzheimerově chorobě koření, konkrétně kurkuma. Má silný protizánětlivý účinek a působí jak preventivně, tak léčebně. Proběhl také výzkum posuzující konzumaci jedné lžíce kokosového oleje denně a přinesl velmi pozitivní výsledky.

Můžeme tedy přelstít Alzheimera? Odpověď není jednoduchá. Vypráví-li váš blízký jednu historku pořád dokola a nedokáže si vzpomenout na to, co dělal před chvílí, je opravdu nejvyšší čas pokusit se mu pomoci. V této fázi to může být jen horší, pakliže se mu nedostane patřičné podpory. Proto – věnujte se svým blízkým, doku je relativně čas. Všímejte si toho, jak se projevují, zda nepotřebují pomoc a zda jsou jejich mentální funkce dosud v pořádku. Hrajte s nimi karty, inspirujte je k učení nových věcí, nevyčleňujte je ze svého života. Tato situace může potkat i vás. Je-li vám kolem čtyřiceti či padesáti, inkriminovaný věk není daleko.

Není jednoduché porozumět blízkému nemocnému

Co vám pomůže vyjít s milovanou bytostí, která se začíná vytrácet z reálného světa?
Snažte se koncentrovat pomocí svého dechu a odložit vlastní pocity, abyste dokázali přijmout, co nemocný cítí. Pamatujte, že vaše maminka či tatínek jsou stále těmi jedinečnými lidmi. Při komunikaci si podle nemocného nastavte dech, posaďte se do stejné úrovně, zkopírujte tón hlasu i intonaci, výraz tváře a udržujte oční kontakt.

Pokládejte nemocnému otázky a zajímejte se o to, jak se cítí, co prožívá. Pokud se dědeček nečekaně ptá po své matce, nevysvětlujte, že už zemřela, neodporujte, jen ho tím rozrušíte. Ale nesnažte se ani milosrdně lhát. On hluboko uvnitř ví, že už dávno zemřela.
Jestliže vás nemocný obviní, že jste mu něco ukradli, nehádejte se s ním. Alzheimerova choroba sice začíná pomalu, ale připravte se na to, že se bude nevyhnutelně zhoršovat. Užívejte si pokud možno co nejvíc a nejdéle komunikaci s vaším blízkým. Budujte společné příjemné momenty. I nemocní se rádi baví.